ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.340.2019:23
sp. zn. 10 As 340/2019 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: M. K., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha
2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 10. 2018, čj. MPSV-2018/203759-923, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 9. 2019,
čj. 19 Ad 44/2018-84,
takto:
I. Žádost o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamít á.
II. Kasační stížnost se zamít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 8. 8. 2018 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě,
nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory, příspěvek na bydlení ode dne 1. 7. 2018.
Zjistil totiž, že žalobkyně ode dne 1. 12. 2016 užívala byt č. X na adrese X, bez právního důvodu
(nájem tohoto bytu skončil dne 30. 11. 2016). Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 10. 2018
modifikoval výrok rozhodnutí úřadu práce a ve zbytku rozhodnutí potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu. Současně požádala o osvobození
od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Krajský soud o žádostech rozhodl usnesením,
kterým jednak žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků (výrok I.), jednak zamítl
návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů (výrok II.). Dospěl k závěru, že žalobkyně se svým
návrhem zjevně nemůže být úspěšná, neboť již není nájemkyní bytu na adrese X. Rozsudkem
Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 10. 2017, čj. 61 C 120/2017-213, byla žalobkyni uložena
povinnost sporný byt vyklidit – v rozsudku byla pravomocně vyřešena i otázka skončení
nájemního poměru žalobkyně k tomuto bytu, a to ke dni 30. 11. 2016. Toto rozhodnutí posléze
potvrdil Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 5. 2018, čj. 71 Co 71/2018-285.
[3] Proti oběma výrokům usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační
stížnost. Je přesvědčena, že v řízení před krajským soudem prokázala, že splňuje všechny
podmínky pro to, aby jí byl pro toto řízení zástupce ustanoven. Stěžovatelka současně požádala
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti a popsala
své majetkové poměry a složitou sociální situaci.
[4] NSS netrval na podmínce povinného zastoupení advokátem. Kasační stížnost směřuje
proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, proto nemusí být stěžovatel v řízení
o kasační stížnosti zastoupen advokátem a není povinen hradit soudní poplatek (viz usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS).
[5] Stěžovatelka v projednávané věci o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
požádala. Protože však její kasační stížnost je zjevně projednatelná a NSS rozhoduje bez jednání,
zastoupení by bylo zjevně neúčelné. Soud tedy rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. shora.
[6] NSS dále přistoupil k posouzení důvodnosti kasační stížnosti.
[7] NSS v nynější věci vycházel z rozsudku ze dne 11. 7. 2019, čj. 1 As 165/2019-25, v němž
stěžovatelce za téměř stejné situace, jako je v nynější věci, srozumitelně vysvětlil, že podané
žaloby ve věcech příspěvku na bydlení jsou pro neexistenci původního nájemního vztahu zjevně
bezúspěšné.
[8] Závěry krajského soudu o zjevné neúspěšnosti žaloby obstojí. Jednou z podmínek
osvobození od soudních poplatků, a tedy i ustanovení zástupce ve smyslu §35 odst. 10 s. ř. s.
je, že návrh – v tomto případě kasační stížnost – nesmí být zjevně neúspěšný (§36 odst. 3 s. ř. s.).
NSS proto nejdříve posuzoval, zda je podaná kasační stížnost zjevně neúspěšným návrhem,
či nikoliv.
[9] Zjevná neúspěšnost návrhu musí být seznatelná „na první pohled“, a musí
být bez jakýchkoliv pochybností a dokazování zcela jednoznačná, nesporná a okamžitě zjistitelná
(podrobně viz rozsudek 1 As 165/2019, bod 13 a zde cit. judikaturu). Krajský soud zamítl návrh
žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť mu bylo ze soudní činnosti známo,
že sporná otázka (otázka skončení nájemního poměru stěžovatelky), která je klíčovou otázkou
i pro posouzení vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory příspěvku na bydlení,
byla již v mezidobí pravomocně rozhodnuta civilními soudy (viz bod [2] shora).
[10] Zákon v §52 odst. 2 s. ř. s. soudu – až na výjimky – ukládá vycházet z rozhodnutí soudů
a správních orgánů o jiných otázkách. Takovými rozhodnutími je soud vázán. V tomto případě
pravomocné rozhodnutí civilního soudu o ukončení nájemního vztahu existuje. Toto rozhodnutí
bylo určující pro posouzení otázky zjevné neúspěšnosti žaloby v řízení před krajským soudem.
[11] NSS tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu