ECLI:CZ:NSS:2019:10.AZS.259.2018:34
sp. zn. 10 Azs 259/2018 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: T. T. M., zastoupený Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 834/8, Brno, proti žalovanému: Velvyslanectví České
republiky v Hanoji, se sídlem 13 Chu Van An, Hanoj, Vietnamská socialistická republika, adresa
pro doručování Ministerstvo zahraničních věcí, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2017, čj. 2993/2017-HANOI-V, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2018,
čj. 57 A 11/2017-34,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2018, čj. 57 A 11/2017-34,
se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Výše uvedeným rozsudkem krajský soud podle §78 odst. 1 s. ř. s. zrušil usnesení
žalovaného ze dne 1. 9. 2017, věc mu vrátil k dalšímu řízení (§78 odst. 4 s. ř. s.) a zavázal
žalovaného, aby žalobci nahradil náklady řízení. Podle citovaného usnesení byla žádost žalobce
o zaměstnaneckou kartu nepřijatelná, protože si předem nesjednal termín podání žádosti,
přestože je tato povinnost žalovaným stanovena.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů,
které podřadil pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítl, že krajský soud rozhodl ve věci samé
bez jednání, ačkoliv pro to nebyly splněny podmínky, neboť stěžovatel požádal o jeho nařízení.
Dále namítl nesprávné posouzení usnesení stěžovatele jako přezkoumatelného právního aktu
v souladu s §65 s. ř. s.; odpovídajícím žalobním typem je podle stěžovatele žaloba na ochranu
před nezákonným zásahem správního orgánu podle §82 a násl. s. ř. s. Nesouhlasil také
se závěrem, že žádost žalobce byla řádně podána tzv. nouzovým způsobem. Krajský soud podle
stěžovatele neprokázal svůj obecný závěr, že systém Visapoint nebyl v době podání žádosti
žalobce schopen zajistit mu podání žádosti lidsky důstojným způsobem. Stěžovatel navrhl,
aby NSS napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[3] Žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti jako nedůvodné.
[4] Kasační stížnost je důvodná.
[5] NSS přisvědčil stěžovateli, že řízení před krajským soudem bylo zatíženo vadou,
která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
[6] Podle §51 odst. 1 s. ř. s. soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to účastníci shodně
navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy, nevyjádří-li účastník do dvou týdnů
od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.
Podle odst. 2 stanoví-li tak tento zákon, rozhoduje soud bez jednání o věci samé i v dalších případech.
NSS v rozsudku ze dne 8. 6. 2017, čj. 1 As 180/2017-43, shrnul, že „[n]ezbytnými předpoklady fikce
souhlasu, na základě které soud může o návrhu rozhodnout bez jednání, je tedy doručení výzvy k vyjádření,
zda účastník souhlasí s tímto postupem, a marné uplynutí lhůty k vyjádření. Rozhodne-li soud ve věci samé
bez nařízení jednání před uplynutím dvoutýdenní lhůty pro vyjádření nebo nepřihlédne-li k řádně a včas
uplatněnému nesouhlasu, dopustí se vady řízení, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé
ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. např. rozsudky ze dne 29. 11. 2005, č. j. 4 As 46/2004-58,
nebo ze dne 30. 9. 2009, č. j. 8 As 49/2008-62). Současně tím soud poruší také právo účastníka řízení
na veřejné projednání věci v jeho přítomnosti, včetně možnosti vyjádřit se k věci, které je v ústavněprávní rovině
zaručeno čl. 38 odst. 2 Listiny.“ Kromě případů stanovených v odst. 1 soudní řád správní připouští
vydání rozsudku bez jednání pouze tehdy, ruší-li soud napadené rozhodnutí správního orgánu
pro vady řízení uvedené v §76 odst. 1, 2 s. ř. s., popřípadě vyslovuje-li jeho nicotnost.
[7] Ze soudního spisu vyplývá, že dne 18. 10. 2017 byla stěžovateli doručena výzva,
aby ve lhůtě dvou týdnů krajskému soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení
jednání. Dne 30. 10. 2017, tedy před uplynutím stanovené lhůty, podal stěžovatel u krajského
soudu vyjádření, v jehož závěru výslovně požádal, aby krajský soud nařídil ve věci jednání.
Svou žádost o nařízení jednání stěžovatel zopakoval ve svém vyjádření k žalobě ze dne
6. 12. 2017. Krajský soud však žalobu projednal bez nařízení jednání a dne 24. 9. 2018 vydal
napadený rozsudek, ve kterém v bodě 17. konstatoval, že rozhodl bez jednání za splnění
podmínek dle §51 odst. 1 s. ř. s. Z obsahu soudního spisu však zjevně vyplývá, že pro takový
postup nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, neboť stěžovatel s tímto postupem
nesouhlasil.
[8] V posuzované věci nebyly naplněny ani jiné okolnosti výslovně předvídané soudním
řádem správním, kdy by soud mohl rozhodnout o věci samé bez jednání, protože krajský soud
zrušil rozhodnutí stěžovatele podle §78 odst. 1 s. ř. s. (srov. §51 odst. 2 ve spojení s §76 s. ř. s.
a contrario). Krajský soud proto pochybil, rozhodl-li ve věci samé bez nařízení jednání.
[9] NSS se v tomto okamžiku nemůže vyjádřit k dalším námitkám uplatněným v kasační
stížnosti, protože nelze předjímat další vývoj věci v návaznosti na jednání před krajským soudem.
Vypořádání těchto námitek by bylo předčasné a potvrzení nebo popření správnosti závěrů
krajského soudu by postrádalo svůj význam.
[10] Z uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost je důvodná,
a proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první
s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS ve zrušovacím
rozhodnutí (§110 odst. 4 s. ř. s.), tedy k projednání žaloby nařídí jednání. V novém rozhodnutí
rozhodne krajský soud rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. ledna 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu