ECLI:CZ:NSS:2019:10.AS.87.2019:13
sp. zn. 10 As 87/2019 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti výrokům II a III
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2019, čj. 3 A 27/2019-37,
takto:
I. Žalobci se ne ust a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se u městského soudu domáhá ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby ČR,
Vazební věznice Liberec, která nerozhodla ve věci jeho žádosti o poskytnutí informace a snažila
se přenést informační povinnost na svůj nadřízený orgán. Společně s žalobou podal žalobce také
žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce. Městský soud
ve výroku II usnesení uvedeného v záhlaví zamítl žalobcovu žádost o osvobození od soudních
poplatků a ve výroku III zamítl jeho návrh na ustanovení zástupce.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti výrokům II a III usnesení městského soudu kasační
stížnost. Uvedl, že je původní profesí advokát, ale nyní je omezen v pohybu pravé ruky, vykonává
trest odnětí svobody, nemá k dispozici profesionální tým právníků jako žalovaná ani odbornou
literaturu a aktuální judikaturu.
[3] Stěžovatel dále požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození
od soudních poplatků. K této žádosti NSS sděluje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu
rozhodnutí městského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě
končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014-19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení o neosvobození
od soudních poplatků a neustanovení zástupce nepochybně je takovým procesním rozhodnutím.
Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát
v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem. Z kasační stížnosti v této věci jsou zřejmé důvody, pro které ji stěžovatel podal;
proto není třeba trvat na tom, aby byl zastoupen advokátem (výrok I tohoto rozsudku).
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní
žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí
být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[6] Již městský soud přiléhavě odkázal na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011,
čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého platí, že „[i] když účastník je nemajetný,
takže by zásadně bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.), může mu soud
výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený
případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování
informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory
soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se,
a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory
vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí)“.
[7] V dané věci se stěžovatel domáhal poskytnutí souboru informací podle zákona
o svobodném přístupu k informacím. Požadované informace – tak jak je stěžovatel opětovně
označil v žalobě – se týkaly personálního osazení Vazební věznice Liberec, a to funkcionářů,
vychovatelů, speciálních pedagogů, psychologů, řádových příslušníků či zaměstnanců povinné.
Požadoval poskytnout mj. jména, data narození, služební zařazení, data vzniku funkce;
u některých z těchto kategorií osob požadoval i specifikace vzdělání či životopisy. Dále stěžovatel
požadoval seznam všech aktivit zacházení (kurzy, zaměření, četnost, odpovědné osoby,
maximální počty účastníků, délky aktivit, kvalifikační požadavky na lektory), a též přehled aktivit
povinného subjektu, které umožňují vězněným osobám získat odbornou kvalifikaci
nebo vzdělání včetně dalších podrobností. Konečně požadoval údaje o počtech (poměru) cizích
státních příslušníků ve výkonu trestu, či ve vazbě s rozlišením jednotlivých jazykových skupin
a států a způsobu zajištění jejich práv (např. tlumočení, překlady právních předpisů).
[8] Stejně jako v jiných již vyřešených sporech téhož stěžovatele (u NSS vedených
pod sp. zn. 10 As 86/2019, 10 As 88/2019) NSS souhlasí s městským soudem,
že ze stěžovatelovy žádosti o osvobození od soudních poplatků neplyne, že by požadované
informace měly jakýkoliv vztah k podstatným okolnostem jeho života. Nadto je městskému
soudu i NSS z jejich úřední činnosti známo, že stěžovatel vede s žalovanou (resp. různými
vězeňskými zařízeními) množství „sporů“ týkajících se poskytování informací dle informačního
zákona, které často pokračují před soudy. Taková řízení má stěžovatel právo vést, dává-li
mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a nedochází-li z jeho strany k šikanóznímu
jednání či jinému zneužití veřejných subjektivních práv. Není však důvod, aby náklady na vedení
těchto řízení za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Osvobození
od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést bezplatně
řízení podle své libosti. K dnešnímu dni jen samotný NSS eviduje celkem 181 věcí téhož
stěžovatele, vesměs podaných v průběhu posledního roku. Jelikož stěžovatel „vrší“ správní
a soudní řízení (například tím, že stále dokola napadá procesní rozhodnutí soudů či postup
správních orgánů, přestože v právně totožných věcech stěžovatele již byl pravomocně vysloven
závazný názor NSS), aniž důsledně váží důvodnost svého postupu, je podle NSS správné,
aby stěžovatel vedl soudní řízení s vědomím jeho nákladů a aby uhradil soudní poplatek
(srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2012, čj. 6 Ans 14/2012-11).
[9] Vzhledem k popsaným okolnostem postupoval městský soud správně, pokud učinil závěr,
že je namístě stěžovateli odepřít dobrodiní osvobození od soudních poplatků, a to v plné výši.
[10] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 9
věta první s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov.
např. rozsudek NSS ze dne 17. 9. 2015, čj. 1 As 197/2015-19). Městský soud tedy nepochybil tím,
že stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů.
[11] NSS proto zamítl kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[12] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení náklady
nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu