ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.193.2018:33
sp. zn. 9 As 193/2018 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Rychlého právní věci žalobce: M. K.,
zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2016, č. j. JMK 151547/2016, sp. zn. S-JMK
128606/2016/ODOS/Př, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 17. 5. 2018, č. j. 62 A 232/2016 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný n em á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Brna (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 6. 5. 2016,
č. j. ODSČ-32058/16-43, rozhodl o tom, že žalobce se dopustil správního deliktu podle §125f
odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých
zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), tím, že jako
provozovatel vozidla v rozporu s §10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla bylo
dodrženo pravidlo uvedené v §39 odst. 5 zákona o silničním provozu. Porušená povinnost
spočívala v neoprávněném zastavení či stání na pozemní komunikaci X v Brně dne 25. 2. 2015
v 12:17 hod. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost nahradit náklady
řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání,
které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 10. 2016, č. j. JMK 151547/2016, podle §92 odst. 1
zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“),
jako opožděné zamítl. Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou, kterou však
Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) zamítl. Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se podanou
kasační stížností domáhá zrušení rozsudku krajského soudu s tím, že navrhuje vrácení věci
tomuto soudu k dalšímu řízení.
[2] Vzhledem k tomu, že kasační stížnost svými námitkami směřuje do odvolacího řízení
toliko v procesní rovině, je nezbytné v tomto směru provést rekapitulaci. Rozhodnutí správního
orgánu I. stupně bylo stěžovateli doručeno dne 11. 5. 2016. Dne 29. 6. 2016 bylo správnímu
orgánu I. stupně doručeno odvolání stěžovatele. Na obálce, kterou bylo odvolání doručeno,
se nachází slovenská známka v hodnotě 0,80 EUR a dva otisky razítka s následujícími údaji:
„810 00 BRATISLAVA 1; 23. 5. 2016; 58“ a „ 655 02 BRNO 02; 28.06.16-20; 1“. K dotazu
správního orgánu I. stupně sdělila dne 13. 7. 2016 pracovnice společnosti SLOVENSKA
POSTA, a. s. (dále jen „slovenská pošta“), že: „Podla zaznamu pridelenych dennych peciatok
na jednotlivych pracoviskach sme zistili, ze denna peciatka s rozlisovacim znamienkom '58' sa na poste
Bratislava 1 nepouziva. Odtlacok napodobeniny dennej peciatky ktorou mala byt udajne opeciatkovana zasielka
dna 23.05.2016, nesplna parametre bezne pouzivanych dennich peciatok.“ Správní orgán I. stupně požádal
prostřednictvím reklamace ze dne 14. 7. 2016 Českou poštu, s. p. (dále jen „česká pošta“)
o prověření způsobu doručování, tj. zda byla zásilka podána v Bratislavě dne 23. 5. 2016
nebo v Brně dne 28. 6. 2016. Dne 9. 8. 2016 obdržel správní orgán I. stupně zprávu ze šetření.
Ta uvádí, že k otisku denního razítka s legendou pošty Bratislava 1 není možné poskytnout
jakékoliv informace. Dle zprávy se lze domnívat, že obálka byla nejprve oražena razítkem
slovenské pošty a až následně byla dolepena poštovní známka. V opačném případě by byla
poštovní známka znehodnocena otiskem razítka a během poštovní přepravy k adresátovi
by se nemohlo stát, aby byla zásilka opětovně oražena jakýmkoliv otiskem dalšího denního
razítka. Denní razítko s legendou pošty Brno pochází ze stroje CFC, kterým jsou oráženy zásilky
vybrané z poštovních schránek města Brna a zásilky z vybraných pošt, které byly přijaty
u přepážky, příp. vybrané z poštovní schránky dané pošty. Zpráva je uzavřena konstatováním,
že je více než pravděpodobné, že zásilka byla dána do poštovní přepravy až na území České
republiky (vhozena do schránky a následným zpracováním strojově přeražena). Dne 15. 8. 2016
bylo odvolání stěžovatele postoupeno žalovanému, který jej žalobou napadeným rozhodnutím
shledal jako opožděné a dle §92 odst. 1 správního řádu je zamítl.
[3] V podané žalobě stěžovatel namítal, že z rozhodnutí žalovaného nelze seznat, z jakého
podkladu dovodil opožděnost podání. Dle razítka slovenské pošty byla zásilka podána dne
23. 5. 2016. Z vyjádření slovenské pošty nelze dovodit, že datum podání je až 28. 6. 2016.
Vyplývá z něj pouze to, že na obálce nebyl standardní otisk razítka, což nevylučuje, že zásilka byla
toho dne podána. Dle stěžovatele se musí jednat o interní chybu slovenské pošty. To, že byla
zásilka předána k přepravě na území Slovenska, prokazuje slovenská poštovní známka. Lze
ji rovněž prokázat svědeckou výpovědí podatele. Je zřejmé, že zásilka se do dispozice české pošty
nedostala výběrem poštovní schránky, ale doručováním ze zahraničí. Správní orgány datum
podání dle slovenského razítka účinně nezpochybnily. Otisk razítka české pošty je podle
stěžovatele nečitelný. S ohledem na vzniklé pochybnosti by se lhůta měla považovat
za zachovanou.
[4] Krajský soud vypořádal žalobní námitky následovně. Z rozhodnutí žalovaného jasně
plyne, proč nepřihlédl k podacímu razítku slovenské pošty ze dne 23. 5. 2016 a dospěl k závěru
o opožděnosti odvolání. V odůvodnění rozhodnutí jsou popsána skutková zjištění z komunikace
se slovenskou poštou. Žalovaný dle krajského soudu postupoval zákonně a věcně správně,
jestliže k razítku slovenské pošty nepřihlédl a zohlednil v rámci posuzování včasnosti odvolání
pouze razítko české pošty. Podání odvolání na Slovensku dne 23. 5. 2016 je zpochybněno
sdělením slovenské pošty, neboť nejde o otisk razítka používaného slovenskou poštou. Nemůže
proto prokazovat okamžik předání odvolání k poštovní přepravě. Pro úvahy o okamžiku podání
odvolání bylo rozhodné pouze denní poštovní razítko české pošty. Nadto stěžovatel nepřinesl
žádnou srozumitelnou konstrukci ohledně osudu přepravy podání. S ohledem na provedené
důkazy má soud za to, že pokus o zatemnění skutečného osudu přepravy podání (odvolání) může
být součástí obvyklejší procesní strategie téhož zástupce v průběhu různých správních řízení.
Soudu je z rozhodovací činnosti známo, že zmocněnec stěžovatele ve správních řízeních využívá
účelových procesních obstrukcí, a to včetně zasílání podání formou obyčejné zásilky.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Včas podanou kasační stížností, včetně jejího doplnění, se stěžovatel domáhá zrušení výše
uvedeného rozsudku krajského soudu z důvodů, které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“).
[6] Dle stěžovatele krajský soud aproboval nepřezkoumatelné rozhodnutí žalovaného. Není
z něj patrné, proč žalovaný dospěl ke zjištění, že odvolání bylo podáno dne 28. 6. 2016. Žalovaný
pouze neurčitě odkázal na spisový materiál, což není z hlediska nároků kladených judikaturou
na odůvodnění rozhodnutí dostatečné.
[7] Dle stěžovatele bylo odvolání podáno včas. Na obálce bylo razítko pošty Bratislava
ze dne 23. 5. 2016. Skutečnost, že by se nejednalo o razítko slovenské pošty, nebyla jednoznačně
vyvrácena. Vyjádření slovenské pošty je nejednoznačné a umožňuje učinit závěr, že takové
razítko pošta používá, respektive jím disponuje. Pracovníka pošty mohla zmást skutečnost,
že se jednalo o zahraniční zásilku, a proto použil jiné než standardní razítko. Slovenská pošta
netvrdí, že takové razítko vůbec neexistuje. Vyjádření slovenské pošty proto nevyvrací tvrzení
stěžovatele, že písemnost předal k odeslání na její pobočce. Z hlediska včasnosti podání je přitom
rozhodující předání písemnosti poště, nikoliv správný procesní postup pošty či užití správných
razítek. Není pak na stěžovateli, aby vysvětloval postup doručování zásilek ze zahraničí.
[8] Stěžovatel nemá žádné povědomí o řízení, na které odkazuje krajský soud a ve kterém měl
jeho zástupce rovněž činit podání ze zahraničí. V soudním spisu nejsou založeny o této právní
věci žádné podklady, aby se k nim mohl stěžovatel vyjádřit. Pokud bylo obdobné razítko použito
i v jiné věci, podporuje to domněnku stěžovatele, že se jedná o běžný způsob doručení zásilek
ze Slovenska.
[9] Krajský soud pochybil, když neprovedl výslech podatele zásilky. Jedná se o jediný přímý
důkaz prokazující předání podání slovenské poště.
[10] Závěr zprávy české pošty, že k podání více než pravděpodobně došlo až na území České
republiky, pokulhává. Neexistuje racionální důvod, proč by česká pošta doručovala písemnost bez
platné české známky. Proto měl být ve věci vyslechnut i zpracovatel této zprávy.
[11] Krajský soud se nevyjádřil k námitce, že razítko české pošty není čitelné a mohlo se jednat
jak o 20. 6., tak o 28. 5.
[12] V případě zamítnutí odvolání jako opožděného je nutné, aby o této skutečnosti existovala
jistota. Existují-li pochybnosti o způsobu doručování zásilky, je nutné rozhodnout ve prospěch
stěžovatele. V tomto případě mohl být otisk běžně nepoužívaného razítka slovenské pošty
chybou poštovního úředníka, který užil nestandardní razítko. Pokud by nebyla písemnost české
poště předána slovenskou poštou, logicky by ji česká pošta pro absenci známky nedoručila.
[13] Žalovaný ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění rozhodnutí správních orgánů,
vyjádření k žalobě a rozsudek krajského soudu. Navrhl kasační stížnost zamítnout.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel
je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského
soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené
rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4
s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[15] Stěžovatel podřadil důvody kasační stížnosti pod §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.,
nicméně věcně namítl rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Jelikož tedy stěžovatel
uplatnil v kasační stížnosti také důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a související důvod
podle písm. b), zabýval se Nejvyšší správní soud nejprve těmito důvody. Bylo by totiž předčasné
zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí krajského
soudu skutečně nepřezkoumatelné či založené na jiné vadě řízení s vlivem na zákonnost
rozhodnutí o věci samé.
III. a) Namítaná nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného a krajského soudu
[16] Stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu v prvé řadě v tom,
že krajský soud přezkoumal rozhodnutí, které je samo nepřezkoumatelné. Žalovaný podle jeho
názoru dostatečně neodůvodnil, na základě jakých zjištění učinil závěr o opožděnosti odvolání.
[17] Dle Nejvyššího správního soudu rozhodnutí žalovaného označenou vadou netrpí. Dle
odůvodnění žalovaný nepřihlédl k podacímu razítku ze dne 23. 5. 2016 z důvodů uvedených
ve vyjádření slovenské pošty. Poukázal zejména na to, že razítko s rozlišovacím znaménkem „58“
se nepoužívá a toto razítko nesplňuje dané parametry. Vyjádření slovenské pošty bylo stěžovateli
zasláno k seznámení před vydáním rozhodnutí. Byl mu tedy poskytnut prostor, aby se s tímto
podkladem rozhodnutí seznámil a vyjádřil se k němu. Této možnosti stěžovatel nevyužil. Jelikož
žalovaný výslovně opřel závěr o opožděnosti odvolání o vyjádření slovenské pošty, se kterým byl
stěžovatel seznámen, nelze považovat jeho rozhodnutí za nedostatečně odůvodněné. Za situace,
kdy žalovaný považoval otisk razítka slovenské pošty za popřený, logicky vycházel při posouzení
včasnosti odvolání z druhého otisku podacího razítka, který se na obálce nacházel.
[18] Nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel dále v tom, že krajský
soud se nevyjádřil k námitce, že razítko české pošty není čitelné a mohlo se jednat o jiné datum.
Ani této námitce nelze přisvědčit, neboť krajský soud na str. 4 napadeného rozsudku
výslovně uvedl, že: „Z otisku denního poštovního razítka České pošty, s.p. je dostatečně čitelné datum oražení
obálky – 28.6.2016 – (…).“ Krajský soud tuto námitku evidentně shledal nedůvodnou.
III. b) K otázce včasnosti podání odvolání
[19] Dle §83 správního řádu [o]dvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní
zákon nestanoví jinak. Dle §40 odst. 1 písm. d) správního řádu je lhůta zachována, je-li posledního dne
lhůty učiněno podání u věcně a místně příslušného správního orgánu anebo je-li v tento den podána poštovní
zásilka adresovaná tomuto správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence nebo zvláštní
poštovní licence anebo osobě, která má obdobné postavení v jiném státě. Dle §40 odst. 2 správního řádu
platí, že [v] pochybnostech se lhůta považuje za zachovanou, dokud se neprokáže opak. Dle §92 odst. 1
správního řádu [o]požděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne.
[20] V řízení je nesporné, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo stěžovateli doručeno
dne 11. 5. 2016. Poslední den lhůty pro podání odvolání tedy nastal dne 26. 5. 2016. Na obálce,
ve které bylo odvolání správnímu orgánu I. stupně doručeno, se nacházejí dva otisky poštovních
razítek obsahující různé místní a časové údaje; na razítku označeném „Bratislava“ je vyznačeno
datum 23. 5. 2016, na razítku označeném „Brno“ je vyznačeno datum 28. 6. 2016. Odvolání bylo
správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 29. 6. 2016, tj. více než 5 týdnů po datu vyznačeném
na razítku podací pošty Bratislava a den následující po datu vyznačeném na razítku podací pošty
Brno.
[21] Datum uvedené na otisku poštovního razítka podací pošty Brno následovalo po uplynutí
odvolací lhůty. Odvolání stěžovatele by proto bylo včasné jen tehdy, pokud by bylo možné
považovat datum na otisku poštovního razítka s nápisem Bratislava za skutečné datum podání
odvolání na pobočce slovenské pošty. Žalovaný i krajský soud dospěly na základě vyjádření
slovenské pošty k závěru, že razítko s nápisem Bratislava neprokazuje okamžik předání odvolání
k poštovní přepravě. Krajský soud současně vyjádřil domněnku, že poštovní razítko slovenské
pošty bylo pravděpodobně padělané. Z hlediska podání odvolání k poštovní přepravě je proto
průkazný pouze otisk razítka podací pošty Brno.
[22] Nejvyšší správní soud se již dříve zabýval důkazním standardem v situacích, kdy vzniklo
určité podezření na manipulaci s poštovním razítkem, např. vznikla-li neobvykle dlouhá prodleva
mezi datem podání zásilky a jeho zpracováním (srov. rozsudky ze dne 10. 9. 2015,
č. j. 4 As 164/2015 - 39, ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1 As 103/2016 - 40, či ze dne 26. 1. 2017,
č. j. 9 As 99/2016 - 40). Z citované judikatury vyplývá, že závěr o opožděnosti určitého podání
lze učinit pouze tehdy, je-li to jednoznačně prokázáno. Jelikož poštovní razítko je razítkem svou
povahou úředním, je nutné vycházet ze správnosti data uvedeného na poštovním razítku,
neprokáže-li se opak. K tomu nepostačí, že ve věci nastaly určité zvláštnosti či neobvyklosti. Byť
se citované rozsudky věcně netýkaly podání odvolání, nýbrž žalob a kasačních stížností, nevidí
soud žádný důvod, proč by tyto obecné závěry nebyly přenositelné rovněž na nyní
projednávanou věc.
[23] Je proto nutné posoudit, zda datum uvedené na otisku poštovního razítka s nápisem
Bratislava je skutečným datem podání odvolání na pobočce slovenské pošty, respektive
zda učiněná skutková zjištění představují spolehlivý podklad pro závěr žalovaného a krajského
soudu, že tento otisk poštovního razítka neprokazuje okamžik podání odvolání k poštovní
přepravě, a nelze k němu tudíž přihlížet.
[24] Slovenská pošta ve svém vyjádření výslovně uvedla, že poštovní razítko s rozlišovacím
znaménkem „58“ na poště Bratislava 1 se nepoužívá a že toto razítko nesplňuje parametry běžně
používaných denních razítek. Nelze přehlédnout rovněž to, že slovenská pošta jasně označila
otisk razítka na obálce podání za napodobeninu. Na rozdíl od stěžovatele nespatřuje Nejvyšší
správní soud v tomto vyjádření žádné nejasnosti, které by snad mohly podporovat předestřenou
teorii, že v jeho případě použil pracovník pošty omylem jiné než standardně užívané razítko.
Pravděpodobnost záměny razítek ze strany pracovníka slovenské pošty považuje Nejvyšší správní
soud za čistě teoretickou, neboť takovou variantu vyjádření slovenské pošty ani náznakem
nepřipouští.
[25] Určitost vyjádření slovenské pošty přitom odlišuje případ stěžovatele od věcí řešených
ve výše citovaných rozsudcích, kde Nejvyšší správní soud s ohledem na pochybnosti při
doručování upřednostnil přístup k právní ochraně. Z tam učiněných skutkových zjištění totiž
nebylo možné vyloučit pochybení české pošty, která nedokázala vzniklé nepravidelnosti
či nesrovnalosti při doručování jednoznačně vysvětlit a nebyla schopna prokázat okolnosti
podání. K takové situaci ovšem v projednávané věci nedošlo. Vyjádření slovenské pošty nade vší
pochybnost vylučuje, že by mohlo být podání takto označeno na některé z jejích bratislavských
poboček. Byla-li pravost otisku razítka slovenské pošty účinně popřena, nelze vycházet
ze správnosti data uvedeného na poštovním razítku s označením Bratislava 1.
[26] Jelikož byla spolehlivě vyvrácena pravost otisku razítka slovenské pošty, nelze než
vycházet z otisku razítka české pošty, jemuž svědčí s ohledem na výše uvedené judikaturní závěry
presumpce správnosti. Stěžovatel nepředložil žádný důkazní prostředek, který by správnost data
uvedeného na poštovním razítku české pošty vyvracel. Navrhovaný výslech svědka M. V. nelze
za takový důkazní prostředek považovat, neboť tento měl dle vyjádření stěžovatele potvrzovat
správnost data uvedeného na otisku poštovního razítka s nápisem Bratislava, jež byla ovšem na
základě vyjádření slovenské pošty vyvrácena. Za situace, kdy stěžovatel zvolil způsob doručování
obyčejnou poštovní zásilkou, u něhož se neevidují data podání, je nutné vycházet z otisku
poštovního razítka, jehož správnost nebyla vyvrácena. Jakkoliv zákon umožňuje způsob
doručování zvolený stěžovatelem (obyčejná poštovní zásilka), je třeba si uvědomit, že právě touto
volbou způsobu doručování se stěžovatel sám vystavil riziku důkazní tísně, když zásilku neodeslal
např. doporučeně (jako učinil u podání ze dne 4. 5. 2016, které obsahovalo jeho vyjádření k věci).
[27] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že nelze přihlížet k datu uvedenému na údajném
razítku slovenské pošty na obálce. Jediným důkazem o datu podání zůstává otisk razítka české
pošty (28. 6. 2016). Jelikož toto datum následovalo po uplynutí odvolací lhůty (26. 5. 2016),
odvolání bylo podáno opožděně, jak správně konstatovaly žalovaný i krajský soud.
III. c) K otázce neprovedení svědeckých výpovědí
[28] Výše uvedené okolnosti představují podle Nejvyššího správního soudu dostatečně
zjištěný skutkový základ pro závěr krajského soudu o opožděnosti podaného odvolání. Za této
situace nebylo povinností krajského soudu provádět svědeckou výpověď podatele a zpracovatele
zprávy české pošty, jak navrhl stěžovatel. Zamítnutí těchto návrhů krajský soud neopomněl
zdůvodnit (viz str. 5 rozsudku).
IV. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů kasačním námitkám nepřisvědčil
a neshledal ani vadu, ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto
zamítl podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s. O věci přitom rozhodl bez jednání, jelikož §109
odst. 2 s. ř. s. takový postup předpokládá.
[30] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. srpna 2018
JUDr. Radan Malík
předseda senátu