ECLI:CZ:NSS:2018:5.AS.42.2018:33
sp. zn. 5 As 42/2018 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Mrákoty a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. M., zastoupený JUDr.
Rudolfem Postlem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 14, Podbořany, proti žalovanému:
Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2018, č.
j. 15 A 324/2017 - 8, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení
řízení před Nejvyšším správním soudem se pozastavují účinky rozhodnutí Krajského úřadu
Ústeckého kraje ze dne 20. 11. 2017, č. j. 2924/ZPZ/2017-6, kterým bylo prohlášeno za nicotné
rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 7. 4. 2003, č. j. ŽPZL-1501/02-206/Paz.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 7. 2. 2018 kasační stížnost, kterou žalobce (dále jen
„stěžovatel“) brojil proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“)
ze dne 16. 1. 2018, č. j. 15 A 324/2017 - 8. Tímto usnesením krajský soud odmítl žalobu
stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2017, č. j. 2924/ZPZ/2017-6, kterým
bylo prohlášeno za nicotné rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 7. 4. 2003, č. j. ŽPZL-
1501/02-206/Paz, jímž byla honitba Žiželice uvedena do souladu se zákonem č. 449/2001 Sb.,
o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“). Krajský soud dospěl
k závěru, že stěžovateli k podání žaloby nesvědčí aktivní legitimace, neboť do jeho práv nebylo
napadeným rozhodnutím žalovaného nijak zasaženo. Aktivní legitimace k podání žaloby
by svědčila toliko Honebnímu společenstvu Žiželice.
[2] V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že podle kontrolního protokolu
z kontroly, kterou provedlo Ministerstvo zemědělství ve dnech 13. až 20. 9. 2017, Honební
společenstvo Žiželice a společenstevní honitba Žiželice zanikly podle §69 odst. 1 zákona
o myslivosti dne 31. 3. 2003. Žalovaný na základě uvedeného dovodil, že pokud Městský úřad
Žatec vydal dne 7. 4. 2003 (tedy sedm dnů po zániku Honebního společenstva Žiželice a honitby
Žiželice) rozhodnutí o uvedení honitby Žiželice do souladu se zákonem o myslivosti, vydal
rozhodnutí, které zakládá práva a povinnosti zaniklému Honebnímu společenstvu Žiželice
a upravuje právní poměry honitby zaniklé podle §69 odst. 2 zákona o myslivosti, což představuje
důvod nicotnosti tohoto rozhodnutí podle §77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád.
[3] Zároveň s podáním kasační stížnosti stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Svůj návrh doplnil podáním, které bylo zdejšímu soudu doručeno dne
16. 2. 2018. Stěžovatel v něm svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil argumentací,
že „na základě konstatování neexistence Honebního společenstva Žiželice“ musí být provedena jeho
likvidace, bude vymazáno z rejstříku honebních společenstev, bude „zrušeno IČO“, v honitbě
nelze provozovat myslivost a lovit zvěř, dochází k přemnožení divokých prasat, nelze provádět
nařízení Státní veterinární správy směřující k intenzivnímu lovu prasete s cílem zabránit šíření
afrického moru, v důsledku čehož stěžovateli vznikají škody na jeho pozemcích, jež jsou součástí
honitby, přičemž tyto škody nikdo nehradí. Právní následky žalobou napadeného rozhodnutí tedy
stěžovateli působí nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout
dalším osobám; některé následky mohou být dle stěžovatele nevratné.
[4] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku zdůraznil, že žalobou napadeným
rozhodnutím byla prohlášena nicotnost rozhodnutí o uvedení honitby do souladu se zákonem
podle §69 odst. 1 zákona o myslivosti, nikoli rozhodnutí o uznání honitby. Rozhodnutí o uznání
honitby bylo vydáno dne 7. 4. 2003 a nemohlo svými „konstitutivními právními účinky“ obnovit
právní existenci ke dni 31. 3. 2003 ze zákona zaniklého Honebního společenstva Žiželice
ani honitby Žiželice. Závěr o zániku honitby a honebního společenstva je v žalobou napadeném
rozhodnutí pouze citován z kontrolního protokolu Ministerstva zemědělství. Žalovanému proto
není jasné, jakého právního stavu hodlá stěžovatel docílit návrhem na přiznání odkladného
účinku.
[5] Dále žalovaný uvedl, že mu není známo, zda sdělení Městského úřadu Žatec, č. j. MUZA
34542/2017, které stěžovatel předložil Nejvyššímu správnímu soudu, dokládá a konkretizuje
stěžovatelovo tvrzení, že na jeho pozemcích vznikají značné škody způsobené zvěří; toto tvrzení
je samo o sobě nekonkrétní.
[6] Žalovaný shledává veřejný zájem na tom, aby v dotčeném území vznikla honitba, v níž
bude možné se o zvěř postarat (přikrmování v období nouze), snižovat stavy a předcházet
škodám na pozemcích. Přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti však nijak
neovlivní současný právní stav, který trvá od 31. 3. 2003, kdy Honební společenstvo Žiželice
i honitba Žiželice zanikly ze zákona, a neexistuje žádné jiné společenstvo ani honitba, které
by umožňovaly na dotčeném území myslivecky hospodařit. Veřejný zájem může být naplněn
jedině uznáním honitby na předmětném území, event. přičleněním honebních pozemků
ke stávajícím honitbám. Případné přiznání odkladného účinku nebude mít dle názoru žalovaného
vliv na probíhající řízení o uznání honitby (dne 14. 12. 2017 podal přípravný výbor návrh
na registraci Honebního společenstva Žiželice u Žatce spolu s návrhem na uznání společenstevní
honitby Žiželice; podle telefonického sdělení Městského úřadu Žatec se jedná o návrh v hranicích
bývalé honitby Žiželice). Žalovanému není známo, zda přiznání odkladného účinku může
způsobit újmu dalším osobám.
[7] Žalovaný ponechal rozhodnutí o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti na úvaze Nejvyššího správního soudu.
[8] Podle §73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), soud
může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Podle
§107 odst. 1 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[9] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo
možno bez dalšího očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno.
[10] Žádost o přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizována a doložena
konkrétními důkazy, protože stěžovatel nese jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní.
Stěžovatel tedy musí dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí nepoměrně větší újma,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem tato újma spočívá
a jaký je její rozsah, a rovněž musí být postaveno najisto, že přiznání odkladného účinku nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Absence byť jedné z uvedených kumulativních
podmínek má za následek nemožnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Ke svým tvrzením stěžovatel předložil sdělení Městského úřadu Žatec ze dne
12. 12. 2017, v němž uvedený městský úřad stěžovateli sdělil, že není ve smyslu zákona
o myslivosti příslušný k řízení (resp. místnímu šetření) ve věci náhrady škody způsobené zvěří.
Tyto je třeba uplatnit u uživatele honitby. Stěžovatel rovněž předložil seznam nemovitostí v jeho
vlastnictví a nemovitostí, jež jsou součástí společného jmění manželů, které jsou evidovány
na listech vlastnictví v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj,
Katastrální pracoviště Žatec. Součástí soudního spisu je rovněž potvrzení vydané dne 7. 2. 2017
Ing. T. F., honebním starostou Honebního společenstva Žiželice, IČ: 49120085, podle něhož je
stěžovatel členem uvedeného honebního společenstva [pozn. NSS - členy honebního
společenstva mohou být podle §19 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti pouze vlastníci nebo
spoluvlastníci souvislých honebních pozemků, jejichž výměra v součtu dosahuje výměry
požadované tímto zákonem pro vznik společenstevní honitby]. Zdejší soud rovněž ověřil
z Registru ekonomických subjektů, že je v něm stálo registrováno Honební společenstvo Žiželice,
IČ: 49120085, které vzniklo dne 1. 4. 1993.
[12] Stěžovatel ve svém návrhu poukazoval na důsledky zrušení (resp. zániku) Honebního
společenstva Žiželice, nikoliv honitby Žiželice. Jak však plyne z dále uvedeného, jde o související
problematiku.
[13] Podle §25 odst. 1 písm. a) zákona o myslivosti honební společenstvo zaniká dnem
výmazu z rejstříku. Zániku honebního společenstva předchází jeho zrušení s likvidací. Honební
společenstvo se zrušuje dnem zániku společenstevní honitby.
[14] Podle §69 odst. 1 zákona o myslivosti zůstávají honitby a obory uznané podle
dosavadních předpisů zachovány; to platí i pro obory o výměře nižší než 50 ha a samostatné
bažantnice uznané podle dosavadních předpisů, které se stávají honitbami podle tohoto zákona,
i když nedosahují výměry 500 ha. Pokud honitba nebo obora uznaná podle dosavadních předpisů
dosahuje zákonné výměry podle tohoto zákona, ale nesplňuje ostatní požadavky na tvorbu
honitby, je osoba, které byla honitba uznána podle dosavadních předpisů, povinna podat
do 31. prosince 2002 orgánu státní správy myslivosti návrh na uvedení honitby do souladu
s tímto zákonem, jinak honitba zaniká k 31. březnu 2003.
[15] Podle §69 odst. 2 zákona o myslivosti se právní povaha honebních společenstev
vzniklých podle dosavadních předpisů řídí ustanoveními tohoto zákona ode dne jeho účinnosti.
Honební společenstvo přijme stanovy, popřípadě je přizpůsobí úpravě podle tohoto zákona,
a zvolí orgány nejpozději do devíti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak honební
společenstvo a společenstevní honitba zanikají. Po zániku honebního společenstva se provede
likvidace.
[16] V projednávané věci stěžovatel zrušení (resp. zánik) Honebního společenstva Žiželice
a zánik honitby Žiželice odvozuje od rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2017, kterým
bylo prohlášeno za nicotné rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 7. 4. 2003. Otázka
nicotnosti (a s tím související otázka zániku dotčené honitby a honebního společenstva,
z níž rozhodnutí žalovaného o nicotnosti vychází) uvedeného rozhodnutí Městského úřadu Žatec
je ovšem v projednávané věci spornou otázkou, kterou v rozhodnutí o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti řešit nelze; totéž platí také o otázce aktivní legitimace
stěžovatele k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného.
[17] Nejvyšší správní soud je ovšem nucen již pro potřebu posouzení návrhu na přiznání
odkladného účinku konstatovat, že není správný názor žalovaného, že v případě rozhodnutí
o uznání honitby ze dne 7. 4. 2003 se jedná o rozhodnutí s konstitutivními právními účinky.
Již z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2008, č. j. 4 As 91/2006 – 76, totiž
plyne, že zjistí-li orgány státní správy myslivosti, že podmínky §69 odst. 2 zákona o myslivosti
(ne)byly v rozhodné době splněny, nevydávají rozhodnutí konstitutivní povahy, ale zjištěné
skutečnosti mohou pouze deklarovat.
[18] Nejvyšší správní soud pak dále v rozsudku ze dne 8. 11. 2006, č. j. 8 As 27/2005 - 214,
vyslovil, že „řízení podle §69 zákona o myslivosti (přechodné ustanovení) si zjevně klade za cíl pouze
transformaci honiteb do stavu odpovídajícího nové zákonné úpravě (§69 odst. 1 zákona o myslivosti) stejně jako
odpovídající změnu honebních společenstev (§69 odst. 2 zákona o myslivosti). V rámci těchto řízení proto může
být řešen soulad dříve uznaných honiteb, které zůstávají zachovány, s novou právní úpravou (§69 odst. 1 zákona
o myslivosti) […].“
[19] V rozsudku ze dne 20. 9. 2007, č. j. 6 As 61/2006 - 123, Nejvyšší správní soud zaujal
názor, že „pokud orgán státní správy myslivosti rozhoduje v řízení o uznání honitby podle §69 odst. 1 zákona
č. 449/2001 Sb., o myslivosti, o návrhu na uvedení honitby do souladu s tímto zákonem podaném honebním
společenstvem vzniklým podle předchozí platné právní úpravy zákona o myslivosti (zákon č. 23/1962 Sb.)
v době, kdy již uplynula tomuto honebnímu společenstvu zákonná lhůta pro provedení transformace podle §69
odst. 2 (zákonná lhůta do 31. 3. 2003), nejdříve zjistí a posoudí, zda byly splněny zákonné předpoklady pro tuto
transformaci stanovené v §69 odst. 2 zákona o myslivosti, tj. zda honební společenstvo přijalo stanovy, popřípadě
je přizpůsobilo právní úpravě podle nového zákona o myslivosti a zda zvolilo orgány. Pokud dospěje k závěru,
že tyto zákonné předpoklady splněny nebyly a došlo k zániku honebního společenstva a honitby k 31. 3. 2003
ex lege, musí k této skutečnosti přihlédnout a promítnout ji ve výroku rozhodnutí vydaném v řízení o uznání
honitby (tj. zamítnutím návrhu).“ (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2006,
č. j. 8 As 27/2005 - 214, ze dne 17. 4. 2008, č. j. 7 As 26/2006 – 72, ze dne 27. 1. 2010,
č. j. 7 As 62/2009 – 120, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 10. 2008, sp. zn.
IV. ÚS 1938/08).
[20] Nejvyšší správní soud tedy konstatuje, že rozhodnutí vydávaná v řízení podle §69 odst. 1
zákona o myslivosti mají podle výše citované judikatury deklaratorní charakter. Je jimi
pouze deklarováno (z povahy věci ex post), zda byly ke dni 31. 3. 2003 podle dřívějších předpisů
uznané honitby, která zůstaly zachovány, uvedeny do souladu s novou právní úpravou (srov. §69
odst. 1 zákona o myslivosti a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2006,
č. j. 8 As 27/2005 – 214) a zda byly k uvedenému dni také splněny zákonné předpoklady pro
transformaci honebních společenstev (srov. §69 odst. 2 zákona o myslivosti a rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 6 As 61/2006 – 123).
[21] Z obsahu dosud předložené dokumentace není přitom zjevné, zda v řízení,
v němž Městský úřad Žatec vydal rozhodnutí, které bylo žalobou napadeným rozhodnutím
prohlášeno za nicotné, bylo znovu nějak rozhodnuto. Nic takového netvrdí ani stěžovatel
či žalovaný. Ve smyslu závěrů citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 9. 2007, č. j. 6 As 61/2006 – 123, přitom může být řízení podle §69 odst. 1 zákona
o myslivosti ukončeno zejména zamítnutím návrhu na uznání honitby (např. nejsou-li splněny
zákonné předpoklady stanovené §69 odst. 2 zákona o myslivosti), anebo uznáním honitby
(rozhodnutí Městského úřadu Žatec o uznání honitby ze dne 7. 4. 2003 bylo ovšem žalobou
napadeným rozhodnutím prohlášeno za nicotné). Na základě dosud uvedených tvrzení účastníků
a zatím doložené dokumentace lze tedy učinit závěr, že řízení o uznání honitby, v němž bylo
vydáno rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 7. 4. 2003, které bylo následně žalobou
napadeným rozhodnutím prohlášeno za nicotné, nebylo dosud zákonem relevantním způsobem
skončeno.
[22] Z informací, které má Nejvyšší správní soud k dispozici v době rozhodování o návrhu
stěžovatele na přiznání odkladného účinku, také nevyplývá, že by bylo již ve smyslu §30 zákona
o myslivosti rozhodnuto o přičlenění dotčených honebních pozemků ke stávajícím honitbám,
anebo by bylo nově rozhodnuto o uznání honitby na dotčených honebních pozemcích (pouze
dle sdělení žalovaného probíhá na základě návrhu ze dne 14. 12. 2017 řízení o uznání
Společenstevní honitby Žiželice).
[23] Rozhodnutí žalovaného o nicotnosti rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 7. 4. 2003
má tedy ve spojení se skutečností, že řízení o uznání dotčené honitby nebylo dosud skončeno,
za následek vznik značné právní nejistoty právě v otázkách, na které stěžovatel v návrhu
na přiznání odkladného účinku poukazuje, a to zejména ve vztahu k otázce uživatele honitby,
který na honebních pozemcích zajišťuje právo myslivosti [§19 odst. 1 písm. b) zákona
o myslivosti] a který je také povinen podle §52 odst. 1 písm. a), b) zákona o myslivosti hradit
škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti nebo ji způsobila zvěř.
[24] Stěžovatel přitom jemu vznikající újmu spatřuje zejména ve skutečnosti, že v důsledku
zániku (resp. zrušení) dotčené honitby a Honebního společenstva Žiželice, jež konstatoval
žalovaný v napadeném rozhodnutí, nebude možné v této honitbě provozovat myslivost, dojde
k přemnožení divokých prasat, nebude možné provádět v souladu s nařízením Státní veterinární
správy intenzivní lov divokých prasat a zvěř mu bude na jeho pozemcích způsobovat škodu,
kterou mu nikdo neuhradí.
[25] Není přitom sporu o tom, že je nejen v zájmu stěžovatele jako vlastníka pozemků, které
se nacházejí na území uvedené honitby, ale i ve veřejném zájmu, aby na tomto území bylo
vykonáváno právo myslivosti. Z tvrzení účastníků řízení přitom vyplývá, že na těchto pozemcích
v současné době nikdo právo myslivosti nevykonává, což samo o sobě potvrzuje stěžovatelem
tvrzené obavy a možnost vzniku újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s., která je nadto také v rozporu
s veřejným zájmem (hrozí přemnožení zvěře, vznik škod na pozemcích tvořících dotčenou
honitbu, a to nejen těch, které jsou ve vlastnictví stěžovatele, nelze realizovat nařízení
Státní veterinární správy atd.). Z tvrzení účastníků ani z obsahu soudního spisu přitom neplyne,
že by přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti mohla vzniknout újma jiným osobám,
a to včetně vlastníků ostatních pozemků, které se nachází v dotčené honitbě. Je totiž také v zájmu
těchto ostatních vlastníků, aby i na jejich pozemcích mohlo být právo myslivosti vykonáváno.
K tomu zdejší soud jen pro úplnost dodává, že již dříve byly v podobném případě shledány
podmínky pro přiznání odkladného účinku, a to právě s ohledem na nutnost výkonu práva
myslivosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
[26] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal splněny všechny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu §73 odst. 2 až 4 s. ř. s. ve spojení
s §107 odst. 1 s. ř. s.
[27] Nejvyšší správní soud dále v této souvislosti připomíná své usnesení ze dne 6. 12. 2005,
č. j. 2 Afs 77/2005 - 96, publikované pod č. 786/2006 Sb. NSS, v němž uvedl, že „[o]dkladný
účinek podle §107 soudního řádu správního může být v řízení o kasační stížnosti přiznán a působit nejen
ve vztahu k přezkoumávanému rozhodnutí krajského soudu (či jeho části), ale i přímo ve vztahu ke správnímu
rozhodnutí (či jeho části), k jehož přezkumu se dotyčné řízení před krajským soudem vedlo“.
[28] V souladu s citovaným usnesením Nejvyšší správní soud konstatuje, že přiznání
odkladného účinku pouze vůči rozhodnutí krajského soudu za situace, v níž byla žaloba
odmítnuta a odkladný účinek žalobě nebyl přiznán, by nemohlo vést k odložení účinků
rozhodnutí žalovaného po dobu trvání řízení o kasační stížnosti. Proto Nejvyšší správní soud
vymezil rozsah odkladného účinku tak, že jeho přiznáním se pozastavují až do skončení řízení
o kasační stížnosti přímo účinky žalobou napadeného správního rozhodnutí ve věci prohlášení
rozhodnutí Městského úřadu Žatec ze dne 7. 4. 2003, č. j. ŽPZL-1501/02-206/Paz, jímž byla
honitba Žiželice uvedena do souladu se zákonem o myslivosti, za nicotné.
[29] Přiznáním odkladného účinku přitom Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své
rozhodnutí o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2018
Mgr. Ondřej Mrákota
předseda senátu