ECLI:CZ:NSS:2018:8.ADS.218.2017:37
sp. zn. 8 Ads 218/2017-37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. K.,
zast. JUDr. Květoslavou Tomanovou, advokátkou se sídlem nám. Republiky 87, Tachov,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2016, čj. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2017, čj. 16 Ad 88/2016-42,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná shora specifikovaným rozhodnutím zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení č. I ze dne 12. 4. 2016, čj. X, kterým byla žalobci mimo jiné od
24. 7. 2006 zvýšena procentní výměru starobního důchodu a bylo stanoveno, že doplatek
starobního důchodu mu náleží od 17. 12. 2010. Žalobu proti rozhodnutí žalované krajský soud
zamítl.
[2] Krajský soud dospěl k závěru, podle kterého žalobce neprokázal, že žalovaná při přiznání
starobního důchodu, jeho výše i následných úprav postupovala v rozporu se zákonem. To,
že rozhodnutí žalované o zvýšení starobního důchodu není podle žalobcových představ,
neznamená, že je nesprávné či dokonce v rozporu se zákonem. Žalobce neprokázal, že podal
dříve než 17. 12. 2015 žádost o přepočet jeho mimořádného hornického starobního důchodu.
Rozhodnutí žalované o zvýšení žalobcova důchodu od 24. 7. 2006 s doplatkem důchodu
od 17. 12. 2010, tj. pět let nazpět ode dne uplatnění nároku na zvýšení důchodu, je proto plně
v souladu s platnou právní úpravou, neboť o úpravu žalobce prokazatelně požádal 17. 12. 2015.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[4] Stěžovatel uvedl, že se opakovaně domáhal nápravy, žádal přepočet výše důchodu,
ale nebylo mu vyhověno s tvrzením, že výše jeho důchodu je vypočtena správně. Nesouhlasí
s tím, že nárok na doplatek má pouze za 5 let zpětně od podání žádosti. Žalobce je přesvědčen,
že žalovaná nepostupovala správně a že mu náleží doplatek od okamžiku, od něhož zákon
zvýšení pro tyto případy přiznává, tj. od 1. 7. 2006.
[5] Stěžovatel namítl, že krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu názoru. Žalobce
prokázal, že se opakovaně dostavoval na okresní správu sociálního zabezpečení a požadoval
přepočtení důchodu, stejně tak prokázal, že v původním rozhodnutí ze dne 5. 1. 2000 jsou
uvedeny jiné údaje než v opisu rozhodnutí, který si žalovaný vyžádal.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na vyjádření k žalobě a na napadený
rozsudek. Uvedla, že stěžovatel neprokázal podání žádosti o přepočet důchodu dříve než
17. 12. 2015. Žalovaná bez podání žádosti pojištěncem nemůže důchod zvýšit a nemá ani
povinnost poučovat všechny pojištěnce o možnosti podat takovou žádost.
[8] Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[10] V souzeném případě je nutné vycházet z toho, že zvýšení splátek důchodu podle části
padesáté osmé čl. LXVII bodu 1. věty první zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé
zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce (dále jen „zákon č. 264/2006 Sb.“), lze provést
toliko na žádost. Toto ustanovení stanoví: „Procentní výměra starobních důchodů přiznaných v období
od 1. ledna 1996 do 30. června 2006 osobám, které dosáhly věku 50 let před 1. červencem 2006 a splnily ostatní
podmínky uvedené v §74a odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění čl. LXVI tohoto
zákona, osobám uvedeným v §76 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů, a osobám, které vykonávaly před 1. lednem 1993 aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým
pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech),
které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající
nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, se na žádost zvýší od splátky důchodu splatné
po 30. červnu 2006 podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. ledna 1996
do 31. prosince kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku, do něhož spadá den, od něhož byl
starobní důchod přiznán.“ (podtržení doplněno).
[11] Podle stěžovatele správní orgány, přes jeho opakované žádosti o přepočet důchodu,
považovaly za relevantní až žádost ze dne 17. 12. 2015. Sporným proto je, zda měly správní
orgány postupovat podle §56 odst. 1 písm. b) věty druhé zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), podle které „[d]ůchod nebo jeho zvýšení se přitom
doplatí nejvýše pět let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této
lhůty platí §55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně.“ nebo podle věty poslední tohoto ustanovení, podle
které: „[d]ůchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě,
že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl
přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení“
(podtržení doplněno).
[12] Ze správního spisu vyplývá, že stěžovatel po 1. 7. 2006 (nabytí účinnosti čl. LXVII
zákona č. 264/2006 Sb.) sice žádostí ze dne 10. 10. 2012 požádal o úpravu starobního důchodu,
učinil tak však z důvodu, že nepřetržitý výkon jeho výdělečné činnosti vykonávané současně
s pobíráním starobního důchodu vypláceného dosud v plné výši dosáhl dne 14. 8. 2012 délky
dvou let; tuto žádost proto nelze považovat za žádost ve smyslu čl. LXVII zákona
č. 264/2006 Sb. Dne 17. 12. 2015 stěžovatel požádal o přepočet jeho mimořádného hornického
starobního důchodu. Podání z roku 2007, které stěžovatel zmiňuje v kasační stížnosti, není
součástí správního spisu, z odpovědi Okresní správy sociálního zabezpečení Tachov ze dne
24. 4. 2007 na něj je však zřejmé, že jeho obsahem byla žádost o objasnění výpočtu osobního
vyměřovacího základu a redukované částky. Ve správním spise tak není založeno žádné dřívější
podání, jehož obsahem by byla žádost o zvýšení stěžovatelova důchodu podle čl. LXVII zákona
č. 264/2006 Sb., než žádost ze dne 17. 12. 2015. Stěžovatel takovou žádost nepředložil ani
v řízení o žalobě, ani během správního řízení.
[13] Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se soudem krajským v závěru, podle kterého
stěžovatel neprokázal, že podal dříve než 17. 12. 2015 žádost o přepočet jeho mimořádného
hornického starobního důchodu.
[14] Stěžovatel brojil také proti postupu Okresní správy sociálního zabezpečení Tachov,
neboť ho její pracovníci, přes opakované návštěvy, nepoučili o nabytí účinnosti zákona
č. 264/2006 Sb. a o možnosti podat žádost o zvýšení důchodu. Pro tento nesprávný postup
orgánu sociálního zabezpečení mělo být stěžovateli zvýšení důchodu doplaceno od 1. 7. 2006
[§56 odst. 1 písm. b) věta poslední zákona o důchodovém pojištění].
[15] Při vypořádání této kasační námitky je podstatné, že stěžovatel podal žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu podle §65 a násl. s. ř. s. Žalobou brojil proti rozhodnutí žalované,
kterým bylo mimo jiné stanoveno datum, od kterého stěžovateli náleží doplatek starobního
důchodu. Podle §65 odst. 1 s. ř. s. „[k]do tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku
porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně
určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen 'rozhodnutí'), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí,
popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.“
[16] Krajský soud ani Nejvyšší správní soud se nemohly zabývat námitkami vůči postupu
správního orgánu, který předcházel podání žádosti 17. 12. 2015. Nejvyšší správní soud v řízení
o kasační stížnosti, stejně jako krajský soud v řízení o žalobě, přezkoumává napadené rozhodnutí
a správní řízení zahájené na základě žádosti ze dne 17. 12. 2015, nemůže tak posuzovat správnost
poskytnutých informací, či neposkytnutí informací v průběhu návštěv stěžovatele u okresní
správy sociálního zabezpečení, které nevyústily v žádné podání. I kdyby správní orgány
stěžovatele nesprávně informovaly, měl plné právo trvat na sepsání žádosti o přepočet jeho
důchodu, což však učinil až 17. 12. 2015. Správní orgány proto správně postupovaly podle §56
odst. 1 písm. b) věty druhé zákona o důchodovém pojištění a termín, od kterého stěžovateli
náležel doplatek důchodu, odvodily od data podání žádosti o přepočet důchodu.
[17] Tvrzený nesoulad mezi originálem a opisem rozhodnutí ze dne 5. 1. 2000 stěžovatel
neprokázal. V dávkovém spise se nachází pouze opis tohoto rozhodnutí, originál stěžovatel
nepředložil, byť v kasační stížnosti uvedl, že ho našel.
[18] Nejvyšší správní soud uzavírá, že nárok na dávku nebo její navýšenou část nezaniká
uplynutím času (stěžovateli byla procentní výměru starobního důchodu zvýšena od 24. 7. 2006).
Zároveň však platí obecné pravidlo o zániku nároku na výplatu uplynutím pěti let ode dne,
za který důchod nebo jeho navýšená část náleží – poněvadž nárok na výplatu navýšeného
důchodu vzniká podáním žádosti o navýšení důchodu, je zánik nároku na výplatu časově spojen
právě s uplatněním žádosti o jeho změnu (srov. přiměřeně rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2013,
čj. 4 Ads 33/2013-32). V souzeném případě se jednalo o 5 let nazpět ode dne uplatnění nároku,
k němuž došlo 17. 12. 2015, stěžovateli proto doplatek starobního důchodu náležel
od 17. 12. 2010.
[19] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, byť to žádný z účastníků nenamítl, že v záhlaví kasační
stížností napadeného rozsudku je uvedeno: „Krajský soud v Plzni rozhodl asistentkou soudce
Mgr. Martinou Matějkovou v právní věci (…)“. Rozsudek podepsala samosoudkyně JUDr. Alena
Hocká, která také vedla jednání. Nesprávný údaj o obsazení krajského soudu v písemném
vyhotovení rozsudku je tudíž zjevnou neprávností, kterou by měl krajský soud opravit postupem
podle §54 odst. 4 s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. června 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu