ECLI:CZ:NSS:2019:11.KSS.2.2018:144
sp. zn. 11 Kss 2/2018 - 144
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a členů
JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Olgy Pouperové, JUDr. Petra Poledne
a JUDr. Pavla Klaila projednal v ústním jednání dne 18. 1. 2019, návrh předsedy Městského
soudu v Praze na zahájení kárného řízení ze dne 9. 4. 2018, sp. zn. Spr 999/2018,
proti JUDr. Margitě Víškové, samosoudkyni Městského soudu v Praze, zast. JUDr. Přemyslem
Hochmanem, advokátem se sídlem Na Florenci 1, Praha 1, a rozhodl
takto:
JUDr. Margita Víšková, nar. X,
soudkyně Městského soudu v Praze
s e u z n á v á v i n n o u , ž e
poté, co byl dne 1. 2. 2018 v insolvenčním rejstříku zveřejněn návrh dlužníka OLEO
CHEMICAL, a.s., IČO 27167909 na vydání předběžného opatření, v řízení vedeném pod
sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011, dne 2. 2. 2018 tomuto návrhu plně vyhověla, a to usnesením
č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250, které bylo na její pokyn dne 5. 2. 2018 v 16:46 hodin
též zveřejněno v insolvenčním rejstříku pod pořadovým číslem B-279, přičemž následujícího dne
6. 2. 2018 o stejném návrhu ze dne 31. 1. 2018 opětovně rozhodla, a to usnesením pod
č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-B-282 tak, že návrh na vydání předběžného opatření naopak
zamítla, ač jí již dne 5. 2. 2018 vedoucí kanceláře k jejímu dotazu sdělila, že vyhovující usnesení
ze dne 2. 2. 2018 sice nebylo účastníkům doručeno zvláštním způsobem, ale bylo již zveřejněno
v insolvenčním rejstříku, tedy bylo ve smyslu §71 a násl. insolvenčního zákona doručeno, čímž
se stalo ve smyslu §170 odst. 1 o. s. ř., za použití §7 insolvenčního zákona závazné pro soud,
potažmo pro soudkyni, která je vydala, a následně v úmyslu zastřít skutečnost vydání usnesení
ze dne 2. 2. 2018 v rozporu s §215e odst. 3 a §170 odst. 1 VKŘ pro okresní a krajské soudy
nechala toto usnesení z insolvenčního rejstříku i spisu trvale odstranit a pod stejným pořadovým
číslem B-279 byl na její pokyn zveřejněn záznam o mylném zařazení tohoto usnesení
do insolvenčního spisu,
t e d y :
zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru v nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů.
T í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za t o se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako kárné
opatření snížení platu o 10 % na dobu 4 měsíců, počínaje měsícem následujícím po právní
moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 16. 4. 2018
bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. Margitě Víškové, soudkyni Městského soudu v Praze,
působící na insolvenčním úseku tohoto soudu. K vytýkanému skutku, tak jak je popsán ve výroku
tohoto kárného rozhodnutí, kárný navrhovatel uvedl, že dne 2. 2. 2018 v 16:13 hod.
zaslala JUDr. Víšková (dále též „kárně obviněná“) vedoucí kanceláře usnesení
č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250 (dále též „vyhovující usnesení“), kterým vyhověla návrhu
dlužníka (společnosti OLEO CHEMICAL, a.s.) na vydání předběžného opatření, a to spolu
s referátem k jeho vypravení a zveřejnění. Současně spis odnesla do soudní kanceláře. Vzhledem
k tomu, že ve spisu byl založen pokyn kárně obviněné z téhož dne k vypravení jiné písemnosti,
spolu s poznámkou „přilož k usnesení o PO“, je podle předsedy Městského soudu v Praze (dále též
„kárný navrhovatel“) zřejmé, že vyhovující usnesení muselo být v té době již fyzicky součástí
soudního spisu. Následujícího pracovního dne (5. 2. 2018) bylo vyhovující usnesení zadáno
do systému ISIR (pod poř. č. B-279) a v 16:46 hod. bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku.
O této skutečnosti byla téhož dne kárně obviněná informována vedoucí soudní kanceláře.
I přesto dala kárně obviněná dne 6. 2. 2018 kanceláři pokyn, aby vyhovující usnesení bylo staženo
z insolvenčního rejstříku (čemuž odpovídá zveřejněná poznámka, že usnesení „není k dispozici“)
a aby bylo též odstraněno ze soudního spisu (tomu odpovídá záznam o mylném zařazení pod
poř. č. 279). Téhož dne pak kárně obviněná vyhotovila usnesení, kterým o stejném návrhu
na vydání předběžného opatření rozhodla opačně (dále též „zamítavé usnesení“), a to usnesení
č. j. MSPM 76 INS 2762/2011-B-282. Toto usnesení bylo ve 12:45 hod. zasláno vedoucí
kanceláře a poté byl dán pokyn k jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku; ke zveřejnění došlo
ve 14:45 hod. Tyto skutečnosti dle kárného navrhovatele dostatečně potvrzují existenci skutku
uvedeného v kárném návrhu, jehož podstatou je hrubé porušení procesních předpisů kárně
obviněnou při rozhodování o návrhu dlužníka na vydání předběžného opatření. Dle názoru
kárného navrhovatele kárně obviněná popsaným jednáním porušila povinnosti soudce a svým
zaviněným jednáním ohrozila důvěru v nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudu,
ve smyslu ustanovení §87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (dále jen „zákon
č. 6/2002 Sb.“). Vzhledem k závažnosti tohoto jednání a případné újmě, kterou mohl utrpět
poškozený, nepodal-li proti zamítavému usnesení odvolání, kárný navrhovatel navrhl, aby kárně
obviněné bylo jako kárné opatření uloženo snížení platu o 10 % na dobu 6 měsíců, ve smyslu
§88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb.
[2] Kárně obviněná ve svém vyjádření ke kárnému návrhu uvedla, že v insolvenčním řízení
dlužníka OLEO CHEMICAL, a.s., bylo dne 1. 2. 2018 zveřejněno rozhodnutí Ústavního soudu,
kterým bylo zrušeno dříve vydané rozhodnutí o povolení reorganizace tohoto dlužníka. Téhož
dne pak napadl u městského soudu návrh na vydání předběžného opatření podaný dlužníkem.
Následujícího dne (2. 2. 2018) odpoledne začala kárně obviněná psát usnesení, kterým se návrhu
na vydání předběžného opatření vyhovuje (vyhovující usnesení). Toto usnesení dopsala
až po pracovní době a poslala je e-mailem vedoucí kanceláře, spolu s pokynem k jeho zveřejnění
a doručení (e-mail byl odeslán v 16:13 hod.). Předmětný insolvenční spis taktéž odnesla
do kanceláře. Výše zmiňované rozhodnutí Ústavního soudu si poté vzala domů na prostudování,
stejně jako její kolegyně JUDr. B., se kterou se o dopadu tohoto rozhodnutí na projednávanou
insolvenční věc bavila. Následující pracovní den (5. 2. 2018) poté, co prostudovala rozhodnutí
Ústavního soudu a jeho dopady konzultovala s kolegy, začala psát usnesení, kterým se návrhu na
vydání předběžného opatření ze dne 1. 2. 2018 nevyhovuje (zamítavé usnesení). Vedoucí soudní
kanceláře paní M. proto dala během dopoledne ústní pokyn, aby vyhovující usnesení nebylo
zveřejněno, vypraveno a ve spise žurnalizováno; neuvědomuje si, že by jí bylo paní M. řečeno, že
v mezidobí již ke zveřejnění došlo. Kárně obviněná tedy předpokládala, že vyhovující usnesení
zveřejněno v insolvenčním rejstříku nebylo. Vedoucí kanceláře nicméně přes zmiňovaný pokyn
vyhovující usnesení dne 5. 2. 2018 v 16:46 hod.(zřejmě omylem) zveřejnila v insolvenčním
rejstříku. Téhož dne přitom učinila do spisu úřední záznam o „zmylnění“ tohoto zápisu;
v insolvenčním rejstříku ale zmylnění toho dne neprovedla a kárně obviněnou o ničem
neinformovala. Zmylnění zápisu bylo kanceláří zveřejněno v insolvenčním rejstříku až 6. 2. 2018.
Dne 6. 2. 2018 kárně obviněná dokončila zamítavé usnesení, které poslala kanceláři s pokynem
k jeho zveřejnění; předpokládala přitom, že její ústní pokyn ze dne 5. 2. 2018 byl respektován.
Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno ve 14:44 hod. Kárně obviněná v této
souvislosti zdůraznila, že pokud by věděla o tom, že vyhovující usnesení již bylo v insolvenčním
rejstříku zveřejněno, takto by v případě zamítavého usnesení nepostupovala. Následně, ještě
během dopoledne, nahlédla do systému ISIR, kde zjistila, že vyhovující usnesení bylo
v insolvenčním rejstříku již 5. 2. 2018 zveřejněno (nebylo nicméně vypraveno ani žurnalizováno
ve spisu). Poté, co jí byl spis vedoucí kanceláře předložen, dodatečně do něj vyhotovila referát
ukládající kanceláři vyhovující usnesení nevypravovat a nezveřejňovat a provést zmylnění tohoto
zápisu v insolvenčním rejstříku. Jakkoli celá situace vznikla pochybením soudní kanceláře,
považovala za vhodné takto postupovat, neboť neměla co skrývat.
[3] K okolnostem, za nichž k popsanému jednání došlo, kárně obviněná uvedla, že v té době
čelila zdravotním problémům a nacházela se i ve velmi zatěžující osobní situaci. Připustila,
že jednala zkratkovitě a nedomyslela, že vedoucí kanceláře je nezkušená a nemusí provést ústní
pokyn, jakkoli dala najevo, že mu rozumí. Kárně obviněná dále zdůraznila, že je soudkyní
již 25 let a její práce byla vždy kladně hodnocena. V roce 2009 byla jmenována místopředsedkyní
soudu, po šesti měsících však na tuto funkci rezignovala, neboť se v ní necítila být dostatečně
soudcem. Insolvenční agenda je velmi náročná, soudci na tomto úseku čelí velkému nápadu věcí.
Kárně obviněná pracuje s plným nasazením a odpovědností, je však limitována kvalitou práce
soudní kanceláře a fluktuací pomocného personálu, včetně asistentů. O této dlouhodobě trvající
nepříznivé situaci opakovaně informovala i místopředsedkyni soudu JUDr. Bradáčovou. Kárně
obviněná si je vědoma, že za chod soudní kanceláře odpovídá soudce, není však v jejích silách
reálně kontrolovat dodržování vydaných pokynů, apod. V této souvislosti konstatovala, že vedení
městského soudu upozorňovala již v průběhu roku 2017, že kancelář řádně neplní své povinnosti
(vypravování pošty, zakládání listin do spisu, apod.). V polovině prosince roku 2017 nastoupila
jako vedoucí kanceláře zcela nezkušená paní M., která se vše teprve „za pochodu“ učila, dělala
přitom chyby a nedalo se na její práci spolehnout. To vše při vysokém nápadu nejen
insolvenčních věcí, ale též incidenčních sporů a žalob na zmatečnost, které kárně obviněná
vyřizuje. Ze strany vedení soudu jí přitom nikdy nebyla poskytnuta žádná úleva. Kárně obviněná
požádala, aby i tyto okolnosti věci byly kárným senátem zohledněny.
[4] Na nařízeném jednání zástupkyně kárného navrhovatele (JUDr. Simona Bradáčová,
místopředsedkyně Městského soudu v Praze) k dotazům kárného senátu uvedla, že chování kárně
obviněné je ve vztahu k soudní kanceláři i kolegům problematické. JUDr. Bradáčová od ledna
roku 2018 zajistila, aby do oddělení kárně obviněné chodily vypomáhat pracovnice z oddělení
Cm, několik jich však odmítlo s kárně obviněnou spolupracovat, hrozily i výpovědí. Rovněž nově
přidělená asistentka se dožadovala přeřazení od kárně obviněné s tím, že se s ní nedá jednat.
Celkově je v předmětném soudním oddělení velká fluktuace pracovníků. Kárně obviněná
kancelář ani asistenty neinstruuje, jak konkrétně si představuje výkon jejich práce. Způsob práce
kárně obviněné, včetně toho, jak vede spisy, nelze v řadě případů označit za standardní; mnohdy
přímo odporoval vnitřnímu a kancelářskému řádu (dále jen „VKŘ“). To ostatně potvrdila
i hloubková kontrola v soudním oddělení, provedená dozorčí úřednicí. Z hlediska rozhodovací
činnosti považuje kárně obviněnou za kvalitní, odborně erudovanou soudkyni. K dotazu, jakým
způsobem jsou obsazovány posty vedoucích kanceláří na obchodním úseku soudu,
JUDr. Bradáčová uvedla, že vybírány jsou obvykle ze stávajících zaměstnankyň, jejich zaučení
před uvedením do funkce většinou netrvá ani jeden rok.
[5] Kárně obviněná ve své výpovědi na nařízeném jednání vypověděla, že v pátek 2. 2. 2018
vyhotovila po pracovní době vyhovující usnesení. To zaslala elektronicky kanceláři, spolu
s pokynem k jeho doručení a zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Spis také fyzicky donesla
na kancelář, vyhovující usnesení v něm bylo v tištěné podobě založeno. O víkendu dospěla
k názoru, že fakt, že Ústavní soud v dané věci zrušil rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka,
jí nebrání rozhodnout o povolení reorganizace znovu. Rozhodla se tedy, že tak učiní. Bylo
jí přitom zřejmé, že v případě povolení reorganizace nastanou účinky nařízeného předběžného
opatření (vyhovujícího usnesení) automaticky; vyhovující usnesení by tedy za této situace bylo
obsoletní. V pondělí ráno (5. 2. 2018) celou věc ještě zkonzultovala s kolegyní JUDr. B.
a JUDr. Z. z Vrchního soudu v Praze a rozhodla se reorganizaci dlužníka povolit. Během
dopoledne tedy zašla do kanceláře, kde jí vedoucí paní M. sdělila, že vyhovující usnesení ještě
nebylo zveřejněno. Dala proto ústní pokyn, aby toto usnesení nebylo vypravováno a zveřejněno,
na což paní M. zareagovala přikývnutím. Písemný pokyn v tomto směru nevydala, neškrtla ani
původní referát ze dne 2. 2. 2018; tento postup jí vůbec nenapadl, jednala ve stresu. Předtím, než
začala vyhotovovat zamítavé usnesení, si v insolvenčním rejstříku neověřila, zda nebylo
vyhovující usnesení zveřejněno. Zamítavé usnesení vyhotovila během pondělního dopoledne,
poté je donesla do soudní kanceláře, kde jí však paní M. sdělila, že vyhovující usnesení bylo již
zveřejněno. Kárně obviněná nejprve popřela, že by dala pokyn ke zmylnění zápisu o vydání
vyhovujícího usnesení v insolvenčním rejstříku s argumentem, že tento úkon provedla paní M. o
své vůli. Později nicméně připustila, že paní M. řekla, že zveřejněný záznam o vydání
vyhovujícího usnesení musí být z insolvenčního rejstříku stažen, „protože tam nemá být“. Uvedla, že
poté, co zjistila, že zmiňované usnesení je (oproti jejímu pokynu) zveřejněno v insolvenčním
rejstříku, dala pokyn: “tak to zmylňete“. Paní M. odpověděla: „já si s tím poradím“. Následujícího dne
(úterý 6. 2. 2018) kárně obviněná vyhotovila zamítavé usnesení a poslala je kanceláři ke zveřejnění
a vypravení; současně rozhodla o povolení reorganizace dlužníka.
[6] K dotazu kárného senátu, jak si vysvětluje, že ke zveřejnění vyhovujícího usnesení došlo
v insolvenčním rejstříku až před sedmnáctou hodinou dne 5. 2. 2018, kárně obviněná uvedla,
že tento fakt přičítá chaotické a neorganizované práci soudní kanceláře. K dotazu, proč
by vedoucí kanceláře paní M. měla nejprve tvrdit, že vyhovující usnesení nezveřejní a následně
tvrdit, že zveřejněno bylo, ačkoli tomu tak v té době ještě nebylo, kárně obviněná uvedla, že má
pověst rázné soudkyně a paní M. se nejspíše bála přiznat, že vyhovující usnesení dosud
nezveřejnila. Proto, když byla dotazována, co s tímto usnesením je, odpověděla, že již bylo
zveřejněno. Současně kárně obviněná odmítla, že by provedená záměna usnesení byla vyvolána
čímkoliv jiným, než změnou jejího právního názoru na (ne)potřebnost nařízení předběžného
opatření. Za podstatné pokládá, že v době, kdy žádala o stažení záznamu o vydání vyhovujícího
usnesení z insolvenčního rejstříku, tento záznam dosud proveden nebyl, neboť k tomu došlo až
později odpoledne. Dle jejího názoru se tedy skutek vytýkaný kárným návrhem nestal.
[7] Pokud jde o okolnosti, za nichž bylo vyhovující usnesení fyzicky odstraněno ze soudního
spisu, kárně obviněná na dotazy kárného senátu uvedla, že v tomto smyslu žádný pokyn kanceláři
nedala a sama usnesení ze spisu neodstranila. Pouze poté, co jí byl spis předložen kanceláří zpět
a toto usnesení v něm již nebylo, vyhotovila (6. 2. 2018) referát, jehož součástí byl pokyn „vyřaď
z IR usn. B-279 + ze spisu“. Nechtěla totiž, aby pochybení nezkušených pracovnic soudní
kanceláře zůstalo na nich.
[8] Kárně obviněná konečně vypověděla, že podání kárného návrhu bylo iniciováno
zástupcem jednoho z věřitelů společnosti OLEO CHEMICAL, a.s. Tímto způsobem
se zmiňovaný věřitel snažil dosáhnout toho, aby předmětnou věc nadále nerozhodovala. V této
souvislosti zdůraznila, že zamítavé (tedy v pořadí druhé) usnesení vyznívá ve prospěch tohoto
věřitele; i to jasně nasvědčuje závěru, že vytýkané jednání nebylo žádnou manipulací, kterou by
měl být kdokoli poškozen.
[9] V rámci nařízeného ústního jednání byly předsedou senátu sděleny výsledky přípravného
šetření, provedeného v souladu s ustanovením §13 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“).
[10] Z fotokopie relevantní části spisu Městského soudu v Praze
sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011 bylo zjištěno, že tomuto soudu byl dne 31. 1. 2018 doručen
návrh dlužníka - společnosti OLEO CHEMICAL, a. s., na nařízení předběžného opatření,
kterým by byl k účinnosti rozhodnutí valné hromady dlužníka vyžadován předchozí souhlas
věřitelského výboru (poř. č. B-275). Téhož dne byl soudu doručen podnět k odvolání
insolvenčního správce a jmenování insolvenčního správce nového postupem podle §25 odst. 2
zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“),
podaný věřitelem shora uvedeného dlužníka, společností RAVAK, a. s. (poř. č. B-277). Ve spise
je dále založen rukou psaný referát kárně obviněné ze dne 2. 2. 2018, adresovaný kanceláři: „zašli
usnesení ve věci (této) tento podnět (B-277) insol. správci k vyjádření do 10 dnů ode dne doručení. Doruč
IS do DS+IR (přilož k usnes. o PO)“. Dále se ve spise nachází (na č. l. B-279) „ZÁZNAM
O MYLNÉM ZAŘAZENÍ“, dle kterého „Dokument MSPH 76 INS 2762/2011-B-279 byl zveřejněn
omylem u této sp. zn.“ Záznam je datován dnem 5. 2. 2018 a podepsán vedoucí kanceláře 76 INS M.
M. Zmiňovaný dokument (vyhovující usnesení) ve spise založen není. Součástí spisu je dále
referát kárně obviněné datovaný dnem 6. 2. 2018: „Ihned zmylni, vyřaď z IR usn. B-279 + ze spisu.
Poté mi spis vrať.“ Pod tímto referátem je učiněna poznámka „ZMYLNĚNO“ ze dne 6. 2. 2018,
podepsaná M. M. Pod poř. č. B-282 spisu se dále nachází usnesení ze dne 6. 2. 2018, kterým
kárně obviněná zamítla návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření ze dne 31. 1. 2018.
K tomuto usnesení je připojen pokyn kanceláři k jeho doručení a zveřejnění v insolvenčním
rejstříku.
[11] Z výpisu z insolvenčního rejstříku (dostupného online na https://isir.justice.cz) bylo dále
zjištěno, že ve věci sp. zn. MSPH 76 INS 2762/2011 byl pod poř. č. B-275 dne 1. 2. 2018
v 16:37 hod. zveřejněn návrh na vydání předběžného opatření; jde o návrh dlužníka zmiňovaný
v předchozím odstavci tohoto odůvodnění. Dne 5. 2. 2018 v 16:46 hod. bylo pod poř. č. B-279
zveřejněno usnesení o vydání předběžného opatření; v záložce dokumentů je uvedeno: „není
k dispozici“. Pod týmž pořadovým číslem následuje záznam o mylném zařazení dokumentu ze dne
6. 2. 2018. 9:28 hod.; jde o záznam vytvořený M. M. zmiňovaný v předchozím odstavci tohoto
odůvodnění. Pod poř. č. B-282 bylo téhož dne ve 14:44 hod. zveřejněno usnesení o zamítnutí
návrhu na předběžné opatření; jde o usnesení ze dne 6. 2. 2018, zmiňované v předchozím
odstavci.
[12] Dále předložila kárně obviněná kárnému senátu kopii usnesení ze dne 2. 2. 2018,
č. j. MSPH 76 INS 2762/2011-A-250. Z jeho obsahu se podává, že tímto usnesením bylo
vyhověno návrhu na vydání předběžného opatření, podanému dlužníkem dne 31. 1. 2018.
Z připojeného referátu dále vyplývá, že kárně obviněná dala kanceláři pokyn ke zformátování
tohoto rozhodnutí, jeho doručení a zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Tyto listiny byly přílohou
e-mailu, který kárně obviněná odeslala M. M. a L. H. dne 2. 2. 2018 v 16:13 hod. Jako příloha
tohoto e-mailu je uvedeno: „OLEO2762-11vyhov.PO.docx“. Je tedy zřejmé, že zmiňované usnesení
a na něj navazující referát byly přílohou tohoto e-mailu.
[13] Dále si kárný senát opatřil spis Městského soudu v Praze sp. zn. Spr 828/2018. Jeho
obsahem je stížnost a podnět k zahájení kárného řízení s kárně obviněnou, podané právním
zástupcem společnosti RAVAK, a. s., JUDr. Dančišinem dne 8. 3. 2018. Toto podání, kromě
tvrzení, že kárně obviněná nerespektuje závazné právní názory a pokyny Nejvyššího soudu
a Ústavního soudu, též výslovně namítá „vydání dvou souběžně protichůdných rozhodnutí o témže návrhu
během 24 hodin, manipulace insolvenčním spisem“. Kárně obviněná se k této stížnosti vyjádřila dne
21. 3. 2018, kdy uvedla, že jde o stížnost neoprávněnou, uvádějící nepravdivé skutečnosti a jiné
skutečnosti naopak zamlčující. Dle jejího názoru jde jen o snahu vynutit si změnu konkurzního
soudce rozhodujícího předmětnou věc. K okolnostem, za nichž došlo k vydání a následnému
odstranění vyhovujícího usnesení, uvedla, že toto usnesení „odeslala kanceláři omylem, neboť (…) měla
již v konceptu připravené rozhodnutí ve věci samé, následně zveřejněné pod č. d. B-279, na základě kterého
nařízení předběžného opatření nebude třeba. Uvědomila jsem si to a v zápětí, v pondělí 5. 2. jsem
na to upozornila kancelář. Kancelář (nová vedoucí) tedy provedla záznam do IR o mylném zařazení dokumentu“.
Místopředsedkyně městského soudu JUDr. Bradáčová přípisem ze dne 26. 3. 2018, adresovaným
JUDr. Dančišinovi, označila stížnost za nedůvodnou, s výjimkou jednání, které je předmětem
tohoto kárného řízení.
[14] Kárný senát si dále vyžádal stanovisko soudcovské rady Městského soudu v Praze
k osobě kárně obviněné ve vztahu k plnění jejich pracovních povinností a ke kvalitě pracovních
podmínek na insolvenčním úseku soudu v období let 2017 a 2018. Ze stanoviska soudcovské
rady ze dne 14. 11. 2018 vyplývá, že kárně obviněná je soudkyní s mnohaletými zkušenostmi.
Za dobu jejího působení u městského soudu na ní bylo podáno několik stížností, v roce 2012
byla jedna stížnost shledána důvodnou částečně, v roce 2016 byla stížnost shledána zcela
důvodnou a kárně obviněné byla uložena výtka. Prakticky po celý rok 2017 a v roce 2018 měla
kárně obviněná k dispozici asistentku; od 1. 9. 2018 není pozice asistenta v jejím senátě obsazena.
Ve zmiňovaném období měla kárně obviněná po většinu času k dispozici též vyšší soudní
úřednici, vedoucí kanceláře a dvě zapisovatelky. V roce 2017 byl nápad insolvenčních věcí
do senátu kárně obviněné nadprůměrný, v roce 2018 byl nápad podprůměrný, což bylo ovlivněno
jeho zastavením v období od 4. 4. do 30. 6. ze zdravotních důvodů. V roce 2017 byl průměrný
měsíční výkon kárně obviněné 117 věcí (průměr 130 věcí), v roce 2018 (do 30. 9.) činil 156 věcí
(průměr 136 věcí).
[15] Z osobního spisu kárně obviněné vyplývá, že soudkyní je od roku 1993, kdy začala
působit na tehdejším Krajském obchodním soudu v Praze. V období ledna až července 2007 byla
pověřena výkonem funkce místopředsedkyně Městského soudu v Praze pro obchodní úsek.
Ve spise je dále pod sp. zn. Pers. 230/2016 evidována výtka, uložená kárně obviněné předsedou
soudu podle §88a zákona č. 6/2002 Sb., za průtahy v řízení v jedné soudní věci. Proti této výtce
ze dne 14. 3. 2016 se kárně obviněná přípisem ze dne 29. 3. 2016 ohradila a žádala o její zrušení
pro nedůvodnost.
[16] Kárný senát dále vyslechl jako svědkyni M. M., která v lednu roku 2018 vykonávala funkci
vedoucí soudní kanceláře 76 INS. Svědkyně vypověděla, že vyhovující usnesení zveřejnila dne 5.
2. 2018 ke konci pracovní doby; zjistila totiž, že ve spise je založen důležitý dokument (toto
usnesení). Dále vypověděla, že se s kárně obviněnou uvedeného dne vůbec neviděla. Nevyloučila,
že spolu mohly hovořit telefonicky, ale bližší okolnosti si již nepamatuje. K dotazu obhájce kárně
obviněné následně připustila, že si již detailně události uvedeného dne nepamatuje, a nemůže tedy
zcela vyloučit, že se u ní v kanceláři kárně obviněná objevila. Je si však jistá, že 5. 2. 2018 žádný
pokyn od kárně obviněné k nezveřejnění vyhovujícího usnesení v insolvenčním rejstříku
nedostala; to potvrdila i k dotazům obhájce kárně obviněné a zástupkyně kárného navrhovatele.
Uvedla, že její výpověď může potvrdit svědkyně H., která ji tohoto dne zaučovala. Zmylnění
zápisu o vydání vyhovujícího usnesení provedla 6. 2. 2018 kolem deváté hodiny; do úředního
záznamu uvedla omylem datum 5. 2. 2018. Úřední záznam také založila do spisu. Jednala přitom
na základě ústního pokynu kárně obviněné, což opět může potvrdit svědkyně H. á, která byla u
toho, když jí byl tento pokyn telefonicky sdělován. Paní H. svědkyni následně sdělila, že takový
ústní pokyn není standardní a šla si od kárně obviněné vyžádat pokyn písemný. K dotazu kárného
senátu, jakým způsobem plnila pokyny soudce, uvedla, že si vždy vzala spis, a podle spisové
značky si našla příslušný e-mail od soudce, který obsahoval soubory a pokyny pro kancelář.
[17] K dotazu kárného senátu, zda jsou jí známy okolnosti, za nichž bylo vyhovující usnesení
odstraněno ze soudního spisu, svědkyně uvedla, že si neuvědomuje, že by tento úkon provedla
ona. Pokud by tomu tak bylo, jednala by jen na pokyn soudce.
[18] Svědkyně dále vypověděla, že pokud si pamatuje, šlo o jediný případ vyznačení mylného
zápisu na základě pokynu kárně obviněné. Zmylnění v jiných případech prováděla sama,
šlo ale jen o situace, kdy například nesprávně zařadila dokument do hlavního spisu namísto
do příloh. Co se týče ústních pokynů, nebylo výjimečné, že takové pokyny dostávala od kárně
obviněné, VSÚ i asistentů. K dotazu obhájce kárně obviněné uvedla, že spisy vyřizovala v pořadí
podle toho, co obsahovaly. Dostala přitom instrukce, podle kterých mohla rozlišit důležitost
dokumentů zařazených ve spise z hlediska priority vyřizování. V případě vydání předběžného
opatření se odpovídající záznam v insolvenčním rejstříku prováděl urychleně, to znamená nejdéle
následující den. Přístup do systému ISIR měly v daném soudním oddělení svědkyně a kolegyně,
která jí zaškolovala. K dotazu obhájce kárně obviněné svědkyně dále vypověděla,
že již od počátku, poté co nastoupila do funkce, žádala, aby jí někdo zaučil. Od 1. 2. 2018
se jí pomoci již dostalo, neboť se u ní každý týden střídaly vedoucí jiných kanceláří, které
ji zaučovaly. K dotazu zástupkyně kárného navrhovatele svědkyně uvedla, že v době jejího
nástupu na předmětné soudní oddělení kancelář úplně nefungovala, pak ale dostala výpomoc
a v průběhu dubna až května 2018 se situace již zlepšila. Ví o tom, že kárně obviněná žádala
od počátku jako vedoucí kanceláře někoho jiného, zkušenějšího; nevěřila, že svědkyně tuto práci
zvládne. Pokud jde o délku praxe, svědkyně uvedla, že 5 let byla vedoucí kanceláře na exekučním
oddělení (do roku 2008), poté odešla pracovat mimo justici do administrativy. Na soud pak
opětovně nastoupila v roce 2017, a to na insolvenční úsek. V oddělení kárně obviněné pracovala
10 měsíců.
[19] Jako svědkyně byla dále vyslechnuta JUDr. M. B., soudkyně Městského soudu v Praze. Ve
své výpovědi uvedla, že 2. 2. 2018 po pracovní době nahlédla do kanceláře kárně obviněné, která
seděla nad rozpracovaným předběžným opatřením ve věci OLEO CHEMICAL, a. s., a říkala, že
jí Ústavní soud zrušil v této věci rozhodnutí o povolení reorganizace dlužníka. Jelikož má
svědkyně na starosti výběr rozhodnutí k projednání na odborných poradách, nechala si nález
Ústavního soudu vytisknout s tím, že se na věc o víkendu podívá. Přes víkend si nález přečetla,
věc si promyslela a v pondělí ráno (5. 2. 2018) kárně obviněné sdělila svůj názor, že ve věci může
rozhodnout znovu, jen bude třeba lépe rozhodnutí odůvodnit. Kárně obviněná souhlasila, říkala,
že stejný názor má i JUDr. Z. z vrchního soudu, se kterým věc také konzultovala. Vydá tedy nové
rozhodnutí, které lépe odůvodní a návrh na vydání předběžného opatření zamítne. Po nějaké
době přišla za svědkyní s tím, že usnesení o předběžném opatření má hotové, uvědomila si ale, že
na kanceláři je i dřívější vyhovující usnesení. Svědkyně tedy kárně obviněné řekla, ať zaběhne do
soudní kanceláře s pokynem, aby vyhovující usnesení nebylo rozesláno. Po chvíli se kárně
obviněná vrátila s tím, že vyhovující usnesení nebylo dosud kanceláři rozesláno, jen bylo zapsáno
v insolvenčním rejstříku. Řekla tedy kanceláři, „ať to vyndají“. K dotazu zástupkyně kárného
navrhovatele svědkyně uvedla, že nemůže potvrdit, že by kárně obviněná dávala vedoucí
kanceláře v tomto směru nějaký pokyn; v uvedený den v insolvenční kanceláři svědkyně vůbec
nebyla. K dotazu obhájce kárně obviněné svědkyně uvedla, že si na okolnosti věci pamatuje
dobře, neboť v té době měla naplánovaná zdravotní vyšetření. Později, v březnu, se po poradě od
JUDr. Bradáčové dozvěděla, že v dané věci vznikl nyní řešený problém. Sepsala tedy čestné
prohlášení, kde popsala průběh událostí dne 2. 2. a 5. 2. 2018 (to předložila kárnému senátu
k založení do spisu). JUDr. Bradáčová svědkyni sdělila, že obsah čestného prohlášení neodpovídá
obsahu spisu; na to svědkyně reagovala tím, že spis neviděla, uvedla jen, u čeho ve zmiňované
dny byla. Na to jí JUDr. Bradáčová nad otevřeným spisem sdělila: „Kdyby aspoň netrvala na tom, že se
to usnesení vyndá:“ Svědkyně sama o tom, že by někdo první (vyhovující) usnesení o návrhu na
vydání předběžného opatření ze spisu vyňal, nic neví.
[20] Svědkyně dále vypověděla, že pokud jde o vztah kárně obviněné k personálu soudu,
ví o tom, že zapisovatelka kárně obviněné se v době její nemoci chodila ptát na její zdravotní
stav; když odcházela od soudu, požádala svědkyni, aby kárně obviněné vyřídila, že její odchod
s ní nějak nesouvisí, dobře se jí s ní pracovalo. Kárně obviněná je náročná na sebe
i na spolupracovníky, nechová se k nim však nevhodně, naopak například své bývalé asistentce
opakovaně trpělivě vysvětlovala aplikovanou právní úpravu. O problémech, které panují
se zajištěním asistentů a obslužného personálu, svědkyně ví, jde o obecný problém na daném
úseku. O práci asistentů na tomto úseku není velký zájem, každý soudce se také sám snaží
někoho sehnat. Není pravdou, že by se kárně obviněná asistentům nevěnovala.
[21] Kárný senát vyslechl jako svědkyni dále L. H., která v únoru roku 2018 pracovala
v soudní kanceláři kárně obviněné jako zapisovatelka a zástupce vedoucí kanceláře paní M..
Svědkyně uvedla, že si s odstupem času již nevzpomíná, co se v kanceláři událo ve dnech 5. a 6. 2.
2018. Pokud jde o způsob interakce kárně obviněné s kanceláří, svědkyně vypověděla, že spisy na
kancelář nosila kárně obviněná, chodily si pro ně i pracovnice kanceláře. Pokyny kanceláři se
dávaly zásadně písemně. V době, kdy paní M. nastoupila na soud, práci nerozuměla a nezvládala
ji; na kancelář chodili vypomáhat z kanceláří Cm. Svědkyně byla ústně požádána, aby paní M.
zaučila. K dotazu obhájce kárně obviněné uvedla, že paní M. neuměla spisy žurnalizovat, zakládat
přílohové obálky, apod. K dotazu kárně obviněné svědkyně uvedla, že už v době, kdy paní M.
přebírala kancelář, tato dobře nefungovala. Svědkyně dala na soudě výpověď, a to jednak kvůli
paní M., která na ni přenášela své povinnosti, neuměla si zorganizovat práci a svědkyni
pověřovala jen rutinními úkoly, tak i kvůli vedení soudu, které ji soustavně přetěžovalo – nebylo
v lidských silách vše zvládat. Pokud jde o spolupráci s kárně obviněnou, ta byla dobrá a
bezproblémová.
[22] Konečně kárný senát vyslechl jako svědkyni J. K., vyšší soudní úřednici insolvenčního
oddělení Městského soudu v Praze. Svědkyně vypověděla, že 5. 2., nebo 6. 2. 2018 ráno potkala
kárně obviněnou. Z předchozího rozhovoru, který proběhl předcházejícího pracovního dne,
věděla, že kárně obviněná hodlá vydat předběžné opatření ve věci OLEO CHEMICAL. Jde o
složitou a mediálně sledovanou věc, na které společně pracují, proto se o věci spolu bavily, a to je
také důvodem, pro který si na celou událost pamatuje. Kárně obviněná ji sdělila, že povolí
reorganizaci tohoto dlužníka a za této situace by bylo nadbytečné vydávat předběžné opatření.
Kárně obviněná ji řekla, že dle sdělení kanceláře vyhovující usnesení dosud nebylo zveřejněno,
dala tedy kanceláři pokyn „aby to usnesení vyndaly z toho spisu“.
[23] Zástupkyně kárného navrhovatele ve svém závěrečném návrhu uvedla, že provedeným
dokazováním byla existence vytýkaného skutku jasně prokázána; ostatně ani kárně obviněná
to v podstatě nepopírá. Rozhodně přitom nešlo o zkratkovité jednání, jak tvrdí kárně obviněná.
Je evidentní, že v době od 2. 2. do 5. 2. 2018 si měla své jednání promyslet, a přesto
že 5. 2. již věděla, že vyhovující usnesení je zveřejněno v insolvenčním rejstříku, rozhodla
následujícího dne o stejném návrhu na vydání předběžného opatření tak, že jej zamítla. Existence
ústního pokynu kárně obviněné vedoucí kanceláře paní M. provedeným dokazováním prokázána
nebyla; za prokázané lze naopak považovat, že kárně obviněná v době vydávání zamítavého
usnesení věděla, že vyhovující usnesení již bylo zveřejněno. Tvrzení, která uváděla kárně
obviněná na svou obhajobu, vykazují rozpory. Ty se objevují mezi jejím vyjádřením k podané
stížnosti, vyjádřením ke kárnému návrhu i její výpovědí před kárným soudem. Zde zástupkyně
kárného navrhovatele upozornila, že dle vyjádření kárně obviněné ke kárnému návrhu dala ústní
pokyn nezveřejňovat vyhovující usnesení s tím, že pokud by věděla, že zveřejněno již bylo,
nepsala by usnesení nové – ve své výpovědi před soudem ovšem tvrdila něco jiného. Dále
zástupkyně kárného navrhovatele odmítla tvrzení kárně obviněné, že by vedení Městského soudu
v Praze bylo lhostejné k požadavkům soudců na zajištění podpůrného personálu. Vedení soudu je
v tomto směru aktivní, o zajištění asistentů se ale starají i sami soudci. Zástupkyně kárného
navrhovatele uzavřela, že předmětný skutek považuje za velmi závažný, dosahující intenzity velmi
závažného kárného provinění. Proto dala k úvaze kárného senátu i uložení přísnějšího kárného
opatření, než jaké bylo uvedeno v návrhu na zahájení kárného řízení.
[24] Obhájce kárně obviněné v závěrečném vyjádření uvedl, že provedeným dokazováním
bylo vyvráceno, že by skutkový děj proběhl tak, jak tvrdí kárný navrhovatel a jak vypověděla
svědkyně M.; prokázána byla naopak skutková verze předestřená kárně obviněnou. Ta je přitom
fakticky souzena za svůj perfekcionismus, neboť o svém předchozím procesním postupu přes
víkend přemýšlela, věc následně konzultovala i se soudcem nadřízeného soudu a dospěla
k závěru, že měla postupovat jinak. Místo toho, aby nad vzniklou situací mávla rukou, snažila se
vzniklou situaci napravit. Postupovala ovšem na základě chybné informace od paní M., u které
bylo dostatečně prokázáno, že šlo o pracovnici nekompetentní, bez potřebné praxe, která byla do
funkce vedoucí kanceláře ustanovena bez toho, že by o chodu insolvenční kanceláři cokoliv
věděla. O kvalitě práce paní M. i o situaci na insolvenční kanceláři podala dostatečný obraz
výpověď svědkyně H. Právě v tomto kontextu je pak třeba hodnotit výpověď paní M., která
popřela, že ke zrušení pokynu ke zveřejnění vyhovujícího usnesení v insolvenčním rejstříku došlo
již 5. 2. 2018. Postup kárně obviněné, vedený snahou postupovat v dané insolvenční věci
správně, lze zřejmě označit za nestandardní, ale zcela jistě nebyl mimo meze zákona. Podíl na
vzniklé situaci nese primárně paní M.; role kárně obviněné je zde toliko marginální. Obhájce
kárně obviněné uzavřel, že nebyla prokázána existence vytýkaného jednání, ani subjektivní
stránka jednání kárně obviněné, neboť ta rozhodně nechtěla způsobit nějaký škodlivý následek.
Navrhl proto, aby byla kárně obviněná kárného obvinění v celém rozsahu zproštěna.
[25] Kárně obviněná využila svého práva posledního slova. V něm vyjádřila nad celou událostí
lítost. Uvedla, že jednala zkratkovitě a impulzivně, byla však vedena výlučně snahou vydat
správné rozhodnutí. Rozhodně přitom odmítá úvahy o tom, že šlo o manipulaci se spisem,
apod. Pokud by byla kanceláří o zveřejnění vyhovujícího usnesení vyrozuměna, rozhodně
by nevydávala jiné usnesení. V této souvislosti zdůraznila, že nekompetentnost vedoucí kanceláře
paní M. byla v řízení před kárným senátem dostatečně prokázána.
[26] Kárný senát se před vlastním posouzením věci zabýval tím, zda byly dodrženy lhůty
pro podání kárného návrhu, uvedené v §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. Vzhledem k tomu,
že k vytýkanému jednání kárně obviněné mělo dojít ve dnech 5. 2. a 6. 2. 2018, přičemž kárný
návrh byl podán dne 16. 4. 2018, je evidentní, že jak objektivní lhůta (3 roky), tak i lhůta
subjektivní (6 měsíců) byly dodrženy a věcnému projednání kárného návrhu tak nic nebrání.
[27] Kárný senát se zabýval nejprve tím, zda byla provedeným dokazováním dostatečně
prokázána existence jednání, tvořícího skutek uvedený v kárném návrhu.
[28] Předně je nutno konstatovat, že kárným senátem provedené listinné důkazy podporují
existenci skutkového děje tak, jak vyplývá z kárného návrhu. Z obsahu předložené kopie části
soudního spisu i z listin předložených kárně obviněnou (jak byly popsány výše) se podává,
že vyhovující usnesení kárně obviněná vyhotovila dne 2. 2. 2018, přičemž jej poslala v 16:13 hod.
e-mailem vedoucí kanceláře M. M. a referentce L. H., spolu s pokynem ke zformátování tohoto
rozhodnutí, jeho doručení blíže uvedeným subjektům a zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Není
taktéž sporné, že spis byl (po pracovní době) fyzicky předán soudní kanceláři, spolu s referátem
kárně obviněné, který obsahoval i pokyn k doručení tohoto usnesení a jeho zveřejnění
v insolvenčním rejstříku. Z výpisu z insolvenčního rejstříku dlužníka OLEO CHEMICAL, a. s.,
dále vyplývá, že vyhovující usnesení bylo (na základě uvedeného pokynu) zveřejněno dne 5. 2.
2018 v 16:46 hod. Jak dále vyplývá z obsahu soudního spisu, kárně obviněná rozhodla dne 6. 2.
2018 o stejném návrhu na vydání předběžného opatření podruhé, ač si byla vědoma, že první
(vyhovující) usnesení již bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno a je tedy závazné i pro soud.
Tento závěr jednoznačně vyplývá z listin evidovaných pod poř. č. B 282/1 a 2, kde se nachází
zmiňované usnesení a taktéž referát kárně obviněné ke zformátování a následnému doručení
tohoto usnesení a zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Z dalšího referátu, datovaného taktéž ke
dni 6. 2. 2018 se podává, že kárně obviněná uložila kanceláři „zmylnit“ a „vyřadit“ z insolvenčního
rejstříku a ze soudního spisu usnesení pod poř. č. B-279 (tedy usnesení vyhovující). Dalšími
provedenými důkazy (výslech kárně obviněné a výslech svědkyň) tento skutkový stav vyvrácen
ani korigován nebyl.
[29] Především nebylo vyvráceno, že ke zveřejnění vyhovujícího usnesení došlo na základě
platného pokynu kárně obviněné. Zde kárný senát upozorňuje na fakt, že popis skutkového děje
předestřený kárně obviněnou v její výpovědi není konzistentní, neboť na straně jedné
vypověděla, že zamítavé usnesení vyhotovila během pondělního dopoledne (5. 2. 2018), přičemž
poté, co jej donesla do soudní kanceláře, jí paní M. sdělila, že vyhovující usnesení
je již zveřejněno; současně však vypověděla, že zamítavé rozhodnutí vyhotovila a poslala
kanceláři až v úterý (6. 2. 2018). Důvěryhodnost její výpovědi oslabuje též rozpor mezi jejím
tvrzením, že dopoledne 5. 2. 2018 jí paní M. sdělila, že vyhovující usnesení ještě není zveřejněné,
a jejím vyjádřením k podané stížnosti JUDr. Dančišina, kde kárně obviněná uvedla, že vyhovující
usnesení bylo kanceláří odesláno omylem, neboť měla již v konceptu připravené rozhodnutí ve
věci samé, na základě kterého nebude nařízení předběžného opatření třeba; v pondělí 5. 2. 2018
na to upozornila kancelář, která provedla záznam do insolvenčního rejstříku o mylném zařazení
dokumentu. Proti tvrzení kárně obviněné stojí výpověď svědkyně M., která opakovaně
a jednoznačně popřela, že by od kárně obviněné dne 5. 2. 2018 obdržela jakýkoliv pokyn
k nezveřejňování vyhovujícího usnesení. Nelze ovšem současně přehlédnout, že i důvěryhodnost
této výpovědi je oslabena, neboť svědkyně původně zcela vylučovala, že by uvedeného dne byla
s kárně obviněnou v jakémkoliv kontaktu, později však připustila opak. Co se týče výpovědi
svědkyně JUDr. B., i její výpověď popírá tvrzení kárně obviněné, neboť ta ji měla dopoledne dne
5. 2. 2018 sdělit, že vyhovující usnesení nebylo kanceláří dosud rozesláno, bylo však již zapsáno
v insolvenčním rejstříku a kárně obviněná proto dala kanceláři pokyn k odstranění tohoto zápisu.
Svědkyně K. naopak vypověděla, že ji kárně obviněná (5. 2. či 6. 2. 2018 ráno) při hovoru o dané
soudní věci informovala, že vyhovující usnesení kancelář dosud nestihla zveřejnit. Svědkyně H.
pak k posuzované skutkové otázce nebyla schopna uvést nic konkrétního. Z uvedeného je tak
zřejmé, že obsahy uvedených výpovědí jsou natolik rozporné, že z nich nelze učinit jakýkoliv
relevantní závěr. Logicky tedy (pokud jde o rozebíranou část skutkového děje) tyto výpovědi
nemohly vyvrátit skutkový stav věci, jak vyplývá z provedených listinných důkazů (viz předchozí
odstavec).
[30] Dále lze konstatovat, že z obsahu soudního spisu, výpovědi kárně obviněné a výpisu
z insolvenčního rejstříku neexistují pochybnosti o tom, že kárně obviněná rozhodla o stejném
návrhu na vydání předběžného opatření (ze dne 31. 1. 2018) usnesením ze dne 6. 2. 2018
(na č. l. 282 spisu), kterým o tomto návrhu rozhodla opačně.
[31] Není taktéž sporné, že kárně obviněná dala kanceláři písemný pokyn k odstranění
vyhovujícího usnesení z insolvenčního rejstříku a zveřejnění záznamu o chybně provedeném
zápisu v insolvenčním rejstříku (viz výše konstatovaný obsah soudního spisu, výpovědi svědkyně
M. i výpovědi samotné kárně obviněné).
[32] Fakt, že si kárně obviněná byla při vydávání zamítavého usnesení vědoma, že již došlo ke
zveřejnění vyhovujícího usnesení v insolvenčním rejstříku, byl dokazováním taktéž dostatečně
prokázán. Zda tuto informaci získala již 5. 2. (jak vypověděla svědkyně B.), nebo až ráno 6. 2.
2018 (jak by vyplývalo z výpovědi svědkyně M.) není podstatné. Rozhodující je, že pokyn ke
stažení respektive zmylnění vyhovujícího usnesení (kárně obviněná tyto pojmy používá jako
homonyma) z insolvenčního rejstříku a zveřejnění zamítavého usnesení tamtéž dala za situace,
kdy o zveřejnění vyhovujícího usnesení věděla.
[33] V této souvislosti je nutno upozornit, že i za situace, kdyby se prokázalo tvrzení kárně
obviněné, že pokyn k nezveřejnění vyhovujícího usnesení vydala ještě před jeho zveřejněním,
avšak tento pokyn nebyl kanceláří respektován, na podstatě vytýkaného jednání by to ničeho
nezměnilo. Z pohledu vytýkaného skutku je rozhodující, že (i) vyhovující usnesení bylo kárně
obviněnou vydáno (ii) bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku (čímž se stalo závazným i pro
soud) a (iii) ačkoli kárně obviněná věděla, že ke zveřejnění vyhovujícího usnesení došlo, přesto
dala (minimálně) pokyn k odstranění tohoto usnesení z insolvenčního rejstříku a jeho nahrazení
zamítavým usnesením cestou záznamu o mylném zápisu. Vystavěla-li totiž kárně obviněná svou
obhajobu na tvrzení, že ke zveřejnění vyhovujícího usnesení došlo pouze v důsledku excesu
soudní kanceláře, nebylo by možné (v případě, že by se toto tvrzení prokázalo) z této skutečnosti
dovozovat, že sice fakticky ke zveřejnění usnesení došlo, ale (pro absenci vůle soudkyně
k takovému postupu) účinky zveřejnění de iure nenastaly. Jak však již bylo výše uvedeno, toto
skutkové tvrzení kárně obviněné prokázáno nebylo.
[34] Kárný senát se zabýval dále zbývající částí vytýkaného jednání, kterým měl být pokyn
kárně obviněné k fyzickému odstranění vyhovujícího usnesení ze soudního spisu. Tuto
skutkovou verzi potvrzuje referát kárně obviněné ze dne 6. 2. 2018 založený v soudním spisu
a podporuje ji i výpověď svědkyně M., dle které by kancelář něco takového bez výslovného
pokynu soudce neudělala. Rovněž svědkyně K. ve své výpovědi uvedla, že ji kárně obviněná
výslovně řekla, že kanceláři dala pokyn k „vyndání“ tohoto usnesení ze spisu. Proti tomu stojí
výpověď kárně obviněné, která se k existenci zmiňovaného referátu přihlásila, svůj postup však
odůvodňovala tím, že referát vyhotovila až ex post, neboť chtěla převzít odpovědnost za
pochybení kanceláře, která ji spis předložila již bez předmětného usnesení. Další svědecké
výpovědi k této dílčí otázce nepřinesly nic relevantního. Po zhodnocení uvedených skutečností
dospěl kárný senát k závěru, že k odstranění vyhovujícího usnesení ze soudního spisu došlo na
výslovný pokyn kárně obviněné. Její tvrzení, že se pouze snažila „legalizovat“ stav zapříčiněný
kanceláří, považuje kárný senát za účelové, a to zejména v kontextu opakovaných výhrad kárně
obviněné k práci kanceláře, jmenovitě paní M. Kárný senát považuje za nevěrohodné, že by kárně
obviněná skutečně chtěla zbavit odpovědnosti za vzniklou situaci soudní kancelář, ačkoli s její
prací nebyla dlouhodobě spokojena a opakovaně si na ni stěžovala. I tuto část vytýkaného jednání
považuje tedy kárný senát za prokázanou.
[35] Za prokázaný lze považovat i následek, který tímto jednáním nastal. Tímto následkem
bylo hrubé porušení procesního postupu soudu, které vedlo zejména k porušení ustanovení
§170 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť soud nerespektoval své vlastní usnesení, kterým
byl podle zákona vázán. To vedlo bezpochyby k ohrožení důvěry v nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů, jak to má na mysli ustanovení §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb. Je třeba upozornit, že tento škodlivý následek se projevil i reálně v tom,
že pochybení si povšiml jeden z věřitelů úpadce, který v něm spatřoval účelovou manipulaci
se spisem a v tomto smyslu si i stěžoval u vedení soudu.
[36] Prokázána byla i příčinná souvislost mezi vytýkaným jednáním a vzniklým následkem,
neboť je evidentní, že bez tohoto jednání by následek nenastal.
[37] Z provedeného dokazování konečně vyplynulo, že je naplněna i subjektivní stránka
kárného provinění, tedy zavinění na straně kárně obviněné. Kárný senát se shoduje s názorem
zástupkyně kárného navrhovatele, že kárně obviněná jednala v úmyslu přímém, neboť si jako
zkušená soudkyně musela být vědoma, že jí zvolený postup je v přímém rozporu s elementární
zásadou soudního procesu, a sice vázaností soudu usnesením, které bylo vyhlášeno.
[38] Lze tedy uzavřít, že se kárně obviněná zaviněným porušením svých soudcovských
povinností dopustila kárného provinění ve smyslu ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
[39] Při úvaze o ul ožení konkrétního kárného opatření zohlednil kárný senát především fakt,
že JUDr. Víšková byla dosud kárně bezúhonná a zjištěné kárné provinění lze považovat pouze
za ojedinělý exces z jinak kvalitně odváděné práce soudce. Kárně obviněná je zkušenou
a odborně kladně hodnocenou soudkyní; provedeným dokazováním se nepotvrdilo, že by její
organizace práce, práce se spisy a styk se soudní kanceláří byly jakkoliv nestandardní, či dokonce
odporovaly požadavkům VKŘ. Rovněž se neprokázalo, že by kárně obviněná byla konfliktní
osobou, s níž by podpůrný personál odmítal spolupracovat. Kárný senát zohlednil i fakt, že kárně
obviněná vyřizuje insolvenční agendu, což představuje jednu z nejnáročnějších specializací
především z hlediska míry pracovního zatížení. Rovněž kárný senát reflektoval složitou osobní
situaci, v níž se kárně obviněná v době spáchání kárného provinění nacházela. Za polehčující
okolnost konečně kárný senát považuje i fakt, že kancelář soudního oddělení kárně obviněné
v rozhodném období řádně nefungovala a mohla tak přispět ke vzniku zátěžové situace,
v níž se kárně obviněná rozhodovala o dalším procesním postupu.
[40] Jako okolnost přitěžující kárný senát naopak hodnotí zejména fakt, že kárně obviněná
neprokázala dostatečný náhled na protiprávnost svého jednání. Kárně obviněné rovněž přitěžuje
skutečnost, že se kárného provinění dopustila úmyslně. K tíži je kárně obviněné též třeba přičíst,
že svým postupem porušila zcela jednoznačné ustanovení zákona a prováděcích předpisů.
Přehlédnout nelze rovněž fakt, že vytýkaným jednáním došlo k reálnému ohrožení důvěry
veřejnosti v řádné fungování justice.
[41] Ze všech uvedených důvodů dospěl kárný senát k závěru, že nepostačí uložení kárného
opatření pouze ve formě důtky, ale je nutné postupovat podle ustanovení §88 odst. 1 písm. b)
zákona č. 6/2002 Sb., tedy uložit přísnější kárné opatření, kterým je snížení platu. Vzhledem
k tomu, že okolnosti polehčující mírně převažují nad okolnostmi přitěžujícími, neakceptoval
kárný senát návrh kárného navrhovatele na snížení platu o 10 % na 6 měsíců (kterým není
ve smyslu ustanovení §9 odst. 2 in fine zákona č. 6/2002 Sb. vázán) a ke snížení platu přistoupil
pouze v rozsahu 10 % na dobu 4 měsíců.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda kárného senátu