ECLI:CZ:NSS:2019:1.AS.415.2019:32
sp. zn. 1 As 415/2019 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. Č., zastoupen JUDr. Radkem
Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému: Krajský úřad
Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 1. 2019, č. j. KÚOK 9357/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2019, č. j. 64 A 14/2019 -33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalobce n emá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek krajského soudu
[1] Městský úřad Litovel rozhodnutím ze dne 15. 2. 2018, č. j. LIT 3556/2018, sp. zn.
DOP 342/2016 MSt, zamítl podle §123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu
na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu),
žalobcovu námitku proti záznamům počtu 12 bodů v jeho evidenční kartě řidiče a provedené
záznamy potvrdil. Žalovaný žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který
ji zamítl.
[3] Krajský soud nejprve připomněl, že předmětem přezkumu v souzené věci nejsou
rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků. Žalobce proti záznamům
bodů vznesl pouze obecnou námitku. Správní orgány dospěly k správnému závěru, že podklady
pro záznamy byly dostatečné a záznamy byly provedeny v souladu se zákonem. Zcela obecně
formulované žalobní námitky podle krajského soudu nezavdaly pochybnost o správnosti údajů
v pokutových blocích. Správní orgány si vyžádaly fotokopie pokutových bloků a učinily
je součástí spisu. Z popisu skutků je patrné kdy, kde, kým, komu a za jaký přestupek byla pokuta
v blokovém řízení uložena.
II. Kasační stížnost a její posouzení
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Navrhuje
zrušení napadeného rozsudku a přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatel nejprve
obsáhle zrekapituloval své žalobní námitky, zejména opětovně popsal, v čem spatřuje vady
pokutových bloků. Podle stěžovatele je nemyslitelné, aby krajský soud zcela převzal chybný názor
žalovaného. Krajský soud věc nesprávně posoudil, neboť podklady, ze kterých vycházely správní
orgány, jsou nezpůsobilé pro provedení záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče.
[5] Žalovaný se vyjádřil pouze k návrhu na přiznání odkladného účinku. Podle jeho názoru
návrh neobsahuje žádné skutečnosti odůvodňující jeho přiznání.
[6] Soud při posuzování kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady,
jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. Návrhem na přiznání odkladného účinku se soud
nezabýval, protože o samotné kasační stížnosti rozhodl ihned po provedení nutných procesních
úkonů.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Soud předesílá, že stěžovatelův zástupce podává v celé řadě obdobných případů, v nichž
zastupuje jiné stěžovatele, kteří rovněž dosáhli 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, téměř
na vlas stejné kasační stížnosti (nedávno např. věci vedené u NSS pod sp. zn. 1 As 211/2019,
3 As 49/2019, 10 As 123/2019, 1 As 172/2018; též viz desítky dalších předcházejících kauz).
Soud při projednání kasační stížnosti vycházel zejména z této početné prejudikatury. Přitom
pokládá za zbytečné, aby podrobně poněkolikáté v téměř stejných případech vysvětloval totéž;
i proto co do posouzení věcných otázek odkazuje stěžovatele na poměrně košaté odůvodnění
rozhodnutí v jiné velmi podobné kauze (rozsudek ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018-40).
[9] Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné
činnosti soudu, ale i obsah jeho rozsudku. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační
stížnosti specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu.
Stěžovatel však pohříchu opakuje tutéž argumentaci již poněkolikáté (v námitkách, v odvolání,
v žalobě a v kasační stížnosti), z valné části doslova, a nijak nereaguje na to, jak se s ní vypořádaly
dříve rozhodující orgány. Už z tohoto důvodu nepokládá soud za účelné, aby stěžovatele obšírně
přesvědčoval o nesprávnosti jeho argumentů; místo toho bude stručně konstatovat své postoje
(které se shodují s postoji správních orgánů i krajského soudu) a zaměří se na přípustné kasační
námitky.
[10] Argumentace, kterou stěžovatel vznesl v kasační stížnosti, se také téměř zcela míjí
s rozhodovacími důvody krajského soudu. V kasační stížnosti lze totiž s úspěchem uplatnit
jen takové námitky, které se vztahují právě k napadenému rozhodnutí krajského soudu
(viz usnesení ze dne 3. 6. 2003, čj. 6 Ads 3/2003-73). Z odůvodnění napadeného rozsudku
je zřejmé, že stěžovatel obdržel dostatečnou odpověď na jím vznesené argumenty proti
rozhodnutí žalovaného. Krajský soud se zabýval informacemi obsaženými na pokutových
blocích a konstatoval, že splňují veškeré zákonné náležitosti a jsou způsobilým podkladem
pro provedení záznamu bodů v registru řidičů. Argumentaci stěžovatele ve vztahu k této části
odůvodnění napadeného rozsudku nelze ve smyslu výše citované judikatury považovat za kasační
námitky podle §103 odst. 1 s. ř. s.
[11] Jediná pasáž, kterou lze označit za řádnou polemiku (alespoň v obecné rovině) se závěry
krajského soudu, je obsažena v části III. kasační stížnosti. Podle stěžovatele „je nemyslitelné,
aby soud rozhodující o žalobě zcela převzal chybný názor žalovaného“, že při jeho rozhodování nedošlo
k porušení zásady legitimního očekávání. Současně uvádí, že žalovaný se vůbec nevyjádřil,
z jakého důvodu se odklonil od ustálené rozhodovací praxe správních orgánů. De facto
tedy stěžovatel namítá jak nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., tak i nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, pro kterou měl krajský soud
toto rozhodnutí zrušit [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].
[12] Nepřezkoumatelnost je vadou rozhodnutí, ke které je soud povinen přihlížet
i bez námitky (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze
za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná
o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé,
proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[13] Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný. Krajský soud odpovídajícím způsobem
rekapituloval žalobní body a řádně je vypořádal. Stěžovatel námitku porušení legitimního
očekávání v odvolání neuplatnil (uvedl pouze, že obdobné pokutové bloky byly mnohokrát
jinými krajskými úřady označeny za nezpůsobilý podklad pro záznam do bodového hodnocení
účastníka). Žalovanému proto nelze vytýkat, že se námitkou porušení legitimního očekávání
a odklonu od správní praxe výslovně nezabýval. Zcela postačoval odůvodněný závěr žalovaného,
podložený též odkazy na relevantní judikaturu, že pokutové bloky obsahují potřebné údaje
pro záznam bodů v registru řidičů. Tvrdil-li stěžovatel v žalobě, že k odvolání připojil
i rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014, nemá toto tvrzení
oporu ve správním spisu (toto rozhodnutí připojil až k žalobě). Vzhledem k tomu, že i navazující
žalobní tvrzení stran porušení zásady legitimního očekávání zůstalo zcela v obecné rovině
bez vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem posuzované věci, považuje Nejvyšší
správní soud za dostatečný závěr krajského soudu, podle nějž je napadené rozhodnutí
přezkoumatelné, řádně odůvodněné, závěry mají oporu ve spise a žalovaný se vypořádal
s námitkami zpochybňujícími způsobilost pokutových bloků jako podkladů pro záznam bodů.
[14] Se závěry krajského soudu se Nejvyšší správní soud plně ztotožňuje.
[15] Kasační stížnost proto jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému
náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, soud mu proto jejich náhradu
nepřiznal
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu