ECLI:CZ:NSS:2018:2.AS.420.2017:17
sp. zn. 2 As 420/2017 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: R. N., zastoupený Mgr.
Michalem Poupě, advokátem se sídlem Konviktská 24, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, proti
rozhodnutí žalované ze dne 25. 5. 2017, č. j. CPR-10038-5/ČJ-2017-930310-C232, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2017, č. j. 11 A 149/2017
– 18,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2017, č. j. 11 A 149/2017 – 18,
se z r ušuj e a věc se v rac í Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobci byla samostatným rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství
policie hlavního města Prahy ze dne 10. 3. 2017, č. j. KRPA-87376-15/ČJ-2017-000022-ZAM
(dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložena povinnost nahradit náklady spojené s řízením
o správním vyhoštění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví
označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl pro nepřípustnost.
[2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu. V podání ze dne 16. 8. 2017
reagujícím na usnesení, jímž městský soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku
za žalobu, žalobce uvedl, že osvobození od soudních poplatků v této věci plyne přímo ze zákona
o soudních poplatcích, a současně soud požádal, zřejmě z opatrnosti, o osvobození
od povinnosti poplatek zaplatit. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením (dále
jen „městský soud“ a „napadené usnesení“) osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
V odůvodnění uvedl, že neshledal osvobození od soudních poplatků ze zákona, proto žalobce
vyzval k doložení majetkových poměrů. Ve stanovené lhůtě však žalobce na výzvu soudu
nereagoval.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti napadenému usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
kterou opírá o důvod dle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tedy namítá nesprávné právní posouzení
městským soudem.
[4] Stěžovatel namítá, že výzva městského soudu k zaplacení soudního poplatku
byla nedůvodná, protože podle §11 odst. 2 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, je od poplatku osvobozen cizinec mimo jiné
u rozhodnutí o správním vyhoštění. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení o správním
vyhoštění a týká se povinnosti uhradit náklady tohoto řízení. Stěžovatel zdůrazňuje, že pouze
z administrativních důvodů bylo o nákladech řízení rozhodnuto samostatným rozhodnutím.
Na napadené rozhodnutí je proto nutné hledět jako na rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť
je jeho součástí. V daném případě je tak stěžovatel osvobozen od povinnosti k placení soudního
poplatku za podanou žalobu ze zákona. Opačný výklad považuje za formalistický a v rozporu
s čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadené usnesení vzešlo (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Stěžejní otázkou je posouzení, zda se na stěžovatele vztahovalo osvobození od soudního
poplatku ze zákona, nebo zda bylo na místě rozhodovat o osvobození od soudního poplatku
podle §36 odst. 3 s. ř. s.
[7] Dle §11 odst. 2 písm. i) zákona o soudních poplatcích se od poplatku osvobozuje cizinec
v řízení ve věcech mezinárodní ochrany, dočasné ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o zajištění,
rozhodnutí o prodloužení zajištění, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
a v řízení o propuštění cizince ze zajištění“ (zvýrazněno Nejvyšším správním soudem).
[8] Skutkově a právně (téměř doslovně) totožnou kasační stížností se již Nejvyšší správní
soud zabýval v rozsudku ze dne 10. 1. 2018, č. j. 2 As 419/2017 – 16 (dostupný stejně jako
ostatní zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz), a v této věci
není důvod pro odchylné posouzení. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v rámci řízení
o správním vyhoštění. V tomto řízení správní orgán prvního stupně rozhodl o správním
vyhoštění stěžovatele a samostatným rozhodnutím o povinnosti uhradit náklady spojené s tímto
řízením. Správnímu orgánu prvního stupně nic nebránilo rozhodnout o věci jedním
rozhodnutím. Vydání dvou rozhodnutí (namísto jednoho) je tak pouze projevem
administrativního postupu správního orgánu. Napadené rozhodnutí o nákladech řízení tudíž
obsahuje výrok závislý na rozhodnutí o správním vyhoštění, a to i přesto, že byl obsažen
v samostatném rozhodnutí. Přezkum takového rozhodnutí proto musí probíhat na základě
shodných procesních pravidel, jako kdyby byl výrok o nákladech součástí jednoho rozhodnutí
společně s výrokem ve věci samé. Na stěžovatele se proto v případě podání správní žaloby proti
napadenému rozhodnutí vztahuje zákonné osvobození od soudního poplatku podle §11 odst. 2
písm. i) zákona o soudních poplatcích. Jelikož tedy výzva městského soudu k zaplacení soudního
poplatku za žalobu (č. l. 12 spisu městského soudu) nebyla v souladu se zákonem (žalobce
je ex lege v této věci povinnosti platit soudní poplatek zproštěn), bylo by chybným postupem,
kdyby městský soud na základě pravomocného rozhodnutí o neosvobození od soudního
poplatku vydal novou výzvu k zaplacení soudního poplatku za žalobu, nebo dokonce později
řízení pro nezaplacení soudního poplatku zastavil.
[9] Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 11. 2. 2015,
č. j. 2 Azs 232/2014 – 21, kde uvedl, že se „přiklonil k rozšiřujícímu výkladu pojmu „rozhodnutí
o správním vyhoštění“ tak, že pro účely rozhodování o osvobození od soudních poplatků, tedy pro účely poskytnutí
dobrodiní (výhody) žalobci ve správním soudnictví, pod tento pojem zařadil i rozhodnutí o uložení povinnosti
uhradit náklady řízení spojené s řízením o správním vyhoštění.“
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že je kasační stížnost důvodná, a proto podle
§110 odst. 1 věta první s. ř. s. napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu
řízení. V něm bude městský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 4 s. ř. s.) a v souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne
i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu