ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.74.2018:48
sp. zn. 7 Azs 74/2018 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: L. N., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2018, č. j. 56 Az 2/2017 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 12. 1. 2017, č. j. OAM-344/ZA-06-P06-PD3-2010, neprodloužilo žalobci doplňkovou
ochranu podle §53a odst. 4 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“), který jej rozsudkem ze dne 26. 1. 2018, č. j. 56 Az 2/2017 - 43, zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že žalovaný nezohlednil skutečnosti
svědčící ve prospěch žalobce, nepřihlédl ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, a jeho závěry
odporují zjištěnému skutkovému stavu. Konkrétně krajský soud vytkl žalovanému jeho závěr,
že provincie Ghazní patří v současné době k nejbezpečnějším oblastem v rámci celé země. Dále
žalovaný nevzal v potaz informaci zjištěnou z citované zprávy OSN, z níž vyplývá, že většina
neúspěšných žadatelů o azyl, kteří jsou nedobrovolně vraceni do Afghánistánu, skončí tak,
že zemi znovu opustí nebo že má v úmyslu to učinit. Žalovaný taktéž nevyhodnotil zprávu
Valného shromáždění - Rady bezpečnosti OSN ze dne 7. 3. 2016, kterou měl k dispozici a která
výslovně hovoří o nadále se zhoršující bezpečnostní situaci v Afghánistánu v roce 2015.
III.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[4] Stěžovatel je přesvědčen, že se v průběhu správního řízení nedopustil takových vad, které
by musely nutně vést ke zrušení jeho rozhodnutí. Vzal totiž v úvahu všechny skutečnosti tvrzené
žalobcem, shromáždil dostupné adekvátní informace o stavu v zemi původu žalobce a objektivně
posoudil jeho situaci. Stěžovatel připouští nešťastnou formulaci týkající se bezpečnostní situace
v Ghazní. Tato však sama o sobě nezpůsobuje nesrozumitelnost či nepřezkoumatelnost celého
rozhodnutí. Stěžovatel rovněž nepovažuje nezohlednění informací o vybraných skupinách
navrátilců za vadu řízení, pro kterou nemohlo jeho rozhodnutí obstát. Stěžovatel se odvolává také
na Informaci Evropské migrační sítě (EMN), podle níž nejsou v současné době nucené návraty
odmítnutých afghánských žadatelů o azyl do Afghánistánu zeměmi Evropské unie celoplošně
pozastaveny a některé země je provádějí v praxi. Dle názoru stěžovatele nebyly u žalobce
naplněny zákonné podmínky vyžadované pro udělení doplňkové ochrany.
IV.
[5] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na to, že z napadeného rozhodnutí
není zřejmé, z čeho stěžovatel dovodil tak významnou změnu situace v Afghánistánu v porovnání
s obdobím, kdy žalobci byla doplňková ochrana udělena, když všechny dostupné informace
hovoří o zhoršení bezpečnostní situace. Pro rozhodnutí o neprodloužení doplňkové ochrany je
nutné, aby nastala v zemi původu významná změna, která má trvalou hodnotu. Nebude-li kasační
stížnost odmítnuta pro nepřijatelnost, navrhl žalobce její zamítnutí.
V.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a z e dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 2, všechny přístupné na www.nssoud.cz.
[8] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[9] Nutno dodat, že nepřijatelnost je možno aplikovat i na kasační stížnosti podávané
správním orgánem, pouze s tím rozdílem, že se nevyžaduje naplnění požadavku, že pochybení
krajského soudu musí představovat zásah do hmotněprávního postavení stěžovatele
(srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59,
ze dne 29. 11. 2016, č. j. 7 Azs 231/2016 - 55, či nedávné usnesení ze dne 8. 3. 2018,
č. j. 9 Azs 435/2017 - 24, ve kterém byla posuzována obdobná situace).
[10] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud posoudil věc
v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší správní soud důvod se odchýlit.
[11] Otázkou odnětí doplňkové ochrany se již Nejvyšší správní soud zabýval. V rozsudku
ze dne 29. 6. 2011, č. j. 7 Azs 21/2011 - 57, dospěl k závěru, že tento postup je možný „jen a pouze
tehdy, došlo-li ke kvalifikované změně, resp. úplnému zániku, těch okolností, které vedly k udělení doplňkové
ochrany.“ Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku dále dospěl k závěru, že: „Pro účely rozhodování
o odnětí doplňkové ochrany jsou tyto okolnosti fixovány v důvodech rozhodnutí o jejím udělení a následně je nelze
beze změny či zrušení tohoto rozhodnutí (např. cestou mimořádných opravných prostředků) měnit. Důvodem odnětí
doplňkové ochrany podle §17a odst. 1 písm. a) citovaného zákona proto nemůže být, dospěje-li správní orgán
dodatečně k závěru, že tato ochrana vůbec neměla být rozhodnutím o jejím udělení poskytnuta, a snaží-li se jejím
odnětím „revidovat“ původní rozhodnutí.“ Srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 4. 2010, č. j. 3 Azs 8/2010 - 79. Od uvedené judikatury neshledal Nejvyšší správní
soud důvod se odchýlit.
[12] K nepřezkoumatelnosti správních a soudních rozhodnutí lze pak poukázat na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, publ. pod č. 133/2004
Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne
29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 36, publ.
pod č. 1795/2009 Sb. NSS. Krajský soud postupoval v souladu s touto judikaturou. Rozhodnutí
krajského soudu je řádně odůvodněno, je srozumitelné, je opřeno o relevantní důvody a je z něj
zcela zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[13] I v dalším se Nejvyšší správní soud ztotožnil s krajským soudem, který správně poukázal
na rozpory mezi obsahem zpráv založených ve správním spise a odůvodněním rozhodnutí
stěžovatele. Z podkladů, o které se opíral stěžovatel, nelze dovodit, že by v zemi žalobce došlo
k podstatnému zlepšení bezpečnostní situace. Zpráva OSN ze dne 7. 3. 2016 hovoří o zhoršení
bezpečnostní situace na území Afghánistánu v r. 2015 a nárůstu počtu bezpečnostních incidentů,
dále tato zpráva označuje provincii Ghazní, odkud pochází žalobce, za jednu z nejvíce
nestabilních (srov. Situace v Afgánistánu a její důsledky pro mezinárodní mír a bezpečnost, OSN,
založená na l. č. 196 správního spisu). Informace UNHCR z 19. 4. 2016 uvádí, že: „Afghánistán je
nadále zasažen nemezinárodním ozbrojeným konfliktem, v němž proti sobě stojí Afghánské národní bezpečnostní
síly (ANSF), podporované mezinárodními vojenskými silami, na jedné straně a celá řada protivládních živlů
(AGEs) na straně druhé (srov. Informace Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, l. č. 191
správního spisu). Zpráva Ministerstva zahraničí USA o dodržování lidských práv v Afgánistánu
za r. 2015 deklaruje, že: „Pokračující vnitřní konflikt vyústil ve smrt civilistů, únosy, zneužívání vězňů,
poškození majetku, vysídlení občanů a další zneužívání. Bezpečnostní situace zůstala problémem kvůli
povstaleckým útokům. Civilisté, zvláště ženy a děti, nesou podle UNAMA plnou tíži intenzivního ozbrojeného
konfliktu.“ (srov. Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2015 ze dne 13. 4. 2016, l. č. 201
správního spisu). Ostatně, k závěru, že v rozhodném období nedošlo k žádnému výraznému
zlepšení bezpečnostní situace v Afghánistánu, dospěl Nejvyšší správní soud rovněž v již
citovaném usnesení ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 Azs 435/2017 - 24, který odmítl kasační stížnost
v obdobné věci pro nepřijatelnost.
[14] Ze zprávy UNHCR, kterou měl stěžovatel k dispozici, vyplývá, že většina osob, které
neúspěšně žádaly o azyl v západních zemích a které byly nedobrovolně navráceny
do Afghánistánu, zemi znovu opustí nebo má v úmyslu to učinit. Tato situace nesvědčí
ve prospěch tvrzení, že se Afghánistán stal bezpečnější zemí než ve chvíli, kdy tyto osoby
odcházely poprvé. Nejvyšší správní soud si je vědom, že možných důvodů k odmítání návratu
do země původu je vícero, nicméně existuje-li dokumentace, která situaci navrátivších
se uprchlíků v zemi původu mapuje, je namístě její dopad na žadatele o mezinárodní ochranu
zohlednit, minimálně jako jeden z možných ukazatelů aktuální bezpečnostní situace.
[15] Krajskému soudu nelze vytýkat ani další závěry, ke kterým ve svém rozhodnutí dospěl
(např. nedostatečné věcné posouzení profilů potencionálně ohrožených osob v souvislosti
s osobou žalobce, nezohlednění některých mezinárodních zpráv, které tvoří součást správního
spisu, a v nichž se objevovalo hodnocení bezpečnostní situace v zemi původu žalobce).
Poukazoval-li stěžovatel v kasační stížnosti na Informaci Evropské migrační sítě (EMN),
konstatuje Nejvyšší správní soud, že uvedené informace nebyly zmíněny v žalobou napadeném
rozhodnutí, přičemž kasační stížnost neslouží k doplnění důvodů rozhodnutí.
[16] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádný důvod pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji dle §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[17] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. května 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu