ECLI:CZ:NSS:2018:4.AFS.245.2018:63
sp. zn. 4 Afs 245/2018 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: M. O., zast. Mgr. Romanem
Klimusem, advokátem, Vídeňská 188/119d, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro
Jihomoravský kraj, se sídlem náměstí Svobody 4, Brno, proti rozhodnutím Finančního úřadu
pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště v Boskovicích ze dne 15. 11. 2016, č. j.
4392352/16/3007-50523-709488 (ve spojení s rozhodnutím ze dne 15. 3. 2017, č. j.
1009935/17/3007-50523-709488), ze dne 15. 11. 2016, č. j. 4401298/16/3007-50523-709488 (ve
spojení s rozhodnutím ze dne 15. 3. 2017, č. j. 1009348/17/3007-50523-709488), ze dne 1. 7.
2016, č. j. 3132062/16/3007-50523-709488 (ve spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j.
3817914/16/3007-50523-709488), ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3132625/16/3007-50523-709488 (ve
spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j. 3819500/16/3007-50523-709488), ze dne 1. 7.
2016, č. j. 3134064/16/3007-50523-709488 (ve spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j.
3819534/16/3007-50523-709488), ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3142577/16/3007-50523-709488 (ve
spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j. 3819561/16/3007-50523-709488), ze dne 1. 7.
2016, č. j. 3143590/16/3007-50523-709488 (ve spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j.
3819594/16/3007-50523-709488), ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3145390/16/3007-50523-709488 (ve
spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j. 3819615/16/3007-50523-709488), ze dne 1. 7.
2016, č. j. 3146101/16/3007-50523-709488 (ve spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j.
3819657/16/3007-50523-709488), ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3146496/16/3007-50523-709488 (ve
spojení s rozhodnutím ze dne 14. 9. 2016, č. j. 3819701/16/3007-50523-709488), ze dne 25. 11.
2016, č. j. 4542669/16/3007-50523-709488 (ve spojení s rozhodnutím ze dne 15. 3. 2017, č. j.
1010637/17/3007-50523-709488), ze dne 4. 8. 2016, č. j. 3512433/16/3007-50523-709488, ze
dne 4. 8. 2016, č. j. 3513344/16/3007-50523-709488, proti rozhodnutí (platebnímu výměru)
Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, Územního pracoviště v Boskovicích ze dne 3. 3. 2017,
č. j. 867625/17/3007-50523-709488, a proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihomoravský
kraj, Územního pracoviště v Blansku ze dne 4. 10. 2017, č. j. 4182915/17/3006-00540-706687
(ve spojení s rozhodnutím ze dne 22. 12. 2017, č. j. 4910990/17/3006-00540-706687), a ze dne
26. 9. 2017, č. j. 4133084/17/3006-00540-706687, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2018, č. j. 29 Af 89/2017 – 183,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Romanu Klimusovi, advokátovi, se sídlem
Vídeňská 188/119d, Brno, se n ep ři zn áv á odměna a náhrada hotových
výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobou doručenou krajskému soudu dne 21. 11. 2017 žalobce brojil proti blíže
nespecifikovaným rozhodnutím žalovaného. Žalobce rovněž požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení advokáta. Zmínil, že je často nemocný, poukázal na svoji špatnou sociální
situaci a uvedl, že peníze, které po něm žádá žalovaný, nikdy nevydělal. Žalobce k žalobě
mimo jiné přiložil rozhodnutí žalovaného o zřízení zástavního práva ze dne 4. 10. 2017,
č. j. 4182915/17/3006-00540-706687.
[2] Na základě výzvy krajského soudu ze dne 1. 12. 2017, č. j. 29 Af 89/2017, k upřesnění
žaloby žalobce soudu sdělil, že žalobou napadá doměřenou daň a to „a) DPH ve výši 468.612 Kč,
b) příslušenství 8.150 Kč c) daň z příjmů 294.321 Kč“. Krajský soud dále usnesením ze dne 21. 2. 2018,
č. j. 29 Af 89/2017 - 168, žalobci předestřel, že ze spisů žalovaného zjistil, že uvedené daně
byly žalobci doměřeny dodatečnými platebními výměry již v roce 2016, resp. v první polovině
roku 2017, které byly doručeny žalobci a nabyly právní moci v tomto období, neboť žalobce
proti nim nepodal odvolání. Soud vysvětlil, že žaloba proti dodatečným platebním výměrům
je přípustná pouze po vyčerpání řádných opravných prostředků, a to ve lhůtě dvou měsíců
od doručení rozhodnutí. S ohledem na uvedené vyzval žalobce, aby se vyjádřil ke zjištěným
okolnostem rozhodným pro posouzení přípustnosti žaloby. Žalobce reagoval obsáhlými přípisy,
v nichž polemizoval s postupem žalovaného při doměření daně.
[3] Krajský soud následně nadepsaným usnesením žalobu odmítl. Konstatoval, že z vyjádření
žalovaného ze dne 18. 1. 2018 zjistil, že v záhlaví uvedenými dodatečnými platebními výměry
byla žalobci doměřena daň z přidané hodnoty za II. čtvrtletí 2013 – IV. čtvrtletí 2015 a daň
z příjmů fyzických osob za roky 2013 a 2014. Dále byla žalobci platebním výměrem ze dne
3. 3. 2017, č. j. 867625/17/3007-50523-709488, vyměřena daň z příjmů fyzických osob za rok
2015. Částka uvedená žalobcem v žalobě zahrnuje jak tyto doměřené, tak vyměřené daňové
povinnosti a stále nabíhající úrok z prodlení. Soud dále z předmětného vyjádření zjistil,
že žalovaný vydal v záhlaví uvedená rozhodnutí o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem
žalobce.
[4] Z vyjádření žalovaného krajský soud dále zjistil, že v případě některých rozhodnutí
(dodatečné platební výměry ze dne 4. 8. 2016, č. j. 3512433/16/3007-50523-709488, a ze dne
4. 8. 2016, č. j. 3513344/16/3007-50523-709488, platební výměr ze dne 3. 3. 2017,
č. j. 867625/17/3007-50523-709488, a rozhodnutí ze dne 26. 9. 2017, č. j. 4133084/17/3006-
00540-706687) žalobce odvolání nepodal.
[5] V případě ostatních rozhodnutí (dodatečné platební výměry ze dne 15. 11. 2016,
č. j. 4392352/16/3007-50523-709488, ze dne 15. 11. 2016, č. j. 4401298/16/3007-50523-709488,
ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3132062/16/3007-50523-709488, ze dne 1. 7. 2016,
č. j. 3132625/16/3007-50523-709488, ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3134064/16/3007-50523-709488,
ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3142577/16/3007-50523-709488, ze dne 1. 7. 2016,
č. j. 3143590/16/3007-50523-709488, ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3145390/16/3007-50523-709488,
ze dne 1. 7. 2016, č. j. 3146101/16/3007-50523-709488, ze dne 1. 7. 2016,
č. j. 3146496/16/3007-50523-709488, ze dne 25. 11. 2016, č. j. 4542669/16/3007-50523-709488,
rozhodnutí ze dne 4. 10. 2017, č. j. 4182915/17/3006-00540-706687), žalobce sice odvolání
podal, ve všech případech však následně došlo k zastavení odvolacího řízení podle §112 odst. 3
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, neboť žalobce neodstranil vady odvolání, které bránily
řádnému projednání věci. Proti rozhodnutím o zastavení řízení, o nichž rozhodoval stejný orgán
jako v případě rozhodnutí, proti nimž odvolání směřovalo, bylo rovněž možné podat odvolání,
této možnosti však již žalobce ani v jednom případě nevyužil a odvolání nepodal.
[6] Z uvedených důvodů dospěl krajský soud k závěru, že žalobce v případě žádného
z rozhodnutí uvedených v záhlaví nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním
orgánem, ačkoli tyto byly přípustné. Buď žalobce vůbec nepodal odvolání, nebo jej sice podal,
ale řádně nedoplnil, v důsledku čehož nebylo možné věc meritorně přezkoumat odvolacím
orgánem. Krajský soud proto shledal, že nezbývá, než žalobu ve smyslu §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §68 písm. a) s. ř. s. jako nepřípustnou odmítnout.
[7] Nad rámec uvedeného krajský soud konstatoval, že všechny dodatečné platební výměry
a platební výměr, proti nimž žalobce brojí, byly žalobci doručeny v roce 2016 nebo v dubnu roku
2017. Protože žaloba byla soudu doručena dne 21. 11. 2017, stran těchto rozhodnutí zjevně
nebyla splněna ani podmínka dvouměsíční lhůty k podání žaloby stanovená v §72 odst. 1 s. ř. s.
V případě těchto rozhodnutí by tedy bylo nutné žalobu odmítnout rovněž z důvodu opožděnosti.
[8] S ohledem na nepřípustnost žaloby a z toho pramenící její zjevnou neúspěšnost,
krajský soud zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
podle §35 odst. 9 s. ř. s. a contrario.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní
[9] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost,
v níž namítl, že žalovanému nedluží vyměřené částky daně. Uvedl v této souvislosti,
že provozoval dopravu ze Slovenska do České republiky a peníze, které šly přes něj, i veškeré
náklady platil firmě. Pomůcky není podle přesvědčení stěžovatele na místě uplatnit na všechny
případy. Stěžovatel dále upozornil na svůj věk a těžkou sociální i rodinnou situaci.
[10] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobce se odvolal pouze proti části
vydaných rozhodnutí. Na výzvy k odstranění vad odvolání nereagoval, a žalovaný
proto podle §112 odst. 3 daňového řádu předmětná řízení zastavil. Možnosti odvolání
proti rozhodnutím o zastavení odvolacího řízení již žalobce nevyužil, a odvoláními napadená
rozhodnutí žalovaného o stanovení daně tak nabyla právní moci.
III. Posouzení kasační stížnosti
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti zpochybnil správnost výše daní stanovených v rozhodnutích
žalovaného a vyjádřil přesvědčení o nesprávné aplikaci pomůcek. K této argumentaci stěžovatele
Nejvyšší správní soud uvádí, že míří do posouzení věci samé. V posuzované věci se však krajský
soud meritorním posouzením věci nezabýval a žalobu usnesením odmítl, neboť shledal,
že stěžovatel nevyčerpal řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem a žaloba
je navíc proti většině napadených rozhodnutí podána opožděně. Tyto závěry krajského soudu
stěžovatel v kasační stížnosti nezpochybnil. Za situace, kdy se krajský soud nezabýval námitkami
stěžovatele mířícími do věci samé, neboť vady žaloby mu to neumožnily, se těmito námitkami
nemůže zabývat ani Nejvyšší správní soud. V této souvislosti zdejší soud poukazuje na rozsudek
ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, v němž judikoval, že je-li kasační stížností napadeno
usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační důvody dle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
[13] Nejvyšší správní soud dále pro úplnost konstatuje, že z obsahu spisové dokumentace
zjistil, že žalobce proti rozhodnutím uvedeným v bodě 4 tohoto rozsudku nepodal odvolání,
proti rozhodnutím uvedeným v bodě 5 tohoto rozsudku sice odvolání podal, avšak nepodal
již odvolání proti rozhodnutím správce daně o zastavení odvolacího řízení pro neodstranění vad
odvolání podle §112 odst. 3 daňového řádu. Nejvyšší správní soud se proto plně ztotožňuje
se závěrem krajského soudu, že žalobce v případě žádného z rozhodnutí uvedených v záhlaví
nevyčerpal řádné opravné prostředky. Správný je rovněž závěr krajského soudu o opožděnosti
žaloby ve vztahu k dodatečným platebním výměrům a platebnímu výměru na daň
z příjmu fyzických osob za rok 2015 ze dne 3. 3. 2017, č. j. 867625/17/3007-50523-709488
(a to i při zohlednění §104b odst. 2 na konci o. s. ř. a podání stěžovatele u Okresního soudu
v Blansku ze dne 5. 10. 2017).
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[14] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[15] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti.
[16] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2018,
č. j. 4 Afs 245/2018 – 30, ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce Mgr. Roman Klimeš,
advokát. Nejvyšší správní soud tomuto ustanovenému zástupci nepřiznal odměnu za zastupování
v řízení o kasační stížnosti, jak uvedeno v bodě III. výroku tohoto usnesení. K podání
ustanoveného zástupce ze dne 25. 9. 2018, v němž vyčíslil předpokládané náklady právního
zastoupení za dva úkony (převzetí věci a doplnění kasační stížnosti) na 8.228 Kč, Nejvyšší správní
soud konstatuje, že od zástupce stěžovatele v jím uvedené lhůtě (do 25. 10. 2018) neobdržel
žádné doplnění kasační stížnosti a nenáleží mu proto odměna za tento úkon uvedený v §11
odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif).
Stejně tak mu nenáleží odměna a náhrada hotových výdajů za úkon převzetí a příprava
zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, neboť tento úkon v sobě zásadně
zahrnuje určitý provázaný soubor dílčích činností advokáta při převzetí případu a přípravě
zastoupení, zejména pak takové činnosti jako úvodní pohovor se zastoupeným a seznámení
se s případem, čítaje v to i studium relevantních podkladů, včetně těch, které jsou obsaženy
v soudním spise. Jeho základní určující charakteristikou je účel (příprava zastoupení),
a to, že se děje v úvodní fázi poskytování právní služby. Takovýmto úkonem tedy není pouhé
převzetí obálky s usnesením ustanovujícím advokáta zástupcem nemajetného účastníka.
Ustanovený zástupce však žádnou takovou aktivitu ve prospěch stěžovatele soudu nedoložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu