ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.172.2017:33
sp. zn. 5 As 172/2017 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: B. H., zast.
Mgr. Petrou Severovou, advokátkou se sídlem 5. května 163, 356 01 Sokolov, proti žalovanému:
Krajský úřad Karlovarského kraje, se sídlem Závodní 353/88, 360 06 Karlovy Vary, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2017, č. j. 17 A
30/2016 - 40,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2017, č. j. 17 A 30/2016 - 40,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Petře Severové se p ři zn áv á odměna
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 6800 Kč. Tato částka jí bude vyplacena
do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení rozsudku Krajského
soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba. Stěžovatel se žalobou
domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 1. 2016, č. j. 3753/DS/15-3, jímž bylo
zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sokolov, odboru právního,
ze dne 6. 10. 2015, č. j. 18088/2015/OP/SISI-43, kterým byl stěžovatel uznán vinným
ze spáchání přestupku podle §125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o silničním provozu“), pro porušení §5 odst. 2 písm. b) téhož zákona
a přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu porušením §58 odst. 5
téhož zákona. Těchto přestupků se měl stěžovatel dopustit tím, že dne 12. 2. 2015, v době okolo
23:05, řídil jízdní kolo po komunikaci v obci Sokolov na ulici Spartakiádní ve směru od sídliště
Vítězná k cyklostezce, kdy za jízdy neměl rozsvícené stanovené osvětlení a řídil jízdní kolo
v takové době po požití alkoholického nápoje, po kterou byl ještě pod jeho vlivem; stěžovateli
byla naměřena prokazatelná hodnota alkoholu v krvi 0,05 promile; za to mu byla uložena pokuta
2500 Kč a náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč.
[2] V žalobě stěžovatel namítal nicotnost a zmatečnost napadeného rozhodnutí s tím,
že obsahuje rozporuplná tvrzení. Dále namítal zmatečná tvrzení obsažená v rozhodnutí,
neboť se správní orgán měl v odůvodnění svého rozhodnutí zabývat řidičem T., přičemž tento
v dané věci nikterak nefiguruje. Stěžovatel poukázal na rozpory ve svědeckých výpovědích
svědků a uvedl, že svým jednáním nenaplnil materiální znaky přestupků, jelikož nikoho ani
neohrozil a nikomu nezpůsobil škodu, přestupku se tak dle svého tvrzení nedopustil, v tomto
smyslu odkázal žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 5
As 104/2008.
[3] Krajský soud žalobu stěžovatele zamítl. Konstatoval, že neshledal rozpory ve výpovědích
svědků - policistů a strážníků městské policie. Krajský soud dále přisvědčil stěžovateli v tom,
že žalovaný na straně 3 v napadeném rozhodnutí chybně označil jméno obviněného z přestupku
jako T., nicméně toto pochybení bylo správně odstraněno vydáním opravného usnesení ze dne
29. 8. 2016, neboť šlo o zřejmou nesprávnost vzniklou pouze v odůvodnění rozhodnutí. Krajský
soud se neztotožnil ani s tvrzením, že nebyl naplněn materiální znak přestupku a konstatoval, že
pro naplnění materiální stránky přestupku, jehož se stěžovatel dopustil, postačuje již pouhá
možnost vzniku následku, tedy není nutné, aby skutečně došlo ke škodě na zdraví či majetku.
[4] V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že s pokutou vyměřenou správním orgánem
nesouhlasí a v souvislosti s tím se odvolává na nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2017.
Dále stěžovatel navrhuje, aby pro vady řízení a nesprávné právní posouzení byl napadený
rozsudek zrušen. V doplnění kasační stížnosti ze dne 23. 7. 2017 upřesňuje, že kasační stížnost
podává z důvodu obsaženého v §103 odst. 1 písm. a), b), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“), spočívající v nesprávném právním posouzení otázky v předcházejícím
řízení; vady správního řízení spočívající v tom, že při zjišťování skutkové podstaty byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo
ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud, který ve věci rozhodoval,
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí
za nepřezkoumatelné, neboť krajský soud neprovedl dokazování v potřebném rozsahu,
které bylo nezbytné pro vydání zákonného rozhodnutí. Dle stěžovatele je napadené rozhodnutí
neodůvodněné, jelikož soud shrnuje pouze v jednom odstavci, z jakého důvodu považuje
přestupek za zjištěný a objasněný. Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí krajského soudu dle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení,
pokud ve věci sám nerozhodne způsobem podle odstavce 2 a současně rozhodl o nákladech
ustanoveného zástupce. Stěžovatel dodává, že správní orgán a taktéž krajský soud nesprávně
posoudil otázku, zda stěžovatel své jízdní kolo skutečně řídil. Dle jeho tvrzení kolo pouze vedl
a opíral se o něj, nebyl tedy účastníkem dopravního provozu a nemohl se dopustit přestupků,
jak jsou uvedeny v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[5] Žalovaný zaslal Nejvyššímu správnímu soudu vyjádření ze dne 18. 7. 2017 a dále doplnění
vyjádření ze dne 26. 7. 2017, ve kterých shodně sdělil, že vzhledem k tomu, že z obsahu kasační
stížnosti nevyplývají žádné nové skutečnosti, nebude se k ní vyjadřovat.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu
v rozsahu a z důvodů uplatněných stěžovatelem (§109 odst. 3 s. ř. s.); současně zkoumal,
zda rozsudek městského soudu netrpí vadami, k nimž by byl povinen přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.).
[7] V první řadě se zdejší soud musel zabývat námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku. Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů,
konkrétně namítá, že krajský soud neprovedl dokazování v potřebném rozsahu, které bylo
nezbytné pro vydání zákonného rozhodnutí.
[8] Má-li rozhodnutí krajského soudu projít testem přezkoumatelnosti, je třeba,
aby se ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. jednalo o rozhodnutí srozumitelné a opřené
o dostatek důvodů. Tyto jednotlivé atributy přezkoumatelnosti nejsou soudním řádem správním
stanoveny, je však možno vycházet z již bohaté judikatury Nejvyššího správního soudu. Pokud
jde o námitku nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, lze poukázat např. na rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, č. 787/2006 Sb. NSS
nebo ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 – 44, č. 689/2005 Sb. NSS (všechna citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). Podle těchto
rozhodnutí je nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů dána
rovněž tehdy, opomene-li krajský soud vypořádat některou ze žalobních námitek, nebo není-li
z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval
za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka
považuje za liché, mylné nebo vyvrácené.
[9] Nejvyšší správní soud se zabýval vymezením materiálního znaku přestupku
ve svém rozsudku ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008 - 45, na který stěžovatel
v žalobě na podporu svých tvrzení odkázal; v něm mimo jiné konstatoval, že povinností
správního orgánu je zkoumat vždy, když rozhoduje, zda je určité jednání přestupkem či nikoliv,
také otázku, zda došlo k naplnění obou znaků přestupku, tj. znaku formálního i znaku
materiálního (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2005,
č. j. 7 As 18/2004 - 48, ze dne 31. 5. 2007, č. j. 8 As 17/2007 - 135, publikovaný pod
č. 1338/2007 Sb. NSS nebo usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006 - 73, publikované pod č. 1546/2008 Sb. NSS, vše dostupné
na www.nssoud.cz).
[10] Rozhodnutí žalovaného bylo vydáno dne 27. 1. 2016; napadený rozsudek krajského soudu
byl vydán dne 31. 3. 2017. Právní rámec posuzované věci je proto dán zákonem č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích; výše citovaná judikatura je proto případná i na věc stěžovatele (srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013 – 46).
[11] Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 5 As 104/2008, mimo jiné konstatoval:
„Okolnostmi, jež snižují nebezpečnost jednání pro chráněný zájem společnosti pod míru, která je typická
pro běžně se vyskytující případy přestupků, mohou být zejména, avšak nikoliv výlučně, význam právem
chráněného zájmu, který byl přestupkovým jednáním dotčen, způsob jeho provedení a jeho následky, okolnosti,
za kterých byl přestupek spáchán, osoba pachatele, míra jeho zavinění a jeho pohnutka. Okolnosti, jež vylučují
porušení nebo ohrožení zájmu společnosti, musí být ovšem posuzovány vždy v každém konkrétním případě
a nelze, jak to naznačuje stěžovatel (a z opačného hlediska vlastně i žalobce), vyslovovat žádné paušální závěry
o tom, že např. míra společenské nebezpečnosti překročení nejvyšší povolené rychlosti o 2 km/h je natolik mizivá,
že nedosahuje intenzity přestupku, zatímco u překročení nejvyšší povolené rychlosti o 10 km/h již tomu tak je.
Opačný přístup ze strany správních orgánů či soudů by vedl k nahrazování role zákonodárce jejich rozhodovací
činností, což by odporovalo principu dělby moci v demokratickém právním státě (viz čl. 2 odst. 1 Ústavy).
Teprve poté, co je zjištěno naplnění materiálního znaku přestupku, může správní orgán dojít k závěru,
že konkrétním jednáním obviněného byl spáchán přestupek. Pokud naopak správní orgán na základě zjištěného
skutkového stavu dospěje k závěru, že z okolností případu je zřejmé, že jednáním osoby obviněné z přestupku,
jež sice nese formální znaky skutkové podstaty přestupku, nedošlo k porušení ani k ohrožení právem chráněného
zájmu, má povinnost (nikoliv pouze možnost) řízení zastavit podle §76 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích.“
Pokud krajský soud bez dalšího konstatoval, že není třeba materiální stránku přestupku zkoumat,
resp. že pro naplnění materiální stránky přestupku postačuje již jen pouhá možnost vzniku
následku a tedy není nutné, aby skutečně došlo ke škodě na zdraví či majetku a námitkami
stěžovatele a okolnostmi projednávaného případu se nezabýval, nelze mu přisvědčit.
[12] Ustanovení §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů,
(dále jen „správní řád“) stanoví, že „správní orgán postupuje tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti“. Podle §50 odst. 3 věty druhé správního řádu „v řízení, v němž má být z moci
úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící
ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.“ Správní orgán je tedy povinen zjistit,
zda došlo k naplnění jak formálních, tak i materiálních znaků přestupku.
[13] Krajský soud se otázkou, zda skutkový stav, tak jak byl ve správním řízení zjištěn a tak jak
jej vzal krajský soud za prokázaný, má oporu ve spise, nikterak nezabýval; s námitkami
stěžovatele, který poukazoval na konkrétní rozporná a nejednotná tvrzení městských strážníků
a Policie ČR o tom, kde se pohyboval, jakož i o tom, že měl mít nekoordinované pohyby,
ale normální orientaci, na stranu druhou nepůsobil pod vlivem alkoholu, nevykazoval známky
požití alkoholu, ale byl z něho cítit alkohol, se nevypořádal; z odůvodnění napadeného rozsudku
není ani zřejmé, jak (či vůbec zda) krajský soud vycházel z dokumentace – přiloženého
zvukového a obrazového záznamu a jak jej hodnotil.
[14] V souzeném případě byl stěžovatel zadržen bez osvětlení kola a byla mu naměřena
hodnota alkoholu ve výši 0,05 promile. Tyto skutečnosti samy o sobě nepostačují k závěru
o nedostatku materiální stránky přestupku, nicméně měly by vést správní orgán k tomu,
aby na materiální stránku daného jednání zaměřil svou pozornost. To platí zvláště za okolností,
za kterých byl stěžovatel zadržen; stěžovatel rovněž uváděl skutečnosti, které podle jeho názoru
snižovaly společenskou nebezpečnost jeho jednání na takovou míru, že by materiální znak
přestupku nebyl naplněn. Správní orgány v daném případě nebraly v potaz např. to,
že k posuzovanému jednání došlo v pozdních nočních hodinách, v místech s nízkou,
resp. žádnou hustotou provozu (na cyklostezce – přičemž i v místě, kde byl stěžovatel zastaven,
jsou rozpory), kde nemohl stěžovatel dle svého tvrzení nikoho ohrozit, měl tedy za to, že zájem
společnosti chráněný skutkovou podstatou daného přestupku (jeho objekt) na bezpečnosti
a plynulosti silničního provozu nebyl v daném případě ohrožen.
[15] Správní orgán je povinen si v přestupkovém řízení opatřit takové důkazy,
které mu umožní rozhodnout o tom, zda byl přestupek spáchán či nikoliv, tedy i o tom,
zda byl posuzovaným jednáním porušen nebo alespoň ohrožen zájem společnosti ve smyslu
§2 odst. 1 zákona o přestupcích. Správní orgány se uvedenými okolnostmi z pohledu
materiální stránky přestupku, z něhož byl stěžovatel obviněn [dle §5 odst. 2 písm. b) zákona
o silničním provozu měl řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo
užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky,
kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; dle §58 odst. 5 byl povinen za snížené
viditelnosti mít za jízdy rozsvícen světlomet s bílým světlem svítícím dopředu a zadní svítilnu se světlem červené
barvy nebo přerušovaným světlem červené barvy. Je-li vozovka dostatečně a souvisle osvětlena, může cyklista použít
náhradou za světlomet svítilnu bílé barvy s přerušovaným světlem] z toho hlediska, zda nesnižují
společenskou nebezpečnost jednání stěžovatele na takovou míru, že by nebyla naplněna
materiální stránka přestupku, nezabývaly. Nutno konstatovat, že hodnocení těchto okolností
nenašlo žádný odraz ani ve výši uložené pokuty, resp. správní rozhodnutí neobsahuje vůbec
žádnou úvahu stran odůvodnění výše pokuty. Krajský soud skutečnosti, které stěžovatel v žalobě
konkrétně rozporoval, nevyhodnotil ve svém souhrnu, ale bez dalšího konstatoval, že materiální
stránka přestupku naplněna byla. To je ve zjevném rozporu s výše popsanými zásadami
hodnocení materiální stránky deliktu. Krajský soud vycházel z pouhého faktu, že stěžovateli byla
prokázána přítomnost alkoholu v těle a neměl svítilnu umístěnou na kole (ale vytáhl ji z kapsy).
[16] Nejvyšší správní soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku zcela postrádá
hodnocení dalších okolností, které by ve svém souhrnu vedly k závěru o materiálního aspektu
přestupku v dané věci. Materiální stránku konkrétních přestupků, kterých se měl dopustit
stěžovatel, krajský soud neposuzoval a nezabýval se ani tím, zda správní orgán zohlednil při svém
rozhodování okolnosti, které mohly vyloučit porušení nebo ohrožení zájmu společnosti. Nejvyšší
správní soud proto uzavírá, že odůvodnění napadeného rozsudku postrádá závěr o tom, zda byla
v daném případě naplněna materiální stránka přestupků, kterých se měl stěžovatel dopustit,
a zda zde nebyly okolnosti, které by vyloučily porušení nebo ohrožení zájmu společnosti.
Rozsudek krajského soudu je tak nepřezkoumatelný, neboť krajský soud se řádně nevypořádal
se všemi námitkami stěžovatele, dílem je rovněž založený na nesprávných úvahách ohledně
zkoumání materiálního znaku přestupku.
[17] Stěžovatel ve své kasační stížnosti dále namítal nesprávné provedení dechové zkoušky
v minimálním požadovaném rozmezí pěti minut, resp. zpochybňuje, zda byla opakovaná dechová
zkouška vykonána nejdříve po uplynutí pěti minut, neboť ze spisového materiálu správního
nevyplývá, v jaké vteřině minuty byla dechová zkouška započata, a proto není vyloučeno,
že druhá dechová zkouška byla provedena v době probíhající páté minuty. Nejvyšší správní soud
předně uvádí, že námitky stěžovatele směřující k nesprávnému provedení dechových zkoušek
nemají svůj předobraz v řízení před krajským soudem, proto se jedná z pohledu přezkumu
zdejším soudem o nový důvod kasační stížnosti, tj. důvod, který stěžovatel neuplatnil v řízení
před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Takový stížní důvod
je podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustný (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 12. 1. 2005, č. j. 7 Azs 329/2004 - 48, www.nssoud.cz). Ke stejnému závěru došel Nejvyšší
správní soud k námitce, kterou stěžovatel vznesl ve svém doplnění kasační stížnosti ze dne
31. 7. 2017, totiž, že se o jízdní kolo pouze opíral a vedl jej, nebyl tedy účastníkem dopravního
provozu a nemohl se dopustit výše uvedených přestupků. Jak již bylo zmíněno výše, Nejvyšší
správní soud totiž přezkoumává pouze zákonnost závěrů krajských soudů k jednotlivým
skutkovým a právním otázkám, které jim byly v žalobách předestřeny (srov. rozsudek ze dne
25. 9. 2008, č. j. 8 Afs 48/2006 - 155).
[18] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené zrušil rozsudek krajského soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení; v něm je krajský soud vázán právním názorem výše vysloveným.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud rovněž o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[19] Stěžovateli byla usnesením ze dne 26. 6. 2017, č. j. 5 As 172/2017 - 6, pro řízení o kasační
stížnosti ustanovena zástupkyní Mgr. Petra Severová, advokátka se sídlem 5. května 163, Sokolov.
Podle §35 odst. 9 s. ř. s. hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování v takovém případě
platí stát. Nejvyšší správní soud ustanovené advokátce přiznal odměnu za dva úkony právní
služby, tj. převzetí a příprava zastoupení a podání doplnění kasační stížnosti ze dne 23. 7. 2017
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (dále jen
„advokátní tarif“). Zástupkyni stěžovatele tak náleží odměna za dva úkony právní služby
po 3100 Kč [§7 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu], celkem 6200 Kč. Vedle toho
má stěžovatel též právo na náhradu hotových výdajů své zástupkyně ve výši 300 Kč za každý
úkon (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem 600 Kč. Celkem tedy zástupkyni stěžovatele náleží
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6800 Kč. Zástupkyni stěžovatele tak bude vyplacena
částka ve výši 6800 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 16. května 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu