ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.410.2019:25
sp. zn. 1 Azs 410/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: A. K., zastoupen JUDr. Petrem
Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 13. 7. 2018, č. j. OAM-188/ZA-ZA11-LE24-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 13 Az 44/2018 - 29,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 26. 2. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Uvedl, že do České
republiky přicestoval na začátku roku 2018. V zemi původu se obává nástupu do armády,
předvolání mu nezaslali, ale volali mu na mobilní telefon. Taktéž uvedl, že bydlí v O.,
což je nedaleko Krymu, a obává se teroristických útoků. Žalovaný vydal dne 13. 7. 2018
napadené rozhodnutí, kterým žalobci neudělil mezinárodní ochranu dle §12, §13, §14, §14a
a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“).
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Městský soud v Praze (dále
jen „městský soud“) neshledal důvodnou a zamítl ji. Uvedl, že žalobce nebyl v zemi původu
pronásledován z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu, obava z nástupu do vojenské služby
sama o sobě není azylově relevantní a konflikt probíhající na Ukrajině nedosahuje takové
intenzity, že by každý civilista byl vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy. Útoky radikálů
z Pravého sektoru na veřejných místech jsou dle zpráv o zemi původu ojedinělými incidenty.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
Namítá, že městský soud nevzal v úvahu obavy stěžovatele z ozbrojeného konfliktu a nástupu
do armády. Ani situaci v západní části země nelze zlehčovat, neboť v důsledku činnosti Pravého
sektoru vybuchly nálože v Mukačevu a ve Lvově. Přinejmenším důvod udělení doplňkové
ochrany tak je v případě stěžovatele naplněn. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť
městský soud argumentaci stěžovatele nevyvrátil.
[4] Žalovaný ve svém vyjádření uvádí, že stěžovatel v řízení o žádosti nesdělil žádné azylově
relevantní skutečnosti. Městský soud poté všechny námitky proti napadenému rozhodnutí
dostatečně vypořádal. Kasační stížnost pokládá žalovaný za nepřijatelnou.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto
se soud podle §104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou.
[6] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006
Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
O přijatelnou kasační stížnost se dle tohoto rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které
jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní
pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. O žádný
z těchto případů se však ve věci stěžovatele nejedná.
[7] Odmítání nástupu k výkonu vojenské služby nelze bez dalšího považovat za důvod
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a není ani důvodem pro udělení doplňkové ochrany
podle §14a zákona o azylu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004,
č. j. 5 Azs 4/2004 - 49, ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, nebo usnesení ze dne
17. 6. 2015, č. j. 6 Azs 86/2015 - 31). Azylovou irelevanci obav stěžovatele z nástupu vojenské
služby městský soud přezkoumatelně a přiléhavě pojednal v bodě 22. napadeného rozsudku.
[8] Hrozba vážné újmy by mohla představovat důvod přiznání doplňkové ochrany dle §14a
odst. 1 zákona o azylu pouze v případě, že žadateli hrozí reálné nebezpečí (k výkladu tohoto
pojmu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82).
Ozbrojený konflikt probíhající na Ukrajině se nedotýká celého území, a nelze tudíž předpokládat,
že by byl každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny vystaven reálnému
nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný pouze ve východní části země, jehož
intenzita i v dotčených oblastech výrazně klesá (srov. např. usnesení ze dne 15. 1. 2015, č. j.
7 Azs 265/2014 - 17, ze dne 10. 12. 2015, č. j. 8 Azs 131/2015 - 24, ze dne 24. 2. 2016, č. j.
6 Azs 267/2015 - 23, nebo ze dne 8. 6. 2016, č. j. 2 Azs 118/2016 - 36). Obavy z ojedinělých
útoků radikálů z Pravého sektoru proto samy o sobě nepředstavují důvod udělení doplňkové
ochrany, jak uvedl městský soud v bodech 19. - 21. napadeného rozsudku. I v této části
se městský soud žalobní argumentací stěžovatele náležitě zabýval.
[9] Napadený rozsudek tedy splňuje požadavky judikatury Nejvyššího správního soudu
na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2006 - 91),
judikatura Nejvyššího správního soudu nabízí dostatečnou odpověď na vznesené námitky,
krajský soud se nedopustil hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva
a kasační stížnost svým významem nepřesahuje podstatně zájmy stěžovatele. Soud proto kasační
stížnost odmítl jako nepřijatelnou ve smyslu §104a s. ř. s.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3,
větu první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2019
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu