ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.159.2018:55
sp. zn. 9 As 159/2018 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně:
UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupená JUDr. Emilem
Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti žalovanému: Krajský
úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, v řízení o kasačních
stížnostech žalovaného a žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
15. 3. 2018, č. j. 22 A 175/2016 – 50, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á.
Odůvodnění:
[1] Podanými kasačními stížnostmi se žalovaný i žalobkyně domáhají zrušení rozsudku
Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) ze dne 15. 3. 2018, č. j. 22 A 175/2016 – 50,
kterým byla vyslovena nicotnost rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2016,
č. j. MSK 102173/2016, a jemu předcházejícího rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen
„správní orgán prvního stupně“) ze dne 14. 7. 2016, č. j. SMO/256780/16/Vnitř./Bar, a to z důvodu
nedostatku věcné příslušnosti správního orgánu. Žalovaný svým rozhodnutím zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil uvedené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým bylo v řízení
o určení právního vztahu dle §142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, rozhodnuto k žádosti
žalobkyně o tom, že mezi žalobkyní a PaedDr. M. W. vznikl právní vztah zakládající práva
a povinnosti (konkrétně povinnost žalobkyně zajistit dodávku vody do určeného bytu). Tento
právní vztah vznikl z rozhodnutí Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz ze dne
19. 5. 2008, č. j. MOP 22726/2008, následně potvrzeného rozhodnutím správního orgánu
prvního stupně ze dne 12. 8. 2008, č. j. Vnitř./R-10/08/2/Nyk. Úřad městského obvodu
Moravská Ostrava a Přívoz vyhověl rozhodnutím č. j. MOP 22726/2008 žádosti PaedDr. M. W.
(nájemkyně bytu v domě vlastněném žalobkyní) o poskytnutí ochrany podle §5 tehdy účinného
občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) a nařídil žalobkyni obnovit nepřetržitou dodávku
vody do bytu.
[2] Žalovaný současně s kasační stížností (ze dne 7. 5. 2018) podal návrh na přiznání jejího
odkladného účinku. Na výzvu Nejvyššího správního soudu jej odůvodnil tím, že vyslovení
nicotnosti má závažnější důsledky, než jak je tomu v případě „pouhého“ zrušení správního
rozhodnutí. V rámci předchozího soudního řízení (žalovaný má patrně na mysli řízení ukončené
rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2016, č. j. 4 As 62/2016 – 18, jímž byla
zamítnuta kasační stížnost žalovaného – pozn. soudu) nebylo uvedeno, že by se měl žalovaný
zabývat svou kompetencí ve věci samé, a to přesto, že v tehdejším řízení tuto otázku vznesl. Tuto
otázku shledal Nejvyšší správní soud jako právně bezvýznamnou. Z toho je zřejmé, že otázka
věcné příslušnosti je v daném případě nejasná a komplikovaná, v předešlém řízení se s ní soudy
důsledně nevyrovnaly. Na celou věc lze pohlížet tak, že v projednávaném případě byly vydány
rozsudky, které si do určité míry odporují. Tento stav není žádoucí a lze v něm spatřovat
nenahraditelnou újmu. Pokud Nejvyšší správní soud nepřizná kasační stížnosti žalovaného
odkladný účinek, bude správní orgán prvního stupně nucen postoupit žádost žalobkyně jinému
(krajským soudem nedefinovanému) orgánu veřejné moci. Tím by mohlo dojít k tomu, že žádost
bude opětovně posuzovat věcně nepříslušný orgán, a to s ohledem na zásadní změnu v oblasti
soukromého práva (nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Dokud nebude
problematika věcné příslušnosti vyjasněna, neměly by se v této věci činit další úkony. Napadený
rozsudek krajského soudu je překvapivý a porušuje princip předvídatelnosti rozhodování soudů.
[3] Žalobkyně se k návrhu žalovaného nikterak nevyjádřila. Rozsudek krajského soudu
napadla žalobkyně kasační stížností ze dne 25. 7. 2018, v ní přitom o přiznání odkladného účinku
sama nepožádala.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
nejsou splněny.
[5] Především je třeba mít na paměti mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační
stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[6] Podle tohoto ustanovení může soud přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem. Uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
[7] V usnesení ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publ. pod. č. 1255/2007 Sb. NSS,
dostupné na www.nssoud.cz, rozšířený senát Nejvyššího správního soudu uvedl, že zákonné
podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou stanoveny shodně pro všechny
stěžovatele (žalobce, žalovaného i osoby zúčastněné na řízení). Zpravidla však budou opřeny
o různé skutkové okolnosti spojené s negativními důsledky výkonu rozhodnutí krajského soudu
podle toho, která z procesních stran je uplatní. Kasační stížnosti žalovaného správního orgánu
bude odkladný účinek přiznán pouze v ojedinělých případech, v nichž by respektování soudního
rozhodnutí mohlo způsobit závažné důsledky.
[8] Závěry usnesení č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, které se opíralo o předchozí právní úpravu
(účinnou před novelizací soudního řádu správního zákonem č. 303/2011 Sb.), rozšířený senát
potvrdil v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, publ. pod. č. 3270/2015
Sb. NSS, dostupném na www.nssoud.cz, i pro řízení podle soudního řádu správního v současném
znění. Zdůraznil, že otázka zákonnosti rozhodnutí není důvodem pro přiznání odkladného
účinku. Odkladný účinek soud přizná kasační stížnosti správního orgánu pouze výjimečně, pokud
by odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bylo podmíněno ochranou důležitého veřejného
zájmu, jehož ohrožení by v konkrétním případě představovalo nepoměrně větší újmu ve smyslu
§73 odst. 2 s. ř. s.
[9] Újmou přitom nebude ohrožení jakéhokoliv veřejného zájmu, respektive veřejného zájmu
v širším slova smyslu, například zájmu na obecném výběru daní, na jednotném postupu správních
orgánů nebo na procesně hladkém průběhu řízení. Ohrožení veřejného zájmu nemůže zpravidla
představovat ani třeba přiznání a vyplacení určité částky důchodu či obecně existence hrozby
náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Za ohrožení důležitého veřejného zájmu
lze naopak považovat příkladmo ochranu vzácné kulturní památky, která by mohla být
nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti žalovaného nevratně poškozena nebo zničena,
vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému
recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku
apod. (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, odst. 32 a 33).
[10] Žalovaný v zásadě odůvodnil žádost o přiznání odkladného účinku odlišným právním
názorem od názoru krajského soudu, který označil za „zásadní průlom do projednávané věci“,
a skutečností, že je nucen věc postoupit k rozhodnutí jinému orgánu veřejné moci, který však
může být z důvodu změny příslušné právní úpravy též věcně nepříslušný. Nejvyšší správní soud
v uvedených okolnostech nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. nespatřuje.
[11] Podání kasační stížnosti vyjadřující nesouhlas s napadeným rozsudkem
(a též s rozhodnutími správních soudů vydanými v předchozích řízeních) nemůže samo o sobě
vést k tomu, že procesy navazující na pravomocné rozhodnutí krajského soudu ustanou
až do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud v tomto ohledu rovněž
zdůrazňuje, že smyslem institutu přiznání odkladného účinku kasační stížnosti není předběžné
posouzení důvodnosti kasační stížnosti ani hodnocení skutkových či právních otázek majících
přímou souvislost s meritem věci. Tvrzení žalovaného, že v dané věci hrozí, že bude vydáno další
rozhodnutí k tomu věcně nepříslušným správním orgánem, je v tuto chvíli spekulativní
a nepodložené. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu je vyhrazeno
pouze pro mimořádné případy, kdy by okamžitým výkonem soudního rozhodnutí mohlo
dojít k závažným důsledkům, obdobným těm, které zmínil rozšířený senát (viz výše v odstavci
[9]). O takovou mimořádnou situaci se však v nyní posuzované věci nejedná.
[12] Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2017, č. j. 4 Afs 140/2017 – 29,
dostupného na www.nssoud.cz, platí, že „[p]řiznání odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba
připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability
právních vztahů opírajících se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány
pravomocným rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela
změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů. Přiznání odkladného
účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce opsal slovy o nepoměrně větší újmě.“
Obdobně (nebo tím spíše) lze uvažovat i v případě, kdy sice nedochází ke zrušení rozhodnutí
správního orgánu, nýbrž je soudním rozhodnutím vysloveno, že rozhodnutí je nicotné. Krajským
soudem byla vyslovena nicotnost rozhodnutí žalovaného a správního orgánu prvního stupně,
je zde tedy závažnost zjištěného pochybení intenzivnější, než je tomu v případě, kdy soud
rozhodnutí správního orgánu ruší. Za takové situace nemůže Nejvyšší správní soud postupovat
tak, že přiznáním odkladného účinku de facto obnoví účinky rozhodnutí, která mohou být nicotná.
Za taková je označil krajský soud a na tento jeho výrok je třeba hledět jako na věcně správný,
pokud Nejvyšší správní soud nedospěje při meritorním posuzování kasační stížnosti k opaku
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2008, č. j. 2 Afs 134/2007 – 131,
dostupné na www.nssoud.cz).
[13] V neposlední řadě pak z již citovaného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu č. j. 10 Ads 99/2014 – 58 plyne, že ojedinělým případem odůvodňujícím přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nebude sama o sobě ani hrozba existence dvou odlišných
správních rozhodnutí v téže věci.
[14] Z tvrzení žalovaného ani z obsahu spisu nevyplývá, že by v posuzované věci existovaly
mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že výkon rozsudku krajského soudu
by pro něj znamenal nepoměrně větší újmu, respektive že by takovou újmu zakládalo ohrožení
nebo narušení důležitého veřejného zájmu, který žalovaný jako orgán veřejné moci prosazuje
a hájí. Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že nebyly naplněny požadavky §73 odst. 2 s. ř. s.,
ve spojení s §107 s. ř. s., a proto návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti zamítl.
[15] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jak rozhodne ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu