ECLI:CZ:NSS:2018:ARS.5.2018:43
sp. zn. Ars 5/2018 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška
a soudců JUDr. Josefa Baxy, Mgr. Michaely Bejčkové, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Petra Mikeše,
JUDr. Miloslava Výborného a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci navrhovatele: Přípravný
výbor pro konání místního referenda v Městské části Praha 21 ve složení: P. D., J. J., Ing. J.
L., Ing. J. V., Mgr., cand. psych. L. N., zast. Mgr. Janem Matesem, LL.M., advokátem se sídlem
Velvarská 1701/25, Praha 6, proti odpůrkyni: Městská část Praha 21, se sídlem
Staroklánovická 260, Praha 9, zast. JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem Jandova 208/8,
Praha 9, ve věci návrhu na vyhlášení místního referenda, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č. j. 12 A 1/2018 – 50,
takto:
I. Kasační stížnost se za mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Navrhovateli se v rac í přeplatek na soudním poplatku za kasační stížnost ve výši
5 000 Kč, který mu bude zaplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupce
Mgr. Jana Matese, LL.M., advokáta se sídlem Velvarská 1701/25, Praha 6, do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
usnesení Městského soudu v Praze, kterým byl pro opožděnost odmítnut návrh, jímž se domáhal
vyhlášení místního referenda v Městské části Praha 21. Alternativně navrhuje, aby Nejvyšší
správní soud rozhodl přímo o vyhlášení místního referenda, určil dobu jeho konání a výši
odměny pro členy a předsedy komisí.
[2] Podstatou projednávané věci je otázka, zda mají být uplatněna obecná pravidla pro běh
procesních lhůt. Městský soud vycházel z toho, že lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního
referenda je hmotněprávní a zachována je tedy pouze tehdy, je-li poslední den lhůty učiněn úkon
u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin. Vzhledem k tomu, že konec lhůty je určený
podle hodin, neuplatní se ani pravidlo, dle kterého připadne-li poslední den lhůty na den
pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
[3] V nynější věci byl pro počátek běhu lhůty k podání návrhu určující den, kdy se konalo
jednání zastupitelstva, na němž mělo být přijato usnesení o vyhlášení místního referenda. Tímto
dnem bylo pondělí 19. 3. 2018. Poté začala plynout dvacetidenní lhůta k podání návrhu
na vyhlášení místního referenda soudem, která skončila v neděli 8. 4. 2018 v 16.00 hodin. Návrh
však soudu došel až 10. 4. 2018 v 9.20 hodin.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření odpůrce
[4] Stěžovatel namítá, že lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního referenda je typickou
procesní lhůtou a uvedená pravidla proto měla být použita. Na rozdíl od městského soudu
se nedomnívá, že by v nynější věci mohly být aplikovány závěry rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 14. 9. 2016, č. j. Ars 1/2016 – 26, kde šlo o návrh na vyslovení neplatnosti již
provedeného hlasování v místním referendu. V odkazované věci spatřuje zájem na urychleném
projednání, na rozdíl od věci nynější, kde se domáhal vyhlášení místního referenda společně
s volbami do zastupitelstev obcí na podzim 2018. Dovozuje, že při výkladu městského soudu
by bylo nutné trvat na tom, aby byly každý den do 16.00 hodin otevřeny podatelny soudů
a úřadů.
[5] Odpůrkyně se ztotožnila s výkladem městského soudu a upozornila, že stěžovatel mohl
učinit podání i v poslední den lhůty, byť byla neděle, a to elektronickou formou.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští [§102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Poté přistoupil
k přezkumu usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných
důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[8] Podle §57 odst. 1 písm. b) zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o místním referendu), a §91 a odst. 1 písm. b) s. ř. s.
má přípravný výbor právo domáhat se u soudu ochrany, pokud zastupitelstvo obce nebo
zastupitelstvo statutárního města nerozhodlo o vyhlášení místního referenda. Podle §57 odst. 2
písm. b) zákona o místním referendu je návrh třeba podat do 20 dnů od jednání zastupitelstva
obce nebo zastupitelstva statutárního města, kde měl být návrh přípravného výboru projednán.
Podle §53 odst. 1 téhož zákona je lhůta určená podle dnů zachována, je-li poslední den lhůty
učiněn úkon u příslušného orgánu, a to nejpozději do 16.00 hodin. Lhůtu nelze podle §53 odst. 2
prodloužit ani prominout její zmeškání.
[9] Nejvyšší správní soud s ohledem na stěžovatelovy námitky zdůrazňuje, že přímo
ze zákona vyplývá, že lhůta k podání návrhu na vyhlášení místního referenda soudem je lhůtou
hmotněprávní. Ustanovení §53 odst. 1 zákona o místním referendu totiž výslovně uvádí,
že návrh je ve lhůtě třeba učinit u příslušného orgánu. Je tedy nasnadě, že městský soud zcela
správně uzavřel, že v tomto případě nestačí, pokud je návrh ve stanovené lhůtě podán k poštovní
přepravě (viz §40 odst. 4 s. ř. s.).
[10] Ze zákona také plyne, že v případě lhůty určené podle hodin se neužije pravidla,
dle kterého připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, pak lhůta skončí až nejbližší
pracovní den (viz §40 odst. 3, větu druhou, s. ř. s.). I tento závěr městského soudu tedy byl
správný.
[11] Oba závěry jsou konstantně judikovány Nejvyšším správním soudem (viz např. rozsudek
ze dne 4. 6. 2014, č. j. Ars 2/2014 – 19, nebo citovaný rozsudek sp. zn. Ars 1/2016) a neexistuje
žádný rozumný důvod, proč by se od nich měl v projednávané věci odchýlit. Na rozdíl
od stěžovatele v tomto ohledu nespatřuje žádný podstatný rozdíl oproti lhůtám k podání jiných
návrhů ve věcech místního referenda. U všech z nich se totiž použije §53 zákona o místním
referendu a §40 odst. 3, věta druhá, s. ř. s. a je tedy jedno značné, že zákonodárce považoval
ve všech těchto případech za účelné, aby lhůta k podání návrhu skončila v poslední den lhůty
v 16.00 hodin, přičemž v této lhůtě již musí být návrh u soudu učiněn. Argument, dle kterého
v projednávané věci šlo o vyhlášení místního referenda na podzim roku 2018 a že tedy nebylo
nutné projednávat věc s takovým urychlením, je účelový a irelevantní, neboť lhůta pro podání
návrhu na vyhlášení místního referenda je pro všechny takové návrhy stanovena stejně a její délka
a běh pochopitelně nemůže být soudem modifikována s ohledem na konkrétní okolnosti té které
věci.
[12] Ke stěžovatelově poznámce, že za popsané situace by měly být podatelny všech soudů
a úřadů každý den otevřeny do 16.00 hodin, soud zdůrazňuje, že bylo věcí stěžovatele, jakým
způsobem zajistí, aby byl návrh soudu včas doručen. Opakuje, že požadavek, aby byl návrh
doručen nejpozději v poslední den lhůty do 16.00 hodin, jasně vyplývá ze zákona a stěžovatel
s ním tedy mohl a měl počítat. Návrh mohl podat k poštovní přepravě dříve nebo jej mohl
kdykoli do 16.00 hodin posledního dne podat v elektronické formě. Elektronická podatelna
na rozdíl od „fyzických“ podatelen soudů funguje nepřetržitě a nemá vymezené úřední hodiny.
[13] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelův návrh na vyhlášení místního referenda byl opožděný,
neboť městskému soudu byl doručen až po 8. 4. 2018, 16.00 hodin, konkrétně 10. 4. 2018 v 9.20
hodin. Městský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud jej jako opožděný odmítl
[§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
IV. Závěr a náklady řízení
[14] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s.
[15] O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle §93 odst. 4 s. ř. s., dle kterého
nemá ve věcech místního referenda žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
[16] Soud dále rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku stěžovateli. Stěžovatel
zaplatil na poplatku za kasační stížnost celkem 10 000 Kč, tj. o 5 000 Kč více, než činila jeho
poplatková povinnost podle položky č. 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 5 000 Kč, a to podle §10 odst. 1, věty druhé,
zákona o soudních poplatcích. Třicetidenní lhůta k vrácení částky ve výši 5 000 Kč vychází
z §10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. června 2018
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu