ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.234.2019:28
sp. zn. 10 Azs 234/2019 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. T. B., zast. Mgr. Ladislavem
Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 27, Ústí nad
Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 5. 2019, čj. KRPU-33392-54/ČJ-2019-040022,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.
6. 2019, čj. 75 A 18/2019-38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která je splatná do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se pokusil přes ČR dostat nelegálně do Německa, byl tam však zadržen
a 15. 2. 2019 vrácen zpět do ČR. Dne 16. 2. 2019 Policie ČR zahájila se žalobcem správní řízení
ve věci správního vyhoštění. Následujícího dne žalovaná zajistila žalobce dle §124 odst. 1
písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Dne 10. 5. 2019 žalovaná vydala žalobou
napadené rozhodnutí o prodloužení doby zajištění za účelem správního vyhoštění podle §124
odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a to o 60 dnů. Proti prodloužení zajištění se žalobce bránil
žalobou, ve které žalované vytýkal nedostatečné odůvodnění. Žalobu krajský soud zamítl.
V rozsudku zdůraznil, že žalovaná uvedla, z jakých důvodů žalobci prodloužila dobu zajištění.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu
dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. V ní namítá, že „podstatou jeho žalobní námitky nebyla nezákonnost
či nepřiměřenost doby prodloužení zajištění, nýbrž nepřezkoumatelnost konkrétní šedesátidenní doby,
po kterou bylo zajištění stěžovatele prodlouženo“. Stěžovatel namítá nedostatečné odůvodnění doby,
o kterou bylo zajištění cizince prodlouženo, žalovaná se prý dostatečně nevyjádřila k tomu,
proč zajištění prodloužila právě o 60 dnů. Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek krajského
soudu a rozhodnutí žalované.
[3] Žalovaná ve vyjádření odkazuje na napadené rozhodnutí, v němž je na straně 8 uveden
orientační výčet dob spojených s plánovanými úkony. Zdůrazňuje, že stanovená doba
prodloužení ani nedosáhla maximální možné doby zajištění stanovené zákonem. Dobu
prodloužení zajištění náležitě odůvodnila odkazem na výčet úkonů nutných k zabezpečení
realizace správního vyhoštění. Navrhla NSS, aby vydal rozsudek o zamítnutí kasační stížnosti.
[4] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost
má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti
posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal
přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] Jedinou námitkou, kterou kasační stížnost přináší, je, zda byla část výroku rozhodnutí
žalované, jíž byla stanovena doba trvání zajištění, řádně a dostatečně odůvodněna.
[7] Dle platné právní úpravy je nejdůležitější částí rozhodnutí o zajištění cizince ta část
výroku, jíž se vyslovuje samotné zajištění. Délka zajištění nesmí přesáhnout dobu přiměřenou
vzhledem ke sledovanému cíli (viz rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2011, čj. 1 As 93/2011-79,
bod 13, srov. rozhodnutí velkého senátu ESLP ze dne 29. 1. 2008 ve věci Saadi proti Velké Británii,
stížnost č. 13229/03, §79). Vedlejší ustanovení výroku rozhodnutí o zajištění cizince,
jímž se stanoví doba trvání zajištění (§124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), musí být proto
řádně odůvodněno (§68 odst. 3 správního řádu). Hlavním kritériem pro stanovení doby trvání
zajištění je předpokládaná složitost přípravy výkonu správního vyhoštění, proto musí být
v odůvodnění rozhodnutí o zajištění uveden výčet předpokládaných úkonů potřebných k realizaci
vyhoštění s uvedením odhadu jejich časové náročnosti (blíže cit. rozsudek 1 As 93/2011).
[8] V odůvodnění rozhodnutí o prodloužení zajištění žalovaná krom jiného uvádí
(s. 9 rozhodnutí):
„Na základě výše uvedených skutečností se účastníkovi řízení prodlužuje doba trvání zajištění
za účelem správního vyhoštění o 60 dnů, k dokončení úkonů vedoucích k realizaci správního
vyhoštění účastníka řízení a v daném případě je dán důvod pro vydání rozhodnutí o prodloužení
doby trvání zajištění účastníka řízení za účelem správního vyhoštění podle §124 odst. 3 zákona
č. 326/1999 Sb., neboť je nezbytně nutné v pokračování přípravy realizace správního vyhoštění
pokračovat. Prodloužení doby trvání zajištění účastníka řízení je nezbytná k dosažení výkonu
správního vyhoštění.“
[9] Stěžovatel se v žalobě i kasační stížnosti zaměřil jen na tento jediný odstavec. Právě
proto tvrdí, že žalovaná nevysvětlila, proč zvolila zrovna dobu 60 dnů. Jednotlivé pasáže
odůvodnění však nelze vytrhávat z jejich kontextu. Žalovaná například na s. 8 dostatečně
konkretizuje předpokládané procesní úkony a jejich předpokládanou délku (uvádí zde například,
že je nucena vyčkat reakce dožadovaného státu a vydání náhradního cestovního dokladu,
tuto dobu odhaduje na 40 až 60 dnů). S ohledem na skutečnost, že vydání náhradního cestovního
dokladu již bylo posledním krokem, na nějž čekala žalovaná, což ostatně vyplývá z odstavce,
který předchází stěžovatelem citovanému odstavci a Ministerstvo veřejné bezpečnosti
Vietnamské socialistické republiky do té doby nezaslalo žádnou odpověď, řídila se žalovaná
pouze obvyklou dobou vydání náhradního cestovního dokladu, kterou zná ze své rozhodovací
praxe.
[10] Názor stěžovatele o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí je proto mylný. NSS proto zamítl
kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[12] Krajský soud usnesením ze dne 28. 5. 2019 ustanovil stěžovateli zástupcem
Mgr. Ladislava Bártu, advokáta. Podle §35 odst. 10 poslední věty s. ř. s. zástupce ustanovený
v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační
stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. NSS určil
odměnu advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif) částkou za jeden úkon právní služby (podání
kasační stížnosti) při sazbě 3 100 Kč za úkon ve výši 3 100 Kč dle §7 bodu 5 ve spojení s §9
odst. 4 písm. d) advokátního tarifu. Paušální náhrada hotových výdajů pak činí 300 Kč dle §13
odst. 4. Zástupce není plátcem DPH, proto činí celková částka odměny za zastupování 3 400 Kč.
Tato částka bude vyplacena do 30 dnů od právní moci rozsudku z účtu NSS.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. října 2019
Zdeněk Kühn
předseda senátu