ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.308.2019:152
sp. zn. 1 As 308/2019 - 152
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: Mgr. D. D., proti žalovanému:
Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, týkající se žaloby proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2019, č. j. MSP-3/2019-OSV-OSV-5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 10 A 118/2019
– 56,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019, č. j. 10 A 118/2019 – 56 se ruší
a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným usnesením postoupil
Krajskému soudu v Brně žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2019, č. j.
MSP-3/2019-OSV-OSV-5. Tímto rozhodnutím žalovaný jako nadřízený orgán zamítl odvolání
žalobce proti rozhodnutí Okresního soudu v Prostějově coby povinného subjektu podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, ve věci
žádosti žalobce o informace (výrok I.) a dále zamítl stížnost žalobce na postup povinného
subjektu při vyřizování žádosti o informace (výrok II.). Městský soud dospěl k závěru, že místně
příslušným k projednání žaloby je Krajský soud v Brně. Odkázal na §7 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož nestanoví-li tento
nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního
orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho,
kdo se u soudu domáhá ochrany. Rozhodnutí ve věci vydal v prvním stupni Okresní soud
v Prostějově, který sídlí v obvodu Krajského soudu v Brně.
II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností.
Namítá, že ve věci žaloby na Ministerstvo spravedlnosti byla žaloba stěžovatele skoro 3 měsíce
vedena jako žaloba na nečinnost a následně (poté, kdy žalovaný vydal napadené rozhodnutí)
změněna na žalobu proti rozhodnutí. Po dalších 2 měsících byla nezákonně zaslána k rozhodnutí
Krajskému soudu v Brně. Spolu s kasační stížností požádal stěžovatel o ustanovení zástupce z řad
advokátů.
[3] Usnesením ze dne 31. 10. 2019, č. j. 1 As 308/2019 – 115, Nejvyšší správní soud zamítl
žádost stěžovatele o ustanovení zástupce, neboť stěžovatel ani přes výzvu soudu nedoložil
své majetkové poměry. V nynější věci však není zastoupení advokátem vyžadováno, neboť
předmětem přezkumu není rozhodnutí krajského soudu ve věci samé či rozhodnutí o jiném
návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4
odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; srov. usnesení rozšířeného
senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, bod 29].
[4] V doplnění kasační stížnosti ze dne 19. 11. 2019 stěžovatel uvedl, že Krajský soud v Brně
řízení o stejné žalobě zastavil usnesením ze dne 16. 10. 2019, č. j. 62 A 134/2019 – 94. Řízení
o kasační stížnosti stěžovatele proti tomuto usnesení je vedeno u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 9 As 303/2019 a stěžovatel navrhuje spojení uvedeného řízení s nyní projednávanou
věcí.
III. Posouzení Nejvyššího správního soudu
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná.
[6] V prvé řadě se soud zabýval splněním podmínek řízení, neboť žalobu proti témuž
rozhodnutí žalovaného podal žalobce ke Krajskému soudu v Brně, který usnesením ze dne
16. 10. 2019, č. j. 62 A 134/2019 – 94, řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního
poplatku.
[7] Toto usnesení však ve vztahu k napadenému usnesení nepředstavuje překážku věci
rozhodnuté, neboť bylo vydáno až po vydání napadeného usnesení a krom toho zároveň platí,
že překážku věci pravomocně rozhodnuté představují pouze meritorní rozhodnutí v téže věci.
Takovým rozhodnutím není procesní usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního
poplatku (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2016, č. j. 4 As 53/2016 - 10).
V nynější věci není dána ani překážka věci zahájené (litispendence), neboť ta nastává pouze
v případě žaloby, o níž bylo řízení zahájeno později. Rozhodný je okamžik, kdy žaloby došly
soudu nebo soudům (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2004, č. j.
4 Azs 189/2004 - 49, publikovaný pod č. 381/2004 Sb. NSS). Podání, jehož obsahem je žaloba
proti napadenému rozhodnutí, došla městskému soudu již dne 28. 6. 2019, zatímco Krajskému
soudu v Brně až dne 31. 7. 2019.
[8] Nejvyšší správní soud poté přistoupil k posouzení důvodnosti kasační stížnosti a dospěl
k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[9] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný
soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany.
[10] Napadené rozhodnutí žalovaného obsahuje 2 samostatné výroky s odlišným předmětem.
Žalobce výslovně ve svých podáních uvedl, že napadá oba výroky napadeného rozhodnutí.
[11] Prvním výrokem žalovaný jako nadřízený orgán (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 7. 2. 2008, č. j. 4 Ans 11/2007 – 102) rozhodl dle §16 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“)
o odvolání stěžovatele proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, které vydal v prvním stupni Okresní
soud v Prostějově coby povinný subjekt. Dle pravidla stanoveného v §7 odst. 2 s. ř. s. je tedy
k řízení o žalobě proti tomuto výroku napadeného rozhodnutí příslušný Krajský soud v Brně.
Potud jsou závěry městského soudu správné.
[12] Druhým výrokem napadeného rozhodnutí žalovaný rozhodl dle §16a odst. 6 zákona
o svobodném přístupu k informacím o stížnosti stěžovatele na postup povinného subjektu,
neboť ve vztahu k části žádosti povinný subjekt nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti,
neposkytl požadované informace ani nesdělil výši požadované úhrady spojené s poskytnutím
informací. Rozhodnutí dle §16a odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím je přitom
rozhodnutím vydaným v I. stupni. Nadřízený orgán rozhoduje o informační stížnosti v postavení
prvostupňového orgánu, neboť nerozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí správního
orgánu I. stupně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j.
Nad 65/2013 – 25, nebo rozsudek ze dne 22. 3. 2018, č. j. 2 As 50/2018 - 54). Podle §7 odst. 2
s. ř. s. by tedy místně příslušným k dalšímu postupu ve věci žaloby proti rozhodnutí dle §16a
odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím byl městský soud.
[13] Nejvyšší správní soud si je navíc vědom usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 11. 2018,
č. j. 5 As 18/2017 – 40, publ. pod č. 3847/2019 SbNSS, podle něhož potvrzení postupu
povinného subjektu dle §16a odst. 6 písm. a) o svobodném přístupu k informacím, vydané
na základě stížnosti dle §16a odst. 1 písm. b) nebo c) téhož zákona, není rozhodnutím o žádosti
o poskytnutí informace a žadatel o informaci se může bránit vůči povinnému subjektu
nečinnostní žalobou podle §79 odst. 1 s. ř. s. Nadřízený orgán toliko konstatuje, že souhlasí
s postupem povinného subjektu. Stížnost směřuje proti nečinnosti povinného subjektu, přičemž
základem nečinnosti není rozhodnutí ve věci samé, ale právě jeho absence. V takovém případě
je ovšem rozhodnutí o stížnosti toliko prostředkem ochrany, který je žalobce povinen před
podáním nečinnostní žaloby vyčerpat, pasivně legitimovaným je pak přímo povinný subjekt,
jehož nečinnost je tvrzena.
[14] U městského soudu však v době vydání napadeného usnesení byla podána proti oběma
výrokům napadeného rozhodnutí žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle §65 s. ř. s. Bude
tedy na městském soudu, aby se nejprve s touto procesní situací vypořádal, případně stěžovatele
vyzval k úpravě žaloby. Teprve až bude mít soud postaveno najisto, jakou žalobu (ve smyslu
žalobních typů) či žaloby žalobce podal, vůči kterým správním orgánům směřují, čeho
se domáhá, a jestli je žaloba přípustná, může se zabývat místní příslušností k projednání takové
žaloby a případně ji postoupit místně příslušnému soudu (srov. usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 2. 2017, č. j. Nad 311/2016 – 58).
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadené
usnesení městského soudu proto dle §110 odst. 1 věty první s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení, v němž je v souladu s ustanovením §110 odst. 4 s. ř. s. právními závěry
uvedenými v tomto rozsudku vázán.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu