ECLI:CZ:NSS:2019:15.KSE.1.2018:52
sp. zn. 15 Kse 1/2018 - 52
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince,
JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce: předseda
Kontrolní komise Exekutorské komory ČR, se sídlem Radnická 14/16, Brno, proti kárně
obviněnému: JUDr. Ivo Erbert, soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha – východ, se sídlem
Milešovská 1326/4, Praha 3, zastoupeného JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem
se sídlem Revoluční 24, Praha 1, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti
soudního exekutora ze dne 23. 7. 2018,
takto:
JUDr. Ivo Erbert, soudní exekutor,
Exekutorský úřad Praha-východ,
se sídlem Milešovská 1326/4, Praha 3
I. se z p r o š ť u j e
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, kárné žaloby pro kárné provinění podle §116 odst. 3 písm. a) a b) zákona
č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších
zákonů, spočívající v tom, že jako soudní exekutor, kterého stát pověřil výkonem exekutorského
úřadu a vůči kterému je na základě výsledků kontroly provedené dne 17. 4. 2018 vykonáván
navazující dohled podle §7 odst. 5 exekučního řádu, neposkytnul kontrolní komisi Exekutorské
komory ČR požadovanou součinnost při výkonu dohledu spočívající:
a) v předložení výpisu z účtu vedeného podle §46 odst. 4 exekučního řádu za období
od 1. 1. 2013 do 26. 1. 2018,
b) v předložení exekučních spisů sp. zn. 149 EX 2/16, 77/16, 128/16, 235/16, 390/16,
433/16, 446/16, 562/16, 602/16, 638/16, 741/16, 760/16, 935/16, 1034/16, 1105/16,
1263/16, 1298/16, 1367/16, 1388/16, 1477/16, 1660/16, 1682/16, 1743/16, 1802/16,
1921/16, 2173/16, 2290/16, 2319/16, 2405/16, 2878/16, 3000/16, 3008/16, 3022/16,
3060/16, 3082/16, 3209/16, 3322/16, 3327/16, 3596/16, 3693/16, 3912/16, 3931/16,
3970/16, 4042/16, 4069/16, 4206/16, 4242/16, 4255/16, 4262/16, 4291/16, 4465/16,
4530/16, 4573/16, 4590/16, 4751/16, 4759/16, 4770/16, 4830/16, 4886/16, 4952/16,
5036/16, 5200/16, 5236/16, 5452/16, 5462/16, 5660/16, 5751/16, 5798/16, 6803/16,
6822/16, 6944/16, 7101/16, 7109/16, 7231/16, 7556/16, 7914/16, 8166/16, 8393/16,
8665/16, 8902/16, 9159/16, 10469/16, 10446/16, 10540/16, 10657/16, 10859/16,
10907/16, 11004/16, 11048/16, 11065/16, 11125/16, 11141/16, 11161/16, 11206/16,
11288/16, 11393/16, 11383/16, 11333/16, 11526/16, 11735/16, 11792/16, 12244/16,
115/17, 252/17, 666/17, 911/17, 925/17, 1369/17, 1543/17, 1547/17, 1552/17,
1741/17, 1780/17, 1901/17, 1964/17, 2031/17, 2167/17, 2199/17, 2292/17, 2303/17,
2308/17, 2523/17, 2626/17, 2601/17, 2823/17, 2860/17, 2871/17, 3059/17, 3089/17,
3116/17, 3231/17, 3277/17, 3370/17, 3428/17, 3590/17, 3856/17, 3855/17, 3961/17,
4773/17, 5006/17, 5140/17, 5150/17, 5158/17, 5223/17, 5235/17, 5384/17, 5424/17,
5446/17, 5447/17, 5452/17, 5549/17, 5593/17, 5743/17, 5769/17, 5988/17, 6124/17,
6198/17, 6201/17, 6248/17, 6497/17, 6791/17, 6880/17, 6870/17, 6873/17, 6876/17,
6942/17, 6994/17, 7012/17, 7593/17, 7696/17, 7716/17, 7861/17, 7881/17, 7998/17,
8229/17,
a znemožnil tak výkon dohledové pravomoci svěřené právními předpisy Komoře,
t e d y
že závažně porušil svoji povinnost stanovenou právním předpisem, zejména: §2 odst. 2
exekučního řádu, ve spojení s §7 odst. 4 písm. a) exekučního řádu, §22 písm. a) až c)
stavovského předpisu Exekutorské komory České republiky ze dne 23. května 2013, o kontrolní
komisi Exekutorské komory České republiky, a zároveň tímto jednáním ohrozil důstojnost
exekutorského povolání a ohrozil důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon
exekuční činnosti,
neboť tento skutek není kárným proviněním.
II. je v i n e n
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, že jakožto soudní exekutor, kterého stát pověřil výkonem exekutorského úřadu, vydal
v období od 30. 10. 2017 do 20. 2. 2018 v exekučních řízeních ve věcech
sp. zn. 149 EX 4815/17, 4958/17, 5947/17, 7656/17, 7911/17, 8013/17, 8042/17, 8099/17,
8200/17, 8203/17, 8462/17, 8478/17, 8563/17, 8565/17, 8851/17, 8904/17, 9000/17, 9130/17,
9139/17, 9156/17), ve kterých povinný uhradil ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy podle §46
odst. 6 exekučního řádu, příkazy k úhradě nákladů exekuce, ve kterých rozhodoval o nákladech
exekuce v nesnížené výši, a současně si peněžní prostředky vymožené v exekučních řízeních
sp. zn. 149 EX 4815/17, 5947/17, 7656/17, 7911/17, 8013/17, 8042/17, 8099/17, 8200/17,
8203/17, 8462/17 8478/17, 8563/17, 8565/17, 8851/17, 8904/17, 9000/17, 9130/17, 9139/17,
9156/17, nad rámec nároku oprávněného a nákladů exekuce ve snížené výši, tj. peněžní
prostředky, kterými povinný přeplatil celkovou vymáhanou částku vč. nákladů exekuce, ponechal,
t e d y
závažně porušil povinnosti stanovené právním předpisem, zejména: §2 odst. 2 exekučního řádu,
§46 odst. 6, větou první exekučního řádu, ve spojení s §11 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových
výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem,
a zároveň ohrozil důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční činnosti
podle §2 odst. 2 exekučního řádu,
t í m s p ách al
závažné kárně provinění podle ustanovení §116 odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu
Za to se mu ukládá kárné opatření podle ustanovení §116 odst. 9 exekučního řádu
p o k u t a ve v ý š i 80.000 Kč.
Uložená pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet
Nejvyššího správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15012018.
Odůvodnění:
[1] Kárný žalobce podal kárnou žalobu na základě výsledků kontroly uskutečněné dne
17. 4. 2018, po prošetření exekučních spisů spisových značek specifikovaných pod výrokem II.
tohoto rozhodnutí, a sdělení kárně obviněného ze dne 1. 7. 2018 a 23. 7 2018, v nichž jmenovaný
odmítl poskytnout požadovanou součinnost ve smyslu výroku I. písm. a) a b) tohoto rozhodnutí.
[2] Ve vztahu ke skutku vymezeném pod výrokem II. tohoto rozhodnutí kárný žalobce
uvedl, že v rámci kontroly provedené dne 17. 4. 2018 bylo zjištěno, že kárně obviněný
systematicky zasílá povinným výzvy podle §46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „exekuční řád“), v nichž nejprve uvádí částku nákladů exekuce v plné výši
a až pod následujícím bodem zmiňuje náklady exekuce ve snížené výši pro případ, že povinný
realizuje úhradu ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Takto koncipované výzvy považuje kárný
žalobce za „poměrně matoucí “, přispívající k časté úhradě nákladů exekuce povinnými v plné výši,
a vedoucí tak ke vzniku přeplatků, které kárně obviněný řádně nevypořádával. Předmětné výzvy
měl tímto způsobem kárně obviněný formulovat cíleně s úmyslem se obohatit, eventuálně
je takto koncipovali jeho zaměstnanci, které v takovém případě nedostatečně řídil po odborné
stránce.
[3] Kárný žalobce dále zdůraznil, že v situaci, kdy povinný uhradil ve lhůtě 30 dnů
od doručení výzvy náklady exekuce v plné výši, kárně obviněný vydal příkaz k úhradě nákladů
exekuce, v němž v rozporu s §46 exekučního řádu a §11 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb.,
o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce
podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „exekuční tarif“), určil náklady exekuce v plné výši. Kárný žalobce
zdůraznil, že v daných příkazech bylo uvedeno, že náklady jsou již uhrazeny, avšak zmínka
o snížených nákladech, respektive vzniku případného přeplatku zahrnuta nebyla. Kárně obviněný
si tak měl pro svou potřebu ponechat částku přesahující jeho zákonný nárok. Určitou odchylku
představoval případ sp. zn. 149 EX 4958/17, v němž povinný od kárně obviněného požadoval
vrácení přeplatku s poukazem na dobrovolnou úhradu, kdy však měl posledně jmenovaný
reagovat pouze vrácením přeplatku, aniž by se s přípisem náležitě procesně vypořádal.
[4] V rámci kárné žaloby kárný žalobce dále zdůraznil, že v návaznosti na kontrolní zjištění
byl kárně obviněný vyzván k zaslání 20 exekučních spisů, v nichž byl shora popsaný postup
identifikován. Teprve po této výzvě, a současně před postoupením spisů, pak kárně obviněný
ve dnech 22. a 23. 5. 2018 vydal ve všech těchto případech „opravné příkazy“ k úhradě nákladů
exekuce, v nichž stanovil jejich správnou (tj. sníženou) výši a zároveň vyzval povinné ke sdělení
čísla účtu pro účely vrácení přeplatku. „Opravné příkazy“ přitom dle kárného žalobce na předchozí
vadná rozhodnutí ve svých výrocích nijak neodkazují, činí tak jen v rámci odůvodnění. Kárný
žalobce doplnil, že se kárně obviněný popsaným postupem obohatil o 96.935, 95 Kč.
[5] V rámci námitek ke kontrole kárně obviněný uvedl, že na základě zjištění kontrolní
skupiny provedl kontrolu práce svých zaměstnanců a jím užívaného informačního systému,
kdy vlivem jeho nesprávného nastavení došlo k chybnému určení výše exekučních nákladů.
Z tohoto důvodu vydal nové příkazy k úhradě nákladů exekuce, kterými změnil původně
stanovenou výši nákladů. Kárně obviněný přitom zdůraznil, že jím učiněné výzvy povinným
dle §46 odst. 6 exekučního řádu obsahovaly všechny zákonem stanovené náležitosti, poučení,
stejně jako i informaci o tom, že v případě úhrady do 30 dnů je celková částka nižší. Povinní však
dobrovolně uhradili částku včetně nesnížených nákladů, což přispělo k nesprávnému určení výše
nákladů exekuce. Kárně obviněný v rámci námitek ke kontrole uvedl též opatření, která přijal,
aby k danému pochybení v budoucnu nedocházelo.
[6] V reakci na předestřené argumenty kárně obviněného kárný žalobce poznamenal,
že tyto nepřijímá, neboť nešlo o porušení krátkodobého charakteru, není zřejmé po jakou dobu,
a z jakého důvodu byl informační systém nesprávně nastaven, a proč nebyla chyba zjištěna dříve.
Kárně obviněnému dále vytkl, že nesdělil, jaká opatření přijal ke spisům, jež nebyly kontrolovány,
neboť jestliže šlo o systémové pochybení, muselo být postižených spisů více. Kárný žalobce
rovněž konstatoval, že pokud by šlo skutečně o chybu v nastavení informačního systému,
jistě by kárně obviněný uvedl bližší podrobnosti již v průběhu kontroly, respektive ve vyjádření
ke kontrolní zprávě. Vadu nastavení dle jeho názoru vylučuje i skutečnost, že v případě,
kdy povinní správně uhradili snížené náklady exekuce, vydal kárně obviněný příkazy k jejich
úhradě ve snížené výši, k čemuž by v případě jednotného nastavení informačního systému
nemohlo dojít.
[7] Kárný žalobce k programovému vybavení dále poznamenal, že ani jeho nesprávné
nastavení by nevylučovalo odpovědnost kárně obviněného. Podle §88 odst. 1 exekučního řádu
totiž náklady exekuce určuje exekutor, případně ve spojení s §21 a §25 téhož zákona může jejich
určením pověřit koncipienta či kandidáta, a contrario nikoli jiného zaměstnance, a tím spíše
ne informační systém. Z předmětných příkazů nadto vyplývá, že je vydal soudní exekutor,
tj. kárně obviněný. Pokud by pak jméno kárně obviněného bylo snad na zmíněných nákladových
příkazech uvedeno pouze formálně, aniž by je autorizoval, s tím, že je vydává jeho zaměstnanec,
šlo by o selhání jmenovaného, jenž je za případná pochybení svých zaměstnanců plně odpovědný
ve smyslu §13 a §116 odst. 4, 5 a 13 exekučního řádu. Kárný žalobce rovněž odmítl údajný
„náznak“ kárně obviněného, že si povinní přivodili situaci vlastně sami, když navzdory výzvě
dobrovolně uhradili exekuční náklady v plné výši. Na základě uvedených skutečností
je dle kárného žalobce třeba postup kárně obviněného kvalifikovat jako závažný kárný delikt.
[8] Zmíněný závěr kárný žalobce doplnil poukazem na druhý z posuzovaných skutků s tím,
že neposkytnutím předmětných spisů kárně obviněný znemožnil širší šetření, zda se téhož
pochybení nedopustil v daleko větším rozsahu. Navrhl proto zdejšímu soudu provést dokazování
nepředloženými spisy, stejně jako výpisem z příslušného účtu, jakkoliv současně připustil,
že si je vědom skutečnosti, že Nejvyššímu správnímu soudu jako soudu kárnému nepřísluší „vést
vyšetřování “. Kárný žalobce uzavřel, že kárně obviněný svým postupem závažným způsobem
porušil §2 odst. 2 exekučního řádu, §46 odst. 6 téhož zákona, ve spojení s §11 odst. 1 a §13
odst. 3 exekučního tarifu a čl. 3 odst. 3 a čl. 5 usnesení Sněmu Exekutorské komory České
republiky ze dne 28. února 2006, kterým byl přijat stavovský předpis, kterým se stanoví Pravidla
profesionální etiky a pravidla soutěže soudních exekutorů. Současně ohrozil důstojnost
exekutorského povolání a důvěru v nezávislý, nestranný, odborný a spravedlivý výkon exekuční
činnosti. Za přitěžující okolnost kárný žalobce označil jednání kárně obviněného přinejmenším
v úmyslu nepřímém, přičemž jako polehčující okolnost odmítl přijmout jeho následný postup,
když neoprávněné získané prostředky vrátil dle názoru kárného žalobce až pod tíhou kontrolních
zjištění, tedy nikoli dobrovolně.
[9] K druhému z projednávaných skutků kárný žalobce poznamenal, že dne 4. 6. 2018
požádal v návaznosti na zjištění kontrolní skupiny kárně obviněného o součinnost v podobě
předložení exekučních spisů a výpisu ze zvláštního účtu vedeného pro vymožená plnění. To vše
pro účely prověření, zda ke shora popsanému pochybení nedošlo též v daných případech,
v nichž dosud nemohlo dojít k prekluzi kárné odpovědnosti. Kárně obviněný nejprve reagoval
požadavkem na prodloužení lhůty k poskytnutí součinnosti, z čehož kárný žalobce dovozuje jeho
původní ochotu žádosti vyhovět. Svými přípisy ze dne 1. 7. 2018 a 20. 7. 2018 však následně
sdělil, že součinnost neposkytne. Dle kárného žalobce tak závažným způsobem porušil §2 odst. 2
exekučního řádu, ve spojení s §7 odst. 4 písm. a) téhož zákona, a §22 písm. a) až c) stavovského
předpisu Exekutorské komory České republiky ze dne 23. května 2013, o kontrolní komisi
Exekutorské komory České republiky (dále též „KKEK“).
[10] Kárný žalobce závěrem navrhl posoudit žalované skutky jako kárná provinění podle §116
odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu a uložit kárně obviněnému pokutu ve výši dle uvážení
zdejšího soudu. Pro případ prokázání úmyslného pochybení rovněž ve většině ze spisů,
které kárně obviněný odmítl předložit, navrhl kárnému soudu zvážit též odvolání jmenovaného
z úřadu. Kárný žalobce dodal, že přestože nebyl kárně obviněný dosud trestán, jde o vysoce
závažná pochybení, přičemž tento neprojevil žádnou sebereflexi a své jednání pouze
bagatelizoval. V případě neposkytnutí součinnosti potom zcela znemožnil výkon dohledových
oprávnění Exekutorské komory, tedy realizaci veřejného zájmu na řádném výkonu exekuční
činnosti ze strany soudních exekutorů.
[11] Kárně obviněný se k obsahu kárné žaloby vyjádřil přípisem ze dne 7. 9. 2018,
v němž vyslovil, že se namítaných kárných provinění nedopustil, respektive že v žádném případě
nešlo o závažná kárná provinění. Úvodem dále zdejšímu soudu navrhl zhodnotit, zda kontrola
ze dne 17. 4. 2018 proběhla v souladu s právními a stavovskými předpisy, když členem kontrolní
skupiny byl též JUDr. M. M., který měl v době provádění kontroly pozastavený výkon
exekutorského úřadu ve smyslu §122 exekučního řádu z důvodu trestního stíhání jeho osoby.
Poukázal v této souvislosti na rozpor s §2 odst. 1 KKEK, ve spojení s §1 exekučního řádu,
přičemž též poznamenal, že o výměnu dotčeného člena kontrolní skupiny žádal předsedu
kontrolní komise Exekutorské komory přípisem ze dne 23. 5. 2018. Jestliže při pozastavení
výkonu exekutorského úřadu nemůže dotyčný fakticky vykonávat svou činnost, jakkoliv formálně
zůstává soudním exekutorem, neměl by podle kárně obviněného fungovat v orgánech
Exekutorské komory, a to navzdory principu presumpce neviny. K důkazům získaným
při kontrole by se tak pro porušení procesních postupů nemělo přihlížet.
[12] Ve vztahu k nesprávnému určování výše exekučních nákladů kárně obviněný nejprve
odmítl tvrzení o údajně matoucí povaze zasílaných výzev. Podotkl, že tyto byly plně čitelné,
srozumitelné a obsahovaly všechna poučení vyžadovaná exekučním řádem. Žádná z předchozích
kontrol ze strany Exekutorské komory, Ministerstva spravedlnosti ani Okresního soudu
pro Prahu - východ neměla dle kárně obviněného k jím používané formulaci výzvy žádné
připomínky. S odkazem na §4 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, kárně obviněný zdůraznil, že mohl důvodně předpokládat, že povinný si text
výzvy důkladně přečte a při úhradě ve lhůtě dle §46 odst. 6 exekučního řádu zaplatí se sníženými
náklady. Formulace výzvy působí rovněž motivačně, neboť povinní vidí, kolik mohou při včasné
úhradě „ušetřit “. Kárně obviněný doplnil, že jednotné vzory písemností zavedla až vyhláška
ministerstva spravedlnosti č. 461/2017 Sb., s účinností od 1. 7. 2018, kdy tak v posuzované době
příslušný vzor neexistoval. I tento však shodně obsahuje uvedení celkových nákladů exekuce.
Doplnil, že neměl důvod koncipovat výzvu matoucím způsobem, neboť v případě vzniku
přeplatku by jej musel povinnému vrátit, jako se tomu stalo i v případech, jež jsou předmětem
kárné žaloby.
[13] Kárně obviněný rovněž namítl, že tvrzení kárného žalobce o pochybení v „drtivé většině
případů “ je přinejmenším zavádějící, neboť v rámci kontroly bylo prověřeno několik desítek
dalších spisů, které však nebyly zmíněny, a to ani stručně, ve zvláštní části zprávy o kontrole.
Pětadvacet spisů v ní uvedených nepředstavuje souhrn všech kontrolovaných spisů. Z hlediska
případů, jež jsou předmětem kárného řízení, nicméně kárně obviněný připustil, že došlo k vydání
příkazů k úhradě nákladů exekuce v nesprávné výši, kdy však zdůraznil následné vydání příkazů
nových a vrácení takto vzniklých přeplatků povinným. Ve vztahu k případu
sp. zn. 149 EX 4958/17 kárně obviněný poznamenal, že by v něm učiněné podání povinného,
hodnocené kárnou žalobou jako námitky proti příkazu, bylo jako takové třeba odmítnou
pro opožděnost, neboť bylo podáno 2 dny po zákonné lhůtě. Skutečnost, že kárně obviněný
přesto přeplatek vrátil, dle jeho názoru popírá tvrzení kárného žalobce o úmyslné snaze
se obohatit, neboť přeplatek byl v tomto případě již stanoven pravomocným příkazem, proti
němuž nemohl být povinný s námitkami úspěšný. Dodal, že procesní úprava nezná možnost
změny pravomocných příkazů k úhradě nákladů exekuce, kdy tak k vrácení přeplatků povinným
přistoupil jednoznačně dobrovolně. Následně vydanými „opravnými “ příkazy došlo ke změně
příkazů předchozích a stanovení nákladů exekuce ve správné výši, a to včetně odpovídajícího
odůvodnění. Kárně obviněný nadto poznamenal, že ke snížení nákladů exekuce přistoupil
i v jím specifikovaných případech, kdy bylo možné o naplnění podmínek pro snížení pochybovat.
Ve vztahu k rozsahu tvrzeného obohacení doplnil, že při odečtení DPH jde o částku 80.205 Kč.
[14] Vůči hodnocení jeho námitek proti kontrolním zjištěním ze strany kárného žalobce
podotkl, že jejich smyslem nebyla „obhajoba“, ale pouze vyjádření nesouhlasu s některými
zjištěními a současné informování o přijatých opatřeních. K otázce nastavení informačního
systému kárně obviněný uvedl, že nezjistil, k jakému okamžiku došlo ke změně původního
nastavení, avšak dle jeho názoru je možné vyloučit zásah některého ze zaměstnanců. Vyjádřil
přesvědčení, že šlo pravděpodobně o důsledek některé z aktualizací systému, kdy „nezřídka dochází
k chybám“, které musí být následně odstraněny další aktualizací.
[15] V souvislosti s informačním systémem kárně obviněný doplnil, že již v námitkách proti
zprávě o kontrole uvedl, že při revizi postupů svých zaměstnanců zjistil nedostatky, zejména
jejich přílišné spoléhání se na zmíněný systém a jeho automatické funkce. Vzniklá pochybení
měla mít svůj základ rovněž v rozdělení dílčích procesních částí exekuce mezi jednotlivé
zaměstnance, kteří se potom nezajímali o vzájemné procesní souvislosti. Kárně obviněný měl též
podcenit kontrolu zaměstnankyň vydávajících příkazy k úhradě nákladů exekuce, a to s ohledem
na jejich vysokoškolské vzdělání a skutečnost, že je zná již z doby před zahájením své
exekutorské činnosti. Uznal, že je odpovědný za nedostatky informačního systému
i nedostatečnou kontrolu práce svých zaměstnankyň, avšak odmítl, že by šlo o soustavné
a úmyslné jednání. Neúmyslnost, v kontrastu se skutkem řešeným zdejším soudem v řízení
pod sp. zn. 15 Kse 8/2015, má dosvědčovat též skutečnost, že povinné k úhradě celkové
pohledávky nikdy nenutil a jím zaslané výzvy obsahovaly veškeré zákonné náležitosti.
[16] S návrhem na doplnění dokazování spisy, pro jejichž nepředložení je činěn kárně
odpovědný v druhém z projednávaných skutků, vyjádřil nesouhlas, když nijak nesouvisí s případy
řešenými v rámci prvního ze skutků a není jasné, co by mělo být spisy prokazováno. Současně
odkázal na názor Nejvyššího správního soudu, který vyslovil ve věci sp. zn. 15 Kse 8/2015, podle
něhož kárný soud rozhoduje pouze o skutcích označených kárnou žalobou a nemůže sám
dohledávat pochybení, jichž se měl kárně obviněný údajně dopustit. Dokazování požadovanými
spisy a výpisy z účtu by nadto bylo rozporné též se zásadou zákazu nucení k sebeobviňování.
[17] V případě druhého ze žalovaných skutků kárně obviněný odkázal na §7 odst. 5 a §113a
odst. 3 exekučního řádu, a dále na §1 KKEK. Zdůraznil, že kontrolní komise je ve vztahu
k soudním exekutorům oprávněna provádět šetření při vyřizování stížností a dále kontrolu jejich
úřadů. Těmto oprávněním odpovídají příslušné procesní postupy obsažené ve zmíněném
stavovském předpise (KKEK). Ani posledně jmenovaný předpis, ani exekuční řád však
neobsahuje procesní postup označovaný kárným žalobcem jako „navazující dohled “ a kontrolní
komise jej tak nemohla uplatnit. Kárně obviněný zdůraznil, že i kdyby tak přesto učinit mohla,
nezbavovalo by ji to povinnosti postupovat subsidiárně dle KKEK, či správního řádu, a tedy
poučit jej o zahájení „navazujícího dohledu“, jeho atributech, stejně jako o jeho právech
a povinnostech. To se však nestalo a jmenovaný se o „navazujícím dohledu“ dozvěděl až z kárné
žaloby. Doplnil, že si současně není vědom, že by byl k Exekutorské komoře podán podnět, který
by se týkal požadovaných spisů, nebo nakládání s prostředky na zvláštním účtu, což ani kárný
žalobce netvrdí. Žádost ze dne 4. 6. 2018 o předložení spisů a výpisů tedy nemohla být učiněna
v souvislosti s vyřizováním podnětu ve smyslu druhého oddílu KKEK.
[18] Kárně obviněný ve svém vyjádření dále poukázal na skutečnost, že je mu rovněž vytýkáno
porušení ustanovení §22 písm. a) až c) KKEK, spadající do třetího oddílu tohoto stavovského
předpisu, jenž je věnován kontrolám exekutorských úřadů. Z toho dovozuje, že žádost ze dne
4. 6. 2018 měla být patrně učiněna v rámci realizace kontroly, kdy však nebyl informován,
a nevyplývá to ani ze žádosti samé, o zahájení jiné kontroly, než té, která byla provedena dne
17. 4. 2018. V souvislosti s ní však kárně obviněný obdržel dne 4. 6. 2018 vyrozumění o tom,
že je mu doručována zpráva o provedení kontroly, kdy teprve závěrem daného sdělení byla
připojena shora rozebíraná žádost o předložení spisů a výpisů. Podle §23 odst. 1 KKEK
nicméně platí, že zpráva o provedení kontroly je vyhotovována ve lhůtě do 30 dnů ode dne
provedení posledního kontrolního úkonu, z čehož je zřejmé, že v době zaslání vyrozumění
(4. 6. 2018) již musel být poslední úkon kontroly učiněn a provádění kontroly tedy bylo
ukončeno. Předseda kontrolní komise proto nebyl za daného stavu oprávněn vyžadovat
předmětné spisy a výpisy z účtu. Z hlediska možného postupu po skončení kontroly
(§24-26 KKEK) kárně obviněný zdůraznil, že předseda kontrolní komise může přijmout
opatření dle §26 odst. 1 KKEK, avšak až po obdržení zprávy o provedení kontroly spolu
s případnými námitkami soudního exekutora proti kontrolním zjištěním, k čemuž v daný okamžik
ještě nedošlo. Z uvedeného kárně obviněný vyvozuje, že žádost ze dne 4. 6. 2018 nemá oporu
v právní úpravě. Nebyl proto povinen jí vyhovět.
[19] S odkazem na svá dřívější vyjádření vůči Exekutorské komoře kárně obviněný dále
poznamenal, že ze zprávy o provedení kontroly ani žádosti ze dne 16. 5. 2018 nevyplývá,
že by kontrolní skupině při výkonu kontrolní činnosti chyběly jakékoli podklady. Nadto výpisy
z účtu byly požadovány za dobu 1. 1. 2013 – 26. 1. 2018, což neodpovídá období uvedenému
ve vyrozumění o zahájení kontroly (říjen 2017 – duben 2018), ani spisům, jejichž předložení bylo
současně s výpisy požadováno, kdy tyto byly založeny nejdříve v roce 2016. Zmíněné období
rovněž výrazně překračuje prekluzivní lhůtu ve smyslu §116 odst. 14 exekučního řádu. Dle kárně
obviněného proto mohlo být skutečným cílem předmětné žádosti mapování jeho obchodních
aktivit, čemuž odpovídá i skutečnost, že není známo, že by kontrolní komise dříve požadovala
předložení tak velkého množství exekučních spisů. Žádost ze dne 4. 6. 2018 se tak rovněž jeví
jako pokus o nepřípustnou tzv. „vyšetřovací výpravu“ (fishing expedition).
[20] Kárně obviněný uzavřel, že k prvnímu ze skutků nedošlo úmyslně, ale nedostatečnou
kontrolou nastavení informačního systému a práce zaměstnanců, kdy proto ze své vůle přistoupil
k nápravě nedostatků, vrácení přeplatků a přijetí preventivních opatření. V případě druhého
skutku se pak necítí být vinen, když k jeho spáchání dle názoru kárně obviněného nedošlo.
[21] Přípisem ze dne 14. 1. 2019 sdělil kárně obviněný zdejšímu soudu, že v zájmu dobré vůle
a odčinění důsledků vystavování příkazů k úhradě nákladů exekuce v nesnížené výši uzavřel
darovací smlouvu se zapsaným ústavem Lidská pouta, kterému poskytl 80.000 Kč, přičemž
by tato skutečnost měla být zohledněna v jeho prospěch.
[22] Ústní jednání ve věci proběhlo dne 15. 1. 2019 za přítomnosti kárně obviněného, jeho
obhájce a zástupce kárného žalobce.
[23] Nejvyšší správní soud přistoupil nejprve k posouzení skutku vymezeného kárným
žalobcem jako neposkytnutí součinnosti ve smyslu nevyhovění žádosti předsedy kontrolní komise
Exekutorské komory ze dne 4. 6. 2018 o předložení exekučních spisů a výpisu ze zvláštního účtu
vedeného pro vymožená plnění. Za rozhodující zde kárný soud považuje otázku, zda zmíněný
požadavek měl oporu v právní úpravě, ergo zda byl kárně obviněný povinen požadovanou
součinnost poskytnout, neboť samotný skutkový stav není mezi stranami sporný. Učinil přitom
závěr, že je na místě přisvědčit argumentům kárně obviněného, že předmětná výzva nebyla
učiněna lege artis. Kárně obviněný byl totiž k poskytnutí dalších spisů a výpisů ze zvláštních účtů
vyzván dne 4. 6. 2018, kdy daná žádost tvořila součást vyrozumění o zaslání zprávy o kontrole
exekutorského úřadu jmenovaného ze dne 17. 4. 2018. Jak přitom kárně obviněný přiléhavě
uvedl, dle §23 odst. 1 KKEK platí, že „[v]edoucí kontrolní skupiny vyhotoví a odešle tajemníkovi komise
ve lhůtě 30 dnů ode dne provedení posledního kontrolního úkonu, ve zvláště složitých případech do 60 dnů, zprávu
o provedení kontroly exekutorského úřadu“ (zvýraznění provedeno kárným soudem). Zdejší soud proto
dává kárně obviněnému za pravdu v tom, že předmětná výzva nemohla být učiněna v rámci
původní kontroly jeho úřadu, když tato již musela být ve smyslu uvedeného skončena. Nelze
přitom přehlédnout ani tu skutečnost, že se předmět původní kontroly, vymezený jednak časově
(říjen 2017 – duben 2018), a jednak kontrolovanými exekučními spisy (viz zpráva z kontroly
exekutorského úřadu), nepřekrývá s rozsahem součinnosti požadované následně předsedou
kontrolní komise v žádosti ze dne 4. 6. 2018. I tato skutečnost podporuje závěr, že daná žádost
nemohla být učiněna v rámci kontroly konané u kárně obviněného dne 17. 4. 2018.
[24] Ve vztahu k rozebírané žádosti dále platí, že byla učiněna v době, kdy ještě kárně
obviněný nevznesl námitky proti zprávě o původní kontrole, neboť ta mu byla souběžně s touto
žádostí teprve zasílána. Logicky tak nemohla v danou dobu existovat ani tzv. konečná zpráva
ve smyslu §25 KKEK, jejíž součástí se předmětné námitky stávají, a která je následně zasílána
kontrolovanému soudnímu exekutorovi (tj. zde kárně obviněnému) a předsedovi kontrolní
komise. Konečně ani ke dni konání ústního jednání před kárným soudem v nynější věci nebylo
známo, zda zmíněná konečná zpráva vůbec existuje, když minimálně kárně obviněnému nebyla
dle jeho sdělení doručena a kárný žalobce toto ani netvrdí. Jestliže potom dle §26 KKEK platí,
že předseda komise může přijmout některá z opatření zde vyjmenovaných teprve „poté, co mu je
podle ustanovení §25 předána konečná zpráva“ (zvýraznění provedeno kárným soudem), nelze
než i v tomto bodě přisvědčit kárně obviněnému, že žádost ze dne 4. 6. 2018 nemohla mít oporu
ani v §26 odst. 1 písm. d) KKEK.
[25] S ohledem na shora řečené dospěl zdejší soud k závěru, že v situaci, kdy kontrola kárně
obviněného prováděná dne 17. 4. 2018 byla již skončena, a současně žádost ze dne 4. 6. 2018
nemohla představovat opatření ve smyslu §26 odst. 1 písm. d) KKEK, postrádala tato zákonnou
oporu. Chtěla-li si tak Exekutorská komora na základě §7 odst. 5 exekučního řádu vyžádat další
exekuční spisy za jiné období, respektive související výpisy z účtu vedeného podle §46 odst. 4
téhož zákona měla tak učinit v době, kdy původní kontrola stále probíhala, případně zahájit
kontrolu novou, eventuálně postupovat dle §26 odst. 1 písm. d) KKEK, ovšem při splnění
podmínky předchozího vydání konečné zprávy ve smyslu §25 a §26 citovaného stavovského
předpisu. V situaci, kdy však předseda kontrolní komise učinil žádost non lege artis, nebyl kárně
obviněný povinen této vyhovět, a jeho odmítnutí součinnosti tedy nepředstavuje kárné provinění
ve smyslu §116 odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu. Lze doplnit, že otázku vyvolává rovněž
značný rozsah požadované součinnosti, když nově vyžádaných 175 exekučních spisů velmi
významně převyšuje původní požadavek 20 spisů, které kárně obviněný postoupil na základě
žádosti ze dne 16. 5. 2018 ve spojení s původní kontrolou. Vzhledem k absenci zákonné opory
výzvy ze dne 4. 6. 2018 však považoval zdejší soud za nadbytečné se touto otázkou blížeji
zaobírat.
[26] Rovněž v případě prvního ze skutků – nezákonné vydávání příkazů k úhradě nákladů
exekuce v nesnížené výši, není mezi stranami spornou skutková stránka věci. Kárně obviněný
konečně své pochybení uznal, a to jak ve vyjádření ke zprávě o kontrole ze dne 15. 6. 2018,
tak v rámci vyjádření ke kárné žalobě ze dne 7. 9. 2018, přičemž svůj postoj nezměnil
ani při ústním jednání před zdejším soudem. Spornou je však mezi stranami otázka, zda jednání
kárně obviněného dosáhlo intenzity kárného provinění, respektive závažného kárného provinění.
[27] Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k vypořádání námitky kárně obviněného, který
zpochybnil využitelnost důkazů získaných v rámci kontroly ze dne 17. 4. 2018, a to z důvodu
účasti JUDr. M. M. v kontrolní skupině, když tento měl v době jejího konání na základě
probíhajícího trestní stíhání vůči jeho osobě pozastavený výkon exekutorského úřadu. Zdejší
soud v tomto bodě považuje za vhodné zdůraznit, že sám kárně obviněný ve svém vyjádření
ke kárné žalobě opírá důvodnost předmětné námitky o otázku „vhodnosti “ účasti takové osoby
v kontrolní skupině Exekutorské komory, když přiznává, že JUDr. M. zůstal i po pozastavení
výkonu exekutorského úřadu, byť pouze formálně, soudním exekutorem ve smyslu §1
exekučního řádu. Naplňoval tak požadavek §2 odst. 1 KKEK, podmiňující možnost členství
v kontrolní komisi právě statusem soudního exekutora. Jakkoliv se tedy Nejvyšší správní soud
ztotožňuje s tezí kárně obviněného o nevhodnosti účasti takové osoby v kontrolních orgánech
Exekutorské komory, nejde o skutečnost zakládající rozpor s právní úpravou, která by bránila
využití zjištění dosažených kontrolou exekutorského úřadu kárně obviněného. Zmíněné platí tím
spíše, že kárně obviněný neuvedl, jak konkrétně měla daná skutečnost ovlivnit závěry kontrolní
komise, tj. jaké měla důsledky. Pouhé ničím nepodložené tvrzení kárně obviněného, podle něhož
se měl JUDr. M. dostavit v den kontroly s časovým předstihem a byl „velice natěšený, že jde na
kontrolu“ postrádá v tomto směru jakoukoliv výpovědní hodnotu. V této souvislosti je na místě
též poznamenat, že Nejvyššímu správnímu soudu ani nepřísluší v rámci kárného řízení
přezkoumávat zákonnost provedené kontroly, když tato role náleží soudu exekučnímu.
[28] Jak bylo již uvedeno výše, z hlediska skutku mezi stranami není sporné, že kárně obviněný
ve 20 případech, specifikovaných pod výrokem II. tohoto rozhodnutí, nesprávně vyměřil náklady
exekuce v plné výši, ačkoliv měl tyto ve smyslu §46 odst. 6 exekučního řádu stanovit ve snížené
hodnotě. Při uznání svého pochybení však kárně obviněný zdůraznil, že šlo o důsledek
nesprávného nastavení informačního systému využívaného jeho úřadem, který při uhrazení
exekučních nákladů v plné výši vykázal nulový rozdíl, tedy ani nedoplatek ani přeplatek,
a to navzdory skutečnosti, že úhrada byla provedena ve lhůtě dle citovaného ustanovení, čímž
povinným vznikl nárok na snížené náklady exekuce. Svou roli mělo sehrát též pochybení
zaměstnankyň kárně obviněného, jejichž kontrolu jmenovaný podcenil. Kárně obviněný v této
souvislosti akcentoval, že si je vědom své odpovědnosti za nastavení využívaného programu
i práci zaměstnankyň, avšak odmítl, že by vydávání příkazů k úhradě nákladů exekuce
v nesprávné výši činil úmyslně za účelem svého obohacení, jak tvrdí kárný žalobce.
[29] Nejvyšší správní soud dospěl v tomto bodě k závěru, že okolnosti případu nasvědčují
zavinění kárně obviněného ve formě vědomé nedbalosti. Jmenovaný uvedl, že jím užívaný
informační systém, jehož výstupem ohledně náležitého uhrazení (přeplatku/nedoplatku) nákladů
exekuce se měly jeho zaměstnankyně při vydávání předmětných příkazů, respektive on sám
při jejich autorizaci řídit, bývá pravidelně aktualizován, a to někdy i s měsíční periodicitou.
V rámci vyjádření ke kárné žalobě potom připustil, že po instalaci těchto aktualizací „nezřídka
dochází k chybám“. Pokud tedy kárně obviněný při vydávání příkazů k náhradě nákladů exekuce
vycházel z hlediska ověření správnosti jejich výše zásadně toliko z výpočtů prováděných
využívaným systémem, představujícím nadto pouhou „administrativní pomůcku“, aniž by je sám,
respektive prostřednictvím svých pracovníků verifikoval, nelze než zhodnotit,
že bez přiměřených důvodů spoléhal, že nedojde ke stanovení exekučních nákladů v nesprávné
výši, a tedy k neoprávněnému zásahu do majetkové sféry povinných. Konečně jestliže kárně
obviněný ve vyjádření ke kárné žalobě uvedl, že se jeho zaměstnanci „příliš spoléhali na informační
systém a jeho (automatické) funkce“, nezbývá zdejšímu soudu než podotknout, že se této chyby
zprostředkovaně dopustil i sám kárně obviněný, když kontrolu správnosti nastavení informačního
systému po každé jeho aktualizaci, respektive další stupeň kontroly správnosti vyúčtování spisů
přijal až jako opatření reagující na zjištění pochybení vytýkaných kárnou žalobou.
[30] Zdejší soud naopak neshledal dostatečné indicie, jež by v případě projednávaného skutku
umožňovaly dospět k závěru o možném (byť nepřímém) úmyslu kárně obviněného. Tuto formu
zavinění nelze dovozovat ani ze skutečnosti, že jmenovaný přistoupil k vydání „opravných “
příkazů k náhradě nákladů exekuce až ve dnech 22. 5. a 23. 5. 2018, tedy až poté, co byl členem
kontrolní komise vyzván k předložení příslušných spisů přípisem ze dne 16. 5. 2018. Nelze totiž
učinit spolehlivý závěr, že kárně obviněný měl konkrétní povědomí o nesprávném určení
exekučních nákladů již před obdržením zmíněného přípisu, a nešlo tak z jeho strany o prostou
reakci na okolnost indikující možné pochybení (tj. na vyžádání spisů), které v těchto spisech
před jejich postoupením skutečně shledal. Přisvědčit přitom není možné kárnému žalobci v jeho
tvrzení, že z výrokových částí „opravných “ příkazů není patrná návaznost na předchozí vadná
rozhodnutí, když naopak tyto zcela explicitně ve svých výrocích odkazují na původní příkazy
k úhradě nákladů exekuce [pozn. výjimku představuje „opravný “ příkaz ze dne 22. 5. 2018,
č. j. 149 EX 5947/17 – 23, v němž patrně v důsledku administrativního pochybení absentuje den
vydání a číslo listu původního (měněného) příkazu]. V odůvodnění potom „opravné “ příkazy jako
na důvod původně nesprávného určení výše exekučních nákladů odkazují právě na „technické
problémy v informačním systému soudního exekutora“. Absenci dřívější nápravy ze strany kárně
obviněného lze přičítat rovněž okolnosti, že s výjimkou případu sp. zn. 149 EX 4958/17 nedošlo
ze strany povinných k podání námitek vůči „původním“ příkazům k náhradě nákladů exekuce.
Zdejší soud zcela přisvědčuje kárnému žalobci, že tuto skutečnost nelze jakkoli klást k jejich tíži,
respektive z ní dovozovat „umenšení “ povinnosti kárně obviněného vrátit vzniklý přeplatek, avšak
z hlediska role indikace nesprávného stanovení původních exekučních nákladů nelze tuto
skutečnost zcela přehlédnout. Při ojedinělosti případu vedeného pod sp. zn. 149 EX 4958/17,
kdy povinný na nesprávně stanovenou výši nákladů reagoval, nelze bez dalšího označit vyjádření
kárně obviněného, že jej při řešení podání povinného nenapadlo, že jde o systémovou chybu,
za vzbuzující důvodné pochybnosti o pravdivosti tohoto tvrzení.
[31] Nejvyšší správní soud v souhrnu uvedených skutečností nepřisvědčuje tezi kárného
žalobce o úmyslném vydávání příkazů k úhradě nákladů exekuce v nesprávné (plné) výši kárně
obviněným za účelem vlastního obohacení, když pro tento závěr nejsou k dispozici dostatečné
důkazy. Okolnosti případu naopak nasvědčují závěru, jak shora předestřeno, že jmenovaný jednal
zaviněně ve vědomé nedbalosti. Tato okolnost nicméně nemění nic na skutečnosti, že plnou
odpovědnost za činnost svých zaměstnanců a náležité nastavení využívaného programového
vybavení nese sám soudní exekutor, tj. kárně obviněný. Uvedené platí tím spíše pro případ,
kdy se jedná o rozhodnutí ve věci, zde příkaz k úhradě nákladů exekuce, jež vydává sám soudní
exekutor, a to bez ohledu na skutečnost, že z administrativního hlediska je dané rozhodnutí
zpravidla vyhotovováno jeho pracovníky. Vzhledem k okolnostem projednávaného případu
tak při jeho posouzení nebylo možné uvažovat o naplnění liberačního důvodu ve smyslu §116
odst. 15 exekučního řádu. Konečně kárně odpovědný se aplikace citovaného ustanovení
ani nedomáhal, když naopak svou odpovědnost za vytýkaná pochybení sám uznal.
[32] Z hlediska intenzity posuzovaného jednání považuje Nejvyšší správní soud za nutné
na straně druhé akcentovat jeho rozsah, totiž že k pochybení došlo ve všech dvaceti kárným
žalobcem označených spisech. Nelze jej tedy označit za ojedinělý exces, ale naopak za systémový
nedostatek. Tomu konečně nasvědčuje i kárně obviněným deklarovaná hlavní příčina
nesprávného stanovení výše exekučních nákladů v původních příkazech, totiž nepřiměřené
spoléhání se na nesprávně nastavené programové vybavení exekutorského úřadu. Vzhledem
k této skutečnosti dospěl kárný soud k závěru, že jednání kárně obviněného dosáhlo intenzity
závažného kárného provinění, jmenovitě dle §116 odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu.
[33] Nad rámec řečeného Nejvyšší správní soud k posuzovanému skutku dodává, že jedná-li
se o návrh kárného žalobce na doplnění dokazování provedením spisů, jejichž nepostoupení
je kárně obviněnému vytýkáno v rámci druhého ze skutků projednávaných v rámci tohoto řízení,
a s tím spojený návrh na případné rozšíření prvního ze skutků o ty z nepostoupených spisů,
v nichž by bylo identifikováno rovněž nesprávné vydání příkazu k úhradě nákladů exekuce
v nesnížené výši, je na místě zdůraznit, že k navrhovanému postupu se zdejší soud ve své
judikatuře již opakovaně vyslovil. V rozhodnutí ze dne 27. 1. 2016, č. j. 15 Kse 8/2015 – 75,
explicitně uvedl, že „rozhoduje o skutcích, které kárný žalobce v žalobě označil (viz §220 odst. 1 trestního
řádu), a nemůže sám dohledávat pochybení, kterých se měla kárně obviněná údajně dopustit. Jiný přístup
by znamenal, že by kárný soud přestal být soudem a převzal by i roli kárného žalobce. Takový postup není
v právním státě přijatelný.“ (srov. též rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2015,
č. j. 14 Kse 7/2014 – 54; všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz). Vzhledem
k citované nemožnosti přistoupit k rozšíření posuzovaného skutku nad rámec jeho vymezení
kárnou žalobou, a při zohlednění skutečnosti, že zástupce kárného žalobce při ústním jednání
konstatoval, že na původně požadovaném provedení dokazování 175 spisy, specifikovanými
pod písm. b) výroku I. tohoto rozhodnutí, netrvá, se zdejší soud tímto návrhem dále nezabýval.
[34] Z hlediska kárného opatření platí, že kárný žalobce zdejšímu soudu navrhl uložení pokuty
ve výši dle jeho uvážení. Podle §116 odst. 9 exekučního řádu lze přitom za závažný kárný delikt
uložit veřejné napomenutí, odvolání z exekutorského úřadu a pokutu v rozsahu od 50.000 Kč
do 5.000.000 Kč. S ohledem na okolnosti projednávaného případu vyloučil zdejší soud možnost
uložení veřejného napomenutí, jako nedostačující intenzitě shledaného kárného provinění, stejně
jako uplatnění odvolání z exekutorského úřadu, coby opatření naopak zjevně přesahující
závažnost pochybení kárně obviněného. V souladu s návrhem kárného žalobce proto přistoupil
k uložení pokuty, kdy při úvaze o její konkrétní výši zvážil všechna kritéria spoluurčující povahu
a závažnost kárného deliktu. Zohlednil význam chráněného zájmu, jímž je zájem na řádném
výkonu svěřené pravomoci soudních exekutorů, dále četnost pochybení kárně obviněného
a tomu odpovídající rozsah následku. Přihlédl rovněž k osobě kárně obviněného a okolnosti,
že dosud nebyl kárně trestán, stejně jako shledané formě zavinění v podobě vědomé nedbalosti,
tedy skutečnosti, že vzniklé obohacení nebylo výsledkem úmyslného jednání. V úvahu vzal dále
opatření, která kárně obviněný po zjištění nesprávného určování exekučních nákladů přijal,
tj. zavedení kontroly správnosti nastavení informačního systému po každé jeho aktualizaci,
či úpravě šablon příslušných dokumentů, opakované proškolení svých zaměstnanců a zavedení
dalšího stupně kontroly správnosti vyúčtování spisů osobou s právním vzděláním. Konečně
zdejší soud zohlednil i vydání „opravných “ příkazů k úhradě nákladů exekuce, jimiž byly původní
(vadné) příkazy změněny, a vrácení neoprávněně vybraných prostředků (přeplatků) povinným.
V rámci reflexe pochybení a jako jistý projev dobré vůle kárně obviněný nadto daroval částku
80.000 Kč k charitativním účelům zapsanému ústavu Lidská pouta. Po zvážení všech uvedených
okolností dospěl kárný soud k závěru, že za přiměřenou lze v projednávané věci považovat
pokutu uloženou při spodní hranici zákonného rozmezí, a to konkrétně ve výši 80.000 Kč.
Nejvyšší správní soud má za to, že takto stanovená pokuta vystihuje všechny atributy
projednávaného případu a zároveň přispěje k vyšší motivaci kárně obviněného k řádnému
výkonu funkce soudního exekutora.
[35] Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15012018.
[36] Kárně obviněnému nenáleží náhrada nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným
řízením podle §19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, protože nebyl zproštěn kárné žaloby
v plném rozsahu.
Poučení: Proti tomu rozhodnutí není odvolání přípustné (§21 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
V Brně dne 15. ledna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda kárného senátu
ve věcech soudních exekutorů