ECLI:CZ:NSS:2018:4.AZS.46.2018:46
sp. zn. 4 Azs 46/2018 - 46
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. V., zast. JUDr. Helenou
Nutilovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Vodní 231/5, České Budějovice, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
5. 6. 2017, č. j. OAM-100/ZA-ZA11-VL16-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2018, č. j. 1 Az 67/2017 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Heleně Nutilové, Ph.D., advokátce,
se sídlem Vodní 231/5, České Budějovice, se p ři zn á v á odměna a náhrada
hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem
6.800 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobce vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze shora označeným rozsudkem zamítl žalobu proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobci se neuděluje
mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
Namítá, že se městský soud ani žalovaný nevypořádali s jeho situací a příběhem, potažmo
s důvody jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany, dostatečným způsobem. Žalovaný
i městský soud se při posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu
omezili na tvrzení, že nebyla zjištěna žádná skutečnost, ze které by vyplývalo, že by byl žalobce
na Ukrajině vystaven skutečně hrozícímu nebezpečí vážné újmy podle §14a odst. 2 písm. b)
zákona o azylu. Pokud jde o obavy stěžovatele z možného konfliktu s osobami z kriminálního
prostředí, které v roce 1997 pomohl usvědčit, městský soud uvedl, že tyto obavy nikdy nepřesáhly
teoretickou polohu. Stěžovatel však ve správním řízení uvedl, že mafie, jíž se obává, jej
v minulosti zmlátila a ukradla mu tři auta, neboť nechtěl jako podnikatel platit výpalné. Napsal
stížnost na policii, v důsledku této stížnosti se zbavil jedné skupiny, ale nastoupila jiná.
[3] Obavy stěžovatele z vážné újmy pramení v současné době zejména z toho,
že za podivných okolností našli v červenci 2016 zavražděnou jeho přítelkyni, která mu
před svou smrtí doporučila se na Ukrajinu raději nevracet s tím, že mu hrozí smrt. Stěžovatel
k tomu doplňuje, že jeho zemřelá přítelkyně, T. B. P., nar. X, byla stejně jako on od 80. let
pracovnicí KGB, později SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny). Mafiánské struktury, jimiž se cítí
ohrožen, se přitom politicky hlásí k nacionalistickému hnutí tzv. banderovců, kteří se ujali moci
po tzv. Euromajdanu, sérii masových občanských protestů probíhajících na Ukrajině v listopadu
2013. Banderovci se politicky vymezují proti proruské části společnosti.
[4] Stěžovatel se již v 90. letech stal obětí těchto mafiánských struktur z důvodu jeho
angažmá v sovětské KGB a z důvodu jeho antifašistických politických postojů. V souvislosti
s tím, že se právě tzv. banderovci, k nimž tyto mafiánské struktury náleží, ujaly po roce 2013
vlády na Ukrajině, a zejména v souvislosti s vraždou jeho přítelkyně, jeho obavy o život zesílily.
To je také důvodem, proč podal žádost o azyl až 10 let poté, co naposledy opustil Ukrajinu
s úmyslem skrýt se v ČR před členy mafie. Není tedy pravdou, že stěžovatel podal žádost
o mezinárodní ochranu pouze s cílem dosáhnout legalizace svého pobytu v České republice.
[5] K argumentaci soudu, že pokud by se stal na Ukrajině obětí vážné újmy ze strany osob
z kriminálního prostředí, měl by možnost obrátit se s žádostí o pomoc na státní úřady Ukrajiny,
stěžovatel opakovaně uvádí, že již v minulosti se obrátil na ukrajinskou policii, avšak bezúspěšně.
Ani toto jeho tvrzení nevzal městský soud v napadeném rozhodnutí v úvahu.
[6] Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že jeho rozhodnutí je dostatečně odůvodněno
a odkazuje na svůj spisový materiál a vyjádření k žalobě. Navrhuje kasační stížnost odmítnout
pro nepřijatelnost, popřípadě ji zamítnout.
[7] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(„s. ř. s.“), přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[8] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[9] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních
zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně,
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu,
b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[10] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[11] Argumentace stěžovatele v kasační stížnosti směřuje k hrozbě vážné újmy ze strany
soukromých osob ve smyslu §14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, která by měla odůvodňovat
udělení doplňkové ochrany. Z ustálené judikatury zdejšího soudu plyne, že původci
pronásledování i vážné újmy ve smyslu zákona o azylu, ať půjde o důvody pro udělení azylu
nebo pro udělení doplňkové ochrany, mohou být za určitých podmínek i soukromé osoby
(viz např. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2008, č. j. 3 Azs 48/2008 - 57, nebo ze dne 10. 3. 2004,
č. j. 3 Azs 22/2004 - 48, ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 5/2003 - 51, nebo ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 6 Azs 45/2003 - 49). Z uvedené judikatury vyplývá, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany
se musí ochrany svých práv domáhat u státních orgánů v zemi svého původu. Této povinnosti
je však zbaven v situacích, kdy stát není schopen zajistit svým občanům před takovým jednáním
soukromých osob ochranu, typicky v situacích, kdy státní systém ochrany selhává.
[12] Nejvyšší správní soud konstatuje, že městský soud se s žalobou vypořádal řádně
a v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, přičemž se ztotožňuje se závěrem
městského soudu, že stěžovatel neprokázal už samotnou existenci nebezpečí vážné újmy
ze strany soukromých subjektů.
[13] Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti nejsou
konzistentní s jeho vlastní výpovědí zachycenou v protokolu o pohovoru k žádosti o udělení
mezinárodní ochrany ze dne 7. 2. 2017. Podle výpovědi stěžovatele se soudní řízení,
ve kterém v roce 1997 vystupoval jako svědek, netýkalo jeho vlastních problémů s mafií,
ale případu napadení jiného podnikatele. S vlastními problémy s mafií měla stěžovateli také
jednou úspěšně pomoci policie, což uvádí i nyní v kasační stížnosti. Pokud jde potom o tvrzení
stěžovatele, že „se stal obětí těchto mafiánských struktur z důvodu jeho angažmá v sovětské KGB a z důvodu
jeho antifašistických politických názorů“, toto tvrzení je v rozporu se jeho výpovědí před správním
orgánem, podle které měl problémy s mafií v souvislosti se svým podnikáním, a stěžovatel je
poprvé uvedl až v kasační stížnosti. Tato námitka je proto nepřípustná ve smyslu §104 odst. 4
s. ř. s. Totéž platí pro tvrzení, že stěžovateli hrozí na Ukrajině nebezpečí ze strany
tzv. „banderovců“.
[14] Stěžovatel také žádnou ze skutečností, od níž odvozoval své obavy o život,
tj. své vystupování v procesu s „mafiánskou skupinou“ ani úmrtí přítelkyně v roce 2016 nijak
nedoložil. Úmrtí přítelkyně přitom s problémy stěžovatele s mafií podle jeho výpovědi nijak
nesouviselo, jak správně poznamenal městský soud.
[15] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
nenaplňuje žádnou z podmínek přípustnosti vymezených v cit. usnesení č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
a ve smyslu ustanovení §104a s. ř. s. ji odmítl pro nepřijatelnost.
[16] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
[17] Odměna zástupkyně stěžovatele JUDr. Heleny Nutilové, Ph.D., advokátky, která byla
stěžovateli k jeho žádosti ustanovena usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018,
č. j. 4 Azs 46/2018 - 25, byla stanovena za dva úkony právní služby, tj. převzetí a příprava
zastoupení a podání doplnění kasační stížnosti ze dne 30. 4. 2018 podle §11 odst. 1 písm. b) a d)
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Zástupkyni
stěžovatele tak náleží odměna za dva úkony právní služby po 3.100 Kč [§7 ve spojení s §9
odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], celkem 6.200 Kč. Vedle toho má zástupkyně stěžovatele
též právo na náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon (§13 odst. 3 advokátního
tarifu), celkem 600 Kč. Zástupkyně stěžovatele nedoložila, že by byla plátcem DPH. Celkem
tedy zástupkyni stěžovatele náleží odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6.800 Kč.
Tato částka bude zástupkyni stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. června 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu