ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.190.2017:26
sp. zn. 3 As 190/2017 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: City TAXI
OSTRAVA, občanské sdružení, se sídlem Tyršova 6, Ostrava, zastoupeného JUDr. Filipem
Jirouskem, advokátem se sídlem Preslova 9, Ostrava, proti žalovanému: Statutární město
Ostrava, se sídlem Prokešovo nám. 8, Ostrava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
18. 11. 2014, č. j. SMO/415052/14/ÚHAaSŘ/St, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2017, č. j. 22 A 4/2015 – 27,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2017, č. j. 22 A 4/2015 – 27
se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní řízení
[1] Úřad městského obvodu Moravská Ostrava (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne
28. 7. 2014, č. j. MOaP/46696/14/OSŘP1/Šp nařídil žalobci odstranit stavbu „Dispečink CITY
TAXI (nám. Dr. E. Beneše) na pozemku parc. č. 405/8 v katastrálním území Moravská Ostrava“ (dále jen
„stavba“), stanovil podmínky pro odstranění této stavby a uložil povinnost nahradit náklady
řízení ve výši 1.000 Kč. Statutární město Ostrava (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím ze dne
18. 11. 2014 č. j. SMO/415052/14/ÚHAaSŘ/St zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí
stavebního úřadu.
[2] Žalobu proti žalovanému rozhodnutí zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský
soud“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2017, č. j. 22 A 4/2015 – 27.
[3] Krajský soud se neztotožnil s námitkou, že napadené rozhodnutí není v souladu
s veřejným zájmem. Uvedl, že žalobce žádný důkaz k tomuto tvrzení nepředložil a jeho námitka
je zcela obecná. Připustil sice, že veřejný zájem na zajištění přepravy osob vyplývá
např. ze zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, kde v §2 odst. 1 je taxislužba uvedena jako
jeden z druhů silniční dopravy zajišťující právě přepravu osob. Nicméně tento veřejný zájem
na zajištění přepravy osob za situace, kdy žalobce taxislužbu provozuje ve statutárním městě,
kde přepravu osob zajišťuje kromě dalších subjektů taxislužby ještě veřejná hromadná doprava,
nemůže převážit nad veřejným zájmem na odstranění nepovolené dočasné stavby podle
ustanovení §129 odst. 1 písm. f) stavebního zákona.
[4] Nedůvodnou shledal rovněž námitku, že žalovaný ve svém rozhodnutí nezohlednil
všechny okolnosti případu, zejména pak smlouvu, kterou žalobce uzavřel se společností
AMÁDEUS Real, a. s., budoucím vlastníkem pozemku, na kterém stojí předmětná stavba,
a kterou se právě tato společnost zavázala na své náklady stavbu odstranit. Krajský soud je toho
názoru, že nositelem veřejnoprávní povinnosti odstranit dočasnou stavbu, u které uplynula
stanovená doba jejího trvání, je vlastník stavby a soukromoprávní smlouvou nelze tuto
veřejnoprávní povinnost převést na jinou osobu.
[5] Krajský soud se neztotožnil ani s námitkou, že napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné. Podle jeho názoru se žalovaný vypořádal se všemi odvolacími námitkami.
Ostatně ani žalobce neuvedl, se kterou odvolací námitkou se žalovaný neměl vypořádat. Krajský
soud se také se žalovaným ztotožnil v tom, že pro prodloužení doby užívání nemovitosti byl
nezbytný souhlas vlastníka pozemku. V této souvislosti poukázal na to, že podle ustanovení
§129 odst. 6 stavebního zákona je stavební úřad povinen poučit vlastníka stavby o možnosti
podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení o odstranění stavby žádost o změnu užívání dočasné
stavby spočívající v prodloužení doby jejího trvání nebo ve změně na stavbu trvalou. Řízení
o odstranění dočasné stavby, u které již uplynula doba jejího trvání, tedy předpokládá eventuální
vyvolání řízení o povolení další změny v užívání. Stavební úřad o tom žalobce poučil, v řízení
o odstranění stavby pokračoval a rozhodl teprve poté, co řízení o změně v užívání dočasné stavby
bylo pravomocně zastaveno. Považoval-li žalobce požadavek stavebního úřadu na doložení
souhlasu vlastníka pozemku v řízení o změně v užívání dočasné stavby za nadbytečný či účelový,
pak měl tuto námitku podle názoru krajského soudu uplatnit v řízení o změně v užívání stavby,
to se však nestalo. Zabývat se takovou námitkou v řízení o odstranění stavby podle krajského
soudu zákon nepředpokládá a neodpovídá to ani účelu předmětné právní úpravy, která směřuje
k ochraně veřejného zájmu na neužívání staveb, jejichž doba užívání již uplynula.
II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[6] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost podle
ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní.
[7] Stěžovatel namítl, že v řízení mohlo dojít k porušení práva na zákonného soudce.
Z usnesení ze dne 15. 1. 2015, kterým krajský soud rozhodl o návrhu na přiznání odkladného
účinku žaloby, vyplývá, že o návrhu rozhodl senát složený z předsedkyně JUDr. Moniky Javorové
a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph. D. O věci samé však rozhodl
senát složený z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph. D.
a JUDr. Zory Šmolkové.
[8] Dále má stěžovatel za to, že pokud krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, zatížil řízení
vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí. Stěžovatel si není vědom toho,
že by mu byla doručena příslušná výzva k vyjádření, zda-li souhlasí s rozhodnutím bez nařízení
jednání. Ani nahlédnutím do spisu po doručení rozsudku nezjistil, zda-li uvedená výzva vůbec
existuje a byla-li mu řádně doručena.
[9] Podle stěžovatele je dále napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Krajský soud se podle
něj nezabýval námitkou, že správní orgány nedbaly zásady podle ustanovení §2 odst. 4 zákona
č. 500/2004 Sb. správní řád a jejich rozhodnutí tak není v souladu s veřejným zájmem
a neodpovídá okolnostem případu. Stěžovatel poukázal na to, že pozemek parc. č. 405/8
v k. ú. Moravská Ostrava byl předmětem kupní smlouvy mezi žalovaným a společností
AMÁDEUS Real, a.s. ze dne 29. 5. 2009. Stěžovatel je toho názoru, že pokud poté žalovaný trvá
na plnění ze strany kupujícího, musí také respektovat smluvní závazky, které navazují na tuto
smlouvu - mimo jiné jde o smlouvu o spolupráci, kterou žalobce dne 23. 9. 2010 uzavřel
taktéž se společností AMÁDEUS Real, a.s. dne 29. 5. 2009. Stěžovatel přitom poukázal
na to, že žalovaný se prostřednictvím svého primátora v dopise ze dne 19. 11. 2013 k povinnosti
dodržet smluvní závazek přihlásil, když uvedl, že za podmínek uvedených ve smlouvě by mohlo
být právní jednání vedoucí k založení nového práva užívat pozemek pro umístění stavby s dobou
užívání do 31. 12. 2015 posouzeno jako nedodržení podmínek a nedodržení účelu smlouvy.
Následně stěžovatel uvedl, že právě ze smlouvy o spolupráci ze dne 23. 9. 2010 vyplývá,
že stěžovatel se s investorem (společností AMÁDEUS Real, a.s.) dohodli, že stavbu vyklidí
do tří měsíců od doručení oznámení ze strany investora o vydání příslušného stavebního
povolení. Investor se poté zavázal, že odstranění stavby provede na své náklady, a že v prospěch
stěžovatele zajistí náhradní prostory a parkovací místa v postavené budově na parc. č. 405/8,
k. ú. Moravská Ostrava. Pokud přesto tedy správní orgány nařídily stavbu odstranit, nepřihlédly
ke všem okolnostem daného případu. Stěžovatel namítl, že krajský soud se v návaznosti
na tuto námitku opomněl zabývat navrženými důkazy, kterými stěžovatel mínil prokázat
svá tvrzení - kupní smlouvou a smlouvou o předkupním právu ze dne 25. 9. 2009, smlouvou
o spolupráci ze dne 23. 9. 2010 a dopisem ze dne 19. 11. 2013.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti setrval na svém právním názoru.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil námitku, že krajský soud projednával a rozhodl
věc v rozporu se zásadou zákonného soudce. Tuto námitku podřadil Nejvyšší správní soud
pod kasační důvod podle ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Podle něj lze
napadnout rozsudek krajského soudu z důvodu zmatečnosti řízení před soudem spočívající
v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud
nesprávně obsazen.
[12] Stěžovatel námitku proti složení senátu 22A krajského soudu výslovně nekonkretizoval.
Nejvyššímu správnímu soudu z ní tedy není zřejmé, ve vztahu k jakému složení senátu vlastně
stěžovatel dovozuje možné porušení práva na zákonného soudce. To, že by věc původně
projednával nesprávně složený senát, však nijak nenamítl, naopak z obsahu námitky je patrné
alespoň tolik, že stěžovatel poukazuje na jemu nejasné důvody pro pozdější změnu ve složení
senátu. Právě okolnosti této změny ve složení senátu proto Nejvyšší správní soud následně
hodnotil.
[13] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelova věc napadla
krajskému soudu dne 13. 1. 2015 do soudního oddělení 22 A. Podle rozvrhu práce byl pro rok
2015 předsedou senátu Mgr. Jiří Gottwald, jeho zástupkyní JUDr. Monika Javorová. Rozdělení
nápadu mezi předsedou senátu a jeho zástupkyní bylo rovnoměrné v poměru 1:1. Dalšími členy
senátu byli JUDr. Miroslava Honusová, Mgr. Tomáš Zubek, JUDr. Daniel Spratek, Ph. D.,
JUDr. Zuzana Šnejdrlová, Ph. D. (po dobu dočasného přidělení) a Mgr. Barbora Berková
(též po dobu dočasného přidělení). Z poznámky č. 4 společné pro správní soudnictví vyplývá,
že věci, kde podle zákona rozhoduje senát, přiděluje jednotlivým členům senátu předseda senátu.
[14] O přiznání odkladného účinku ze dne 15. 1. 2015, č. j. 22 A 4/2015 – 14 poté rozhodl
senát krajského soudu ve složení předsedkyně senátu JUDr. Monika Javorová, JUDr. Miroslava
Honusová a JUDr. Daniel Spratek, Ph. D. Nejvyšší správní soud také ze spisu zjistil, že soudcem
zpravodajem byl určen JUDr. Daniel Spratek, Ph. D.
[15] O věci samotné nicméně skutečně rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2017,
č. j. 22 A 4/2015 – 27 v senátu odlišném a složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda
a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph. D. a JUDr. Zory Šmolkové. Toto složení senátu se lišilo
ve dvou členech – předseda senátu Mgr. Jiří Gottwald a JUDr. Zora Šmolková nebyli členy toho
senátu, který rozhodl o návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby.
[16] Nejvyšší správní soud k tomu dále zjistil, že právě projednávaná věc
pod sp. zn. 22 A 4/2015 byla na základě přílohy změny č. 3 rozvrhu práce Krajského soudu
v Ostravě pro rok 2017 přidělena JUDr. Zoře Šmolkové, soudkyni dočasně přidělené.
To vycházelo z pravidla rozvrhu práce pro tento rok, že s oudci dočasně přidělení se podílejí
na výkonu soudnictví tak, že jim předseda soudu přidělí již napadlé věci (tento seznam věcí tvoří
přílohu rozvrhu práce), tj. předseda soudu tyto věci přerozdělí mezi soudce dočasně přidělené.
Senát v takovém případě tvoří buď Mgr. Jiří Gottwald, JUDr. Daniel Spratek, Ph. D. a soudce
dočasně přidělený (u věcí napadlých původně senátu ve složení Mgr. Jiří Gottwald, JUDr. Daniel
Spratek, Ph. D. a JUDr. Miroslava Honusová) anebo JUDr. Monika Javorová, JUDr. Miroslava
Honusová a soudce dočasně přidělený (u věcí napadlých původně senátu ve složení
JUDr. Monika Javorová, JUDr. Miroslava Honusová a JUDr. Daniel Spratek, Ph. D.). Jiné
možnosti pro složení senátu se soudcem dočasně přiděleným z rozvrhu práce nevyplývaly.
[17] Tato pravidla v rozvrhu práce krajského soudu pro rok 2017 jsou podle názoru
Nejvyššího správního soudu zcela jasně daná, srozumitelná a je podle nich předvídatelné, jaký
konkrétní senát a v jakém složení měl věc projednávat. Následně tato pravidla proto Nejvyšší
správní soud aplikoval na projednávanou věc.
[18] Původně tedy věc projednával senát (tuto skutečnost stěžovatel nezpochybňuje)
ve složení: předsedkyně JUDr. Monika Javorová a členové JUDr. Miroslava Honusová
a JUDr. Daniel Spratek Ph. D. Jelikož však věc byla změnou rozvrhu práce (tj. předsedou soudu)
přidělena JUDr. Zoře Šmolkové, podle výše vyložených pravidel rozvrhu práce pro rok 2017 tedy
měl o věci rozhodovat senát ve složení JUDr. Monika Javorová jako předsedkyně a členové
JUDr. Miroslava Honusová a JUDr. Zora Šmolková. Tak se však nestalo, jak již bylo vyloženo,
o věci ve skutečnosti rozhodl senát v odlišném složení a to Mgr. Jiří Gottwald, JUDr. Daniel
Spratek, Ph. D. a JUDr. Zora Šmolková.
[19] Žádné další důvody pro takové odlišné složení senátu ze spisu krajského soudu
ani z rozvrhu práce patrné nejsou. Jistě by (na základě dalších pravidel o zastupování soudců
v jejich nepřítomnosti) mohl Mgr. Jiří Gottwald zastoupit na místě předsedkyně senátu
JUDr. Moniku Javorovou. JUDr. Daniel Spratek, Ph.D. však podle těchto pravidel
JUDr. Honusovou zastupovat nemohl, neboť tu mohlo zastoupit pouze 6 zcela jiných soudců
(Gottwald, Šmolková, Zubek, Záviská, Indráček a Úředníčková). Obsazení senátu minimálně
JUDr. Spratkem tak bylo v rozporu s rozvrhem práce. Nejvyššímu správnímu soudu proto
nezbylo, než přisvědčit stěžovateli, že pokud o věci samé rozhodl senát ve složení Mgr. Jiří
Gottwald, JUDr. Daniel Spratek, Ph.D. a JUDr. Zora Šmolková, byl senát krajského soudu
nesprávně obsazen. Řízení před krajským soudem proto trpělo zmatečností a kasační důvod
podle ustanovení §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. byl naplněn.
[20] Nejvyšší správní soud posoudil taktéž námitku, že řízení před krajským soudem bylo
rovněž zatíženo vadou spočívající v nesplnění podmínek pro rozhodnutí věci bez jednání.
[21] Podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s. platí, že soud může rozhodnout o věci samé bez
jednání, jestliže to účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen
také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas
s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
[22] Nejvyšší správní soud ze spisu krajského soudu ověřil, že stěžovatel žalobu se žádostí
o přiznání odkladného účinku podal dne 13. 1. 2015. Dne 15. 1. 2015 krajský soud o tomto
návrhu rozhodl pod č. j. 22 A 4/2015 – 14. Jednalo se přitom o první ze spisu patrný úkon
krajského soudu ve věci vůči účastníkům. Teprve v souvislosti s doručením tohoto usnesení totiž
učinil krajský soud další úkony. Na referátu založeném na č. l. 16 spisu krajského soudu (ze dne
16. 1. 2015) je patrný pokyn soudce zpravodaje uložený soudní kanceláři ve dvou následujících
bodech: 1) doručit usnesení o odkladném účinku žalobci a 2) žalovanému pak krajský soud mimo
toto usnesení doručoval žalobu, požádal jej o předložení správního spisu a vyzval jej ke sdělení,
zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení §51 s. ř. s. Z doručenek
připojených k tomuto pokynu poté vyplývá, že krajský soud v této fázi řízení zástupci žalobce
skutečně doručoval pouze písemnost označenou „22A 4/2015-14 usnesení KS 30/1“
v souboru pod názvem „22A_4_2015_4.pdf“, zatímco žalovanému doručoval 3 písemnosti
označené „22A 4/2015-14 usnesení KS 30/1, - 1 žaloba 30/1, -16 vzor 4 + žaloba“ v souborech pod
názvy „22A_4_2015_4.pdf, 22A 1_15žaloba.pdf a 22A_4_2015_5.pdf“.
[23] V návaznosti na úkony krajského soudu se žalovaný k žalobě vyjádřil dne 19. 2. 2015
a téhož dne krajskému soudu předložil správní spis. Ze spisu krajského soudu poté vyplývá,
že soudce zpravodaj dne 23. 2. 2015 zadal pokyn soudní kanceláři (založený na č. l. 21 soudního
spisu) k zaslání zástupci žalobce těchto dokumentů: 1) vyjádření žalovaného k žalobě a 2) výzvy
k vyjádření, zda žalobce souhlasí s rozhodnutím bez jednání ve smyslu §51 s. ř. s. Z doručenky
připojené k tomuto referátu následně vyplývá, že advokátovi žalobce JUDr. Filipu Jirouskovi byly
dne 25. 2. 2015 (den po dodání do jeho datové schránky) doručeny dva dokumenty. Byla
to písemnost nazvaná „22A 4/2015-21 vzor 5 + vyjádř. Žalovaného 10/3, -18 vyjádření žalovaného
10/3“ v souborech pod názvy „22A 4_2015_8.pdf“ a „22A 4_15vyjádření žalovaného.pdf“.
[24] Nejvyšší správní soud podotýká, že obě výzvy byly doručeny účastníkům ještě v době
před přidělením věci JUDr. Zoře Šmolkové a před změnou ve složení senátu, v této fázi řízení
tedy krajský soud zmatečně nepostupoval. Ani žalobce a ani žalovaný se poté k výzvě krajského
soudu podle ustanovení §51 s. ř. s. nijak nevyjádřili, tím spíše z jejich strany nedošlo
ani k vyjádření výslovného nesouhlasu s rozhodnutím bez jednání. Ve smyslu ustanovení
§51 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zde tedy nastala fikce jejich souhlasu s rozhodnutím bez jednání.
V řízení před krajským soudem proto byly splněny podmínky podle ustanovení §51 odst. 1 s. ř. s.
pro rozhodnutí bez jednání.
[25] Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil námitce stěžovatele, že by řízení před krajským
soudem bylo v tomto smyslu zatíženo vadou. Kasační stížnost v této části není důvodná.
[26] Vzhledem k tomu, že však řízení před krajským soudem bylo, jak je vyloženo výše,
pro nesprávné obsazení soudu zmatečné, Nejvyššímu správnímu soudu nezbylo, než napadený
rozsudek krajského soudu zrušit podle ustanovení §110 odst. 1 věty první s. ř. s.
[27] Krajský soud je v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Věc tedy projedná a rozhodne o ní senát, jehož aktuální složení bude
reflektovat skutečnost, že v roce 2017 měl věc meritorně projednat senát ve složení
JUDr. Monika Javorová, JUDr. Miloslava Honusová a JUDr. Zora Šmolková. Nejvyšší správní
soud se dále již nezabýval právním posouzením věci, neboť je toho názoru, že nemůže
přezkoumávat názor nesprávně obsazeného senátu a současně nemůže ani předjímat právní
názor senátu krajského soudu v tom složení, v jakém bude o věci znovu rozhodovat v dalším
řízení. Krajský soud proto v dalším řízení opětovně posoudí i důvodnost žaloby.
[28] V dalším řízení rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.)
V Brně dne 27. září 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu