ECLI:CZ:NSS:2019:15.KSE.4.2018:44
sp. zn. 15 Kse 4/2018 - 44
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu
JUDr. Jaroslava Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava
Kocince, JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce:
Ministr spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, proti kárně obviněnému: Mgr. Jiří
Nevřela, soudní exekutor, Exekutorský úřad Praha - východ, Praha 6, Libocká 73/57, o kárné
žalobě podané dne 26. 11. 2018 pod č. j. MSP-49/2017-OED-KEU/18,
takto:
Mgr. Jiří Nevřela, soudní exekutor
Exekutorský úřad Praha - východ,
Libocká 73/57, Praha 6
se podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů,
uz ná v á v in n ým,
že jako soudní exekutor byl od 21. 12. 2011 přinejmenším do dne podání kárné žaloby zároveň
jediným společníkem v obchodní společnosti TOURNESOL s. r. o., se sídlem Libocká 73/57,
161 00 Praha 6, IČ 286 34 781, která je vlastníkem franšízy RE/MAX (realitní kancelář RE/MAX
Spirit) a byl tak ovládající osobou obchodní společnosti, jejímž předmětem činnosti je: výroba,
obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, přičemž
jmenovaná společnost podnikatelskou činnost v oboru realit aktivně provozovala, a zároveň
vytvořil vazby mezi Exekutorským úřadem Praha – východ a obchodní společnosti
TOURNESOL s. r. o.
t e d y
porušil povinnosti exekutora stanovené v §2 odst. 2, §3 odst. 2 exekučního řádu
t ím s p ách al
kárný delikt exekutora podle §116 odst. 2 písm. a) a b) exekučního řádu.
Za uvedený delikt mu kárný senát ukládá podle §116 odst. 6 písm. c) exekučního řádu
po k ut u v e v ý ši 50. 000 K č .
Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15042018.
Odůvodnění:
[1] Kárnou žalobu podal kárný žalobce na základě výsledků kontroly Exekutorského úřadu
Praha – východ, který byla provedena dne 27. 7. 2017. Při ní kárný žalobce zjistil, že kárně
obviněný, který byl jmenován do uvedeného úřadu v roce 2002, vykonává exekuční činnosti
dle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekuční řád“), a současně
je od 21. 12. 2011 minimálně do doby podání kárné žaloby jediným společníkem v obchodní
společnosti TOURNESOL s.r.o., se sídlem Praha 6, Libocká 73/57, IČ 28634781
(dále jen „společnost TOURNESOL“), která je vlastníkem franšízy RE/MAX (realitní kancelář
RE/MAX Spirit). Předmětem činnosti této společnosti je podnikatelská činnost, přičemž mezi její
obory činnosti spadá mj. i realitní činnosti, či správa a údržba nemovitostí. Vedle spojení
samotného kárně obviněného se společností TOURNESOL poukázal kárný žalobce rovněž
na skutečnost, že zaměstnanec kárně obviněného na pozici vykonavatele pan I. N. je jediným
jednatelem jmenované společnosti a současně ředitelem realitní kanceláře RE/MAX Spirit. Na
internetových stránkách společnosti RE/MAX je dále kárně obviněný uveden jako majitel
kanceláře RE/MAX Spirit a pan I. N. jako její ředitel. Kárný žalobce taktéž zdůraznil, že adresa
realitní kanceláře je stejná jako adresa exekutorského úřadu kárně obviněného.
[2] V reakci na tato kontrolní zjištění kárně obviněný uvedl, že je pouze společníkem
společnosti TOURNESOL, jenž je vlastníkem franšízy RE/MAX Spirit, makléřem jakékoli
realitní kanceláře nikdy nebyl, stejně jako nikdy nezprostředkoval prodej žádné nemovitosti,
což lze ověřit na centrále RE/MAX Česká republika. Pouhé vlastnictví obchodního podílu
v uvedené společnosti nepovažoval kárně obviněný za rozporné se zákonem či pravidly profesní
etiky. Z hlediska vazeb jeho úřadu na realitní kancelář doplnil, že okolnost, že jeho bratr
je makléřem dané kanceláře a současně jeho zaměstnancem neodporuje žádnému právnímu
předpisu, a to tím spíše, že činnost realitní kanceláře nemá s chodem jeho úřadu nic společného.
[3] V kontextu uvedených skutečnosti žalobce vyjádřil přesvědčení, že podnikatelská činnost
kárně obviněného je způsobilá vyvolat pochybnost o nezávislosti jeho úřadu. Kárný žalobce
v této souvislosti poukázal na znění §2 odst. 2 a §3 odst. 2 exekučního řádu, respektive na čl. 4
usnesení Sněmu Exekutorské komory České republiky ze dne 28. února 2006, kterým byl přijat
stavovský předpis, kterým se stanoví Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže soudních
exekutorů (dále jen „Pravidla etiky“). S ohledem na personální, majetkové a funkční propojení
exekutorského úřadu kárně obviněného a společnosti TOURNESOL, respektive realitní
kanceláře RE/MAX Spirit je podle kárného žalobce pravděpodobné, že kárně obviněný
společnost TOURNESOL fakticky ovládá. Kárný žalobce poznamenal, že je-li kárně obviněný
jejím jediným společníkem, potom je v souladu s §74 odst. 1 a 3 zákona č. 90/2012 Sb.,
o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZoK“), ovládající osobou.
[4] Kárný žalobce dále poznamenal, že zejména z oborů činnosti společnosti TOURNESOL
vyplývá, že se v projednávané věci nejedná pouze o správu vlastního majetku, neboť společnost
vykonává realitní činnost. Poukázal přitom na skutečnost, že realitní kancelář RE/MAX Spirit
je aktivní, neboť ke dni 29. 10. 2018 na svých internetových stránkách nabízela k prodeji
či k pronájmu celkem 5 nemovitostí. Kárně obviněnému, jakožto jedinému společníkovi
společnosti TOURNESOL, vlastnicí franšízu RE/MAX Spirit, tedy v případě prodeje/pronájmu
některé z nemovitostí připadne zisk. Ve vztahu k zákonem připuštěné správě vlastního majetku
kárný žalobce uvedl, že by se z podstaty věci nemělo jednat o činnost směřující k rozšíření
majetku, zisku nových statků, respektive o činnost nahrazující výdělek ve smyslu odměny
soudního exekutora. S ohledem na činnost realitní kanceláře RE/MAX Spirit, však v dané věci
jde dle kárného žalobce o překročení mezí správy vlastního majetku. V kontextu těch skutečnosti,
se tak kárně obviněný podle kárného žalobce dopustil porušení §3 odst. 2 exekučního řádu,
ve smyslu výkonu jiné výdělečné činnosti neslučitelné s činností soudního exekutora, a čl. 4
Pravidel. Kárný žalobce současně vyzdvihl, že kárně obviněný se stal jediným společníkem
společnosti TOURNESOL v roce 2011, kdy již několik let vykonával funkci soudního exekutora.
[5] V další části své kárné žaloby žalobce poukázal na povahu postavení soudních exekutorů
při výkonu exekuční činnosti, z níž vyplývá požadavek na jejich nezávislost a nestrannost,
na které nesmí mít vliv ani skutečnost, že je soudní exekutor podnikatelem s osobní
odpovědností za hospodářskou efektivitu své činnosti. S poukazem na komentářovou literaturu
k §2 odst. 2 a §3 odst. 2 exekučního řádu (Kasíková, M., a kol. Exekuční řád. Komentář.
4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 14; dále též „Komentář EŘ“) vyjádřil kárný žalobce
přesvědčení, že shora popsaná činnost kárně obviněného může narušovat důvěru v nezávislý,
nestranný a spravedlivý výkon exekuční činnosti soudního exekutora. Důvěryhodnost má
dle jeho názoru narušovat již to, že kárně obviněný je jediným společníkem společnosti
TOURNESOL vlastnící franšízu RE/MAX, jeho úřad sídlí na stejné adrese jako realitní kancelář
a vstup do úřadu je výrazně označen reklamou realitní kanceláře, což je způsobilé vyvolat
u veřejnosti záměnu a tím snížit důvěryhodnost exekutorského stavu. Tím je porušován §2
odst. 2 exekučního řádu.
[6] Při opětovné zmínce komentářové literatury k exekučnímu řádu kárný žalobce
poznamenal, že i když není držení mj. obchodního podílu ve společnosti v rozporu se zákazem
výdělečných aktivit, neboť jde o udržování a správu majetku exekutora, je i zde nutné dbát
o zachování nezávislosti a nestrannosti, stejně jako toho, aby při výkonu povolených činnosti
bylo vyloučeno narušení důstojnosti exekutorského povolání (str. 13 Komentáře EŘ). Kárný
žalobce v této souvislosti připustil, že skutečnost, že je někdo jediným společníkem společnosti,
není bez dalšího v rozporu s §3 odst. 2 exekučního řádu, nicméně z hlediska omezení
výdělečných aktivit záleží vždy na konkrétním případě. V projednávané věci však podle názoru
kárného žalobce kárně obviněný reálně podniká v oblasti realitní činnosti a současně je jediným
společníkem společnosti TOURNESOL s osobními vazbami na statutární orgán. Již samotný
charakter podnikání této společnosti, tj. realitní činnost, naplňuje dle kárného žalobce znaky
porušení §2 odst. 2 i §3 odst. 2 exekučního řádu.
[7] V poslední části své žaloby kárný žalobce v kontextu znění §5 odst. 1 a 2 exekučního
řádu poznamenal, že pan I. N. je dle pověření ze dne 15. 3. 2002 v exekutorském úřadě kárně
obviněného zaměstnán na pozici vykonavatele. V souladu s výpisem ze živnostenského rejstříku
ze dne 29. 10. 2019 má potom jmenovaný živnostenské oprávnění, přičemž oborem podnikání je
realitní činnost, správa a údržba nemovitostí. Kárný žalobce dále poukázal též na totožnost
adresy trvalého bydliště pana I. N. a kárně obviněného s tím, že stejné jméno a adresa jasně
naznačuje jejich blízký příbuzenský vztah. Skutečnost, že příbuzný soudního exekutora, který je u
něj zaměstnán na pozici vykonavatele, je současně makléřem realitní kanceláře se sídlem na stejné
adrese jako sídlo exekutorského úřadu, prokazuje dle přesvědčení kárného žalobce silné osobní i
personální vazby úřadu s realitní kanceláří. Na podporu svých závěrů odkázal kárný žalobce na
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015, č. j. 15 Kse 7/2014 – 130 (pozn.
kárného soudu: kárný žalobce měl zřejmě na mysli rozhodnutí ze dne 4. 10. 2017, č. j. 14 Kse
1/2017 – 126).
[8] V souhrnu uvedených okolností kárný žalobce uzavřel, že s ohledem na skutečnost,
že kárně obviněný je jediným společníkem společnosti TOURNESOL, která vlastní franšízu
realitní kanceláře RE/MAX (RE/MAX Spirit), přičemž je zároveň na stránkách realitní kanceláře
označen jako majitel kanceláře, a dále pan I. N., vykonavatel kárně obviněného,
který má současně živnostenské oprávnění na podnikání v realitní činnosti, je ředitelem realitní
kanceláře, jejím makléřem a v neposlední řadě je s kárně obviněným v blízkém příbuzenském
vztahu, je faktické osobní i personální propojení exekutorského úřadu a realitní kanceláře
nezpochybnitelné. Realitní kancelář aktivně provozuje svoji činnost, přičemž zisk jediného
společníka společnosti provozující tuto kancelář nelze podřadit pod pojem správy vlastního
majetku. Uvedený tak dle názoru kárného žalobce dochází k porušení §2 odst. 2 a §3 odst. 2
exekučního řádu. Kárný žalobce proto navrhl, aby byl kárně obviněný uznán vinným ze spáchání
uvedeného kárného provinění a aby mu bylo uloženo kárné opatření ve formě pokuty ve výši
dle uvážení kárného senátu.
[9] Kárně obviněný se vyjádřil ke kárné žalobě přípisem ze dne 12. 2. 2019. V něm připustil,
že je společníkem společnosti TOURNESOL, sídlem Praha 6, Libocká 73/57, která vlastní
franšízu RE/Max Spirit. Podotkl však, že uvedené nepopíral ani před kontrolními orgány
Ministerstva spravedlnosti, kdy ve své argumentaci poznamenal, že vlastnictví podílu v obchodní
společnosti lze v souladu s právní úpravou podřadit správě vlastního majetku. Kárně obviněný
rovněž zopakoval, že nikdy nebyl makléřem této ani jiné realitní kanceláře, stejně jako nikdy
nezprostředkoval prodej žádné nemovitosti, k čemuž doložil prohlášení společnosti RE/MAX
Česká republika ze dne 14. 1. 2019. K osobě svého bratra, pana I. N., kárně obviněný
poznamenal, že jako zaměstnanec jeho úřadu v pozici vykonavatele, nemá dle platné úpravy
žádný zákaz činnosti, a může proto působit i na pozici makléře v jiné společnosti. Dále namítl,
že společnost TOURNESOL není s jeho úřadem žádným způsobem funkčně propojena,
neprovádí pro něj žádnou činnost, a to ani inzerci nemovitostí, které jeho úřad draží.
Tyto domněnky kárného žalobce kárně obviněný odmítá. Kárně obviněný nad uvedené zdůraznil,
že společnost TOURNESOL taktéž nenakupuje nemovitosti v exekucích, a to ať již jím
prováděných nebo realizovaných jinými exekutorskými úřady. Doplnil, že předmětná společnost
vykonává zcela minimální činnost a je dlouhodobě ve ztrátě, což dokládají účetní závěrky za roky
2016 (ztráta cca 206 000 Kč) a 2017 (cca 923 000 Kč). V případě účetní závěrky za rok 2018
potom kárně obviněný s jistotou předpokládá další prohloubení ztráty. Podle kárně obviněného
proto nelze dovozovat, že by se u společnosti TOURNESOL jednalo o činnost směřující
k rozšíření majetku, či zisku nových statků kárně obviněného, jak dovozuje kárný žalobce.
[10] Kárně obviněný rovněž poznamenal, že nechápe, jak by mohla skutečnost, že na stejné
adrese jako exekutorský úřad sídlí rovněž realitní kancelář, vyvolat u veřejnosti dojem záměny,
případně tím snížit důvěryhodnost exekutorského stavu. Závěrem kárně obviněný namítl,
že kárný žalobce přistupuje ke skutečnostem přístupným ve veřejných rejstřících selektivně tak
aby podporovaly jeho tvrzení, a pomíjí, že v rejstřících lze dohledat i skutečnosti namítané kárně
obviněným, které však tvrzením kárného žalobce odporují (viz např. účetní závěrka společnosti
TOURNESOL za rok 2016). Podle názoru kárně obviněného ostatně celý obsah kárné žaloby
svědčí o její účelovosti s cílem jej za každou cenu poškodit. Navrhl proto, aby byl obžaloby
zproštěn a byly mu kárným žalobcem uhrazeny náklady řízení.
[11] Ústní jednání ve věci proběhlo dne 12. 11. 2019 za přítomnosti kárně obviněného
a zástupkyně kárného žalobce.
[12] Při posuzování věci přistoupil kárný soud nejprve k vypořádání námitky, kterou vznesl
kárně obviněný v rámci ústního jednání konaného dne 12. 11. 2019, totiž, že kárný žalobce podal
kárnou žalobu po uplynutí jak objektivní lhůty dle §117 odst. 3 exekučního řádu, tak lhůty
subjektivní, kterou ve spojitosti s citovaným ustanovením dovodil Nejvyšší správní soud
ve svém rozhodnutí ze dne 10. 9. 2019, č. j. 15 Kse 5/2018 – 135. Pokud by totiž tato námitka
byla důvodná, bylo by na místě v souladu s §19 odst. 4, ve spojení s §14 písm. a) zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), řízení o nynější kárné žalobě zastavit.
Kárný soud nicméně neshledal námitku kárně obviněného důvodnou. Je tomu tak proto,
že kárným soudem posuzované jednání kárně proviněného trvalo až do dne podání kárné žaloby
a nemohlo tedy dojít k uplynutí ani objektivní tříleté, ani subjektivní šestiměsíční lhůty pro její
podání. Nejvyšší správní soud proto přistoupil k věcnému posouzení případu.
[13] V projednávané věci není mezi stranami sporným skutkový stav. Platí, že kárně obviněný
je v souladu s obsahem obchodního rejstříku ode dne 21. 12. 2011 do současnosti jediným
společníkem společnosti TOURNESOL, tj. držitelem 100% obchodního podílu v této
společnosti. V souladu s §74 odst. 1 a 3 ZoK je tedy nespornou i skutečnost, že kárně obviněný
je vůči společnosti TOURNESOL ovládající osobou. Uvedená společnost současně sídlí
s exekutorským úřadem kárně obviněného na shodné adrese Praha 6, Libocká 73/57.
Podle výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku dále platí, že předmět podnikání této
společnosti tvoří výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona.
Do oborů jejích činností potom spadá (mj.) realitní činnost, správa a údržba nemovitostí. Shodné
údaje vyplývají z veřejné části živnostenského rejstříku rovněž v případě osoby pana I. N., který
ve společnosti TOURNESOL, taktéž ode dne 21. 12. 2011 do současnosti, vykonává funkci
jediného jednatele. Pan I . N. přitom současně působí v exekutorském úřadě kárně obviněného
jako jeho zaměstnanec, a to v pozici vykonavatele (viz pověření jmenovaného ze dne 15. 3. 2002
podepsané kárně obviněným), a rovněž je i ředitelem realitní kanceláře RE/MAX Spirit, kdy
vlastníkem franšízy realitní kanceláře RE/MAX je společnost TOURNESOL. Z prohlášení ze
dne 14. 1. 2019 učiněného držitelem ochranné známky RE/MAX pro ČR a SR, tj. společností
RE/MAX Česká republika, dále vyplývá, že sám kárně obviněný nebyl po celou dobu trvání
franšízy nikdy činný jako makléř, a tudíž nikdy jako makléř nezobchodoval žádnou nemovitost.
Podle téhož prohlášení má obchodní vedení realitní kanceláře na starosti pan I. N. z pozice
ředitele kanceláře. S ohledem na uvedené skutkové okolnosti tedy v projednávané věci zůstává
spornou otázkou pouze to, zda zmíněné okolnosti zakládají kárné provinění, nebo dokonce
závažné kárné provinění kárně obviněného, tak jak je upraveno v exekučním řádu.
[14] Kárně obviněný zakládá svou obhajobu na tvrzení, že vlastnictví podílu v obchodní
společnosti lze v souladu s právní úpravou podřadit správě vlastního majetku. Nemůže proto být
považováno za podnikatelskou činnost a naplňovat definici kárné provinění. Nejvyšší správní
soud vzal tuto obhajobu v úvahu, avšak současně musel zohlednit i další podstatné okolnosti
případu.
[15] Typově podobnou situací se kárný soud ve své rozhodovací činnosti zabýval
v rozhodnutí č. j. 14 Kse 1/2017 – 126. Kárně obviněná v dané věci vlastnila 96 % všech akcií
společnosti, v níž jako předseda představenstva působil její manžel. Tato společnost byla
součastně vlastníkem budovy, ve které se nacházelo sídlo jejího exekutorského úřadu, neboť daný
areál představoval podstatnou část vkladu kárně obviněné do akciové společnosti. Rovněž
v tomto případě kárně obviněná kromě jiného namítala, že zákon nezakazuje soudnímu
exekutorovi majetkovou účast v obchodních společnostech, a to s poukazem právě na zákonnou
výjimku ze zákazu jiné výdělečné činnosti v podobě správy vlastního majetku. Kárný soud proto
při posouzení věci zohlednil obecná východiska, která k uvedené situaci v odkazované věci
vyslovil.
[16] Při řešení otázky, zda se kárně obviněný dopustil porušení zákazu vykonávat jinou
výdělečnou činnost ve smyslu §3 odst. 2 exekučního řádu, soud nejprve předesílá, že citované
ustanovení představuje variaci na §85 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění
pozdějších předpisů (obdobně též §24 odst. 6 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
ve znění pozdějších předpisů). Smyslem omezení plynoucích z §3 odst. 2 exekučního řádu
je mj. chránit nezávislost a také nestrannost exekutora (viz nález Ústavního soudu ze dne
8. 8. 2005, sp. zn. II. ÚS 372/04; obecně k pojmům nezávislost a nestrannost srov. přiměřeně
nález téhož soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 11/04).
[17] Dále platí, že soudní exekutoři představují nedílnou součást soudní moci (viz §28
exekučního řádu). Zákon jim dává nejen pravomoci, ale také ukládá povinnosti z toho vyplývající.
Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti veřejnoprávní postavení a je oprávněn
rozhodovat v individuálních případech o právech a povinnostech soukromých subjektů.
Proto je nutné klást na jeho nezávislost a nestrannost značný důraz a na otázku jiné výdělečné
činnosti nahlížet obdobně jako je tomu u soudců. Zvlášť na požadavek nestrannosti soudního
exekutora nesmí mít vliv ani to, že soudní exekutor je na rozdíl od soudců podnikatelem s osobní
odpovědností za hospodářskou efektivitu své činnosti. Ani toto, v porovnání s jinými profesemi
možná obtížnější postavení, nesmí být na úkor jeho nestrannosti a nezávislosti.
[18] Rovněž doktrína ke smyslu omezení podnikatelské a jiné výdělečné činnosti soudního
exekutora uvádí, že toto omezení má zajistit, „aby veřejnost vnímala exekutora jako nestrannou osobu,
která vykonává svou činnost nezávisle na dalších subjektech. Zároveň však toto ustanovení patří k těm,
která mají skutečně zabránit potenciálnímu střetu zájmů, a omezit tak vznik situací, kdy exekutor nebude jednat
nezávisle a nestranně “. Jako příklad toho, co exekutor nemůže vykonávat, se uvádí např. činnost
insolvenčního správce či správce závodu, práci v pracovním či služebním poměru (samozřejmě
vyjma činností zákonem výslovně povolených) a podnikat na základě živnostenského
či obdobného oprávnění. V rozporu se zákazem výdělečných aktivit není držení akcií nebo
obchodního podílu ve společnosti, udržování a pronájem nemovitých věcí apod., neboť se jedná
o udržování a správu majetku exekutora. Samozřejmě že i při výkonu těchto činností musí
exekutor dbát o zachování své nezávislosti a nestrannosti a předcházet pochybnostem veřejnosti
o dodržování tohoto principu. Rovněž je nezbytné, aby při výkonu povolených činností bylo
vyloučeno narušení důstojnosti exekutorského povolání (KASÍKOVÁ, M. in: KASÍKOVÁ,
M. a kol. Exekuční řád: komentář. 4. vydání [online]. Praha: C. H. Beck, 2017, komentář k §3).
[19] Z uvedených závěrů vychází i kárná judikatura. Ta nijak nezpochybnila, že by soudní
exekutor mohl mít obchodní podíl na společnosti: „Samotné vlastnictví obchodního podílu, stejně
tak jako držení akcií není porušením žádného právního předpisu, lze je považovat nepochybně za správu vlastního
majetku […] Držba akcií nebo obchodního podílu ve společnosti, udržování a pronájem nemovitostí apod. není
v rozporu se zákazem výdělečných aktivit soudnímu exekutorovi zakázaných (§3 odst. 1 exekučního řádu. čl. 4
Pravidel profesionální etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů), neboť se jedná o udržování a správu majetku
soudního exekutora. Samozřejmě že i při výkonu těchto činností musí exekutor dbát zachování své nezávislosti
a nestrannosti a předcházet pochybnostem veřejnosti o dodržování tohoto principu. Rovněž je nezbytné,
aby při výkonu povolených činností bylo vyloučeno narušení důstojnosti exekutorského povolání “ (rozhodnutí
ze dne 3. 3. 2014, č. j. 15 Kse 4/2013 – 48; důraz přidán). Současně je však třeba podotknout,
že kárný soud se ve věci sp. zn. 15 Kse 4/2013 detailně výkladu §3 odst. 2 exekučního řádu
nevěnoval, respektive ani věnovat nemohl, neboť kárný žalobce porušení tohoto ustanovení
nenamítal, respektive sám v žalobě uváděl, že §3 odst. 2 porušen nebyl.
[20] Nejvyšší správní soud k uvedenému zdůrazňuje, že z dosavadní judikatury rozhodně
neplyne, že snad jakákoliv účast exekutora v obchodní společnosti (zde konkrétně vlastnictví
100% obchodního podílu) je v souladu s právem, jak by snad mohla naznačovat obhajoba kárně
obviněného. Na jednu stranu je nutno říci, že pouhá skutečnost, že někdo je držitelem podílu
v obchodní společnosti, se jistě bez dalšího nepříčí ustanovení §3 odst. 2 exekučního řádu.
Ostatně v dnešní společnosti je vlastnictví akcií, podílových fondů a jiných cenných papírů zcela
běžným jevem. Rozhodně pak není podnikáním. Nicméně z hlediska omezení výdělečných aktivit
profesí, jako jsou exekutoři nebo soudci, záleží vždy na konkrétních okolnostech případu. Obecně čím
větší je majetková účast na obchodní společnosti, což s sebou přináší i status ovládající osoby
nebo většinového společníka (viz §73 a §74 ZoK), tím větší nebezpečí hrozí, že §3 odst. 2,
a podle okolností i §2 odst. 2 exekučního řádu, bude porušen. Samozřejmě nelze bez dalšího
vyloučit, že ani 100% účast na obchodní společnosti za určitých okolností nemusí být porušením
§3 odst. 2 exekučního řádu. Typicky tomu tak bude za situace, kdy společnost reálně nepodniká,
ale je zřízena za účelem správy majetku exekutora, respektive správy vlastního majetku
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 29 Cdo 152/2007).
[21] Pokud ale taková společnost reálně podniká, tak jako je tomu v projednávané věci
[viz printscreen obrazovky internetových stránek realitní kanceláře RE/MAX Spirit ze dne
24. 10. 2018 a tam uvedený seznam nemovitostí nabízených k prodeji, respektive k pronájmu],
a to v oblasti realitní činnosti, která je z obecného hlediska vůči činnosti exekutorského úřadu
konkurující, nebo komplementární, může dle okolností a charakteru podnikání dojít k překročení
mezí §3 odst. 2 exekučního řádu, s čímž bude pravidelně spojeno i porušení §2 odst. 2 téhož
zákona. O to větší problém nastává, pokud je soudní exekutor, tak jako v nyní vedeném řízení,
jediným společníkem s osobními vazbami na statutární orgán společnosti (zde bratr kárně
obviněného, který je současně jeho podřízeným v pozici vykonavatele exekutorského úřadu),
a to s ohledem na zřejmý smysl §3 odst. 2 exekučního řádu, tj. zajistit nezávislost a nestrannost
exekutora. Ostatně již jen předmět podnikání společnosti TOURNESOL, respektive jeden
z oborů její činnosti (realitní činnost) naplňuje znaky porušení jak §3 odst. 2, tak i §2 odst. 2
exekučního řádu.
[22] Z hlediska ustanovení §2 odst. 2 exekučního řádu tedy představuje rozhodnou
skutečnost to, že kárně obviněný je jako jediný společník ovládající osobou vůči vlastníkovi
franšízy realitní kanceláře RE/MAX – společnosti TOURNESOL, jejímž jediným jednatelem
je bratr kárně obviněného pan I. N., který je současně též ředitelem realitní kanceláře RE/MAX
Spirit a zaměstnancem kárně obviněného. K této základní skutečnosti však v projednávané věci
přistupují ještě další významné okolnosti, které podporují závěr o porušení citovaného ustanovení
kárně obviněným. Mezi ně lze nepochybně zařadit totožnost adresy sídla exekutorského úřadu
kárně obviněného a společnosti TOURNESOL, a tedy i realitní kanceláře RE/MAX Spirit.
Zmínit je třeba rovněž rozsáhlou reklamu realitní společnosti RE/MAX nacházející se na budově
sídla společnosti TOURNESOL a tedy i exekutorského úřadu, která může ve veřejnosti vést
k vyvolání dojmu o provázanosti těchto subjektů. Skutečnost uvedená kárně obviněným při
ústním jednání, že reklama představuje požadavek společnosti RE/MAX, který společnost
TOURNESOL jako vlastník franšízy musí plnit, je pro posouzení věci irelevantní.
[23] Kárný soud tak má v souhrnu uvedených skutečností za prokázané, že mezi
exekutorským úřadem kárně obviněného a společností TOURNESOL, a tedy i realitní kanceláří
RE/MAX Spirit, existují jak silné personální vazby (X kárně obviněného jako jediný jednatel
společnosti TOURNESOL, ředitel realitní kanceláře RE/MAX Spirit a současně zaměstnanec
exekutorského úřadu), tak vazby majetkové (kárně obviněný jako jediný společník společnosti
TOURNESOL), přičemž je dána i místní souvislost v podobě totožnosti sídla exekutorského úřadu
a jmenované společnosti. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu svědčí o silném majetkovém
a personálním propojení mezi úřadem kárně obviněného a společností TOURNESOL,
respektive realitní kanceláří RE/MAX Spirit a zakládají proto rozpor s povinností stanovenou
kárně obviněnému ustanovením §2 odst. 2 exekučního řádu, neboť jsou způsobilé narušit
důstojnost exekutorského povolání, respektive ohrozit důvěru v nezávislý, nestranný
a spravedlivý výkon exekuční činnosti.
[24] Vedl §2 odst. 2 exekučního řádu, však dospěl kárný soud k závěru, že v projednávané
věci došlo jednáním kárně obviněného rovněž k porušení §3 odst. 2 téhož zákona, jakkoliv soud
uznává, že jde o hraniční situaci. Důvodem je skutečnost, že okolnosti nyní projednávané
věci a shora připomínaného případu vedeného u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 14 Kse 1/2017, z jehož závěrů při posuzování kárné odpovědnosti kárně obviněného
Nejvyšší správní soud vyšel, nejsou zcela identické.
[25] Rozdíl lze spatřovat v tom, že v nyní vedeném řízení nebyla vedle majetkového
a personálního propojení prokázána i obchodní provázanost zmíněných subjektů, tedy nebylo
zjištěno, že by exekutorský úřad kárně obviněného měl přímé obchodní vazby na společnost
TOURNESOL. Současně nicméně nelze odhlédnout od skutečnosti, že citoval-li výše kárný soud
z rozhodnutí ve věci vedené u něj pod sp. zn. 15 Kse 4/2013, je toto kromě významu závěrů
obsažených ve zmíněné citaci podstatné pro nyní projednávanou věc ještě z jiného hlediska.
Kárně obviněným v odkazovaném a nyní vedeném řízení je totiž jedna a tatáž osoba. Jakkoli
přitom kárný soud již výše připustil, že se v rozhodnutí č. j. 15 Kse 4/2013 – 48 výkladu §3
odst. 2 exekučního řádu detailně nevěnoval, nepochybně platí, že rozhodnutí představovalo
pro kárně obviněného podstatnou indicii, že jakkoliv vlastnictví obchodního podílu samo o sobě není v rozporu
se zákazem jiné výdělečné činnosti, nejde o pravidlo absolutní, ale je vždy třeba přihlížet k celkovým okolnostem
případu. Právě s ohledem na výše předestřené okolnosti nyní posuzovaného případu potom kárný
soud dospěl k závěru o porušení §3 odst. 2 exekučního řádu. Vzhledem k tomu, že však nebyla,
jak konstatováno shora, oproti případu vedenému u kárného soudu pod sp. zn. 14 Kse 1/2017
zjištěna existence přímých obchodních vztahů mezi společností TOURNESOL a exekutorským
úřadem kárně obviněného, dospěl kárný soud při hodnocení závažnosti jednání kárně
obviněného k závěru, že v tomto nelze spatřovat naplnění znaků závažného kárného deliktu
dle §116 odst. 3 písm. a) a b) exekučního řádu, jak uváděl kárný žalobce, ale toliko kárného
deliktu ve smyslu §116 odst. 2 písm. a) a b) téhož zákona.
[26] Z hlediska kárného opatření platí, že kárný žalobce zdejšímu soudu navrhl uložení pokuty
ve výši dle jeho uvážení. Podle §116 odst. 6 exekučního řádu lze přitom za kárný delikt uložit
písemné či veřejné napomenutí, pokutu do výše 2 500 000 Kč a odvolání z exekutorského úřadu.
S ohledem na okolnosti projednávaného případu vyloučil kárný soud možnost uložení
písemného, stejně jako i veřejného napomenutí, neboť svou povahou nedostačují intenzitě
shledaného kárného provinění. Shodně však vyloučil i možnost uplatnění opatření v podobě
odvolání z exekutorského úřadu, jako opatření naopak významně přesahující závažnost
pochybení kárně obviněného. V souladu s návrhem kárného žalobce proto přistoupil k uložení
pokuty, přičemž při úvaze o její konkrétní výši zvážil všechna kritéria spoluurčující povahu
a závažnost kárného deliktu.
[27] Na straně jedné zdejší soud při úvaze o konkrétní výši ukládané pokuty zohlednil, že nyní
vedené řízení nepředstavuje u kárně obviněného první případ, kdy stanul před kárným senátem,
respektive kdy jím byl shledán vinným, ale jedná se v pořadí již o třetí řízení. Vedle shora
připomínané věci evidované u kárného soudu pod sp. zn. 15 Kse 4/2013, vedl Nejvyšší správní
soudu s kárně obviněným řízení též pod sp. zn. 15 Kse 5/2013. V prvém případě mu
rozhodnutím ze dne 3. 3. 2014, č. j. 15 Kse 4/2013 – 48, byla kárným soudem uložena pokuta
ve výši 75 000 Kč, ve druhém mu byla rozhodnutím ze dne 4. 3. 2014, č. j. 15 Kse 5/2013 – 45,
uložena pokuta v částce 250 000 Kč. Na straně druhé vzal kárný soud v úvahu jednak to,
že v jednání kárně obviněného nespatřuje, jak uvedeno shora, závažný kárný delikt, ale pouze
kárný delikt. Dále zohlednil také to, že kárně obviněný při ústním jednání uvedl, že již zahájil
kroky, které povedou k ukončení franšízy RE/MAX. Konkrétně zmínil dohodu se zástupcem
společnosti RE/MAX s tím, že k ukončení spolupráce by mělo dojít ke konci roku 2019. Kárný
soud k uvedenému postupu kárně obviněného přihlédl, jakožto k určité reflexi závěrů výše
zmíněného rozhodnutí ve věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 14 Kse 1/2017.
[28] Po zvážení všech zmíněných okolností dospěl kárný soud k závěru, že za přiměřenou lze
v projednávané věci považovat pokutu uloženou spíše při spodní hranici zákonného rozmezí,
a to konkrétně ve výši 50 000 Kč. Takto stanovená pokuta podle názoru kárného senátu
zohledňuje všechny okolnosti projednávaného případu a zároveň by měla přispět k vyšší motivaci
kárně obviněného k řádnému výkonu funkce soudního exekutora, aniž by současně měla
likvidační účinky. Splňuje tak požadavek na preventivní i represivní funkci uloženého trestu.
[29] Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15042018.
[30] Podle §19 odst. 3, věty první zákona č. 7/2002 Sb. a contrario nemá kárně obviněný vůči
státu nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne ní odvolání přípustné (§21 zákona č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 12. listopadu 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda kárného senátu
ve věcech soudních exekutorů