ECLI:CZ:NSS:2019:1.AZS.461.2018:32
sp. zn. 1 Azs 461/2018 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: H. S., zastoupené
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 17. 3. 2017, č. j. OAM-864/ZA-ZA11-K10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 2 Az 31/2017 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 17. 3. 2017 neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle
§12 až §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který
ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se s posouzením žádosti o mezinárodní
ochranu jako účelové, neboť ji žalobkyně podala až po zahájení řízení o správním vyhoštění.
Ve shodě s žalovaným soud uzavřel, že žalobkyně netvrdila žádnou skutečnost, kterou by bylo
možné podřadit pod §12 zákona o azylu. V případě posouzení humanitárního azylu souhlasil
s žalovaným, že případ žalobkyně není hodný zvláštního zřetele – žalobkyně je dospělou,
zdravou, práce způsobilou osobou, která má možnost vrátit se k matce na Ukrajinu, a tudíž
disponuje v zemi původu zázemím. Z ekonomického hlediska se může opřít i o svého manžela.
Důvodem pro udělení humanitárního azylu nejsou rodinné vazby, nejistá bezpečností situace,
ani tvrzená neschopnost ukrajinských státních orgánů poskytovat občanům sociální podporu.
[3] Městský soud neshledal ani naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany. Ze spisu
i z aktuální judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že ozbrojený konflikt je izolovaný
pouze na východě Ukrajiny. Lvovské oblasti na západě, odkud žalobkyně pochází, se nepříznivá
bezpečnostní situace nedotýká. Obecný odkaz na rostoucí kriminalitu a počet vnitřně vysídlených
osob, ani tvrzení o nemožnosti zajistit si ubytování a zdroj příjmů pro udělení mezinárodní
ochrany nepostačují. Soud neshledal ani nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života.
Žalobkyně má na území ČR pouze manžela, její dcera se nachází na Ukrajině. Námitky
nedostatečného zjištění skutkového stavu a nedostatečného posouzení jednotlivých důvodů byly
pouze obecné a nemohly účinně zpochybnit výše uvedené závěry.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností,
z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“).
[5] Rozhodnutí žalovaného bylo podle ní nezákonné a nepřezkoumatelné. Zamítnutím
žaloby městský soud zatížil své rozhodnutí stejnými vadami. Soud se především nedostatečně
vypořádal s námitkou porušení zásady materiální pravdy, neboť žalovaný opomněl zjišťovat
skutečnosti ve prospěch stěžovatelky, zejména z hlediska hrozby způsobené válečnou situací
a hrozby praktického zničení rodiny. Manžel stěžovatelky má na území ČR povolen dlouhodobý
pobyt a nemůže se vrátit do země původu, protože by musel narukovat do armády
a mohl by padnout, stěžovatelka by se tak mohla ocitnout bez živitele rodiny. Stěžovatelce se dne
21. 12. 2017 narodil syn, který nemůže zůstat bez matky.
[6] Stěžovatelka nezpochybňuje, že při udělení humanitárního azylu se uplatňuje správní
uvážení (v této souvislosti obsáhle citovala z judikatury), městský soud však podle ní nesprávně
aplikoval neurčitý právní pojem „případ zvláštního zřetele hodný “. V posuzované věci by bylo
nehumánní azyl neudělit. Stěžovatelka má nezletilé dítě, nemá se na Ukrajině kam vrátit a nebude
mít možnost obstarat si finanční prostředky. Není pravdou, že by ji bez problému mohl finančně
podporovat manžel, jeho finanční možnosti jsou omezené. Stěžovatelce hrozí, že by se ocitla
na hranici chudoby, což by pravděpodobně vedlo k životu v nehumánních podmínkách.
[7] Podle stěžovatelky byl naplněn také důvod pro udělení doplňkové ochrany, neboť
jí v případě návratu hrozí vážná újma ve smyslu §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
Bezpečnostní situace na Ukrajině není stabilizovaná, nedávno byl vyhlášen výjimečný stav
po dobu od 26. 11. 2018 do 26. 12. 2018. Existuje velké množství vnitřně vysídlených osob
a roste kriminalita. Soud také dostatečně nevypořádal námitku, podle níž by vycestováním
stěžovatelky došlo k nepřiměřeným dopadům do soukromého a rodinného života.
Stěžovatelka je v české společnosti plně integrovaná, mluví plynně česky, má zde rodinné zázemí
a v průběhu řízení před městským soudem se jí narodilo dítě.
[8] Závěrem stěžovatelka namítla, že většina informací o zemi původu nesplňovala
požadavek na aktuálnost podkladů pro vydání rozhodnutí. Kromě neaktuálnosti byly informace
také jednostranné, několik zdrojů pocházelo ze státních složek a opakovaně byla citována zpráva
Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, přičemž se v těchto zdrojích nelze vyhnout
tendenčnímu hodnocení. Zprávy nevládních organizací byly zastoupeny naopak pouze
menšinově.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadené rozhodnutí a správní spis.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu
s §104a s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se Nejvyšší správní soud
zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS,
na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.
[11] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění Nejvyšší správní soud
neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatelky, ani zásadní pochybení městského soudu, které
by mohlo mít dopad do jejího hmotněprávního postavení. Soud neshledal ani tvrzenou
nepřezkoumatelnost rozsudku. K podmínkám, které je třeba kumulativně splnit pro udělení
mezinárodní ochrany, se soud již podrobně vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008,
č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008 - 62, a to včetně podmínek
pro udělení doplňkové ochrany v případech ozbrojeného konfliktu (viz zejm. rozsudek ze dne
13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, č. 1840/2009 Sb. NSS). V nedávné době soud opakovaně
shledal, že v západní části Ukrajiny neexistuje skutečné nebezpečí vážné újmy v důsledku
ozbrojeného konfliktu (viz např. usnesení ze dne 4. 4. 2019, č. j. 1 Azs 103/2018 - 56, ze dne
9. 1. 2019, č. j. 2 Azs 211/2018 - 37, nebo ze dne 8. 8. 2018, č. j. 10 Azs 168/2018 - 36).
[12] Nejvyšší správní soud se také opakovaně vyjádřil k výjimečným okolnostem, za nichž
by bylo možné shledat, že již pouhé vycestování cizince z území by mohlo porušit jeho právo
na ochranu soukromého a rodinného života, a porušit tak §14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu
a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (viz např. rozsudky ze dne 28. 11. 2008,
č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, či ze dne 8. 6. 2011, č. j. 2 Azs 8/2011 - 55). Tyto výjimečné okolnosti
nebyly v posuzované věci dány. Stěžovatelka i její manžel jsou státními příslušníky Ukrajiny.
Jejich společná starší nezletilá dcera žije na Ukrajině u rodičů stěžovatelky a oba ji 2 až 3 krát
do roka navštěvují. Narození druhého dítěte v průběhu řízení před městským soudem nemá
na posouzení věci žádný vliv. Ze spisu je rovněž zřejmé, že stěžovatelka spolu s manželem žijí
na území České republiky od roku 2008, přitom pravidelně navštěvují zemi původu. Stěžovatelka
požádala o mezinárodní ochranu až v roce 2016, v průběhu řízení o správním vyhoštění. V této
souvislosti soud připomíná, že potřeba další legalizace pobytu cizince není zákonným důvodem
pro udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudky ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69,
nebo ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44). Poskytnutí mezinárodní ochrany je zcela
specifickým důvodem pobytu cizinců na území ČR a nelze jej zaměňovat s jinými legálními
formami pobytu, které jsou upraveny v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky.
[13] Na udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 téhož zákona není právní nárok,
je možné jej udělit pouze v případech zvláštního zřetele hodných a konečné posouzení je otázkou
správního uvážení žalovaného. Správní rozhodnutí proto v tomto ohledu podléhá pouze
omezenému soudnímu přezkumu (viz např. rozsudky ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48,
nebo ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55). Nejvyšší správní soud neshledal, že by městský
soud vybočil z mezí soudního přezkumu způsobem, který by mohl mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatelky.
[14] Nejvyšší správní soud se již zabýval také požadavky, které musí splňovat informace
o zemi původu, aby mohly být použity jako důkaz v řízení o mezinárodní ochraně (viz např.
rozsudky č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, či ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008 - 71). S ohledem
na skutková tvrzení stěžovatelky a zemi jejího původu Nejvyšší správní soud nezjistil,
že by žalovaný a městský soud vyšli z nedostatečného množství objektivních a aktuálních
informací.
[15] Z výše uvedeného je zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího
správního soudu poskytuje na námitky stěžovatelky dostatečnou odpověď.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[16] Nejvyšší správní soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému
projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití §120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. května 2019
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu