ECLI:CZ:NSS:2018:APRK.21.2018:49
sp. zn. Aprk 21/2018 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: L. K., proti
žalovanému: Vězeňská služba České republiky, se sídlem nám. Míru 55, Valdice, v řízení o
žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení
procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve věci vedené u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 31A 24/2017,
takto:
I. Krajský soud v Hradci Králové je povinen rozhodnout ve věci vedené
pod sp. zn. 31A 24/2017 do 15. 11. 2018.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „navrhovatel“) podal žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové dne
20. 6. 2017. Usnesením ze dne 21. 6. 2017, č. j. 31A 24/2017- 6, krajský soud vyzval navrhovatele
k doplnění žaloby, to navrhovatel učinil dne 3. 7. 2017.
[2] Usnesením ze dne 4. 10. 2017, č. j. 31A 24/2017-24, přiznal krajský soud navrhovateli
osvobození od soudního poplatku, současně zamítl jeho žádost o ustanovení advokáta. Proti
tomuto usnesení podal navrhovatel kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního
soudu ze dne 16. 11. 2017, č. j. 3 As 289/2017-13 zamítnuta. Dne 18. 1. 2018 byl spisový materiál
Nejvyšším správním soudem vrácen krajskému soudu.
[3] Dne 21. 8. 2018 podal navrhovatel u krajského soudu návrh na určení lhůty k provedení
procesního úkonu, ve kterém požaduje, aby Nejvyšší správní soud určil krajskému soudu lhůtu
k meritornímu rozhodnutí ve věci, neboť krajský soud již provedl všechny potřebné úkony,
kterých je pro rozhodnutí třeba.
[4] Dne 31. 8. 2018 byl návrh postoupen Nejvyššímu správnímu soudu; současně se k němu
vyjádřila předsedkyně senátu krajského soudu JUDr. J. s tím, že věc je sice po procesní stránce
připravena k vyřízení, nicméně byť se jedná o věc s režimem přednostního vyřízení, projednává
senát přednostní věci, které věci navrhovatele předcházejí, a doposud o nich nebylo meritorně
rozhodnuto. Poukázala rovněž na to, že Mgr. B., který je soudcem zpravodajem v dané věci, je
rovněž samosoudcem vyřizujícím agendu žalob ve věcech mezinárodní ochrany, což je také
přednostní agenda; současně upozornila, že se senát 31A bude v období od 10. 10. 2018 do 8. 11.
2018 zabývat žalobami ve věcech volebních.
[5] Návrh je důvodný.
[6] Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
[7] Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
krajského soudu dospěl k závěru, že soud se věcí po jejím obdržení řádně zabýval a činil
postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci
zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout. Nelze rovněž pominout, že po určitou dobu
krajský soud nemohl v řízení dále pokračovat, neboť probíhalo z podnětu navrhovatele řízení
před Nejvyšším správním soudem.
[8] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu musel brát v potaz jednak skutečnost,
že se jedná o věc spadající pod §56 odst. 3 s. ř. s., jakož i fakt, že od 18. 1. 2018 má krajský soud
k dispozici zpět soudní spis a nic mu nebrání v řízení pokračovat, neboť již byly učiněny všechny
potřebné procesní úkony, soud má rovněž k dispozici i vyjádření žalovaného. Nejvyšší správní
soud proto musel zvažovat, zda stav řízení, kdy soud vykonal veškeré úkony nutné k tomu,
aby mohl rozhodnout, v dané věci, která má přednostní režim, a stále nerozhodl, není sám o sobě
známkou průtahu v řízení.
[9] Soudní řád správní respektuje objektivní realitu v českém soudnictví, kdy rozhodující
soudci či senáty mají v jednom okamžiku vícero běžících řízení, některá z nich již připravená
k projednání a postupně v nich vydávají rozhodnutí, přičemž ostatní věci na rozhodnutí „čekají“.
To samo o sobě není zapovězeno z hlediska požadavků spravedlivého procesu, které obecně
nevynucují vydání rozhodnutí ihned, jak je to možné, ale pouze brání tomu, aby doba řízení
nebyla nepřiměřeně dlouhá. Podstatné zde je, aby řízení nebylo v tomto stavu udržováno
po nepřiměřenou dobu.
[10] Nejvyšší správní soud shledal v projednávané věci délku řízení před krajským soudem
z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod již za nepřiměřenou, vyžadující
ingerenci ve smyslu §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích.
[11] Nejvyšší správní soud již několikráte uvedl, že jeho úkolem v řízení vedeném o návrhu
dle §174a zákona o soudech a soudcích zásadně není posuzovat a hodnotit zatíženost
a výkonnost soudců soudu a jeho personální či materiální vybavení. K uvedenému tedy zásadně
nemůže přihlížet při svých úvahách o oprávněnosti či neoprávněnosti návrhu, tedy o tom,
zda délka soudního řízení v jednotlivých věcech je ještě přiměřená, resp. zda soud je či není
bezdůvodně ve věci nečinný. Délku řízení nelze tudíž neustále ospravedlňovat bez dalšího
odkazem na zákonná pravidla vyřizování věcí a počtem dosud nevyřízených předcházejících věcí,
ale ani vytížeností jednotlivých soudců. Nejvyšší správní soud opakovaně uvádí, že ani odkazy na
pořadí vyřizovaných věcí zásadně nepředstavují důvody, které by mohly být interpretovány jinak
než jako organizační problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži navrhovatele. V této
souvislosti lze odkázat na konstantní judikaturu Ústavního soudu, který opakovaně ve svých
rozhodnutích uvádí, že „průtahy v řízení nelze ospravedlnit obecně známou přetížeností soudů; je totiž věcí
státu, aby organizoval své soudnictví tak, aby principy soudnictví zakotvené v Listině a Úmluvě byly respektovány
a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých
práv v přiměřené době“ (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, nález sp. zn. I. ÚS 663/01, nález
sp. zn. III. ÚS 685/06, nález sp. zn. IV. ÚS 391/ 07 a další).
[12] Nejvyšší správní soud si je vědom své judikatury ve věcech rozhodování dle §174a
zákona o soudech a soudcích, v níž mimo jiné též poukazuje na stanovisko občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, č. 58/2011,
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vztahujícího se k odpovědnosti za škodu způsobenou
při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem v případě nevydání rozhodnutí
v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud zde v části VI. stanoviska zmínil, že jakékoli řízení vždy nějakou
dobu trvá, a dále na vysokém stupni obecnosti uvedl, že za přiměřenou délku řízení Nejvyšší
soud považuje ještě 24 měsíců (nikoli však již delší). V těchto dimenzích rozhoduje Nejvyšší
správní soud ve věcech, které nemají přednostní režim. Nejvyšší správní soud však na stranu
druhou nemůže posuzovat touto optikou paušálně všechny případy, a musí zohledňovat všechny
okolnosti posuzovaného případu; v nyní posuzované věci tedy především fakt, že se jedná o věc
s přednostním režimem, jakož i fakt, že krajský soud od 18. 1. 2018, kdy mu byl spis vrácen,
neučinil žádný úkon a stav řízení odůvodnil výlučně organizačními či personálními překážkami
na straně soudu. Poukaz krajského soudu na nevyřízené věci příslušného senátu, které podle data
nápadu předcházejí dni podání žaloby navrhovatele, vytíženost soudce zpravodaje a jiné
organizační překážky bránící rozhodnutí ve věci, nemohou obstát. Nejvyšší správní soud při
stanovení lhůty bral v potaz rovněž skutečnost, že navrhovatel požaduje nařízení ústního jednání.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. Nejvyšší
správní soud z obsahu soudního spisu nezjistil žádné náklady, které by navrhovateli v souvislosti
s podáním návrhu vznikly, proto navrhovateli žádnou náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. září 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu