ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.13.2019:5
sp. zn. 2 As 13/2019 - 5
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, Věznice Pardubice, se sídlem Husova 194, Pardubice,
o ochraně proti nečinnosti žalované spočívající v nevyřízení žádosti o poskytnutí informací
ze dne 20. 6. 2018 v oblasti výchovy, vzdělání a informatiky, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2019, č. j. 6 A 192/2018 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel) domáhá zrušení shora označeného usnesení
(dále jen „napadené usnesení“) Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým
byl odmítnut návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření ve věci žaloby na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu ve věci poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, poskytnutí informací v oblasti výchovy, vzdělání
a informatiky). Zároveň stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce.
[2] Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 28. 1. 2004, č. j. 1 Ans 2/2003 - 35,
publ. pod č. 762/2006 Sb. NSS konstatoval, že rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného
opatření je rozhodnutím dočasným, neboť má pouze omezené trvání. Kasační stížnost směřující
proti rozhodnutí, jímž byl zamítnut návrh na vydání předběžného opatření, je proto podle §104
odst. 3 písm. c) s. ř. s. nepřípustná; ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud i v usnesení
ze dne 15. 2. 2006, č. j. 3 Ads 5/2006 - 53. Obdobně v usnesení ze dne 28. 12. 2004,
č. j. 5 As 52/2004 - 172, publ. pod č. 507/2005 Sb. NSS, zdejší soud konstatoval, že rozhodnutí
o odkladném účinku žaloby je rozhodnutím, které je podle své povahy dočasné [§104 odst. 3
písm. c) s. ř. s. ]. Tyto závěry zdejšího soudu byly potvrzeny poté i Ústavním soudem v usnesení
ze dne 9. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 156/05, publ. pod č. 13/2005 Sb. n. u. ÚS.
[3] Podle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí,
které je podle své povahy dočasné. Rozhodnutím dočasným je nepochybně i rozhodnutí,
kterým soud rozhoduje o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, a to bez ohledu
na to, zda soud podanému návrhu vyhoví či nikoli. To platí i v případech, kdy výkonem
rozhodnutí správního orgánu, napadeného žalobou, je nastolena nevratná situace a veškerá
pozdější opatření k nápravě již nejsou schopná původní stav obnovit. Rozhodnutí
městského soudu, kterým byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žalobě,
nijak neovlivňuje průběh samotného řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Obdobně je tomu tak i tehdy, byl-li návrh na vydání předběžného opatření odmítnut
pro nedostatek pravomoci, neboť podle názoru městského soudu podstata předběžného opatření
(zdržení se dehonestujících a diskriminačních výroků vůči stěžovateli) spadá do pravomoci soudů
v civilním řízení soudním, neboť vychází z hmotněprávní úpravy dle zákona č. 198/2009 Sb.,
o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých
zákonů (antidiskriminační zákon).
[4] Stěžovatel byl v napadeném usnesení městského soudu poučen o možnosti domáhat
se soudní ochrany podáním žaloby ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci napadeného usnesení
(§46 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud se s tímto ztotožňuje a podotýká, že nepřípustnost
kasační stížnosti ani v případě odmítnutí stěžovatelova návrhu na vydání předběžného opatření
nepředstavuje odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae). Nejvyšší správní soud dále podotýká,
že stěžovatel byl napadeným usnesením městského soudu nesprávně poučen o přípustnosti
kasační stížnosti proti rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření; tím ovšem nemůže
být přípustnost kasační stížnosti založena.
[5] S ohledem na §104 odst. 3 písm. c) ve spojení s §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto
Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl.
[6] Nad rámec uvedeného Nejvyšší správní soud pouze podotýká, že v případě postupu
dle zákona č. 106/1999 Sb., je žalovaným správním orgánem jakož i povinným subjektem nikoli
jednotlivá věznice, ale Vězeňská služba ČR, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4; otázkou místní
příslušnosti v případě poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb. ve vztahu k Vězeňské
službě ČR se zdejší soud zabýval např. ve věci sp. zn. 4 As 269/2018, sp. zn. 5 As 284/2018
či sp. zn. 5 As 358/2018, etc.; k otázce zkoumání místní příslušnosti krajského soudu
viz též usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 11. 2018, č. j. Nad 99/2018 - 75.
[7] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních
poplatků ani o žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť nepřípustnost
kasační stížnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, což činí naplňování
dalších podmínek řízení (zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost a povinné zastoupení
stěžovatele advokátem) bezpředmětným.
[8] O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.;
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla - li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. ledna 2019
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu