ECLI:CZ:NSS:2018:8.AS.214.2017:39
sp. zn. 8 As 214/2017-39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: I. Š., zast. Mgr.
Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému:
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 2. 2017, čj. MSK 20029/2017, sp. zn. DSH/33551/2016/Sru, v řízení
o kasační stížnosti žalobce, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2017,
čj. 18 A 10/2017-28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Ostravy ze dne 11. 10. 2016, čj. SMO/392183/16/ DSČ/Moh,
byl žalobce uznán vinným z přestupku podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon
o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že „dne 23.05.2016 kolem 08:25 hod.,
v Ostravě-Porubě, po ulici Bedřicha Nikodéma, od ulice Opavská, směrem ke kruhovému objezdu ulice
17. listopadu, řídil motorové vozidlo tov. zn. VW Transporter, RZ X, aniž byl za jízdy připoután
bezpečnostním pásem na sedadle tímto povinně vybaveném Tímto svým jednáním porušil z nedbalosti ustanovení
§6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu (…)“ Žalobci byla za uvedený přestupek uložena
pokuta ve výši 1 500 Kč a byla mu stanovena povinnost nahradit náklady správního řízení.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo shora specifikovaným rozhodnutím žalovaného
zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného shledal krajský soud nedůvodnou. Žalobce
nepopíral, že bezpečností pás nepoužil, ani netvrdil, že by vozidlo nebylo bezpečnostním pásem
vybaveno. K žalobní argumentaci, podle které měl žalobce zdravotní potíže, neboť si před
jízdou v posilovně přivodil úraz v oblasti levého ramene, levé klíční kosti a vrchní části levé
části hrudníku, krajský soud uvedl, že se nejednalo o nenadálé zdravotní potíže ve smyslu
§6 odst. 6 zákona o silničním provozu, neboť takovéto potíže by musely vzniknout za jízdy.
Žalobce se také zcela nelogicky o zranění nezmínil hned při sepisování oznámení přestupku.
Krajský soud zhlédl záznam ze zadní kamery služebního vozidla a zjistil, že žalobce poté, co byl
policejní hlídkou vyzván k předložení dokladů, opakovaně plynule a bez problémů zvedal
obě ruce do úrovně nad hlavu za účelem vynětí těchto dokladů z prostoru umístěného
nad sedadlem řidiče a poté ruce bez jakékoliv známky omezení v pohybu spustil dolů a doklady
předal policistovi. Tvrzení žalobce o úrazu a předložený záznam o úrazu proto krajský soud
považoval za nevěrohodné. Žádnou pro žalobce příznivější právní úpravu krajský soud neshledal.
Materiální stránka přestupku byla neplněna. Naplnění subjektivní stránky přestupku správní
orgány odůvodnily dostatečně.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
[4] Stěžovatel označil jako irelevantní úvahu krajského soudu, podle které jsou žalobní
námitky, týkající se povinného vybavení sedadla bezpečnostním pásem, nedůvodné. Správní
orgán je povinen ve výroku a odůvodnění uvést všechna právní ustanovení, podle kterých
rozhodoval.
[5] Stěžovatel poukázal na to, že při projednávání žaloby nabyl účinnosti zákon
č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, kterým bylo nově kodifikováno
správní trestání. Krajský soud se však s touto zásadní skutečností nijak nevypořádal. Podle
žalobce je tento zákon pro něj příznivější, neboť stanovuje nová zákonná kritéria, umožňuje
též uložení sankce pod spodní hranicí sankční sazby atp.
[6] Stěžovatel nesouhlasil s posouzením materiální stránky přestupku krajským soudem,
neboť žalovaný se pouze ztotožnil se závěrem prvostupňového správního orgánu, což krajský
soud aproboval a následně sám pouze zopakoval úvahy správních orgánů a ztotožnil se s nimi.
[7] Stěžovatel vytkl krajskému soudu, že se nevypořádal s žalobní námitkou, podle které
jede-li řidič sám, ohrožuje pouze sebe, a je proto absurdní takové jednání trestat. Stěžovatel
dodal, že je právem každé osoby rozhodnout se, zda se bude chránit bezpečnostním pásem
či nikoliv, pokud tím nikoho jiného reálně neohrožuje.
[8] Podle stěžovatele krajský soud pouze zopakoval, co k zavinění uvedl správní orgán,
a uzavřel, že takové odůvodnění je dostatečné. Podle stěžovatele krajský soud jen negoval žalobní
námitku, aniž by tuto svou úvahu více odůvodnil
[9] Závěrem stěžovatel uvedl, že „krajský soud nesmyslně smíchal do sebe několik žalobních námitek“.
[10] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[12] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti [§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.].
[13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou týkající se neuplatnění pro stěžovatele
údajně příznivější právní úpravy podle zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky
a řízení o nich. Její důvodnost by totiž postačovala ke zrušení naříkaného rozsudku. Ke změně
zákona, která nabyla účinnosti až po právní moci rozhodnutí správního orgánu o přestupku
a která je pro pachatele tohoto deliktu z hlediska vymezení dané skutkové podstaty příznivější,
musí správní soudy v řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí správního orgánu přihlížet z úřední
povinnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 16. 11. 2016, čj. 5 As 104/2013-46,
publ. pod č. 3528/2017 Sb. NSS).
[14] Stěžovatel v kasační stížnosti neuvedl, v čem konkrétné měla pro něj příznivější právní
úprava spočívat. Nejvyšší správní soud shledal, že rozmezí výše pokuty, kterou lze fyzické osobě
za přestupek podle §125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu uložit, se od spáchání
přestupku do vydání tohoto rozsudku nezměnilo. Ke stěžovatelovu argumentu, že zákon
č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, umožňuje uložení sankce pod
spodní hranicí sankční sazby, Nejvyšší správní soud uvádí, že zákonodárce při přijímání nové
právní úpravy stanovil toliko možnost mimořádného snížení výměry pokuty za zákonem
předvídaných podmínek. Nejedná se o přijetí příznivější právní úpravy, neboť správní orgány
rozhodovaly v mezích stanovených zákonem; bylo na jejich uvážení, jakou sankci na základě
podkladů vyplývajících ze spisu v zákonem stanoveném rozmezí stěžovateli udělí (srov. rozsudek
NSS ze dne 25. 4. 2018, čj. 8 As 201/2017-41).
[15] Materiální stránkou přestupku spočívajícího v nepřipoutání se bezpečnostním pásem
za jízdy se Nejvyšší správní soud již zabýval; v rozsudku ze dne 4. 5. 2017, čj. 10 As 318/2016-46,
uvedl: „Každopádně NSS stěžovatele ubezpečuje, že materiální stránku přestupku naplnil. Nerespektoval-li
stěžovatel povinnost použít za jízdy bezpečnostní pás a naplnil-li tím formální znaky skutkové podstaty
přestupku [§6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu], je zásadně naplněn i znak materiální, ledaže
by existovaly zvláštní okolnosti případu, jež by nebezpečnost příslušného jednání snižovaly natolik,
že by materiální znak naplněn nebyl (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2012, čj. 7 As 137/2011-52).
Takové zvláštní okolnosti NSS neshledal. Smyslem zákona o silničním provozu je zajištění větší bezpečnosti
účastníků silničního provozu. Povinnosti uložené tímto zákonem nelze vnímat jen z pohledu újmy, která může
hrozit jiným účastníkům silničního provozu, jak činí stěžovatel. To, že stěžovatel jel pomalu,
nebo že jel v motorovém vozidle sám, není podstatné. NSS opakuje, že řidič se musí připoutat již před začátkem
jízdy, resp. od okamžiku, kdy uvede vozidlo do pohybu vpřed, až do ukončení jízdy (srov. rozsudek NSS ze dne
18. 7. 2007, čj. 1 As 24/2006-86).“
[16] Ani v souzeném případě Nejvyšší správní soud neshledal zvláštní okolnosti případu,
jež by nebezpečnost stěžovatelova jednání snižovaly natolik, že by materiální znak naplněn nebyl.
Nadto v řízení před správními orgány a před krajským soudem sice stěžovatel tvrdil, že měl
zdravotní potíže, pravdivost tohoto tvrzení však krajský soud zpochybnil, proti čemuž stěžovatel
v kasační stížnosti ničeho nenamítal. Krajský soud vypořádal žalobní námitku, týkající
se materiální stránky přestupku, dostatečně, ztotožnil se totiž s posouzením správních orgánů
a uvedl i vlastní úvahu, podle které „žalobce nepoužitím bezpečnostního pásu za jízdy zákonnou povinnost
porušil a je lhostejné, že v době jízdy ve vozidle nebyla žádná další osoba. Porušením této povinnosti dané
zákonem o silničním provozu mohlo dojít k ohrožení zdraví a života žalobce, jakož i dalších účastníků případné
dopravní nehody.“ Tím krajský soud vypořádal i žalobní námitku, podle které jede-li řidič sám,
ohrožuje pouze sebe. To, že je tato okolnost nepodstatná, judikoval i Nejvyšší správní soud
v citovaném rozsudku.
[17] Správní orgán v rozhodnutí o přestupku uvedl, že stěžovatel porušil §6 odst. 1 písm. a)
zákona o silničním provozu. Podle tohoto ustanovení je [ř]idič motorového vozidla (…) povinen
a) být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle
zvláštního právního předpisu.
[18] Výrok rozhodnutí o přestupku, podobně jako rozsudku, jímž je obžalovaný uznán
vinným z trestného činu, se skládá ze skutkové věty a právní věty. „Právní věta podřazuje skutková
zjištění pod zákonnou terminologii. Jde vlastně o vyjádření skutkových zjištění v právních pojmech a institutech.“
(Šámal, P. a ?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1664-1676, online
komentář). Podle Nejvyššího správního soudu plně postačovalo, uvedl-li správní orgán ve výroku
prvostupňového správního rozhodnutí, které ustanovení zákona o silničním provozu stěžovatel
porušil. Z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí je totiž zřejmé, že správní orgán
neměl pochyby o tom, že sedadlo bylo povinně vybaveno bezpečnostním pásem; proti tomu
stěžovatel nevznesl žádnou odvolací námitku.
[19] Krajský soud při vypořádání žalobní námitky, týkající se podle stěžovatele nedostatečného
odůvodnění závěrů o naplnění subjektivní stránky přestupku správními orgány, uvedl,
jak se správní orgány se zaviněním vypořádaly, a konstatoval, že takové vypořádání považuje
za dostatečné. Podle Nejvyššího správního soudu tím reagoval krajský soud na žalobní námitku
adekvátně. Svým odůvodněním vyvrátil žalobní námitku, podle které správní orgány jen citovaly
zákonnou normu. Také argumentaci krajského soudu, podle které „již ze spisové dokumentace
vyplynulo, že žalobce nepopíral, že bezpečnostním pásem připoután nebyl, či že by o této povinnosti nevěděl.
Pakliže v řízení oponoval tím, že bezpečnostní pás nepoužil ze zdravotních důvodů, tato skutečnost prokázána
nebyla.“ považuje Nejvyšší správní soud za dostačující vypořádání žalobních námitek,
které se týkaly kvalifikace jeho jednání jako jednání zaviněného z nedbalosti. Správní orgány
se při rozhodování dostatečně zabývaly subjektivní stránkou stěžovatelem spáchaného přestupku
a krajský soud jejich závěry po právu shledal přezkoumatelnými.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[21] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. června 2018
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu