ECLI:CZ:NSS:2019:1.AFS.400.2018:52
sp. zn. 1 Afs 400/2018 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyň
JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: HERMÉS spol. s r. o.,
se sídlem Trocnovská 341, České Velenice, zastoupené JUDr. Milenou Novákovou, advokátkou
se sídlem třída Míru 146, Český Krumlov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2018,
č. j. 14843/18/5300-22442-605186, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 2018, č. j. 50 Af 15/2018 - 53,
takto:
I. Řízení se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n em á p r áv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který bude
vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám její zástupkyně JUDr. Mileny
Novákové do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad pro Jihočeský kraj dodatečnými platebními výměry ze dne 13. 4. 2017
doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen až prosince 2012 a leden
až prosinec 2013 a současně stanovil penále z doměřené daně. Žalovaný zamítl odvolání
žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného
žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační
stížností.
[3] Spolu s podáním kasační stížnosti stěžovatelka nesplnila poplatkovou povinnost
stanovenou v §4 odst. 1 písm. d) ve spojení s §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, Nejvyšší správní soud ji proto usnesením ze dne 20. 12. 2018, č. j. 1 Afs 400/2018 - 13,
vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 5.000 Kč ve lhůtě 15 dnů. Zároveň stěžovatelku
poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti a o možnosti požádat o částečné nebo plné
osvobození od soudních poplatků podle §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Usnesení č. j. 1 Afs 400/2018 - 13 bylo zástupkyni stěžovatelky doručeno do datové
schránky dne 30. 12. 2018 a tohoto dne nabylo právní moci. Na tomto závěru nemění nic
ani skutečnost, že k doručení došlo fikcí a že dne 30. 12. 2018 byla neděle.
[5] Podle §17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované
konverzi dokumentů (dále jen „zákon o elektronických úkonech“), platí, že „[n]epřihlásí-li se
do datové schránky osoba podle odstavce 3 [tj. osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění
přístup k dodanému dokumentu] ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky,
považuje se tento dokument za doručený posledním dnem této lhůty; to neplatí, vylučuje-li jiný právní předpis
náhradní doručení “. Soudní řád správní náhradní doručení nevylučuje. Fikce doručení podle
citovaného ustanovení může nastat i v případě, že konec lhůty připadne na sobotu, neděli
nebo svátek, neboť při doručování do datové schránky je třeba vycházet ze zásadní odlišnosti
od doručování poštou, a to z neomezeného přístupu k datové schránce (blíže viz rozsudek ze dne
16. 5. 2013, č. j. 5 Afs 76/2012 - 28, č. 2875/2013 Sb. NSS). Nad rámec uvedeného
lze podotknout, že fikce doručení předpokládá, že si adresát písemnost v úložní lhůtě mohl
vyzvednout, avšak zaviněně tak neučinil. V případě, že z vážného důvodu nemohl bez svého
zavinění uloženou písemnost ve stanovené lhůtě vyzvednout, může podle §17 odst. 5 zákona
o elektronických úkonech ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. a §50d zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, požádat o vyslovení neúčinnosti doručení. Skutečnost, že si pro dočasnou
nepřítomnost nebo z jiného vážného důvodu nemohl bez svého zavinění uloženou písemnost
vyzvednout, musí adresát prokázat. Neúčinnosti doručení se však stěžovatelka nedomáhala.
[6] Nabytí právní moci není spojeno s uplynutím žádné lhůty, a je tedy vázáno pouze
na skutečnost doručení. Z tohoto důvodu se neuplatní §40 odst. 3 s. ř. s., podle kterého
připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže
následující pracovní den. Jinými slovy, rozhodnutí může nabýt právní moci i mimo pracovní den
(viz rozsudek ze dne 19. 9. 2014, č. j. 8 As 118/2014 - 46).
[7] Usnesení č. j. 1 Afs 400/2018 - 13 tedy nabylo právní moci v neděli dne 30. 12. 2018
a tento den byl rozhodnou skutečností pro určení počátku lhůty stanovené tímto usnesením.
V souladu s §40 odst. 1 s. ř. s. pak lhůta pro zaplacení poplatku začala běžet následující den,
tedy dne 31. 12. 2018, a marně uplynula v pondělí dne 14. 1. 2019.
[8] Z hlediska včasnosti splnění poplatkové povinnosti je rozhodný den, kdy je částka
soudního poplatku skutečně připsána na účet soudu (rozsudek ze dne 12. 4. 2012,
č. j. 9 Afs 7/2012 - 49). Nejvyšší správní soud potvrdil, že tento judikatorně ustálený závěr platí
i po novelizaci zákona o soudních poplatcích zákonem č. 296/2017 Sb. (rozsudek ze dne
28. 3. 2018, č. j. 8 Afs 37/2018 - 51, č. 3734/2018 Sb. NSS).
[9] Poplatek uhrazený stěžovatelkou byl připsán na účet Nejvyššího správního soudu dne
15. 1. 2019, tedy den po uplynutí lhůty stanovené usnesením č. j. 1 Afs 400/2018 - 13.
K zaplacení poplatku po lhůtě soud nemohl přihlédnout, neboť podle §9 odst. 1 poslední věty
zákona o soudních poplatcích platí, že „[k] zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.“
[10] Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek ve stanovené lhůtě,
Nejvyšší správní soud řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47
písm. c) s. ř. s. zastavil.
[11] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3 za použití §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
[12] Podle §10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že „soud vrátí poplatek z účtu soudu,
jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen“. Nejvyšší správní soud proto vrátil stěžovatelce
zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně (§10a zákona
o soudních poplatcích). Přestože dosud trvá poplatková povinnost (která v souladu s §9 odst. 7
zákona o soudních poplatcích zaniká až právní mocí rozhodnutí o zastavení řízení), nemůže
následná úhrada soudního poplatku nic změnit na splnění podmínek pro vydání usnesení
o zastavení řízení. Na poplatníka, který poplatek uhradil po lhůtě, je tedy nutno hledět tak,
že již není k úhradě soudního poplatku povinen (viz usnesení ze dne 29. 11. 2017, č. j.
7 Afs 327/2017 - 18). Proto nic nebrání, aby soud po zastavení řízení vrátil i v těchto
případechpoplatníkovi uhrazený poplatek v plné výši s poukazem na §10 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, č. j. 1 As 70/2018 - 18).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu