ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.192.2019:12
sp. zn. 10 As 192/2019 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. F.Š.,
proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci
ochrany proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 5. 2019, čj. 30 A 281/2018-53,
takto:
I. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce žádal Vězeňskou službu České republiky, Věznici Horní Slavkov, o poskytnutí
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, týkajících se
stravování. Věznice podle žaloby hodlala přenést svou povinnost poskytnout požadovanou
informaci na Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, s čímž stěžovatel nesouhlasil
a podal proti tomuto postupu stížnost, o které nebylo dle jeho tvrzení v zákonné lhůtě
rozhodnuto. Z toho důvodu se žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni domáhal ochrany
proti nečinnosti žalované označené jako Vězeňská služba České republiky, Věznice Horní
Slavkov. Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že správním orgánem, který zasáhl
do žalobcových práv, je Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze. Podle §7 odst. 2
s. ř. s. shledal, že místně příslušným soudem k projednání žalobcovy věci je Městský soud
v Praze, a proto mu věc postoupil.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost.
Nesouhlasí s postoupením věci Městskému soudu v Praze. Dále požádal o ustanovení zástupce
z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. K této žádosti NSS sděluje, že podáním
kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního
rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost
(srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19,
č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o postoupení věci nepochybně je takovým procesním
rozhodnutím. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry platí i ve vztahu
k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Proto v případě stěžovatele
není třeba trvat ani na doložení zastoupení advokátem (výrok I. tohoto rozsudku).
[3] Kasační stížnost není důvodná.
[4] Otázkou místní příslušnosti soudů k projednání žalob týkajících se žádostí o informace
podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které byly směřovány na Vězeňskou službu
České republiky, resp. jednotlivé věznice, se soud již několikrát zabýval, a to mj. v řízeních,
která vyvolal právě stěžovatel (naposledy např. ve věcech sp. zn. 1 As 140/2019, sp. zn.
2 As 120/2019, sp. zn. 9 As 99/2019, sp. zn. 10 As 51/2019 atd.) Stěžovateli jsou tedy závěry
NSS k této otázce známy. Proto je soud nyní jen stručně shrne.
[5] Podle §7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný zpravidla ten soud, v jehož obvodu
je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl
do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podstatou této věci je určit správní orgán,
který je tzv. povinným subjektem. Věznice jsou podle §1 odst. 4 zákona o vězeňské službě
organizačními jednotkami vězeňské služby jakožto orgánu státní správy s celostátní působností.
Jelikož jim žádný zákon nevymezuje v oblasti poskytování informací podle zákona o svobodném
přístupu k informacím samostatnou rozhodovací pravomoc, nelze je pro účely určení místní
příslušnosti soudu považovat za správní orgán. Krajský soud proto správně dospěl k závěru,
že správním orgánem, který rozhodl o stěžovatelově žádosti o informace, není Věznice Horní
Slavkov, ale Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze. K projednání stěžovatelovy
žaloby je proto podle přílohy č. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní
správě soudů, místně příslušný Městský soud v Praze.
[6] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[7] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. června 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu