ECLI:CZ:NSS:2018:7.AZS.90.2018:44
sp. zn. 7 Azs 90/2018 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: B. T., zastoupen
JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, Šafaříkova 666/9, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2018, č. j. 32 Az 51/2016 - 59,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta JUDr. Ing. Jiřího Špeldy se u r č u je částkou 4 114 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) rozhodnutím
ze dne 10. 11. 2016, č. j. OAM-778/ZA-ZA06-ZA02-2016, žalobci mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“) neudělilo.
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Hradci Králové
(dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 19. 2. 2018, č. j. 32 Az 51/2016 – 59, zamítl.
III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby byl kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek.
Stěžovatel uvedl, že je v Gruzii perzekuován pro své členství v politické straně Sjednocené
národní hnutí (dále jen „UNM“), zejm. ze strany policie. Má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu zastávání politických názorů. Nesouhlasí s hodnocením žalovaného a krajského soudu,
kteří nezohlednili jeho tvrzení uvedená ve správním řízení. Ze zprávy Human Rights Watch 2016
ze dne 27. 1. 2016 vyplývá, že v Gruzii dochází k politicky motivovanému stíhání a složky
výkonné moci pokračují v užívání mučení pro politické oponenty. Stěžovatel je přitom osobou
vystavenou politicky motivované likvidaci a v případě návratu mu hrozí skutečné nebezpečí
vážné újmy. Stěžovatel se nepokusil vyhledat pomoc u gruzínských státních orgánů, neboť právě
tyto jej pronásledují. Stěžovatel nemůže prokázat své potíže v Gruzii jinak než vlastní výpovědí.
Připouští-li informace o zemi původu politicky motivované pronásledování a stěžovatel
toto pronásledování tvrdí, není důvodu, aby žalovaný a krajský soud považovali jeho tvrzení
za nedoložené. Správní orgán měl vyjít v prvé řadě z jeho výpovědi a z jím uváděných důvodů,
pro které o mezinárodní ochranu žádá a které dostatečně přesvědčivě vysvětlil.
IV.
[4] Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém neshledal námitky stěžovatele
důvodnými. Odkázal na obsah spisu a na závěry učiněné krajským soudem. Navrhl kasační
stížnost odmítnout pro nepřijatelnost, popř. zamítnout pro nedůvodnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, ze dne 22. 5. 2013,
č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 2.
[7] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně
právního postavení stěžovatele.
[8] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[9] Otázkou pronásledování pro zastávání určitých politických názorů a odůvodněného
strachu z pronásledování, či obavy z hrozby závažné újmy se Nejvyšší správní soud v minulosti
opakovaně zabýval (např. rozsudky zdejšího soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82,
ze dne 23. 5. 2012, č. j. 6 Azs 13/2012 - 80, ze dne 7. 6. 2016, č. j. 10 Azs 70/2016 - 33,
ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 Azs 254/2017 - 40). K tomu, aby mohla být životní situace stěžovatele
právně kvalifikována jako pronásledování či odůvodněná obava z pronásledování, je proto třeba,
aby bylo „přiměřeně pravděpodobné“, že stěžovatel bude v případě návratu do země původu
čelit pronásledování pro příslušnost ke hnutí. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006-82 uvádí, že: „Přiměřená pravděpodobnost nežádoucího důsledku návratu
do země původu je dána tehdy, bývá-li tento důsledek v případech obdobných případu žadatele nikoli ojedinělý.
Neznamená to, že pravděpodobnost, že nežádoucí důsledek nastane, musí být nutně vyšší než pravděpodobnost,
že nenastane, nýbrž to, že k nežádoucímu důsledku v případech obdobných případu žadatele dochází natolik
často, že s ním ten, komu takový následek hrozí, musí počítat jako se vcelku běžným jevem, a nikoli jako s jevem
toliko výjimečným.“ Na výsledek azylového řízení mají v tomto ohledu nepochybně zásadní vliv
skutečnosti uváděné samotným žadatelem o azyl, jejichž obsah správní orgán konfrontuje
se svými vlastními zjištěními a shromážděnými informacemi o aktuální politické situaci v zemi
původu, resp. o postavení členů dané politické strany.
[10] Z výpovědi stěžovatele vyplynulo, že je řadovým členem politické strany, nikoli politicky
exponovanou osobou. Jeho politická činnost v průběhu voleb konaných v roce 2012 spočívala
v práci koordinátora v určité oblasti v Tbilisi, v šíření informací a konání předvolebních
průzkumů. Kdy přesně se předmětné parlamentní volby konaly ani to, kdy mu byla odebrána
stranická legitimace, si nepamatuje. Účastnil se setkávání občanů, ale aktivně na nich nikdy
nevystupoval. Dále z výpovědi stěžovatele vyplynulo, že po svém nuceném odchodu ze služeb
prezidentova doprovodu v roce 2012 našel ještě v tom samém roce práci v bance, kde pracoval
až do roku 2015. Sám korigoval své tvrzení, že z banky nebyl propuštěn z politických důvodů,
ale v důsledku její restrukturalizace. Stěžovatel nevyhledal žádnou pomoc v souvislosti s tvrzenou
šikanou od policie (zadržování, vazba, prohlídky, drogové testy) a v časově shodné době se sám
o místo u policie ucházel.
[11] Zprávy o Gruzii, které tvoří součást správního spisu, sice připouštějí, že v zemi může
docházet k politicky motivovanému stíhání osob, nicméně toto riziko vztahují toliko k vysoce
postaveným členům strany UNM, ať už na úrovni státní správy či místní samosprávy
(viz Informace MZV ČR č. j. 101308/2013-LPTP ze dne 20. 5. 2013 a č. j. 93501/2014-LPTP
ze dne 10. 2. 2014), úředníkům, kteří sloužili za předchozí vlády vedené UNM a politickým
aktivistům (výroční zpráva Human Rights Watch 2016 ze dne 27. 1. 2016). Mezinárodní
pozorovatelé chválí reformní proces, který v zemi započal. Apelují zejména na zlepšení v oblasti
trestního soudnictví, svobody médií a volebního systému. Zpráva Svoboda ve světě 2016 -
Gruzie, Freedom House, ze dne 27. 1. 2016 nicméně poukazuje na to, že: „řada osvobozujících
rozsudků a odsouzení naznačily pozoruhodný stupeň nezávislosti soudů v řízení případů.“ (srov. č. l. 23
správního spisu). Nadto lze ze zpráv vyčíst mírné zlepšení situace v Gruzii v otázce zachování
osobních svobod, v nezávislém soudním procesu, politické pluralitě. Ze zpráv dále plyne,
že v zemi funguje i možnost uplatnění práv občana na různých úrovních, vč. odvolání
a přezkumu. Je možné se reálně domáhat prověření postupů policie, v zemi má rovněž poměrně
silné postavení veřejný ochránce práv. Taktéž v zemi fungují soukromé právní kanceláře
zabývající se trestním právem obhajující právě členy UNM (informace poskytnuté zastupitelským
úřadem v Tbilisi pro účely Ministerstva vnitra ČR).
[12] Z informací o aktuální politické situaci v Gruzii vyplývá, že u řadového člena strany,
kterým stěžovatel byl či je, není pronásledování v současné době „přiměřeně pravděpodobné“
ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu. Tvrzené pronásledování z politických důvodů
nevykazuje takovou intenzitu, aby bylo možné konstatovat naplnění azylově relevantního důvodu
podle §12 azylového zákona. Stěžovatel ve svých výpovědích nijak neprokázal, že by se svou
situací jakožto řadový člen vymykal ze skupiny přívrženců UNM takovým způsobem, který
by zakládal důvodnost jeho obav z návratu do Gruzie. Nejvyšší správní soud proto souhlasí
se závěry, které v tomto ohledu učinil žalovaný i krajský soud.
[13] Žalovaný a následně i soud se důkladně zabývali i otázkou udělení azylu za účelem
sloučení rodiny (§13 zákona o azylu), humanitárního azylu (§14 zákona o azylu), resp.
doplňkové ochrany (§14a zákona o azylu) stěžovateli, a věc posoudili v souladu s konstantní
judikaturou Nejvyššího správního soudu.
[14] Vzhledem ke skutečnosti, že žádnému rodinnému příslušníku stěžovatele nebyl udělen
azyl v ČR, nebyly dány zákonné předpoklady pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle
§13 zákona o azylu.
[15] Otázkou udělení humanitárního azylu se Nejvyšší správní soud zabýval v řadě svých
rozhodnutí. Humanitární azyl je ze své povahy výjimečný institut, který se uděluje například
osobám těžce postiženým, těžce nemocným, či osobám, které pocházejí z oblastí, jež jsou
významně postiženy humanitární katastrofou způsobenou lidskými či přírodními faktory
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55)
a je koncipován jako dobrodiní státu, a nikoli jako právo na přiznání azylu. Správní orgán
o humanitárním azylu rozhoduje na základě správního uvážení; míra volnosti uvážení správního
orgánu je limitována pouze zákazem libovůle (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 19. května 2004, č. j. 5 Azs 60/2004 - 52). V dané věci k překročení uvedené míry
nedošlo. Žalovaný své závěry komplexně odůvodnil v rozhodnutí. Krajský soud pak jeho
rozhodnutí přezkoumal z hlediska dodržení procesních předpisů, nevybočení z mezí správního
uvážení a řádného odůvodnění. Nejvyšší správní soud neshledal v hodnocení této otázky žádné
zásadní pochybení.
[16] K udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu správní orgán přistoupí, hrozí-li
žadateli skutečné nebezpečí vážné újmy, přičemž nemůže využít ochrany státu, jehož je státním
občanem. Za vážnou újmu se považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské
či ponižující zacházení, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu
svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud
by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Blíže
viz např. rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008,
č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne 13. 3. 2009,
č. j. 5 Azs 28/2008 - 68 atp. V případě stěžovatele nebyly zjištěny skutečnosti způsobilé založit
vážnou újmu podle §14a zákona o azylu (stěžovatel není tamními úřady vyšetřován, stíhán
ani souzen, trest smrti mu nehrozí, stejně jako ohrožení z důvodu existence vnitřního nebo
mezinárodního konfliktu). Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že podle sdělení
zastupitelského úřadu v Tbilisi se postavení občanů Gruzie po návratu do vlasti po neúspěšné
žádosti o mezinárodní ochranu nikterak neliší od rezidentů.
[17] K nepřezkoumatelnosti správních a soudních rozhodnutí lze pak poukázat na rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004
Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne
29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 - 36, publ.
pod č. 1795/2009 Sb. NSS. Krajský soud postupoval v souladu s touto judikaturou. Rozhodnutí
krajského soudu je řádně odůvodněno, je srozumitelné, je opřeno o relevantní důvody a je z něj
zcela zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. Nejvyšší
správní soud neshledal v rozsudku krajského soudu žádné zásadní pochybení.
[18] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal
žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[19] O přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud nerozhodoval,
neboť podání kasační stížnosti má odkladný účinek ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
[20] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[21] Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za jeden úkon
právní služby - podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů] ve výši 3 100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. téže vyhlášky],
k čemuž náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky). Vzhledem
k tomu, že advokát je plátcem daně z přidané hodnoty, odměna je dále zvýšena o částku
odpovídající této dani, kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad
hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění
pozdějších předpisů. Částka daně, vypočtená podle citovaného zákona, činí 714 Kč. Celkem tedy
odměna ustanoveného advokáta činí částku ve výši 4 114 Kč. Tato částka mu bude vyplacena
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. května 2018
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu