ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.119.2019:12
sp. zn. 2 As 119/2019 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci žaloby na
ochranu před nečinností žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2019, č. j. 30 A 286/2018 - 45,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Usnesení krajského soudu
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“)
domáhal ochrany proti nečinnosti správního orgánu, která měla spočívat v nevyřízení žádosti
žalobce o poskytnutí informací v oblasti péče o tělesně postižené Věznicí Kynšperk nad Ohří.
[2] Krajský soud usnesením postoupil věc Městskému soudu v Praze. Dospěl totiž k závěru,
že správním orgánem, který měl zasáhnout svou nečinností do práv žalobce, podle jehož sídla
se určuje místně příslušný soud ve smyslu §7 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), je Vězeňská služba České republiky, jejíž sídlo je na území
městského obvodu Praha 4. Místně příslušným soudem k posouzení žaloby je tudíž Městský soud
v Praze.
II. Kasační stížnost žalobce
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti směřující proti uvedenému usnesení
krajského soudu uvedl, že aplikace zákona o svobodném přístupu k informacím nesmí
být vystavena libovůli organizačních složek státu, „kdy nejprve je žalobci poskytována, byť omezená míra
údajů, poté jsou s poukazem na postavení správního orgánu transformovány odpovědnosti na blíže neurčený právní
subjekt bez určení příslušného orgánu, jednajícího jeho jménem“. Stěžovatel se tedy domnívá, že povinným
subjektem a rovněž správním orgánem, který zasáhl do jeho práv ve smyslu §7 odst. 2 s. ř. s.,
má být Vězeňská služba České republiky, Věznice Kynšperk nad Ohří, nesouhlasí tedy
s postoupením věci Městskému soudu v Praze a navrhuje, aby bylo napadené usnesení krajského
soudu zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Současně stěžovatel podal návrh
na osvobození od soudního poplatku a na ustanovení zástupce z řad advokátů.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud na úvod poznamenává, že v souladu se závěry usnesení rozšířeného
senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, není podání kasační
stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) spojeno s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením
advokátem. Napadené usnesení nepochybně právě takovým procesním rozhodnutím je, Nejvyšší
správní soud tudíž zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost po stěžovateli nepožadoval.
[5] Pokud jde o návrh stěžovatele na ustanovení advokáta pro řízení o kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud odkazuje na řadu předchozích řízení zahájených stěžovatelem, ve kterých
se stejně jako v projednávané věci jednalo o otázku místní příslušnosti soudu k projednání žalob
týkajících se žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím
(srov. např. rozsudky ze dne 19. 12. 2018, č. j. 1 As 395/2018 - 13; ze dne 3. 1. 2019,
č. j. 2 As 395/2018 - 16; ze dne 17. 10. 2018, č. j. 3 As 81/2018 - 10; ze dne 8. 1. 2019,
č. j. 4 As 362/2018 - 13; ze dne 10. 1. 2019, č. j. 5 As 359/2018 - 9; ze dne 16. 1. 2019,
č. j. 6 As 348/2018 - 10; ze dne 10. 1. 2019, č. j. 7 As 513/2018 - 12; ze dne 18. 12. 2018,
č. j. 8 As 364/2018 - 14; ze dne 13. 12. 2018, č. j. 9 As 400/2018 - 19; ze dne 20. 12. 2018,
č. j. 10 As 273/201 8 - 20). V těchto řízeních Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil závěr,
že ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele, který navíc má sám právní vzdělání,
nezbytné. Za této situace tedy návrh na ustanovení zástupce výrokem I. zamítl.
[6] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Jak již Nejvyšší správní soud předeslal, otázkou místní příslušnosti soudů k projednání
žalob týkajících se žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím
směřovaných na Vězeňskou službu České republiky, resp. jednotlivé věznice, se soud již zabýval,
a to mj. v řadě řízení iniciovaných právě stěžovatelem (srov. rozhodnutí uvedená v bodu [5]
tohoto rozsudku). Názor soudu je tudíž stěžovateli znám, a proto Nejvyšší správní soud pouze
stručně cituje odůvodnění rozsudku ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 As 284/2018 - 20: „Podle §2 odst. 1
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto
zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky
a jejich orgány a veřejné instituce. […] Podle §4 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži
České republiky, právní úkony jménem státu činí za Vězeňskou službu generální ředitel. Ředitelé vazebních
věznic, věznic a dalších organizačních jednotek Vězeňské služby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony
za Vězeňskou službu ve všech věcech, kromě těch, které podle tohoto zákona nebo rozhodnutí ministra
nebo generálního ředitele patří do jejich pravomoci. […] Stěžovatelem napadené rozhodnutí vydané ředitelem
věznice Břeclav bylo vydáno Vězeňskou službou České republiky, která je správním orgánem (úřadem)
a povinným subjektem ve smyslu §2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. Správní orgán, který v daném případě
rozhodoval v prvním stupni, je tedy Vězeňská služba České republiky. Vězeňská služba České republiky sídlí
v Praze. Místně příslušným krajským soudem k projednání žaloby je tedy Městský soud v Praze.“
[9] V projednávané věci stěžovatel žádal o poskytnutí informací Věznici Kynšperk nad Ohří.
S ohledem na výše citované závěry lze dovodit, že v právě posuzovaném případě se stěžovatel
domáhal poskytnutí informací po Vězeňské službě České republiky jakožto povinném subjektu
ve smyslu §2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Krajský soud tudíž správně
uzavřel, že místně příslušným soudem k projednání předmětné žaloby je Městský soud v Praze,
neboť povinným subjektem, a tedy žalovanou, je Vězeňská služba České republiky se sídlem
v Praze.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[10] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že kasační námitky
nejsou důvodné, a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly,
proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu