ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.205.2018:74
sp. zn. 7 Azs 205/2018 - 74
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: A. B., zastoupen advokátem
JUDr. Josefem Klofáčem, se sídlem Sokolská 270, Česká Lípa, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 5. 2018, č. j. 58 Az 2/2018 -
30,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
podle §53a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ze dne 2. 2. 2018, č. j. OAM-268/ZA-ZA02-K03-
PD1-2015, neprodloužilo žalobci doplňkovou ochranu.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu, který ji odmítl
usnesením ze dne 2. 5. 2018, č. j. 58 Az 2/2018 - 30, neboť žaloba, která byla soudu doručena
v předposlední den lhůty, neobsahovala projednatelné žalobní body a do uplynutí lhůty nebyla
o žalobní body doplněna.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost
ze všech důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. s. ř. s. V ní uvedl, že krajský soud
při rozhodování ve velmi závažné věci cizince rozhodoval ve špatném složení. Krajský soud
zároveň rozhodoval formalisticky, neboť stěžovatel v žalobě poukázal na jednotlivá ustanovení
zákona, která byla porušena, a dále blíže specifikoval, v čem měla nezákonnost spočívat. Krajský
soud jej měl proto buďto vyzvat k upřesnění žalobních bodů podle §37 odst. 5 s. ř. s., anebo
se s nimi vypořádat. Protože však stěžovatele k doplnění nevyzval, s námitkami se nijak
nevypořádal a žalobu odmítl, dopustil se procesní vady a zatížil své rozhodnutí
nepřezkoumatelností. Krajský soud se nezabýval ani vyjádřením stěžovatele jako osoby
zúčastněné na řízení. Dalším pochybením krajského soudu bylo, že rozhodl o věci bez nařízení
jednání, aniž by stěžovateli doručil výzvu podle §51 odst. 1 s. ř. s.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že krajský soud žalobu správně posoudil
jako neprojednatelnou, na což upozorňoval už ve vyjádření k ní. Stávající judikatura přitom tuto
otázku již dostatečně vypořádala.
V.
[5] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že ačkoliv stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti
hned několik důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s., podle rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. NSS, platí, že „[j]e-li kasační
stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu z povahy věci pouze kasační
důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu.
Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání
nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu, a dále vada řízení spočívající v tvrzené zmatečnosti řízení
před soudem.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že pod důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spadají
všechny důvody, které by jinak spadaly pod důvody podle §103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Vzhledem k tomu, že se v projednávané věci jedná o kasační stížnost ve věci mezinárodní
ochrany, zabýval se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. otázkou, zda podaná kasační
stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní
soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady
do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval
neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační stížnost se dle
tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká
právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo nebyly plně vyřešeny judikaturou Nejvyššího
správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou
řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon;
(4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele
ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního
postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje
dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil
žádné důvody, které by svědčily pro odklon.
[9] Otázkou náležitostí žalobních bodů se Nejvyšší správní soud zabýval ve své judikatuře
již několikrát; naposled se k této otázce vyslovil rozšířený senát v rozsudku ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, publ. pod č. 3733/2018 Sb. NSS, ve kterém mj. potvrdil závěry dřívější
judikatury a uvedl, že „žalobce musí ve lhůtě pro podání žaloby uplatnit alespoň jeden žalobní bod tak,
aby jeho žaloba byla projednatelná (§71 odst. 2 věta třetí s. ř. s.). Pokud žalobní bod neuplatní vůbec, nebo
až po lhůtě pro podání žaloby, bude žaloba odmítnuta podle §37 odst. 5 s. ř. s.“ Krajský soud ze závěrů
tohoto rozhodnutí výslovně vycházel a v souladu s nimi posoudil žalobcovu žalobu,
která obsahovala pouze výčet právních ustanovení a typovou charakteristiku ‚obvyklých‘
nezákonností (viz také usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 3. 2018, č. j. 10 Azs 65/2017 - 72). Krajský soud rovněž v souladu s judikaturou náležitě
odůvodnil, proč nepřistoupil k vydání výzvy k doplnění žalobních bodů.
[10] K námitce, v jakém složení krajský soud o žalobcově žalobě rozhodoval, Nejvyšší správní
soud toliko poukazuje na §31 odst. 2 s. ř. s., v nyní účinném znění, podle kterého „[v]e věcech […]
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí
o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž
důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon,
rozhoduje specializovaný samosoudce.“
[11] K námitce, že krajský soud chybně rozhodl bez jednání a vydání výzvy podle §51 odst. 1
s. ř. s., Nejvyšší správní soud uvádí, že §49 až §51 s. ř. s. upravují rozhodování ve věci samé,
tedy rozhodování o meritu věci. V projednávané věci však došlo k odmítnutí žaloby ještě
předtím, než bylo přistoupeno k jejímu věcnému posouzení, neboť neobsahovala předepsané
náležitosti a nebyla vůbec projednatelná (rozsudek rozšířeného senátu č. j. 3 Azs 66/2017 - 31).
[12] Konečně k námitce, že se krajský soud nezabýval vyjádřením stěžovatele jako osoby
zúčastněné na řízení, Nejvyšší správní soud uvádí, že není zřejmé, o jakém vyjádření stěžovatel
hovoří a v jakém řízení byl v postavení osoby zúčastněné na řízení. Měl-li stěžovatel na mysli
vyjádření, které zaslal žalovanému v průběhu řízení o prodloužení doplňkové ochrany, pak
Nejvyšší správní soud konstatuje, že toto vyjádření stěžovatel poprvé zaslal teprve Nejvyššímu
správnímu soudu s doplněním kasační stížnosti. Ve spisu krajského soudu toto vyjádření
založeno není; řízení o žalobě je přitom ovládáno dispoziční zásadou, podle které krajský soud
přezkoumává napadené rozhodnutí zásadně pouze v mezích žalobních bodů (rozsudek
rozšířeného senátu č. j. 3 Azs 66/2017 - 31). Krajský soud tedy nemá v žádném případě
povinnost dohledávat ve správním spisu žalobcova vyjádření a posuzovat je v rámci řízení
o žalobě.
[13] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy
poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud
neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační
stížnost jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[14] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2018
Mgr. David Hipšr
předseda senátu