ECLI:CZ:NSS:2018:NA.194.2018:19
sp. zn. Na 194/2018 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Z. V., proti
žalovanému: 1) Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1,
Praha 2, 2) Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Ostravě, se sídlem 30. dubna
2c/3130, Ostrava, o žalobě proti rozhodnutím žalovaného 1) ze dne 23. 1. 2017, č. j. MPSV-
2017/18011-923, žalovaného 2) ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. UP/108862/2016/HN,
č. j. 424313/2016/OOI a ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. UP/108862/2016/HN, č. j.
222315/2017/OOI, v řízení o návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání kasační
stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2018, č. j. 20 Ad 14/2018 - 17, a
zastupování v řízení o ní,
takto:
Návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání kasační stížnosti
a zastupování v řízení o ní se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Úřad práce České republiky [dále „správní orgán I. stupně“ či „žalovaný 2)“]
rozhodnutím ze dne 2. 8. 2016 zamítl žádost žalobkyně o dávku pomoci v hmotné nouzi –
doplatek na bydlení. Žalovaný 1) následně rozhodnutím ze dne 23. 1. 2017 vyhověl odvolání
navrhovatelky a rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému
projednání. Správní orgán prvního stupně následně dne 11. 4. 2017 vydal nové rozhodnutí,
kterým žádost o doplatek na bydlení znovu zamítl. Rozhodnutí nabylo právní moci 16. 5. 2017,
žalobkyně opravný prostředek nepodala.
[2] Proti výše uvedeným rozhodnutím žalovaného 1) a žalovaného 2) podala žalobkyně
žalobu ke krajskému soudu v Ostravě, který ji v záhlaví uvedeným usnesením odmítl, neboť
ve vztahu k rozhodnutí žalovaného 1) dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není
rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s., jímž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva nebo
povinnosti žalobkyně, neboť negativně nezasáhlo do práv navrhovatelky. Nadto krajský soud
uvedl, že žaloba byla podána opožděně. Ve vztahu k rozhodnutí žalovaného 2) ze dne 11. 4. 2017
odmítl žalobu pro nepřípustnost z důvodu nevyčerpání opravných prostředků, k rozhodnutí
žalovaného 2) ze dne 2. 8. 2016 uvedl, že toto bylo zrušeno rozhodnutím žalovaného 1) ze dne
23. 1. 2017, ke dni podání žaloby proto již neexistovalo.
[3] Žalobkyně následně podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 22. 8. 2018
požádala o ustanovení zástupce pro podání kasační stížnosti a zastupování v řízení
o ní, což odůvodnila složitostí věci a nedostatkem finančních prostředků.
[4] Podle §35 odst. 9 s. ř. s. lze navrhovateli na návrh ustanovit zástupce pro řízení o kasační
stížnosti, jsou-li u navrhovatele splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků;
jednou z podmínek osvobození od soudních poplatků přitom je, že návrh, tj. v tomto případě
kasační stížnost, nesmí být zjevně neúspěšný (§36 odst. 3 s. ř. s.).
[5] Pojem „zjevně neúspěšný návrh“ obsažený v §36 odst. 3 s. ř. s. není v tomto zákoně blíže
upřesněn. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovodil, že zjevná neúspěšnost návrhu by měla
být zjistitelná bez pochyb, měla by být nesporná a naprosto jednoznačná bez toho, aby bylo
nutné provést dokazování. Takovým „zjevně neúspěšným návrhem“ může být např. zjevně opožděně
podaná žaloba či kasační stížnost, návrh na prominutí zmeškání zákonné lhůty, kterou nelze
prominout, nebo návrh, který je výslovně vyloučen z meritorního přezkoumání (obdobně
viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2006, č. j. 4 Ads 19/2005 - 105,
publ. pod č. 909/2006 Sb. NSS, ze dne 10. 9. 2008, č. j. 9 As 97/2007 - 29, nebo ze dne
29. 6. 2011, č. j. 1 As 51/2011 - 135).
[6] O zjevně neúspěšný návrh se jedná i v nyní projednávaném případě. Krajský soud žalobu
odmítl v záhlaví uvedeným usnesením, neboť žalovaný 1) napadeným rozhodnutím vyhověl
odvolání navrhovatelky, zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu
řízení. Jedná se tedy o rozhodnutí, které není rozhodnutím ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s., neboť
šlo o rozhodnutí, jímž bylo zrušeno rozhodnutí prvostupňové, a žaloba proti němu proto není
přípustná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010,
č. j. 9 As 30/2010 - 219). Krajský soud správně vyhodnotil, že žaloba není přípustná ani proti
rozhodnutím žalovaného 2), neboť se jednalo o prvostupňová rozhodnutí, proti jednomu z nichž
nebylo podáno odvolání, tedy nebyla splněna podmínka vyčerpání opravných prostředků, a druhé
z nich bylo zrušeno rozhodnutím nadřízeného orgánu. I zde je nepřípustnost žaloby nepochybná.
Obdobný postup vůči navrhovatelce ostatně zdejší soud zvolil i v usnesení ze dne 15. 6. 2016,
č. j. Na 116/2016 – 14 a usnesení ze dne 16. 8. 2018, č. j. Na 150/2018 - 16.
[7] Kasační stížnost, která by směřovala proti usnesení krajského soudu, by proto nutně
představovala zjevně neúspěšný návrh ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s, přičemž zjevná neúspěšnost
takové kasační stížnosti by byla okamžitě zjistitelná, jednoznačná, nezávislá na provedení
dokazování a dokonce i na jejím obsahu. Vzhledem k nesplnění předpokladů pro osvobození
od soudních poplatků proto kasační soud nemohl vyhovět žádosti žalobkyně o ustanovení
zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2018
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu