ECLI:CZ:NSS:2019:2.ADS.411.2018:27
sp. zn. 2 Ads 411/2018 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: nezl. D. P., zastoupen matkou J.
P., zastoupen Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem Paroubkova 228, Domažlice,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2017, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 10. 2018, č. j. 16 Ad 92/2017 – 39, o návrhu
žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 14. 12. 2018 kasační stížnost žalované
(dále jen „stěžovatelka“), směřující proti shora označenému rozsudku (dále jen „napadený
rozsudek“) Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Výrokem I. napadeného rozsudku
zrušil krajský soud shora označené rozhodnutí stěžovatelky, a jemu přecházející rozhodnutí
stěžovatelky ze dne 4. 9. 2017, č. j. X a vrátil věc stěžovatelce k dalšímu řízení. Výrokem II.
napadeného rozsudku byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů
řízení 4 719 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci napadeného rozsudku.
[2] Shora označeným rozhodnutím stěžovatelky byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno
jimi napadené rozhodnutí o zamítnutí žádosti o přiznání sirotčího důchodu ke dni 31. 1. 2014
pro nesplnění podmínek §52 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
v rozhodném znění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a současně byl přiznán sirotčí
důchod podle §52 odst. 1 písm. a) tohoto zákona ode dne 15. 7. 2016.
[3] Důvodem pro zamítnutí žádosti o přiznání sirotčího důchodu v období od 31. 1. 2014
do 14. 7. 2016 byla skutečnost, že až dne 15. 7. 2016 nabyl právní moci rozsudek Okresního
soudu v Domažlicích ze dne 18. 5. 2016, č. j. 13Nc 1512/2015 – 107, jehož výrokem I. soud
určil, že R. Š., nar. X, zemřelý dne X, naposledy bytem P. č. p. 291, okres H., je otcem nezletilého
D. P. (žalobce – pozn. NSS), nar. X z matky J. P., nar. X. Podle názoru stěžovatelky je citovaný
výrok I. rozsudku Okresního soudu v Domažlicích konstitutivní, a působí tudíž pouze pro futuro,
nikoli zpětně. Z tohoto důvodu zamítla stěžovatelka žalobcovu žádost o přiznání sirotčího
důchodu ve výše uvedeném časovém rozmezí, neboť podle jejího názoru nebyl R. Š. v době od
svého úmrtí do právní moci rozsudku Okresního soudu v Domažlicích otcem žalobce.
[4] Současně s kasační stížností podala stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, který odůvodnila tím, že v důsledku napadeného rozsudku a v něm vyjádřeného
právního názoru krajského soudu bude nucena přiznat žalobci sirotčí důchod i v období
od 31. 1. 2014 do 14. 7. 2016 a důchod za uvedené období vyplatit. Pokud by ovšem posléze
v řízení o kasační stížnosti byla úspěšná a došlo by ke zrušení napadeného rozsudku,
jednalo by se v podstatě o „Pyrrhovo vítězství“, neboť s ohledem na §118a odst. 1 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v rozhodném znění
(dále jen „zákon č. 582/1992 Sb.“) by nebyla oprávněna žádat po žalobci již vyplacenou částku
sirotčího důchodu za období od 31. 1. 2014 do 14. 7. 2016 nazpět. V konečném důsledku by tedy
již samotnou výplatou částky sirotčího důchodu za sporné období byl eliminován hmotný efekt
případného úspěchu stěžovatelky v kasační stížnosti. Stěžovatelka uznává, že částka doplaceného
sirotčího důchodu by nebyla zásadní finanční zátěží pro veřejný rozpočet, nýbrž domnívá
se, že následnou nevymahatelností vrácení vyplaceného důchodového doplatku by byl v podstatě
eliminován smysl její kasační stížnosti, neboť rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci
samé by mohlo mít jedině akademickou hodnotu. Stěžovatelka pro podpoření své argumentace
odkazuje na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58,
publikované pod č. 10/2015 Sb. NSS. Stěžovatelka má za to, že v daném případě převažuje
konkrétní veřejný zájem na ochraně základního smyslu přezkumného řízení a neúčinnost
rozhodnutí ode dne nabytí právní moci nového rozhodnutí krajského soudu by na vyplaceném
doplatku již nic nezměnila.
[5] Žalobce ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
uvedl, že se s názorem stěžovatelky stran naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti neztotožňuje. Napadeným rozsudkem byla rozhodnutí stěžovatelky toliko
zrušena, nedošlo tedy k přiznání sirotčího důchodu bez dalšího. Stěžovatelce nehrozí
v souvislosti s právní mocí či jinými účinky napadeného rozsudku jakákoli újma, resp. hrozbu
újmy nedokládá. Žalobce rovněž odkazuje na stěžovatelkou zmíněné usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 – 58, nicméně zdůrazňuje,
že považovala-li by se pouhá hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu,
musel by být odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu,
jehož rozhodnutí bylo krajským soudem zrušeno. Tento postup by odporoval smyslu a účelu
zákonné úpravy a mohl by vést i k nerovnosti stran, tj. k porušení §36 odst. 1 s. ř. s. Žalobce
má za to, že v případě dalšího postupu stěžovatelky po právní moci zrušujícího
napadeného rozsudku existují procesní nástroje vyřešení věci (tyto nástroje však blíže
nepopisuje – pozn. NSS).
[6] Nejvyšší správní soud po zhodnocení věci dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti jsou naplněny.
[7] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „[k]asační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.“ Podle
§73 odst. 2 s. ř. s. „[s]oud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.“
[8] Ze shora citovaných zákonných ustanovení tedy plyne, že v řízení o kasační
stížnosti může Nejvyšší správní soud podle přiměřeně aplikovaného ustanovení §73 s. ř. s.
(srov. §107 odst. 1 věta poslední s. ř. s.) přiznat kasační stížnosti odkladný účinek pouze tehdy,
pokud by výkon rozhodnutí případně jiné právní následky rozhodnutí, znamenaly
pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[9] Jak již dříve Nejvyšší správní soud ve své četné judikatuře konstatoval, poskytují soudy
ve správním soudnictví primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut
odkladného účinku je koncipován především jako dočasná procesní ochrana žalobce – účastníka
správního řízení – před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí,
jsou-li pro to splněny zákonem předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik
nepoměrně větší újmy na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského
soudu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou
nepochybně představitelné na straně žalovaného správního orgánu v poněkud omezenější míře,
než jak tomu bude na straně žalobce. Podle dosavadní judikatury Nejvyššího správního
soudu tak např. nelze spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému (dle dřívější
dikce §73 odst. 2 s. ř. s.) v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit
žalobci dávku důchodového pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006,
č. j. 6 Ads 99/2006 - 33 či usnesení ze dne 5. 1. 2005, č. j. 1 Afs 106/2004 - 49,
publ. pod č. 982/2006 Sb. NSS)]. S ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení před soudem
nicméně nelze žalovanému správnímu orgánu upírat právo obrátit se v případě nesouhlasu
s výsledky soudního přezkumu provedeného krajským soudem na Nejvyšší správní soud
s kasační stížností.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že žalobci žádná újma přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti nevznikne (ostatně nic takového ani netvrdil), neboť pobírá sirotčí
důchod ve výši, jež mu byla přiznána, a předmětem nyní projednávané věci je toliko zpětné
doplacení sirotčího důchodu za již uplynulá období. Naproti tomu stěžovatelce by v případě
nepřiznání odkladného účinku vznikla nepoměrně větší újma, neboť by byla nucena vést další
správní řízení, jehož výsledkem by bylo při respektování závazného právního názoru krajského
soudu s nejvyšší pravděpodobností přiznání a doplacení sirotčího důchodu za sporné období.
Případný úspěch stěžovatelky v projednávané věci by pak na již vyplaceném důchodu nemohl nic
změnit, neboť podle §118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb. platí, že „[j]estliže důchod byl vyplacen
neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou povinnost,
přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce,
než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem nebo ve vyšší částce,
než náležel, má plátce důchodu vůči příjemci důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené
částky.“ Z toho plyne, že plátce důchodu by v uvedeném případě neměl vůči jeho příjemci nárok
na vrácení nesprávně vyplacené částky. Přiznání odkladného účinku pak není v rozporu
ani s veřejným zájmem, s nímž by naopak byl v rozporu důsledek popsaný výše,
čemuž má přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zabránit.
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení
s §73 odst. 2 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tím však Nejvyšší správní soud
žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. ledna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu