ECLI:CZ:NSS:2018:8.AZS.230.2018:27
sp. zn. 8 Azs 230/2018-27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D.,
a soudců JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobce:
D. M. N., zastoupeného Mgr. Evou Macourkovou, advokátkou se sídlem Kostelní 7, Beroun,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 6. 2018, čj. MV-64495-2/OAM-2018, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2018, čj. 52 Az 10/2018-17,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto usnesení zastavil řízení o žádosti
žalobce o udělení mezinárodní ochrany podle §11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
(dále „zákon o azylu“). Podle žalovaného se jednalo o další opakovanou žádost o mezinárodní
ochranu, přičemž žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti či okolnosti, ze kterých by vyplývalo,
že by mohl být vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. O předchozí žádosti žalobce
o mezinárodní ochranu bylo rozhodnuto den před podáním této žádosti.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, v níž především namítl, že žalovaný
nevzal v úvahu jeho osobní poměry. V ČR žije 26 let, před 4 lety opustil výkon trestu
a od té doby nespáchal žádný trestný čin ani přestupek, žije ve společné domácnosti se svou
družkou a mají v úmyslu uzavřít manželství. Požádal proto o udělení doplňkové ochrany
za účelem sloučení rodiny dle §14b zákona o azylu. Ve Vietnamu nemá příbuzné, není schopen
si s ohledem na svůj věk najít odpovídající zaměstnání a nikdy si tam neplatil žádné pojištění,
tudíž by musel platit za každé ošetření. V zemi původu by mu hrozily vážně existenční problémy.
[3] Krajský soud v Praze (dále „krajský soud“) shora označeným rozsudkem žalobu zamítl.
Podle krajského soudu žalobce netvrdil, že se nejedná o další opakovanou žádost, nebo
že žalovaného upozornil na podstatnou změnu okolností, a ani soud ze správního spisu takovou
skutečnost nezjistil. Žalovaný správně dospěl k závěru, že se jedná o další opakovanou žádost
ve smyslu §2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost.
Uvedl, že v jeho osobních poměrech došlo k podstatné změně, a to v jeho zdravotním stavu,
který se zhoršil. V zemi původu by se mu nedostalo ošetření a léčení, protože tam 24 let
nežije a neplatil pojištění. S ohledem na věk a onemocnění je vysoce pravděpodobné,
že by se mu nepodařilo ve Vietnamu najít zaměstnání se mzdou, z níž by mohl platit lékařskou
péči. Žalovaný tyto nové okolnosti neposoudil náležitě ve prospěch stěžovatele.
[5] Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost případně její zamítnutí.
Ve vyjádření popřel oprávněnost kasační stížnosti s tím, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek
krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Pokud jde o nově uplatněnou
námitku zhoršeného zdravotního stavu stěžovatele, neměl by se jí soud zabývat z důvodu
nepřípustnosti dle §104 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Dále žalovaný uvedl, že jeho usnesení dostálo
požadavkům správního řádu i §11a zákona o azylu upravujícím tzv. další opakované žádosti
o mezinárodní ochranu.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost
je přípustná, neboť se jí stěžovatel domáhá zrušení pravomocného rozhodnutí krajského soudu
ve správním soudnictví a není dán žádný z důvodů nepřípustnosti dle §104 s. ř. s.
[7] Následně Nejvyšší správní soud přistoupil ke zkoumání přijatelnosti kasační stížnosti
ve smyslu §104a s. ř. s., tj. zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech
mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost
se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu. 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně. 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní
odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě
změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) další případ
přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského
soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy,
pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu
a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) Krajský
soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva.
[8] Ve světle výše uvedeného Nejvyšší správní soud neshledal v nyní projednávané kasační
stížnosti relevantní argumenty svědčící pro její přijatelnost. V mezích vytyčených výše citovaným
usnesením nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele. Ostatně
ani stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody pro přijatelnost jeho kasační stížnosti.
[9] Klíčovou je zde otázka, zda se v případě žádosti stěžovatele o mezinárodní ochranu
ze dne 2. 6. 2018 jedná o další opakovanou žádost, která je nepřípustná. Stěžovatel zmíněnou
žádost odůvodnil toliko tím, že neměl kam jít.
[10] Problematikou opakovaných žádostí se již kasační soud dostatečně zabýval v řadě svých
předchozích rozhodnutí. Z již konstantní judikatury vyplývá, že v případě opakovaných žádostí
o mezinárodní ochranu se jedná o výjimku, kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl
respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip
právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté, a je tedy nutné
zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, a usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Azs 29/2013-21). V rozsudku ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96,
č. 2642/2012 Sb. NSS, rozšířený senát uvedl, že „[o]důvodnění správního rozhodnutí o zastavení řízení
pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany proto musí vždy obsahovat zdůvodněný závěr
správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové
skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti
či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní
změně situace v zemi původu, která by mohla zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní
ochrany.“ Ve vztahu k poslednímu kritériu Nejvyšší správní soud konstantně zdůrazňuje,
že hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní
ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit
hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit během předchozího pravomocně
ukončeného řízení (viz již shora zmíněný rozsudek ve věci sp. zn. 9 Azs 5/2009, či usnesení
sp. zn. 3 Azs 29/2013).
[11] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí posoudil důvody další opakované žádosti
stěžovatele a srovnal je s tvrzeními, která stěžovatel činil v rámci předchozích řízení, a dospěl
k závěru, že stěžovatel neuvedl žádné nové skutečnosti a nepoukázal na žádnou podstatnou
změnu okolností. Zdůraznil současně, že stěžovatel podal nyní posuzovanou (čtvrtou) žádost jen
4 dny po podání žádosti předchozí (třetí). Uvedené závěry stěžovatel v žalobě nijak nerozporoval
a ani netvrdil, že jím tvrzené skutečnosti jsou novými okolnostmi, které by měly znamenat
podstatnou změnu poměrů. V kasační stížnosti nyní za nové okolnosti označuje svá tvrzení
týkající se zdravotního stavu, aniž by však jejich novost jakkoli konkretizoval či doložil. Nejvyšší
správní soud opakovaně vyslovil, že primárním zdrojem informací podstatných pro udělení
mezinárodní ochrany je samotný žadatel, z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích
vychází. Žadatele stíhá břemeno tvrzení, důkazní břemeno je následně rozloženo mezi
něj a správní orgán (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013,
čj. 9 Azs 1/2013-38, či ze dne 11. 12. 2015, čj. 5 Azs 134/2014-48). Jestliže stěžovatel doposud
nijak nerozporoval závěry o tom, že zmiňované důvody uvádí opakovaně a v důsledku toho
neunesl břemeno tvrzení, nemůže tak s ohledem na zásadu koncentrace řízení a povahu kasační
stížnosti jakožto mimořádného opravného prostředku činit nyní a označit za nové okolnosti svá
tvrzení obsažená v kasační stížnosti. Ostatně ani nyní stěžovatel nespecifikuje, jakými
zdravotními problémy trpí a pouze nově obecně konstatuje, že se jeho zdravotní stav zhoršil.
K případným novým skutečnostem Nejvyšší správní soud nemůže přihlížet (§109 odst. 5 s. ř. s.).
[12] Nejvyšší správní soud tedy neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů
stěžovatele. Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 6. listopadu 2018
JUDr. Petr Mikeš, Ph.D.
předseda senátu