ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.131.2019:21
sp. zn. 10 Azs 131/2019 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: N. K., zast. Mgr. Pavlem
Bednaříkem, advokátem se sídlem Bartolomějská 291/11, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/2, Praha 3, proti
rozhodnutím žalované ze dne 8. 2. 2019, čj. CPR-24355-2/ČJ-2017-930310-V235 a čj. CPR-
24355-3/ČJ-2017-930310-V235, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Praze ze dne 12. 4. 2019, čj. 44 A 13/2019-24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku krajského
soudu, kterým byla zamítnuta její žaloba proti shora uvedeným rozhodnutím žalované.
Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2019, čj. CPR-24355-2/ČJ-2017-930310-V235, žalovaná zamítla
odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie
Středočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort
(dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 8. 2017, čj. KRPS-170063-33/ČJ-2017-010026,
kterým bylo žalobkyni uloženo správní vyhoštění dle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), a stanovena doba, po kterou jí nelze umožnit vstup na území
členských států Evropské unie v délce 6 měsíců, a potvrdila jej. Žalovaná v odůvodnění svého
rozhodnutí vyšla ze skutečnosti, že žalobkyně minimálně dne 25. 5. 2017 vykonávala
ve společnosti Initial Ecotex na adrese Kralupy nad Vltavou, ul. V Pískovně 2058, bez platného
povolení k zaměstnání pracovní činnost jako pomocná dělnice na lince čištění prádla (oddělení
šití), tj. byla na území České republiky zaměstnána bez povolení k zaměstnání.
[2] Rozhodnutím ze dne 8. 2. 2019, čj. CPR-24355-3/ČJ-2017-930310-V235, pak žalovaná
zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 4. 8. 2017,
čj. KRPS-170063-34/ČJ-2017-010026, kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady
řízení spojené s řízením o správním vyhoštění paušální částkou ve výši 1 000 Kč.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojila stěžovatelka žalobou u krajského soudu,
který její žalobu zamítl.
[4] Krajský soud přisvědčil závěrům správních orgánů, přičemž vyšel ze skutkového stavu,
který tu byl v době rozhodování žalované tak, jak byl zjištěn správními orgány. Žalobkyně
jako účastnice řízení vypověděla, že dne 23. 5. 2017 vycestovala z Ukrajiny a přes Polsko
dne 24. 5. 2017 přicestovala do České republiky. Polské vízum si zajistila sama na ambasádě
v Kyjevě. V Polsku neměla uzavřenu žádnou pracovní smlouvu a ani tam nepracovala. Do České
republiky ji nikdo nevyslal. Práci jí nabídl neznámý (rusky mluvící) muž. Pracovala na základě
ústní dohody, písemnou smlouvu nepodepisovala. V době kontroly pracovala první den.
Na Ukrajině se má kam vrátit, neboť tam má manžela a dceru s dítětem. Podle písemných
podkladů měla žalobkyně uzavřít pracovní smlouvu se společností OVD-TEMYRTRANS
SP.Z O.O. se sídlem v Polsku dne 24. 5. 2017. Téhož dne také měla být „poučena“
o tom, že jako zaměstnanec uvedené společnosti byla vyslána na území České republiky k plnění
zakázky pro společnost Vidininvest, s. r. o. Společnost OVD-TEMYRTRANS přitom
již od 1. 1. 2017 měla uzavřenou smlouvu o poskytování přeshraničních služeb se společností
Vidininvest Trade, s. r. o., v níž se zavázala provádět dokončovací stavební práce, balicí práce
a úklidové práce na území České republiky. Podle rámcové smlouvy o dílo uzavřené
mezi společností ISS Facility Services, s. r. o., jako objednatelem a společností Vidininvest
jako zhotovitelem bylo předmětem smlouvy provádění úklidových a dalších služeb zhotovitelem
na provozních střediscích objednatele. Podle dodatku č. 2 k uvedené rámcové smlouvě byl zúžen
rozsah středisek tak, že nadále nemělo být poskytováno dílo v provozovně TESCO; přílohou
tohoto dodatku bylo stanovení jednotkové ceny za provádění služeb (úklidové práce), konkrétně
i v areálu společnosti Initial Ecotex.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Včas podanou kasační stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedeného
rozsudku krajského soudu z důvodů, jež lze dle jejího názoru podřadit pod §103 odst. 1 písm. a),
b) a c) zákona s. ř. s.
[6] Stěžovatelka uvádí shodnou argumentaci jako v podané žalobě se zaměřením
na pochybení správních orgánů i městského soudu v právním posouzení skutkového stavu,
neboť na něj měl být aplikován §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Na území České republiky
nevykonávala práci neoprávněně, neboť byla pouze vyslána svým polským zaměstnavatelem
v rámci přeshraničního poskytování služeb v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady
č. 96/71/ES, o vyslání pracovníků v rámci poskytování služeb, a proto žádné pracovní povolení
ani jiný doklad k výkonu pracovní činnosti na území České republiky nepotřebovala.
[7] Dále namítla, že krajský soud (stejně jako správní orgány) vycházel z její výpovědi
ve správním řízení, přičemž není znalá obchodních a smluvních vztahů zúčastněných společností,
a proto nemohla být schopna stěžejní otázky posoudit. Tyto nejasnosti mohly být zhojeny,
pokud by byly provedeny navrhované důkazy a zopakován její výslech. Ze všech výše uvedených
důvodů navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Úvodem NSS předesílá, že po skutkové i právní stránce obdobné věci řešil
již např. v rozsudcích ze dne 6. 9. 2018, čj. 9 Azs 278/2018-19, ze dne 21. 11. 2018,
čj. 6 Azs 266/2018-14, ze dne 10. 1. 2019, čj. 7 Azs 275/2018-19, ze dne 6. 6. 2019,
čj. 7 Azs 155/2019-14, či ze dne 13. 6. 2019, čj. 7 Azs 156/2019-15. Ve všech těchto věcech
jako zaměstnavatel vyhošťovaných cizinců figurovala společnost OVD-TEMYRTRANS, spojuje
je také obdobný způsob „zaměstnávání“ a uplatněné žalobní a kasační námitky. Na závěrech
v těchto rozsudcích uvedených nemá NSS co měnit, a proto z nich vychází i v této věci.
[10] NSS je v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán rozsahem kasační stížnosti a důvody,
pro které je podána. Jediným přípustným důvodem kasační stížnosti, pro který by mohl zdejší
soud uvažovat o zrušení rozsudku krajského soudu, je nesprávné posouzení právní otázky
spočívající v neaplikaci §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti na zjištěný skutkový stav.
K případnému zpochybnění zjištěného skutkového stavu směřuje druhá kasační námitka stran
neprovedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů ve správním řízení stejně jako opakování
vlastního výslechu. Tato druhá námitka je však dle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, protože
nebyla uplatněna v řízení před krajským soudem, přestože stěžovatelce nic nebránilo ji uplatnit.
[11] Ze zjištěného skutkového stavu, zejména z okolností, za jakých vznikl pracovně-právní
vztah stěžovatelky, k jeho změnám (změna místa výkonu práce ve stejný den, kdy byla uzavřena
pracovní smlouva), jakož i vzhledem k údajným předcházejícím smluvním ujednáním
mezi zaměstnavatelem stěžovatelky a společností Vidininvest a mezi touto společností
a společností ISS Facility Services, je nepochybně zřejmé, že již v okamžiku údajného přijetí
stěžovatelky do pracovního poměru byly vytvořeny podmínky pro zprostředkování pracovní síly
u posledně jmenované společnosti. Stěžovatelka netvrdila, že by kdy vůbec v Polsku po uzavření
pracovní smlouvy vykonávala pro svého zaměstnavatele jakoukoliv pracovní činnost. Naopak
uvedla, že nikdy ani žádnou pracovní smlouvu v Polsku, resp. s jakoukoli polskou společností,
ani neuzavřela (práce byla údajně podle její výpovědi sjednána až v České republice na základě
ústní dohody s neznámým mužem). Stěžovatelkou předloženými písemnostmi dokladovaný
způsob výkonu závislé práce krajský soud správně posoudil jako agenturní zprostředkovávání
práce, na nějž nelze aplikovat výjimku z povinnosti získat pracovní povolení dle §98 písm. k)
zákona o zaměstnanosti. Oprávnění k výkonu pracovní činnosti na území České republiky
by stěžovatelka nepotřebovala pouze v případě, pokud by vykonávala svou hlavní činnost
v členském státě, v němž má její zaměstnavatel sídlo. Z ničeho však nevyplynulo, že by v Polsku
jakoukoliv pracovní činnost v rámci pracovního poměru vykonávala, a proto je zcela v souladu
s judikaturou zdejšího soudu (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2018, čj. 2 Azs 289/2017-31,
č. 3713/2018 Sb. NSS) závěr o neoprávněném výkonu závislé práce stěžovatelky na území České
republiky.
[12] Na posuzovanou situaci tak nelze aplikovat výjimku z povinnosti získání pracovního
povolení dle §98 písm. k) zákona o zaměstnanosti. Nutnost aplikace této výjimky nevyplývá
ani z práva EU, či ze stěžovatelkou akcentovaného vyjádření Evropské komise.
K tomu též srov. rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2018, čj. 4 Azs 134/2018-18, který se jím zabýval
a uzavřel, že „předložené vyjádření Evropské komise obsahuje toliko obecné závěry bez vazby na uvedené
skutkové okolnosti případu, a pro jeho posouzení tak není relevantní“, s čímž se ztotožňuje i nyní
rozhodující senát.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Na základě výše uvedeného tedy NSS kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1
za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť ve věci neměla úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu