ECLI:CZ:NSS:2018:9.ADS.54.2018:45
sp. zn. 9 Ads 54/2018 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobkyně: K. S., zast.
JUDr. Bedřichem Hájkem, advokátem se sídlem Jana Švermy 1696, Kadaň, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. SZ/MPSV-2017/22409-916, č. j. MPSV-
2017/25625-916, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2018, č. j. 42 Ad 5/2017 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 2 541 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího
zástupce JUDr. Bedřicha Hájka, advokáta se sídlem Jana Švermy 1696, Kadaň.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 7. 12. 2016, č. j. 241240/2016/MOS, Úřad práce České
republiky - krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Most (dále jen „úřad
práce“), přiznal žalobkyni doplatek na bydlení 3 646 Kč měsíčně s počátkem plnění od listopadu
2016 (v naraci napadeného rozsudku je nesprávně uvedena výše doplatku na bydlení 3 072 Kč
s počátkem plnění od října 2016 – pozn. soudu) dle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné
nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). Žalobkyně
se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Namítala, že úřad práce odmítl započíst do odůvodněných
nákladů zálohy za elektřinu a plyn v plné výši. Výše skutečných měsíčních záloh na elektřinu
činila 900 Kč a na plyn 200 Kč, úřad práce vyčíslil odůvodněné náklady na elektřinu pouze ve výši
675,12 Kč a na plyn 179,42 Kč. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví odvolání žalobkyně
zamítl a potvrdil rozhodnutí úřadu práce.
[2] Žalobkyně se bránila žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský
soud“), který shora uvedeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného i úřadu práce zrušil a vrátil věc
žalovanému k dalšímu řízení. Důvodem zrušení napadených správních rozhodnutí bylo
nedostatečné odůvodnění nezbytné spotřeby energií v domácnosti žalobkyně.
[3] Konstatoval, že vzorce používané žalovaným v napadeném rozhodnutí neuvádějí
konkrétní individualizované hodnoty, z nichž správní orgány při výpočtu nezbytné spotřeby
energií vycházely. Ze správních rozhodnutí nevyplývá, jakou metodikou správní orgány dospěly
k přiznané částce doplatku na bydlení a z jakých vstupních dat vycházely. Úřad práce ve svém
rozhodnutí pouze stanovil, že započtená výše obvyklých nákladů na elektrickou energii činí
675,12 Kč a na plyn 179,42 Kč. V podrobnostech odkázal na přílohu „VÝPOČET ENERGIÍ“
(č. l. 4 správního spisu), která stanoví průměrnou spotřebu pro celou Českou republiku, nebyla
však neoddělitelnou součástí správního rozhodnutí a spolu s rozhodnutím ji žalobkyni nezaslal.
Krajský soud proto pokládal rozhodnutí úřadu práce za nepřezkoumatelné dle §76
odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[4] Ztotožnil se i s výhradami žalobkyně, že pro účely výpočtu nezbytné spotřeby energií není
možné vydávat za závazné informace od nevládní environmentální organizace Hnutí DUHA,
aniž by je žalovaný podrobil jakémukoli srovnání. Není zřejmé, proč vycházel z údajů získaných
právě od této organizace, navíc tyto informace nejsou obsaženy ve správním spisu. Organizace
Hnutí DUHA, ani jiné obdobné spolky zabývající se životním prostředím, nedisponují
postavením orgánu veřejné moci, na rozdíl např. od Energetického regulačního úřadu, který
odhad spotřeby energií v českých domácnostech rovněž posuzuje.
[5] Přisvědčil také žalobní námitce, že je třeba rozlišovat, jakým typem vařiče žadatel o dávku
disponuje. Správní orgány provádějí výpočty prokazatelné nezbytné spotřeby energií zvlášť pro
elektřinu a zvlášť pro plyn. Průměrná spotřeba domácnosti užívající elektrický vařič nemůže již
ze své podstaty přesně odpovídat spotřebě domácnosti využívající pro vaření plyn.
[6] Správním orgánům vytýkal i to, že při stanovení výše odůvodněných nákladů za energie
nezohlednily velikost bytu a počet společně posuzovaných osob. Krajský soud k této námitce
odkázal na §34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi, který předpokládá posouzení hlediska
velikosti bytu z úřední povinnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí však není zřejmé,
zda správní orgány k hledisku velikosti bytu přihlédly. Krajský soud připustil, že v určitých
případech, ve kterých není spotřeba energií vázána na vytápění bytu nebo ohřev teplé užitkové
vody, by nebylo v souladu se smyslem §34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi,
aby správní orgány zohledňovaly při svých výpočtech i velikost bytové jednotky, byť to předpis
v obecné rovině výslovně stanoví. Takovýto postup by bylo nicméně třeba odůvodnit,
což žalovaný neučinil.
[7] K posuzování výše spotřeby elektrické energie v závislosti na počtu osob v domácnosti
uvedl, že shora uvedené ustanovení toto hledisko nezmiňuje, nelze proto správním orgánům
vytýkat, že jej do svých výpočtů nezahrnuly. Pokud však žalovaný u složky ohřevu teplé užitkové
vody údaj o počtu osob nad rámec zákona zmínil, případné rozdíly při výpočtu jednotlivých
druhů spotřeby by měl řádně odůvodnit.
[8] Vyjádřil se také k námitce, že součástí výpočtu je výše průměrné spotřeby elektřiny
v sazbě D02d stanovená pro celou ČR. Uvedl, že správní orgány jsou povinny přihlížet k hledisku
úhrady dodávky a spotřeby energií vázané na konkrétní oblast ČR, a to podle sdělení příslušných
dodavatelů těchto energií. Soud se pozastavil i nad namítanou paušalizací odůvodněných nákladů
na elektřinu v částce 675,12 Kč a plyn v částce 179,42 Kč. V řízení vedeném Krajským soudem
v Ústí nad Labem pod sp. zn. 75 Ad 14/2015 totiž ve skutkově obdobném případě přiznaly
správní orgány tehdejší účastnici rovněž jako součást doplatku na bydlení odůvodněné náklady
675,12 Kč za elektrickou energii a 179,42 Kč za plyn. V obou případech se sice
jedná o rozměrově srovnatelné byty, podstatný rozdíl však soud spatřuje ve značném časovém
odstupu (v řízení vedeném pod sp. zn. 75 Ad 14/2015 bylo předmětem jeho přezkumu
rozhodnutí žalovaného z roku 2015, zatímco v dané věci se jedná o rozhodnutí vydané v roce
2017). V důsledku notoriety týkající se neustálého kolísání vývoje cen energií v průběhu
jednotlivých let existuje podezření, že žalovaný nezbytnou spotřebu skutečně paušalizuje,
což by bylo vzhledem k nutnosti individuálního posuzování předpokládaného zákonem o pomoci
v hmotné nouzi nepřijatelné.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně
[9] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Rozsudek krajského soudu považuje
za šikanózní výklad práva. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[10] Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou dle §52 odst. 3 uvedeného zákona povinny v řízení
o dávkách používat aplikační program automatizovaného zpracování údajů hmotné nouze
s názvem „OK Nouze“ (dále jen „aplikační program“). Stanovení výše doplatku na bydlení není
u energií jednoduchou záležitostí, proto její výpočet provádí složitý algoritmus zavedený
v aplikačním programu.
[11] Součástí odůvodnění ve věci dávky doplatku na bydlení nemusí být detailní informace,
kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d, v jakém rozmezí se pohybují platné
ceníkové ceny za dodávku elektřiny a plynu jednotlivých dodavatelů, včetně s tím spojených
nákladů atd. Odůvodnění rozhodnutí by bylo pro osobu v hmotné nouzi, která je v drtivé většině
v pozici laika, nesrozumitelné. Kromě toho stěžovateli nejsou známa vstupní data (např. kolik
činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d). Tyto údaje poskytuje Energetický regulační úřad
přímo společnosti OK systém, a. s., která je zahrnuje do aplikačního programu. Stěžovatel není
oprávněn tato data přezkoumávat. Kromě toho, pokud by tato data vyžadoval, mohlo by to vést
k neúměrnému prodlužování správního řízení, pozdnímu vyplácení dávek, dalšímu zadlužování
osob v hmotné nouzi, případě k jejich ohrožení bezdomovectvím.
[12] Připouští, že se může jevit jako neobvyklé, že výše průměrné spotřeby elektřiny v sazbě
D02d je stanovena pro celou Českou republiku, tento výpočet vyplývá z metodiky,
a proto mu nezbývá nic jiného, než ho respektovat. V pozici odvolacího správního orgánu
stěžovatel nemůže ani kontrolovat aktualizaci vyhodnocování výše záloh na spotřebovanou
energii v částce v místě obvyklé.
[13] Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že není patrné, jakými podklady se řídil
při výpočtu nezbytné spotřeby. V odůvodnění rozhodnutí uvádí konkrétní podklady, a to velikost
bytu, účel užití jednotlivých energií, distributora elektřiny i plynu, sazbu a jistič týkající
se elektřiny. Z dalších údajů nevycházel, ty jsou součástí složitého algoritmu zavedeného
v aplikačním programu.
[14] Neztotožňuje se ani s další výtkou krajského soudu, že při posouzení průměrné spotřeby
energie domácnosti na vaření vycházel z dat získaných od nevládní organizace Hnutí DUHA.
Konstatuje, že není oprávněn přezkoumávat vstupní data použitá do algoritmu výpočtu
v aplikačním programu. Proto není ani důležité, že vyjádření tohoto spolku či jiné obdobné listiny
nebyly součástí spisové dokumentace.
[15] Vymezuje se i proti názoru krajského soudu v otázce rozlišování typu vařiče. Má za to,
že postupoval správně, pokud označil jako energii využívanou k vaření zemní plyn, což uvedl
v odůvodnění rozhodnutí. Tuto informaci totiž žalobkyně úřadu práce poskytla ve formuláři
„Informace k užívanému bytu“.
[16] Stejně tak je přesvědčen, že náležitě odůvodnil způsob stanovení nákladů na elektřinu
a plyn ve vztahu k velikosti užívaného bytu. Na str. 6 svého rozhodnutí uvedl, že se k velikosti
bytu přihlíží pouze v případě, že elektřina nebo plyn jsou využívány k vytápění bytu. Obdobně
v případě stanovení nákladů na energie ve vztahu k počtu osob v domácnosti na str. 6 vysvětlil,
že se k počtu osob přihlíží pouze tehdy, pokud je elektřina nebo plyn využívána k ohřevu teplé
vody. Požadavek krajského soudu, aby byl odůvodněn rozdíl v přístupu při výpočtu jednotlivých
druhů spotřeby, považuje za výklad přesahující §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě toho se jedná o principy vypracované za účelem
stanovení metodiky a algoritmu výpočtu nezbytných nákladů za spotřebovanou energii, jejichž
správnost či způsob stanovení není oprávněn hodnotit.
[17] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že základem právního problému
je záměr stěžovatele regulovat odůvodněné náklady bydlení na korunu přesně. Tato snaha
podmiňuje příliš složité a náročné výpočty, které stěžovatel nezvládl vysvětlit. Skutečnost,
že složité vzorce generují po více let na haléř shodné částky, je dokladem toho, že ve výpočtové
aplikaci je blíže nespecifikovatelný problém. Dále považuje za diskriminační požadavek,
aby osoby v hmotné nouzi měly shodnou spotřebu energií jako osoby mimo hmotnou nouzi,
které tráví významnou část dne mimo prostory obydlí.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[18] Soud při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal
přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. Mezi vadu, ke které je soud povinen
přihlížet z úřední povinnosti, nelze zařadit ani pochybení krajského soudu spočívající v nesprávně
specifikované výši doplatku na bydlení. Z napadeného rozsudku totiž nevyplývá, že by tato chyba
měla jakýkoli negativní vliv na posouzení věci ze strany krajského soudu, kromě toho je uvedena
pouze v naraci napadeného rozsudku.
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Na úvod Nejvyšší správní soud předesílá, že v obdobné věci již rozhodl rozsudky ze dne
16. 5. 2018, č. j. 1 Ads 83/2018 - 39, ze dne 17. 5. 2018, č. j. 2 Ads 99/2018 - 46, a ze dne ze dne
7. 6. 2018, č. j. 9 Ads 45/2018 - 35. Ze závěrů v nich uvedených soud vycházel i v nyní
posuzované věci.
[21] Podle §34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi se do odůvodněných nákladů
na bydlení započítává úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií; úhradou prokazatelné nezbytné spotřeby
energií se rozumí úhrada dodávky a spotřeby elektrické energie, plynu, případně výdaje na další druhy paliv,
a to ve výši, která je v místě obvyklá; výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií se stanoví jako
průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto
energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad; v odůvodněných případech lze navýšit takto zjištěné částky
až o 10 %; za odůvodněný případ se považuje zejména dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav.
[22] Dle §52 odst. 3 zákona o pomoci v hmotné nouzi: Ministerstvo zajišťuje pro provádění zákona
na vlastní náklady aplikační program automatizovaného zpracování údajů potřebný pro rozhodování o dávkách,
jejich výplatu a jejich kontrolu, včetně jeho aktualizací, a poskytuje tento program bezplatně orgánům pomoci
v hmotné nouzi. Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou povinny při řízení o dávkách, při jejich výplatě a kontrole
tento program používat.
[23] Ustanovení 65 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi stanoví, že orgány pomoci v hmotné
nouzi, pověřené obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností a újezdní úřady jsou povinny využívat
pro řešení hmotné nouze informační systém pomoci v hmotné nouzi.
[24] Doplatek na bydlení má sociálně slabým osobám garantovat, že jim po zaplacení nákladů
na bydlení zůstane konečný příjem alespoň ve výši životního, případně existenčního minima.
Tato sociální dávka představuje provedení ústavně zaručeného práva každého, kdo je v hmotné
nouzi, na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.
Uvedeného základního práva zaručeného v čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
se lze domáhat pouze v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí (čl. 41 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod).
[25] Žalobkyně zpochybnila výši dávky doplatku na bydlení, a to v části částečně nepřiznané
úhrady za elektřinu a plyn. Krajský soud odůvodnil zrušení rozhodnutí vadami řízení
spočívajícími v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů a tím, že skutkový stav, který vzaly
správní orgány za základ svých rozhodnutí, nemá oporu ve správním spisu [§76
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.]. Nejvyšší správní soud se s tímto právním závěrem ztotožňuje z níže
uvedených důvodů.
[26] Jedním z důvodů, proč zákon o pomoci v hmotné nouzi účinný od 1. 1. 2007 nahradil
předchozí zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, byla neexistence jednotného
softwarového a hardwarového vybavení (viz důvodová zpráva k návrhu zákona o pomoci
v hmotné nouzi). Jak plyne z §52 odst. 3 a §65 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi,
správní orgány jsou povinny při řízení o dávkách, při jejich výplatě a kontrole používat aplikační
program. Stěžovatel správně poukazuje na tuto svou povinnost. Použitím aplikačního programu
je zajištěno nejen ulehčení práce správních orgánů při stanovení správné výše dávek pomoci
v hmotné nouzi, ale i objektivnějšího rozhodování o těchto dávkách (tj. je rozhodováno
„ve stejné situaci vždy stejně“). Pokud by správní orgány rozhodovaly dle předchozí právní
úpravy bez pomoci aplikačního programu na základě řady různých faktorů, takový postup by byl
pracnější, pomalejší a z povahy věci vždy subjektivnější, než je tomu za současné právní úpravy
obsažené v zákoně o pomoci v hmotné nouzi.
[27] K otázce používání aplikačního programu při rozhodování správních orgánů je třeba
odkázat na rozsudky ze dne 24. 10. 2012, č. j. 3 Ads 33/2012 - 30, a ze dne 7. 5. 2014,
č. j. 3 Ads 22/2013 - 30. Podle prvně zmíněného rozsudku „[t]o, že je správní orgán povinen při svém
rozhodování používat aplikační program automatického zpracování údajů, pak v žádném případě nepředstavuje
odpověď na otázku, jakým způsobem tento program k určení výše prokazatelné nezbytné spotřeby energií dospěl.“
V odůvodnění rozsudku č. j. 3 Ads 22/2013 - 30 soud mj. uvedl: „Nejvyššímu správnímu soudu
je známo, že v nepojistných systémech (hmotná nouze, státní sociální podpora, dávky tělesně postiženým občanům,
příspěvek na péči, dávky v nezaměstnanosti) je posouzení existence nároku a výše dávky závislé na výstupech
automatizovaného systému, který zajišťuje ministerstvo. Při složité konstrukci výpočtu výše konkrétní dávky
je tímto způsobem posílena správnost výpočtu, uchování dat, systém významně urychluje rozhodování o nárocích
klientů v podmínkách správního řízení a snižuje se chybovost.“
[28] Krajský soud připustil, že stěžovatel doplnil do svého rozhodnutí vzorce pro výpočet
doplatku na elektřinu a plyn, za nedostatek rozhodnutí považoval ale to, že neobsahují konkrétní
data, která byla do uvedených matematických vzorců dosazována. Podle Nejvyššího správního
soudu není namístě a ani není reálné požadovat po správních orgánech při výpočtu výše doplatku
na bydlení, aby v odůvodnění rozhodnutí popsaly všechny matematické postupy, které zpracoval
aplikační program použitý k tomuto výpočtu. Nelze však vycházet z představy, že s ohledem
na složitost aplikačního programu je žadatel o dávku v hmotné nouzi povinen beze zbytku
a bez jakýchkoliv pochybností akceptovat výslednou částku vygenerovanou aplikačním
programem i tehdy, pokud nemá k dispozici informace o tom, s jakým srovnávacím vzorkem dat
byl požadavek o dávku zpracován (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2014,
č. j. 1 Ad 57/2011 - 81). Za tento srovnávací vzorek dat je nutno považovat v dané věci údaje,
kolik činí průměrná spotřeba elektřiny v sazbě D02d za určité období, z jaké průměrné ceny
elektřiny a plynu za určité období se vycházelo, a (v obecné poloze) jakým způsobem byly tyto
ceny spočteny.
[29] Žadatel o dávku musí mít možnost si na základě odůvodnění rozhodnutí o jeho žádosti
učinit představu o průměrné ceně a průměrné spotřebě energií v určitém čase a místě. Měl by být
ze strany správního orgánu informován o tom, za jaké období je průměrná cena a průměrná
spotřeba počítána a v rámci jak velkého regionu. Jinými slovy, žadatel by měl být natolik
informován, aby svou skutečnou spotřebu energií a náklady na ně mohl srovnat s uváděnými
obecnými údaji. Tak tomu v dané věci nebylo a i z tohoto důvodu zůstává nevysvětleno,
proč odůvodněné náklady na elektřinu v částce 675,12 Kč a plyn v částce 179,42 Kč jsou stejné,
jako tyto náklady ve věci řešené krajským soudem v rozsudku ze dne 27. 10. 2016,
č. j. 75 Ad 14/2015 - 33, byť šlo o rozdílná časová období (roky 2017 a 2015). Totožnost těchto
částek vzbuzuje pochybnosti, neboť právě v důsledku používání aplikačního programu,
který při svém výpočtu bere v úvahu řadu proměnných faktorů, lze u odlišných žadatelů očekávat
odlišné výsledky. Pokud by tomu tak nebylo, vyvstávala by otázka, proč by vůbec bylo potřebné
použít tento aplikační program k výpočtu odůvodněných nákladů na elektřinu a plyn.
[30] Nelze souhlasit s námitkou stěžovatele, že nemá přístup k údajům o průměrné spotřebě
elektřiny v sazbě D02d za určité období a o průměrné ceně elektřiny a plynu za určité období
v určitém regionu a že tato data poskytuje Energetický regulační úřad přímo společnosti
OK systém, a. s. (tvůrci a správci aplikačního programu). Je na stěžovateli, aby si zajistil
informace o těchto obecných údajích buď od této společnosti, nebo přímo od Energetického
regulačního úřadu, a to vždy za rozhodné období (není tak potřeba činit ke každé žádosti o dávku
pomoci v hmotné nouzi). Pokud tyto údaje nejsou v rozhodnutí o dávce nedoplatku na bydlení
obsaženy, pak v odůvodnění rozhodnutí nejsou uvedeny důvody výroku rozhodnutí a podklady
pro jeho vydání.
[31] S ohledem na uvedené závěry se soud ztotožnil se závěrem krajského soudu,
že rozhodnutí stěžovatele bylo nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Na odůvodnění
napadeného rozsudku pak v podrobnostech ohledně této otázky odkazuje.
[32] Co se týče údaje spolku Hnutí DUHA o roční spotřebě energie na vaření ve výši
600 kWh/rok, nelze akceptovat poukaz stěžovatele na principy dané metodikou. Pokud v rámci
výpočtu odkázal na údaj tohoto spolku, je nutno jej odůvodnit. Z tohoto důvodu Nejvyšší
správní soud souhlasí s krajským soudem, že z napadeného správního rozhodnutí není zřejmé,
proč tento údaj, který navíc nebyl nijak ověřen, má být považován za relevantní. Uvedený
skutkový závěr nemá oporu ve správním spisu, v této části je proto správný i závěr krajského
soudu, že je dána vada řízení dle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
[33] To samé platí o otázce zjišťování typu vařiče. Ačkoliv stěžovatel uvádí, že tento údaj
žalobkyně poskytla ve formuláři „Informace o užívaném bytu“, nic to nemění na tom,
že paušálně vycházel ze stejné hodnoty jak pro elektřinu, tak pro plyn.
[34] Soud se ztotožnil i se závěry krajského soudu, že rozhodnutí žalovaného postrádá
odůvodnění, proč nebyla při spotřebě elektřiny vzata v úvahu velikost bytu,
byť s tímto parametrem počítá ustanovení §34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi.
V tabulce na s. 6 rozhodnutí žalovaného jsou sice uvedeny obecné čtyři položky,
avšak jen u jedné z nich je vzata v úvahu velikost bytu (vytápění), která se ale v tomto konkrétním
případě ani neuplatnila. Stěžovatel nevysvětlil, proč v ostatních položkách nebyl tento parametr
vzat v úvahu, ani proč k počtu osob v domácnosti přihlíží pouze tehdy, pokud je elektřina nebo
plyn využívána k ohřevu teplé vody. Tento nedostatek důvodů je vadou řízení dle §76
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[35] Soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1, věta poslední, s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Žalobkyně měla
ve věci úspěch, přísluší jí tedy právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel, který ve věci úspěch
neměl, toto právo nemá.
[36] Zástupce žalobkyně učinil v řízení před Nejvyšším správním soudem dva úkony
právní služby, a to vyjádření ke kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a vyjádření k návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti [viz §11 odst. 2 písm. a) ve spojení s §11
odst. 3 advokátního tarifu]. Náleží mu proto odměna ve výši 1 000 Kč za vyjádření ke kasační
stížnosti [§9 odst. 2 ve spojení s §7 bodem 3. advokátního tarifu] a 500 Kč za vyjádření k návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, celkově 1 500 Kč. K této částce je třeba
připočíst 600 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu; to činí
dohromady 2 100 Kč. Zástupce je plátcem daně z přidané hodnoty, a částka náhrady se proto
zvyšuje o částku 441 Kč odpovídající dani v sazbě 21 %, kterou je zástupce povinen odvést
z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů. Stěžovatel je tedy povinen žalobkyni
k rukám jejího zástupce uhradit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů
soudního řízení ve výši 2 541 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. června 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu