ECLI:CZ:NSS:2018:4.AS.234.2018:24
sp. zn. 4 As 234/2018 - 24
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Sdružení Miláčov, z.s.,
IČ 22837515, se sídlem Vrchotovy Janovice 22, zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem,
se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, proti žalovanému: Městský úřad Votice, se sídlem
Komenského náměstí 700, Votice, zast. JUDr. Martinem Vychopeněm, advokátem, se sídlem
Masarykovo náměstí 225, Benešov, za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. K., o žalobě na
ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2018, č. j. 46 A 65/2017 - 92,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Usnesením ze dne 29. 6. 2018, č. j. 46 A 65/2017 - 92, Krajský soud v Praze rozhodl
tak, že v řízení se pokračuje (I. výrok), řízení se zastavuje (II. výrok), žalobci se vrací část
zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč, která bude vyplacena z účtu krajského soudu
do třiceti dnů od právní moci usnesení (III. výrok), žalovaný je povinen zaplatit žalobci
na náhradu nákladů řízení částku 11.466,50 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Vítězslava
Dohnala, advokáta, se sídlem Příběnická 1908/12, Tábor, do třiceti dnů od právní moci usnesení
(IV. výrok), a osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (V. výrok).
V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že řízení podle §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) zastavil, neboť žalobce vzal podáním ze dne 21. 6. 2018
žalobu zpět. Krajský soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle §60 odst. 3 s. ř. s., neboť
Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 26. 10. 2017, č. j. 132031/2017/KUSK,
ve zkráceném přezkumném řízení zrušil společný územní souhlas a souhlas s provedením
ohlášeného stavebního záměru, tj. rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 4. 2016,
č. j. 8800/2016/Výst.-No, které žalobce označil za nezákonný zásah. Krajský soud tak dovodil,
že ke zpětvzetí žaloby došlo výlučně v důsledku postupu krajského úřadu v přezkumném řízení,
přičemž poukázal na svou dřívější judikaturu a komentářovou literaturu.
II. Obsah kasační stížnosti
[2] Proti uvedenému usnesení podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost.
V ní namítl, že krajský soud měl žalobu odmítnout, neboť žalobce nevyčkal na pravomocné
rozhodnutí správních orgánů. Ze stejného důvodu krajský soud neměl žalobci přiznat náhradu
nákladů řízení o žalobě. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení
zrušil.
[3] Žalobce ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
III. Posouzení kasační stížnosti
[4] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti.
Přitom neshledal vady uvedené v §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti. Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podává z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., i když v ní chybně označil důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a c)
s. ř. s., neboť „kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu
nebo o zastavení řízení“ právě podle písmena e) tohoto ustanovení.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 8. 2. 2007, č. j. 8 As 24/2005 - 69, dovodil,
že „[n]avrhovatel může disponovat řízením nebo jeho předmětem a může tedy i vzít svůj návrh zcela nebo zčásti
zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§37 odst. 4 s. ř. s.). Pokud tak učiní, musí soud rozhodnout, že řízení
zastavuje a v tu chvíli již není rozhodné, zda se jednalo o návrh přípustný či nepřípustný.“ V posuzované věci
vzal žalobce podanou žalobu zpět dřív, než ji krajský soud meritorně projednal, a učinil
tak způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti o jeho úmyslu ukončit žalobní řízení. Ve smyslu
výše citovaného rozsudku krajský soud po zpětvzetí žaloby nebyl oprávněn zkoumat její
přípustnost a odmítnout ji, naopak podle §47 písm. a) s. ř. s. byl povinen žalobní řízení zastavit.
Nadto, krajský soud nebyl oprávněn posuzovat přípustnost žaloby ani pro účely přiznání náhrady
nákladů řízení žalobci. Nejvyšší správní soud již totiž v této souvislosti v rozsudku ze dne
16. 5. 2012, č. j. 4 As 24/2012 - 18, vysvětil, že „[v] případě zpětvzetí žaloby není krajský soud
před zastavením řízení oprávněn zkoumat, zda může být napadené rozhodnutí vůbec podrobeno přezkumu
ve správním soudnictví, jakož ani do odůvodnění usnesení o zastavení řízení zahrnout úvahy o tom, jak by věc
posoudil v případě, že by ke zpětvzetí žaloby nedošlo.“ Námitka stěžovatele, že žalobce podal
nepřípustnou žalobu tak nemůže být v žádném ohledu důvodná.
[7] Stěžovatel v kasační stížnosti neuplatnil žádnou konkrétní námitku ve vztahu k výroku
usnesení krajského soudu o přiznání nákladů žalobního řízení žalobci a nikterak tak nezpochybnil
správnost postupu podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s, který vycházel ze závěru soudu o příčinné
souvislosti mezi zpětvzetím žaloby a postupem krajského úřadu v přezkumném řízení.
Za této situace se Nejvyšší správní soud nemůže tímto výrokem napadeného usnesení zabývat.
IV. Závěr
[8] S ohledem na tyto skutečnosti Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s.
kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl.
[9] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého „nestanoví-li tento zákon jinak,
má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil“.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti procesně neúspěšný, právo
na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Procesně úspěšný žalobce žádné náklady neuplatnil
a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly. Nejvyšší správní soud proto
rozhodl tak, že nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žádnému z účastníků. Osobě
zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť jí ve smyslu §60 odst. 5 s. ř. s. neuložil žádnou povinnost. Ze spisové dokumentace
rovněž nevyplývá, že by osobě zúčastněné na řízení v průběhu řízení o kasační stížnosti vznikly
nějaké náklady a že by důvody zvláštního zřetele hodné odůvodňovaly přiznání náhrady nákladů
řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu