ECLI:CZ:NSS:2018:3.AS.308.2016:40
sp. zn. 3 As 308/2016 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce S. K., proti žalovanému
Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 1387/7, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2016, č. j. 17 A 4/2016-43,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2016, č. j. 17 A 4/2016 – 43,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Generálního ředitelství cel (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 11. 2015,
č. j. 58171-3/2015-900000-302 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), bylo podle
§92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), pro opožděnost
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 11013-16/2015-600000-12. Tímto rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání
přestupku podle §42a odst. 2 písm. a) a d) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích,
ve znění pozdějších předpisů; za tento přestupek byla žalobci uložena podle
§42a odst. 7 písm. d) citovaného zákona pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady
řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou usiloval
o zrušení tohoto rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne
21. 11. 2016, č. j. 17 A 4/2016-43, Krajský soud v Plzni této žalobě vyhověl a rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[2] Jak vyplynulo z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud vyšel z právního názoru
obsaženého v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci
ze dne 14. 7. 2016, č. j. 60 A 4/2016-109, v němž se uvádí, že lhůta k podání odvolání
je zachována i tehdy, je-li odvolání podáno prostřednictvím držitele poštovní licence za pomoci
elektronické služby „Postservis - Dopis Online“. Rozhodujícím okamžikem podle
§40 odst. 1 písm. d) správního řádu je den podání žádosti o tuto poštovní službu, který
byl držitelem poštovní licence datově potvrzen jako den podání doporučené zásilky na poštovní
stvrzence. Akceptace elektronické objednávky služeb ze strany držitele poštovní licence totiž
bez dalšího implikuje podání zásilky do poštovní sítě k přepravě, a tedy uzavření poštovní
smlouvy. V posuzované věci je nicméně datum podání uvedené na obálce zcela nečitelné,
v internetové aplikaci Sledování zásilek se uvádí jako datum podání žádosti den 20. 10. 2015,
zatímco potvrzení o podání zásilky (podací lístek) je datováno dnem 19. 10. 2015. Z výše
uvedených důvodů existují pochybnosti o skutečném datu podání odvolání a v takových
případech je nutno lhůty vykládat ve prospěch účastníka řízení (zde nadto osoby obviněné
ze spáchání přestupku). Závěr, že lhůta pro podání odvolání byla zachována, je podle krajského
soudu podpořen i tím, že držitel poštovní licence sám uznal rozpor v datech na obálce
a na podacím lístku.
[3] Proti tomuto rozsudku nyní brojí žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
a to z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Stěžovatel v kasační stížnosti především uvádí, že situaci, kdy bylo odvolání podáno
prostřednictvím služby „Postservis – Dopis Online“, řešil poprvé. Vycházel přitom ze skutkového
stavu zjištěného z obálky a z příslušné internetové aplikace. V pozdějších případech vyžadoval
ještě vyjádření České pošty, s. p. (dále též jen „Česká pošta“), přesto však je přesvědčen,
že skutkový stav v nyní souzené věci zjistil řádně. Ostatně, i správní soudy při posuzování
včasnosti podání žaloby či kasační stížnosti vycházejí z razítka na obálce, případně z údajů výše
zmíněné internetové aplikace. Stěžovatel je rovněž přesvědčen, že krajský soud neměl aplikovat
závěry plynoucí ze zmiňovaného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky
v Liberci, a zásadu „v pochybnostech ve prospěch účastníka řízení“. V posuzované věci totiž nepanovaly
pochybnosti o tom, kdy žalobce zadal zpracování zásilky, tj. že to bylo dne 19. 10. 2015;
podstatné bylo, že k podání žádosti došlo toho dne až po šestnácté hodině. Přestože
soukromoprávní ujednání nemá význam pro naplnění podmínek §40 odst. 1 písm. d) správního
řádu, muselo být žalobci zřejmé, že zadá-li zpracování zásilky poslední den lhůty po 16:00,
nemusí být pokládáno za včas podané.
[5] V návaznosti na to stěžovatel prezentuje názor, že všechny podmínky uvedené
v §40 odst. 1 písm. d) správního řádu musí být splněny kumulativně. Benefit poskytnutý
účastníku řízení zákonodárcem pro učinění úkonu jiným způsobem než u správního orgánu
je zachován jen tehdy, pokud účastník poslední den lhůty předá poštovní zásilku (navenek)
adresovanou správnímu orgánu, která (uvnitř) obsahuje podání tak, aby v okamžiku odevzdání
poštovní zásilky s podáním mohla přímo fyzicky začít její poštovní přeprava ke správnímu
orgánu. Žádná taková zásilka však držiteli poštovní licence ze strany žalobce předána nebyla,
neboť ani zásilka, ani podání (posléze doručené stěžovateli) v tento den ještě neexistovaly.
Žalobcem zaslaný datový soubor, tj. soukromoprávní objednávka budoucího vytvoření listinné
zásilky, je z pohledu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu zcela irelevantní, protože
toto ustanovení vyžaduje pro zachování lhůty fyzické předání listinné poštovní zásilky držiteli
poštovní licence, nikoli jen elektronické objednání budoucího vytvoření listinné zásilky
z datového souboru a na něj navazující budoucí fyzické podání k poštovní přepravě a doručení
adresátovi. Stěžovatel tak shrnuje, že k zachování lhůty podle §40 odst. 1 písm. d) správního
řádu jsou irelevantní všechna soukromoprávní ujednání provozovatele poštovních služeb
se zákazníky, tj. jakékoli smluvní podmínky služby „Postservis – Dopis Online“, včetně generování
tzv. „podacího lístku“ (dokladu o využití služby a o předání elektronického souboru „request.xml“
s kódem objednávky). Na podporu svého právního názoru zmiňuje stěžovatel rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2015, č. j. 3 As 178/2014-31 (všechna rozhodnutí
tohoto soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz), v němž se uvádí, že služba „odnos zásilek“
představuje soukromoprávní ujednání mezi Českou poštou a klientem, který si nepřeje jednotlivé
zásilky doručovat a vkládat do domovní schránky, ale požaduje, aby byly uloženy přímo na adrese
zvolené pošty; dohoda účastníka správního řízení s provozovatelem poštovních služeb o jiném
způsobu doručování nemůže nahradit doručování způsobem podle platného právního předpisu,
který nelze upravovat podle (chybných a účelových) představ o významu soukromoprávních
ujednání zainteresovaných subjektů. Platí-li přednost (veřejnoprávního) správního řádu
pro doručení podání ve směru správní orgán – účastník řízení, platí shodně i pro odevzdání
podání ve směru účastník řízení – správní orgán.
[6] Opačný výklad §40 odst. 1 písm. d) správního řádu stěžovatel odmítá také proto,
že podmínky služby „Postservis – Dopis Online“ považuje za rozporné s principem právní jistoty.
Uvedená služba totiž byla původně zamýšlena pro generování množstevních nepodepsaných
komerčních sdělení, nikoli pro tvorbu individualizovaných podání. Podmínky této služby
přinášejí, s ohledem na technické a kapacitní možnosti České pošty, velkou míru nejistoty,
a to nejen s ohledem na řadu nezodpovězených otázek praktického fungování, ale i s ohledem
na možnost nepředvídatelných změn. Vyloučeny nejsou ani průtahy ve správním řízení; zatímco
nyní správní orgány očekávají s koncem stanovených lhůt na podání účastníků jen v řádu doby
předpokládané poštovní přepravy, při výkladu zastávaném krajským soudem, by musely
automaticky připočítávat několik dalších dnů vyhrazených na tvorbu podání podle elektronické
objednávky. Netřeba pak zdůrazňovat, že by se služba „Postservis – Dopis Online“ stala platformou
pro obstrukční praktiky, například pokud by elektronická objednávka obsahovala vady
odstranitelné postupem podle §37 odst. 2 správního řádu (tj. na výzvu správního orgánu). V této
souvislosti poukazuje stěžovatel na celou paletu procesních pastí, které vytváří zástupce žalobce
(ve správním řízení – pozn. NSS), Ing. Miloslav Jaroš, v jiných řízeních (viz například rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2016, č. j. 5 As 59/2015, či ze dne 11. 8. 2016,
č. j. 5 As 63/2016-37). Stěžovatel proto sice nevylučuje použití služby Postservis absolutně, trvá
však na tom, aby účastník řízení svou elektronickou objednávku právě s ohledem
na soukromoprávní obchodní podmínky učinil s dostatečným předstihem tak, aby eliminoval
negativní dopady příslušných ujednání v neprospěch své osoby a aby skutečně alespoň v poslední
den lhůty měl přímo k poštovní přepravě předánu (vytvořenu) tu listinnou zásilku s tím listinným
podáním, která se bude správnímu orgánu doručovat.
[7] Závěrem kasační stížnosti stěžovatel dodává, že ochrana nemá příslušet úkonům
zneužívajícím právo. Není žádný racionální důvod pro podání nepodepsaného blanketního
odvolání komplikovaně, za využití služby „Postservis – Dopis Online“ v poslední den odvolací lhůty.
I kdyby právní zástupce hypoteticky neměl možnost využít zřízenou datovou schránku a svůj
elektronický podpis, který v jiných případech použil, očividně měl k dispozici přístup na Internet,
byl-li schopen navštívit portál http://www.postservis.cz. Mohl tedy datový soubor
i bez zaručeného elektronického podpisu zaslat ze své e-mailové adresy přímo na e-mailovou
adresu celního úřadu, což ostatně v daném řízení činil. Rozdílem obou postupů je,
že nepodepsaný e-mail by bez výzvy celního úřadu musel žalobce doplnit sám ve lhůtě 5 dnů
(§37 odst. 4 správního řádu), zatímco nepodepsané blanketní odvolání musí být o předepsanou
náležitost doplněno na výzvu (§37 odst. 2 správního řádu), zaslanou prostřednictvím datové
schránky právního zástupce účastníka na příslušnou úložní dobu se stanovením lhůty. Zjevným
smyslem takového kroku je prodloužení správního řízení a vytvoření procesní pasti, do níž
se může správní orgán chytit. I proto nevidí stěžovatel důvod pro aplikaci zásady „v pochybnostech
ve prospěch účastníka“, neboť zvolená forma podání odvolání neumožňuje učinit podání bezvadně.
Na výše uvedeném nemůže ničeho změnit ani fakt, že Česká pošta přiznala chybu při vystavování
potvrzení (podacího lístku); jak již bylo řečeno, smlouva uzavřená mezi žalobcem a Českou
poštou je z hlediska zachování lhůty podle §40 odst. 1 písm. d) správního řádu bez významu
a žalobce ani nemohl být uveden v omyl, že podání podal včas, protože z uzavřené smlouvy
nevyplývá povinnost předat podání k poštovní přepravě v den podání žádosti. Tuto argumentaci
uplatnil stěžovatel i při jednání před krajským soudem; ten se však s ní náležitě nevypořádal
a napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel
navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení.
[8] Stěžovatel následně kasační stížnosti doplnil o rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 55 A 5/2016, ve kterém byl skutkově obdobný případ
rozhodnut opačně, než v případě rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky
v Liberci ze dne 14. 7. 2016, č. j. 60 A 4/2016-109.
[9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4, věta před
středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z §109 odst. 2, věty první s. ř. s.
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] V kasační stížnosti se stěžovatel především dovolává nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu, respektive jiné vady řízení před soudem, která mohla mít za následek
nezákonnost jeho rozhodnutí [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Stěžovatel krajskému soudu vytýká,
že se nevypořádal s argumentací, kterou vznesl při ústním jednání, a to s námitkou, že z hlediska
zachování lhůty podle §40 odst. 1 písm. d) správního řádu je irelevantní, že Česká pošta přiznala
pochybení při vystavování potvrzení o datu, k němuž bylo podání učiněno (tj. podacího lístku),
a konsekventně, že nebyl důvod pro aplikaci zásady „v pochybnostech ve prospěch účastníka řízení,
respektive obviněného ze spáchání přestupku“. Z povahy věci se Nejvyšší správní soud touto námitkou
zabýval na prvním místě, neboť zpravidla teprve poté, dospěje-li k závěru, že napadené
rozhodnutí přezkoumatelné je, se může zabývat dalšími stížnostními námitkami
(viz například rozsudek zdejšího soudu ze dne 8. 3. 2005, č. j. 3 As 6/2004-105, publikovaný
pod č. 617/2005 Sb. NSS).
[13] K problematice nepřezkoumatelnosti existuje četná judikatura Nejvyššího správního
soudu (viz například rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne
14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006,
č. j. 2 Afs 154/2005 - 245, a ze dne 17. 1. 2008, č. j. 5 As 29/2007 – 64), nicméně zdejší soud tuto
vadu v souzené věci neshledal. Stěžovatel se ve své argumentaci opírá o znění bodu
5. 2. obchodních podmínek České pošty, s. p., z nichž dle jeho názoru nevyplývá
povinnost předat listinu k poštovní přepravě tentýž den, jako je podána žádost o využití služby
„Postservis – Dopis Online“. Z odůvodnění napadeného rozsudku je nicméně zřejmé, že se krajský
soud přiklonil k názoru, že akceptace elektronické objednávky služeb ze strany držitele poštovní
licence bez dalšího zahrnuje i podání zásilky do poštovní sítě k přepravě, tudíž i uzavření
poštovní smlouvy (viz strana čtvrtá odstavec třetí). Tím krajský soud sice nikoli výslovně, přesto
však alespoň implicitně vyjádřil svůj názor na výklad obchodních podmínek České pošty a jejich
vztahu ke správnímu řádu a k zákonu č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o poštovních službách“).
[14] V této souvislosti je třeba poznamenat, že zdejší soud se v minulosti opakovaně vyslovil
k tomu, jaké minimální kvality musí vykazovat odůvodnění soudního rozhodnutí. Například
v rozsudku ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008-130, Nejvyšší správní soud vyslovil,
že „[p]řestože je třeba na povinnosti dostatečného odůvodnění rozhodnutí z hlediska ústavních principů důsledně
trvat, nemůže být chápána zcela dogmaticky. Rozsah této povinnosti se totiž může měnit podle povahy rozhodnutí
a musí být posuzován ve světle okolností každého jednotlivého případu. Zároveň tento závazek nemůže být chápán
tak, že vyžaduje za všech okolností podrobnou odpověď na každý jednotlivý argument účastníka.“ Obdobně
se z rozsudku ze dne 25. 3. 2010, č. j. 5 Afs 25/2009 – 98, publikovaného pod č. 2070/2010 Sb.
NSS, podává, že „[s]oud, který se vypořádává s (…) argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout,
ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá (…). Na druhou stranu podle ustálené judikatury
nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně
reagováno.“ Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že námitka nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku není opodstatněná, neboť z odůvodnění jsou nosné důvody, na nichž výrok
napadeného rozsudku stojí, jasně seznatelné a bez potíží srozumitelné.
[15] Předtím, než zdejší soud přistoupí k námitkám nesprávného právního posouzení
věci krajským soudem [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], považuje za vhodné
alespoň stručně shrnout v podstatných bodech skutkový stav věci. Z předloženého
správního spisu vyplývá, že rozhodnutí Celního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 30. 9. 2015,
č. j. 11013-16/2015-600000-12, bylo do datové schránky žalobcem zvoleného zástupce doručeno
dne 2. 10. 2015. Patnáctidenní odvolací lhůta, upravená v §83 odst. 2 správního řádu, proto
uplynula dne 19. 10. 2015; nejpozději tohoto dne tudíž mohl a měl žalobce své odvolání podat
k poštovní přepravě. Podle údajů dostupných z aplikace „Sledování zásilek“ na webové adrese
http://www.postaonline.cz, byla zásilka č. X podána dne 20. 10. 2015 prostřednictvím služby
„Postservis - DopisOnline“; datum poštovního razítka na obálce je však zcela nečitelné. Přílohou
žaloby nicméně žalobce učinil podací lístek vztahující se k zásilce č. X, z nějž vyplývá dřívější
datum podání zásilky, a to 19. 10. 2015. Všechny tyto skutkové okolnosti jsou mezi účastníky
řízení nesporné a strany se neshodují pouze v jejich právním hodnocení.
[16] Otázkou zachování lhůty podle §40 odst. 1 písm. d) správního řádu, konkrétně tím,
zda právně relevantní účinky podání odvolání proti správnímu rozhodnutí nastávají již při vložení
elektronického dokumentu do systému služby „Postservis - DopisOnline“, nebo zda nastanou
až po zpracování elektronického dokumentu do podoby listovní zásilky a po jejím
předání k přepravě, se zabýval rozšířený senát zdejšího soudu v usnesení ze dne 19. 12. 2017,
č. j. 10 As 20/2017 – 49.
[17] V tomto usnesení rozšířený senát rozebral povahu služby „Postservis - DopisOnline“, která
umožňuje zákazníkovi elektronicky objednat zpracování a podání poštovních zásilek uvedených
v poštovních podmínkách. Jedná se o kombinaci několika dílčích služeb, v rámci kterých Česká
pošta zabezpečí zpracování zásilek a dále jejich podání do poštovní sítě. Zpracováním zásilky
se rozumí její tisk a kompletace (balení a potisk obálky), elektronickou objednávkou
pak objednávka služeb České pošty prostřednictvím elektronického formuláře na webu
(čl. 3 Obchodních podmínek služby „Postservis - DopisOnline“). Rozšířený senát zdejšího soudu
naznal, že vztah mezi Českou poštou a zákazníkem při poskytování posuzované služby je smíšené
povahy s tím, že jednotlivým fázím (dílčím službám) smluvního vztahu odpovídá i odlišná právní
regulace. Prvotní smlouva je mezi zákazníkem a Českou poštou uzavřena okamžikem, kdy pošta
akceptuje objednatelem řádně vyplněnou a potvrzenou elektronickou objednávku, odeslanou přes
adresu http://online.postservis.cz. Do okamžiku poštovního podání se smluvní vztah řídí
občanským zákoníkem. Poštovní smlouva podle zákona o poštovních službách je mezi
Českou poštou a zákazníkem uzavřena teprve podáním zásilky do poštovní přepravy.
Okamžik, ke kterému je zásilka podána k poštovní přepravě z hlediska kogentního
§40 odst. 1 písm. d) správního řádu, nemůže být určen soukromoprávním ujednáním,
tj. Obchodními podmínkami služby DopisOnline či subjektivním pocitem zákazníka, jak se mu tato
služba navenek jeví. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře vždy důsledně rozlišoval
soukromoprávní ujednání mezi zákazníkem a Českou poštou, oproti veřejnoprávní povinnosti
České pošty vyplývající ze zákona o poštovních službách a procesních předpisů typu správního
řádu (srov. například rozsudek ze dne 7. 4. 2015, č. j. 3 As 178/2014 - 31, ve vztahu ke službě
odnos zásilek, respektive rozsudek ze dne 30. 6. 2010, č. j. 1 As 10/2010 - 47, ve vztahu ke službě
dosílka). Ani v jednom z uváděných rozsudků nepřevážila (možná) opačná očekávání zákazníků
České pošty. Úvaha, dle které vnímá zákazník uvedenou službu ve svém komplexu jako jeden
„balíček“, je zcela nepodložená a z hlediska posouzení dodržení zákonem stanovených lhůt
irelevantní. Česká pošta se převzetím elektronické objednávky zavazuje jednak zpracovat
objednávku do podoby listinné zásilky, což ještě není poštovní službou, jednak následně zajistit
její doručení, tj. podat zásilku k poštovní přepravě. Veřejnoprávní regulací silně ovlivněný vztah,
upravený zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami, vznikne až ve chvíli
předání vytvořené listinné zásilky k poštovní přepravě, kdy je uzavřena poštovní smlouva. Teprve
uzavřením poštovní smlouvy je zásilka podána k poštovní přepravě a pouze tento okamžik
je rozhodný pro posouzení včasnosti podání z hlediska dodržení veřejným právem stanovených
lhůt. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu tedy uzavřel, že den elektronické objednávky
služby DopisOnline přes webovou stránku http://online.postservis.cz, není okamžikem podání
zásilky k poštovní přepravě ve smyslu §40 odst. 1 písm. d) správního řádu.
[18] Jelikož tedy rozšířený senát Nejvyššího správního soudu již autoritativně otázku spornou
mezi účastníky řízení vyřešil (§12 odst. 1 s. ř. s., §17 odst. 1 s. ř. s.), je nyní, v souladu
se závěry v něm učiněnými, namístě zrušit rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 11. 2016,
č. j. 17 A 4/2016 - 43, který ohledně ní dospěl k závěrům opačným.
[19] Nejvyšší správní soud proto napadený rozsudek zrušil a věc krajskému soudu vrátil
k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první před středníkem s. ř. s.).
[20] Při novém rozhodování krajský soud posoudí včasnost podání předmětného odvolání
za využití služby DopisOnline v intencích usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. 12. 2017, č. j. 10 As 20/2017 – 49. Tento právní názor je podle §110 odst. 4 s. ř. s.,
pro krajský soud závazný.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
ve věci (§110 odst. 3, věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. ledna 2018
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu