ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.196.2018:28
sp. zn. 7 Azs 196/2018 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) T. A., b) I. T., c) N. A.
d) N. A., zastoupeni JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem se sídlem Šafaříkova 666, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení
o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 4. 2018,
č. j. 43 Az 2/2018 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Špeldy se u r č u je částkou 12 366 Kč.
Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“)
v rozhodnutích ze dne 25. 1. 2018, č. j. OAM-1019/ZA-ZA12-ZA15-2017 a č. j. OAM-
1020/ZA-ZA12-ZA15-2017, shledal žádosti žalobců o udělení mezinárodní ochrany
nepřípustnými podle §10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“), a rozhodl o zastavení řízení o udělení mezinárodní ochrany. Zároveň rozhodl,
že státem příslušným k posouzení podaných žádostí podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu
a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu
příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země
nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“),
je Spolková republika Německo (dále jen „SRN“).
II.
[2] Žalobci napadli rozhodnutí žalovaného žalobami u Krajského soudu v Hradci Králové,
který je zamítl napadeným rozsudkem ze dne 12. 4. 2018. V něm neshledal, že by podmínky
příjmu žadatelů o mezinárodní ochranu v SRN vykazovaly systémové nedostatky, a odmítl, že by
zjevný překlep ve výroku rozhodnutí žalovaného vedl k nejasnosti či nesrozumitelnosti tohoto
rozhodnutí.
III.
[3] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[4] Stěžovatelé poukázali na to, že žalovaný ve výroku obou rozhodnutí výslovně uvedl,
že „žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle §10a písm. odst. 1 písm. b) zákona
č. 325/1999 Sb.“, čímž se dopustil zjevné nezákonnosti, neboť žádné ustanovení „§10a písm.
odst. 1 písm. b)“ se v azylovém zákoně nevyskytuje. Zároveň se nelze ztotožnit s názorem
žalovaného a krajského soudu, že se jedná o pouhou chybu v psaní, a že je i přesto z rozhodnutí
žalovaného zřejmý účel tohoto výroku a je patrné, jaké účinky tyto výroky stěžovatelům způsobí.
Jelikož je výrok žalovaného neurčitý a nesrozumitelný, nemůže vůči stěžovatelům vyvolat
předvídané účinky a nemůže ani obstát v soudním přezkumu. Stěžovatelé se domnívají,
že posouzení této otázky přesahuje jejich vlastní zájmy. Závěrem stěžovatelé požádali o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, neboť v případě jeho nepřiznání budou co nejdříve
přesunuti do SRN a případné následné zrušující rozhodnutí Nejvyššího správního soudu by pak
nemohlo ochránit jejich práva.
IV.
[5] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že tento návrh byl
položen pouze v obecné rovině a stěžovatelé nijak netvrdili ani nedoložili, že by jim přesunem
do SRN mohla vzniknout jakákoliv újma. Ve vyjádření ke kasační stížnosti dále žalovaný odkázal
na rozsudek krajského soudu, se kterým se ztotožňuje, neboť námitky stěžovatelů kopírují
žalobní námitky a podle jeho názoru se s nimi krajský soud dostatečně vypořádal. Zároveň
se domnívá, že zjevná chyba v psaní nemohla způsobit nezákonnost rozhodnutí, neboť je i přes
tuto chybu zřejmé, jaké účinky napadený výrok způsobí. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, protože nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelů.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelů. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle výše
citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní
odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatelů
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jejich hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatelé ve své argumentaci nevyložili
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[9] Stěžovatelé poukazovali na nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí z důvodu chybně
uvedeného ustanovení azylového zákona ve výroku obou rozhodnutí, jehož nezhojení ze strany
krajského soudu mělo za následek nezákonnost napadeného rozsudku. Nepřezkoumatelností
se opakovaně zabývá judikatura zdejšího soudu (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, či ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, atp.).
[10] Z této judikatury plyne, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho
nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. To prakticky znamená např. situaci,
kdy by se správní orgán nevypořádal vůbec či alespoň dostatečně s body uvedenými v žádosti,
neprovedl by navržené důkazy a ani by řádně nevyložil, proč tak neučinil (tzv. opomenutý důkaz),
z rozhodnutí by nebyly seznatelné jeho nosné důvody (ratio decidendi) anebo by tyto důvody
neměly oporu ve výsledcích provedeného řízení.
[11] Nic takového však z kasační stížnosti neplyne. Namítaný důvod, tj. zjevná chyba v psaní,
nemůže způsobovat natolik závažnou vadu rozhodnutí, jakou je nepřezkoumatelnost. Ve výroku
rozhodnutí žalovaného je sice chybně uvedeno „§10a písm. odst. 1 písm. b) zákona“, ovšem jak
konstatoval již krajský soud, je zjevné, že pouze došlo omylem k opakovanému uvedení slova
„písm.“. O tom, že stěžovatelům tato chyba není a být nemůže na újmu, svědčí i znění žaloby,
ze které vyplývá, že si stěžovatelé byli vědomi smyslu a významu vydaného rozhodnutí. Otázkou
podobných písařských chyb se Nejvyšší správní soud zabýval v kontextu azylových řízení
mnohokrát a v nyní projednávané věci neshledal důvod se od dříve přijatých závěrů odchýlit
(srov. např. usnesení ze dne 4. 4. 2018, č. j. 2 Azs 71/2018 - 29, rozsudek ze dne 24. 3. 2016,
č. j. 10 As 152/2015 - 38, či usnesení ze dne 8. 9. 2011, č. j. 9 Azs 11/2011 - 59).
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatelů na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti ve smyslu §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu, protože o tomto mimořádném
opravném prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení
účastníků řízení a obstarání dalších podkladů nutných pro rozhodnutí.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[15] Stěžovatelům byl krajským soudem ustanoven advokát podle §35 odst. 9 s. ř. s., podle
jehož poslední věty platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím
advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové
výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s.). Výše odměny
za jeden úkon činí běžně 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů]. V nyní projednávané věci se ovšem jednalo o společné úkony
při zastupování čtyř osob, zástupci náleží ve smyslu §12 odst. 4 téže vyhlášky za každou
ze společně zastupovaných osob mimosmluvní odměna snížená o 20 % (tj. 2 480 Kč za jeden
úkon, kterým bylo podání kasační stížnosti). Při zastupování čtyř osob se jedná o částku
4 x 2 480 Kč, tj. 9 920 Kč. K této částce je nutné připočíst 300 Kč na náhradu hotových výdajů
podle ustanovení §13 odst. 3 téže vyhlášky. Částka poté byla navýšena o částku 2 146 Kč
odpovídající DPH ve výši 21 %, po zaokrouhlení na celé koruny podle §37 odst. 1 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Celková částka 12 366 Kč bude k rukám advokáta
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. června 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu