ECLI:CZ:NSS:2018:NAO.110.2018:43
sp. zn. Nao 110/2018 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. A. F., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha
2, o námitce podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Dany Černovské ve věci vedené
pod sp. zn. 4 Ad 32/2017,
takto:
Soudkyně Mgr. Dana Černovská není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodnutí věci
vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Ad 32/2017.
Odůvodnění:
[1] U Městského soudu v Praze je vedeno řízení o žalobě žalobce ze dne 14. 8. 2017 ve věci
výše uvedené; věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce soudkyni Mgr. Daně Černovské.
Při jednání dne 19. 4. 2018 žalobce namítl podjatost jmenované soudkyně s odůvodněním,
že zjistil, že tato byla jmenována soudkyní v roce 1976; za důvod její podjatosti považuje
její působení v justičních orgánech komunistického Československa na základě jmenování
vrchními ústavními orgány komunistického režimu, kdy je ve jmenovacím dokumentu mimo jiné
i uvedeno, že „kandidáti byli vybráni po pečlivém zhodnocení jejich politické a odborné
připravenosti.“To by dle žalobce mohlo zakládat podjatost v soudních řízeních, kde jsou strany
sporu občan a ústřední státní orgán, protože jedním z hlavních principů totalitního
komunistického režimu byla nadřazenost zájmů ústředních orgánů nad právy občanů.
Další skutečností, která by mohla ovlivnit rozhodování soudkyně je i to, že kandidáti na funkci
soudce v té době procházeli politickou a odbornou přípravou, jak je uvedeno i v dokumentu,
kterým byla soudkyně jmenována do své funkce.
[2] K námitce žalobce se vyjádřila soudkyně Mgr. Dana Černovská s tím, že námitku
považuje za nedůvodnou; sama nemá k účastníkům řízení ani k projednávané věci žádný vztah.
[3] Dle §8 odst. 1 s. ř. s. „ [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.
[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto,
nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností,
které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11).
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[6] Nejvyšší správní soud i Ústavní soud konstantně judikují, že poukaz na členství určitého
soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 není sám o sobě důvodem k jeho vyloučení z projednávání
a rozhodnutí věci. K tomu, aby byla založena podjatost soudce pro jeho bývalé členství v KSČ,
by musely přistoupit i další, specifické okolnosti projednávané věci. Jak uvedl Ústavní soud
např. v usnesení ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. IV. ÚS 682/09: „Prosté členství v KSČ není skutečností,
jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Míru nezávislosti soudce (např. i s ohledem na jeho bývalé
angažmá v KSČ) je tudíž nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.“
Tím spíše tyto závěry platí v situaci, kdy v daném případě jmenovaná soudkyně s členstvím
v KSČ není ani spojována.
[7] Žalobce opírá svou námitku podjatosti soudkyně pouze o její působení v dobách
komunistického režimu a dále popisuje obecná fakta spojená s komunistickým režimem.
Žádný jiný konkrétní důvod pro námitku podjatosti vůči ní nevznesl. Ústavní soud např. v nálezu
ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10 poukázal na to, že je třeba rozlišovat mezi společenskou
diskusí a rozhodováním o námitkách podjatosti soudců (např. bod 39), přitom uvedl, že vliv
členství soudce v KSČ na jeho nestrannost a nezávislost je třeba posuzovat nikoliv paušálně,
ale „případ od případu“ (bod 23), a že účastník řízení musí „ohledně každého soudce, jehož podjatost
namítá, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž má za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen“ (bod 67).
[8] Nejvyšší správní soud námitky žalobce nepovažuje za důvod možné podjatosti. Předně
je třeba uvést, že soudce je právní profesionál, jehož ústavní jakožto i mravní povinností je dbát
o nezávislé a nestranné rozhodování. S výkonem funkce soudce je proto nerozlučně spjat
požadavek na to, aby se soudce byl schopen oprostit od nepatřičných vnějších vlivů na jeho
rozhodovací činnost. V daném případě Nejvyšší správní soud neshledal, že by vyvstaly objektivní
ani subjektivní okolnosti, které by zavdávaly důvod pochybovat o nepodjatosti Mgr. Dany
Černovské.
[9] S přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům soud rozhodl tak, že Mgr. Dana Černovská
není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 4 Ad 32/2017.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2018
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu