ECLI:CZ:NSS:2018:9.AS.314.2017:32
sp. zn. 9 As 314/2017 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: obec
Morávka, se sídlem Morávka 599, Pražmo, zast. JUDr. Filipem Jirouskem, advokátem se sídlem
Preslova 361/9, Ostrava, proti žalovanému: Obecní úřad Raškovice, se sídlem Raškovice 207,
Pražmo, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: RWL System a.s., se sídlem 28. října 250/285, Hulváky, Ostrava, adresa
pro doručování: Morávka 201, Pražmo, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2017, č. j. 22 A 117/2017 - 47,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n em á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla dle §87
odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Zásah
spatřovala ve vydání územního souhlasu ze dne 22. 6. 2017, č. j. 737/2017/SÚ/Olš/328, jímž
bylo osobě zúčastněné na řízení RWL System a.s. (dále jen „osoba zúčastněná na řízení“),
povoleno realizovat stavbu „Oplocení pozemku“ na pozemku parc. č. 3683/38 v kat. území
Morávka.
[2] Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 10. 5. 2017
doručena žádost osoby zúčastněné na řízení o územní souhlas pro záměr oplocení pozemku parc.
č. 3683/38 od pozemku parc. č. 3683/20; plot měl být z drátěných panelů jedlově zelené barvy
o rozměrech 180 x 250 cm se zabetonovanými sloupky a měl být umístěn ve dvou úsecích cca
po 10 m před a za betonovou opěrnou zídkou. Této žádosti žalovaný dne 22. 6. 2017 vyhověl
a vydal se stavbou oplocení územní souhlas. V něm popsal stavbu a uvedl její funkci spočívající
v oddělení plochy sjezdovky od pozemní komunikace. Konstatoval soulad s územním plánem
stěžovatelky i to, že záměr poměry v území podstatně nemění, ani nevyžaduje nároky
na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu.
[3] Z Územního plánu stěžovatelky soud zjistil, že pozemek, na němž se nachází stavba
plotu, je zahrnut do ploch „OS – občanské vybavení – tělovýchovná a sportovní zařízení“, což
jsou dle bodu I. A. f. 1. 1. 3 plochy zastavěné a zastavitelné.
[4] K namítanému omezení v přístupu do garáže stěžovatelky krajský soud uvedl, že v řízení
nebyla tvrzena ani prokázána existence sjezdu ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních
komunikacích, ani existence soukromoprávní služebnosti, která by byla se záměrem neslučitelná.
Problematika přístupu k nemovitostem bez napojení na veřejné komunikace je řešena předpisy
práva občanského. Nejedná se proto o skutečnost, kterou by byl žalovaný při vydávání územního
souhlasu povinen řešit.
[5] Souhlas stěžovatelky, jakožto vlastníka sousedního pozemku, nebyl nutný. Oplocení je od
jejího pozemku vzdáleno více než 2 metry, a proto na něj dopadá výluka uvedená v §96
odst. 3 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „stavební zákon“), v části věty za posledním středníkem. Soud rovněž nemá za to, že by bylo
povinností žalovaného zdůvodňovat, proč tento souhlas není potřebný, neboť v územním
souhlasu postačí uvedení pozitivních skutečností, dokládajících splnění zákonných požadavků.
Tím je implicitně vyjádřeno, že ostatní skutečnosti stavební úřad nepovažuje za rozhodné pro
danou věc.
[6] Zjevně nedůvodná je i námitka, že nebylo vyžádáno stanovisko Lesů ČR, s. p., jakožto
vlastníka veřejné dopravní infrastruktury k možnosti a způsobu napojení povolené stavby, neboť
oplocení se z povahy věci na dopravní infrastrukturu nenapojuje. Stanovisko Lesů ČR, s. p.,
jakožto vlastníka sousedních pozemků doloženo bylo.
[7] Skutečnost, že oplocením došlo k zamezení přístupu do stěžovatelčiny garáže,
resp. k zamezení možnosti veřejnosti užívat sjezdovku k výstupu na vrchol Travného, není
v rozporu se zákonem. Změna poměrů, která by bránila vydání územního souhlasu, musí být
podstatná, což již s ohledem na minimální prostorové nároky povolované stavby je prakticky
vyloučeno. Dopad na dosavadní užívání pozemku bez právního důvodu nemůže představovat
změnu poměrů v území, relevantní pro rozhodování stavebního úřadu.
[8] Námitka rozporu povolované stavby s územním plánem nemá oporu ve zjištěném
skutkovém stavu. Provedeným dokazováním bylo zcela najisto postaveno, že sporné oplocení
se nachází v zastavitelném území stěžovatelky, a je tedy s územním plánem v souladu. Stavební
zákon spojuje možnost vydání územního souhlasu jak s územím již zastavěným, tak s územím,
vymezeným v územním plánu jako zastavitelné. Právě v posléze jmenovaném území se pozemek
se stavbou oplocení nachází.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti, vyjádření osoby
zúčastněné na řízení
[9] Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[10] Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Krajský soud
dostatečně neposoudil otázku podstatné změny poměrů v území, jeho vypořádání je kusé, tudíž
nepřezkoumatelné. Navíc je v přímém rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu,
konkrétně s rozsudkem ze dne 14. 1. 2015, č. j. 6 As 189/2014 – 38, ve kterém soud uvedl,
že zjednodušený proces umístění záměru do území územním souhlasem je určen primárně pro
nekonfliktní záměry, u nichž se nepředpokládá střet ani s veřejnými právy, ani s právy vlastníků
sousedních nemovitostí.
[11] Posuzovaným záměrem bylo podstatně zasaženo jak do zájmů veřejných,
tak do soukromých práv stěžovatelky, coby vlastníka přilehlé nemovitosti. Stavba plotu omezuje
volný přístup do krajiny. Přilehlá sjezdovka slouží jako spojnice intravilánu obce Morávky
a vrcholu Tráveného a je a byla širokou veřejností hojně využívána (např. v rámci známé
vytrvalostní soutěže Beskydská Sedmička). Výstavbou plotu bylo užívání sjezdovky jakožto
přístupového bodu do volné krajiny znemožněno.
[12] Krajským soudem konstatované „minimální prostorové nároky požadované stavby“ jsou
ničím nepodložené a neodráží skutečný stav věci na místě samém. Při ohledání na místě samém
by soud zjistil, že stavba oplocení zamezuje přístupu do volné krajiny přilehlé veřejné komunikace
(cesty) právě v místech, kde je tento přístup v širším okolí jediný možný. Uvedená cesta totiž
vede horizontálně k příkrému svahu, který je v daném místě navíc zpevněn vysokou kamennou
zídkou dlouhou asi 100 m. Závěr krajského soudu o bezvýznamnosti povolované stavby je tudíž
nesprávný, nemá oporu v provedeném dokazování a je navíc nepřezkoumatelný.
[13] Užitím zjednodušeného postupu se stavební úřad nemůže vyhnout posouzení
občanskoprávních námitek, tím spíše se tomuto posouzení nemůže vyhnout krajský soud.
V podané žalobě stěžovatelka doložila, že realizací stavebního záměru došlo k faktickému
zamezení přístupu ke garáži nacházející se v budově č. p. 559, postavené na pozemku
par. č. st. 2211 v kat. území Morávka, který je v jejím vlastnictví. V podání ze dne 9. 8. 2017
stěžovatelka soudu, vysvětlila, jak ke ztrátě přístupu k nemovitosti došlo. Současně soudu sdělila
spisovou značku řízení vedeného před Okresním soudem ve Frýdku-Místku, kterým se domáhá
povolení nezbytné cesty, a to mimo jiné v rozsahu dotčeného příjezdu ke garáži.
[14] S ohledem na uvedené se domnívá, že faktická ztráta možnosti příjezdu k nemovitosti
představuje podstatnou změnu poměrů, pro niž je vyloučeno, aby ve věci stavebního záměru
rozhodoval žalovaný pouhým stavebním souhlasem.
[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že stavba plotu v délce 2 × 10 m
kopíruje stávající komunikaci, která dále pokračuje do stávajícího chatoviště a navazuje na další
lesní komunikace, kterými je zajištěn volný přístup do krajiny. Volný pohyb po sjezdovce, která
je v některých částech velmi svažitá, nelze akceptovat, neboť by jím docházelo k vyšlapávání
travního porostu a vzniku vodní eroze, obnažování kamenného podloží a zvýšení nákladů
pro údržbu sjezdovky pro zimní období. Přístup do garáže z místní komunikace nebyl řešen,
protože okolní pozemky jsou ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení a nejsou zatíženy
břemenem s možností užívání pozemku k přejezdu technikou jiného vlastníka. Stavba je navíc
ve větší vzdálenosti než 2 m od stavby oplocení. V neposlední řadě je nutno uvést, že rolba není
vozidlo určené k provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný je přesvědčen, že zjednodušený
proces umístění záměru do území územním souhlasem zcela odpovídá podmínkám území, jsou
dodržena veškerá ustanovení stavebního zákona.
[16] Vlastník stavby je nejprve povinen uzavřít s vlastníkem pozemku smlouvu, která mu bude
umožňovat užívat pozemek k požadovanému účelu a tato smlouva musí být vložena do katastru
nemovitostí, aby mohla být při stavebním řízení zohledněna. Žalovaný souhlasí s vyjádřením
osoby zúčastněné na řízení, že tvrzení stěžovatelky jsou zavádějící a neúplná.
[17] Osoba zúčastněná na řízení ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že ani jedna
z námitek stěžovatelky není pravdivá. Stavba plotu žádným způsobem neomezuje volný přístup
do krajiny. Zcela nesmyslné jsou také soukromoprávní důvody.
[18] Sporné parcely slouží již od samotného pořízení výhradně k provozování lyžařského
areálu Morávka Sviňorky, který je ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Ta je vlastníkem
nejen všech okolních pozemků, které stěžovatelka sama a zcela dobrovolně prodala s vědomím,
že je již nebude nadále využívat, ale i technologií a vybavení, které jsou pevně spojeny s budovou
p. č. 2211v kat. území Morávka. Stěžovatelka nebyla nikdy provozovatelem lyžařského areálu.
Všechna tato zařízení, stejně jako přípojku vody, elektřiny, odpadních vod, včetně čističky
stěžovatelka prodala již v dávné minulosti. Veškerá tato zařízení jsou v majetku osoby zúčastněné
na řízení a tato je jejich jediným uživatelem a zároveň provozovatelem lyžařského areálu. Stalo
se tak na základě jednohlasného rozhodnutí všech zastupitelů, které proběhlo na veřejném
zasedání zastupitelstva obce dne 12. prosince 2001.
[19] Oplocení je nutné, protože na uvedených parcelách je instalováno mnoho nebezpečných
zařízení ve vysoké pořizovací hodnotě. V současné době navíc probíhá řádně povolena stavba
večerního lyžování a je tedy více než žádoucí, aby tento pozemek byl řádně zajištěn. Dalším
důvodem oplocení byl právě stěžovatelkou zmiňovaný závod „Beskydská sedmička“, při jehož
průběhu si mnoho závodníků krátilo cestu přes pozemky sjezdovky, v důsledku čehož docházelo
nejen k devastaci travnaté plochy a dalších porostů, ale především ke znečištění odhozenými
odpadky a fekáliemi. Všechny tyto následky šly k tíži osoby zúčastněné na řízení.
[20] Přístupu ke garáži se stěžovatelka sama a zcela dobrovolně zbavila tím, že veškeré okolní
pozemky v minulosti prodala. Nelze ani opomenout, že garáž byla zkolaudována a doposud
slouží výhradně k provozu rolby pro úpravu lyžařského areálu. Právě z tohoto důvodu nebyl
příjezd ke garáži nijak zpevněn a nevede k ní ani žádná komunikace.
[21] Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, stěžovatelka je zastoupena advokátem (§102 s. ř. s.)
a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Poté přezkoumal napadený
rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů; ověřil,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[23] Soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost
rozhodnutí je vadou, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky, tedy z úřední
povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[24] Veškerá výše uvedená kritéria napadené rozhodnutí splňuje. Jde o srozumitelně
odůvodněné rozhodnutí, ze kterého je zcela zřejmé, proč krajský soud žalobu posoudil jako
nedůvodnou. V souladu s dispoziční zásadou, která správní soudnictví ovládá, předurčuje obsah
a kvalitu rozhodnutí soudu obsah a kvalita žaloby, resp. jednotlivých žalobních bodů. Zcela
obecné a ničím nepodložené námitce o zamezení veřejnosti v dosavadní možnosti užívat
pozemek ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení k výstupu na vrchol Travného, odpovídá
obecné odůvodnění soudu, dle kterého dopad na dosavadní užívání pozemku bez právního
důvodu, nemůže představovat změnu poměrů v území, relevantní pro rozhodování stavebního
úřadu. Nesouhlas stěžovatelky s posouzením soudu sám o sobě nepřezkoumatelnost rozhodnutí
nezakládá.
[25] Argumentuje-li stěžovatelka porušením soukromých práv, resp. povinností krajského
soudu vypořádat její občanskoprávní námitky, pak tato argumentace nemá oporu ve zjištěném
právním stavu. Stěžovatelce nesvědčí žádné služebnosti či jiné soukromoprávní tituly přechodu
či průjezdu přes pozemek ve vlastnictví osoby zúčastněné na řízení. Nad rámec soud uvádí,
že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu není právo věcného břemene spočívající
v průchodu a průjezdu přes pozemek dotčeno tím, že vlastník svůj věcným břemenem zatížený
pozemek oplotí a opatří uzamykatelnou bránou, pokud klíč od této brány vydá osobám
oprávněným z věcného břemene (srov. např. rozsudek NS ze dne 20. 4. 2005,
sp. zn. 22 Cdo 2941/2004). Obdobně nebyla v řízení prokázána existence sjezdu či cesty
k obslužné budově ve vlastnictví stěžovatelky ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních
komunikacích.
[26] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s věcným posouzením krajského soudu. V §103
stavebního zákona jsou uvedeny stavby, terénní úpravy, zařízení a udržovací práce nevyžadující
stavební povolení ani ohlášení, mezi které dle tohoto paragrafu odst. 1 písm. e) č. 14 patří také
oplocení. Veškerá oplocení bez ohledu na své „parametry“ (rozměry, použitý materiál, způsob
provedení, místo, kde budou prováděny) mohou za splnění dalších podmínek být povolována
na základě územního souhlasu. Ostatně i dle stavebního zákona č. 50/1976 Sb., bylo oplocení
drobnou stavbou, k jejíž realizaci postačovalo ohlášení stavebnímu úřadu (§55 odst. 2 starého
stavebního zákona).
[27] Územní souhlas může vydat stavební úřad, pokud obdrží oznámení o záměru, záměr
má být v zastavěném území nebo v zastavitelné ploše, poměry v území se podstatně nemění
a záměr nevyžaduje nové nároky na veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu. Územní
souhlas nelze vydat, obsahuje-li závazné stanovisko dotčeného orgánu podmínky, je-li takovým
závazným stanoviskem vyjádřen nesouhlas, pokud záměr podléhá posouzení z hlediska vlivů
na životní prostředí podle zvláštního právního předpisu.
[28] Shora uvedené zákonem stanovené podmínky byly v projednávané věci splněny včetně
v kasační stížnosti rozporované změny poměrů v území. K žádosti o souhlas byl připojen zákres
umístění plotu ve snímku katastrální mapy a také k ní bylo připojeno souhlasné závazné
stanovisko SCHKO Beskydy ze dne 27. 4. 2017, která neshledala negativní vliv stavby na krajinný
ráz, chráněné typy přírodních stanovišť a živočišných a rostlinných druhů. Dále bylo dodáno
souhlasné vyjádření Lesů ČR, s. p., jakožto vlastníka sousedních pozemků. Sporné drátěné
oplocení, zelené barvy, o rozměru 180 x 250 cm, se zabetonovanými sloupky, které mělo být
umístěno ve dvou úsecích cca po 10 m před a za betonovou opěrnou zídkou, za účelem omezené
volného přístupu na sjezdovku, není stavbou, která by vzhledem ke svému charakteru a účelu
mohla mít zásadní vliv na urbanistické či architektonické hodnoty v území, či jiným způsobem
(nadměrným hlukem, emisemi či jinými negativními vlivy) vyvolat podstatnou změnu poměrů
v území.
[29] Závěry Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 6 As 189/2014 na projednávanou věc
nedopadají, protože se týkaly zcela odlišného skutkového stavu. Soud zde posuzoval nárůst hluku
a emisí a jejich dopad na území, způsobených povoleným záměrem stavby zařízení pro výrobu
elektrické energie. Takovou změnu poměrů v území sporné oplocení vyvolat nemůže.
IV. Závěr a náklady řízení
[30] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou
kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle
kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[31] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1, větu první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., dle kterých nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci
plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil,
proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelka v soudním řízení úspěch neměla,
proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední
činnosti nevznikly.
[32] Výrok o náhradě nákladů řízení v případě osoby zúčastněné na řízení se opírá
o §60 odst. 5, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení
má právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou
jí soud uložil. Protože soud v dané věci osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti neuložil,
rozhodl tak, že tato osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu