ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.221.2019:26
sp. zn. 2 As 221/2019 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. VS – 2691-13/ČJ-2018-803001, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. 15 A 60/2018 – 61,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. 15 A 60/2018 – 61,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Praze žalobu proti v záhlaví označenému
rozhodnutí (dále jen „krajský soud“ a „napadené rozhodnutí“). Usnesením ze dne 17. 8. 2018,
č. j. 62 A 122/2018 - 7, krajský soud věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně
příslušnému (dále jen „městský soud“).
[2] Usnesením ze dne 6. 12. 2018, č. j. 15 A 60/2018 - 25, městský soud žalobci přiznal
osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Podle městského soudu žalobce splňoval
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť je poživatelem invalidního důchodu,
nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody a má tři dcery, k nimž má vyživovací povinnost.
[3] Městský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odňal
se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu přiznané svým
usnesením ze dne 6. 12. 2018, č. j. 15 A 60/2018 - 25. V odůvodnění předeslal, že nezpochybňuje
závěry týkající se majetkových poměrů žalobce a nedostatku prostředků. Uvedl však, že u žalobce
existují zvláštní okolnosti, které vedou k závěru, že v jeho případě je namístě výjimečně
osvobození od soudních poplatků nepřiznat. Městský soud konstatoval, že mu je z vlastní úřední
činnosti známo, že žalobce vede s různými veřejnými institucemi celou řadu sporů týkajících
se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím. O takový
spor jde i v této věci. Žalobce své žádosti o informace adresoval různým věznicím, nejen
té, kde vykonával trest. Jeho spor není takového charakteru, aby měl vztah k podstatným
okolnostem žalobcovy životní sféry. Netýká se, ani nepřímo, žalobcova majetku,
životních podmínek či jiných podobných záležitostí. Takové spory má žalobce zajisté právo vést,
dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí v nich mít možnost účinně
hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení takových sporů, které je zásadně povinen
hradit každý žalobce, za žalobce pravidelně nesl stát formou osvobození od soudních poplatků.
[4] Městský soud proto dospěl k závěru, že žalobce již od počátku řízení nesplňuje zákonem
stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, proto mu je podle §36 odst. 3 věty
čtvrté zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odňal, a to se zpětnou
účinností, neboť žalobce podmínky nesplňoval již od počátku.
II. Kasační stížnost
[5] Proti usnesení městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
ve které namítá, že odnětí dříve přiznaného osvobození je nezákonné a omezuje ho na přístupu
k soudní ochraně. Jeho žádosti o informace se týkaly i podmínek ve výkonu trestu odnětí
svobody pro osoby se zdravotním postižením, takže nejde o vedení sporů bez vztahu k jeho
právní sféře. Přiložil seznam několika věznic, v nichž byl během výkonu trestu umístěn. Společně
s kasační stížností požádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[7] K žádosti o osvobození od soudních poplatků soud uvádí, že podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení
o odnětí osvobození od soudních poplatků nepochybně je takovým procesním rozhodnutím.
Soud proto zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost nepožadoval, neboť poplatková
povinnost stěžovatele netíží. Nerozhodoval proto ani o žádosti stěžovatele o osvobození.
[8] Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti
být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, není proto třeba trvat na existenci
zastoupení či ověřovat potřebné vzdělání. Stěžovatel o ustanovení advokáta pro řízení o kasační
stížnosti ovšem výslovně požádal. S ohledem na skutečnost, že kasační stížnost obsahuje
(byť obecně formulovaný) projednatelný bod a sám stěžovatel má právnické vzdělání, není
ustanovení zástupce k ochraně práv stěžovatele v tomto řízení nezbytné. Výrokem I. byl proto
jeho návrh na ustanovení zástupce pro toto řízení zamítnut.
[9] Soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“ (důraz dodán
soudem).
[12] Nejvyšší správní soud se otázkou, za jakých okolností lze zpětně odejmout
přiznané osvobození od soudních poplatků, zabýval v rozsudku ze dne 19. 2. 2014,
č. j. 1 As 151/2013 - 38, jehož závěry lze plně vztáhnout i na nyní souzenou věc. Konstatoval,
že norma uvedená ve čtvrté větě §36 odst. 3 s. ř. s. pamatuje na dvě situace: v průběhu řízení
se ukáže, že tu buď nikdy nebyly důvody pro osvobození (situace žadatele byla jiná,
než z jaké soud ve svém rozhodnutí vycházel), anebo důvody pro osvobození tu sice v okamžiku
rozhodnutí byly, ovšem v průběhu dalšího řízení se situace účastníka změnila.
[13] Zpětné odnětí osvobození představuje částečné prolomení zásady, podle níž je soud
vázán svými předchozími rozhodnutími. Je nepřípustné, aby možnost odejmout osvobození
zakládala soudu ničím a nijak nelimitovanou pravomoc kdykoliv v průběhu řízení změnit názor
na správnost osvobození. Důvodem pro možnost aplikovat zpětné odejmutí osvobození bude
situace, v níž se ukáže, že poměry účastníka byly jiné, než on sám tvrdil a které soud původně
zjistil. Důvody, které městský soud použil pro své napadené usnesení (charakter sporu vedeného
stěžovatelem), však existovaly již k datu původního rozhodnutí o osvobození stěžovatele
a městskému soudu, který o osvobození rozhodoval, musely být zřejmé. Městský soud
tak o podmínkách pro osvobození stěžovatele na základě totožného skutkového stavu,
ze kterého již v případě prvého posouzení vycházel, v napadeném usnesení uvážil odlišně. Toliko
jiný názor městského soudu na správnost osvobození od soudních poplatků však nemůže
být důvodem pro jeho odnětí.
[14] Obdobné závěry lze najít též v civilní judikatuře vykládající srovnatelné ustanovení
§138 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Podle nich přiznané
osvobození může soud odejmout jen ve dvou případech: jednak tehdy, pokud došlo ke změně
poměrů osvobozeného a následkem této změny poměrů přestává být osvobození důvodné,
jednak tehdy, pokud soud dodatečně zjistí, že poměry účastníka byly již v okamžiku přiznání
jiné, než z jakých vycházel soud při přiznání osvobození. Pokud však poměry účastníka
byly zjištěny řádně a nedošlo k jejich změně, není možné jednou přiznané osvobození odejmout
jen proto, že soud změní své hodnocení těchto poměrů. Při nezměněných poměrech
účastníka, které byly zjištěny v okamžiku přiznání osvobození, je soud svým původním
rozhodnutím vázán (viz též Drápal, L. - Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 958 nebo Svoboda, K. - Smolík, P. - Levý, J. - Šínová, R.
a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 487; oba komentáře
vycházejí z rozhodnutí NS SSR ze dne 7. 4. 1971, sp. zn. 1 Cz 18/71, č. 16/72 Sb. rozh. civ.).
[15] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že odejmutí osvobození od soudních poplatků
stěžovateli bylo nezákonné. Tímto rozhodnutím samozřejmě Nejvyšší správní soud neříká,
že stěžovatel měl skutečně být od soudních poplatků osvobozen. Pokud ale již v této věci
osvobozen byl, nelze takovéto osvobození libovolně odejmout z důvodů, které uvedl
v napadeném usnesení městský soud. Ke stejným závěrům Nejvyšší správní soud dospěl
v případě stěžovatele za totožných rozhodných okolností v rozsudcích ze dne 26. 8. 2019,
č. j. 1 As 260/2019 - 13, a ze dne 30. 8. 2019, č. j. 2 As 242/2019 - 11.
IV. Závěr a náklady řízení
[16] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a tak podle §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení městského soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[17] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. října 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu