ECLI:CZ:NSS:2019:2.AS.241.2019:12
sp. zn. 2 As 241/2019 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci žaloby proti
rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2018, č. j. VS-12289-11/ČJ-2018-801840, ve věci osvobození
žalobce od soudních poplatků, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 5 A 48/2019 - 54,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 5 A 48/2019 - 54, se zru š u j e
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a usnesení městského soudu
[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Ústí nad Labem žalobu proti v záhlaví označenému
rozhodnutí (dále jen „krajský soud“ a „napadené rozhodnutí“).
[2] Usnesením ze dne 24. 9. 2018, č. j. 15 A 169/2018 - 10, krajský soud žalobci přiznal
osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Podle krajského soudu žalobce splňoval
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, neboť je poživatelem invalidního důchodu,
nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody a má tři dcery, k nimž má vyživovací povinnost.
Žalobcovu žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o žalobě krajský soud zamítl
usnesením ze dne 2. 10. 2018, č. j. 15 A 169/2018 - 12, neboť sám žalobce má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie.
[3] Usnesením ze dne 8. 1. 2019, č. j. 15 A 169/2018 - 47, krajský soud věc postoupil
Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
[4] Městský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) odňal
se zpětnou účinností osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu přiznané usnesením
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 9. 2018, č. j. 15 A 169/2018 – 10.
[5] V odůvodnění usnesení uvedl, že se neztotožňuje s názorem krajského soudu, který
žalobce v plném rozsahu osvobodil od soudních poplatků. Městský soud nezpochybnil závěry
týkající se majetkových poměrů žalobce a nedostatku prostředků. Uvedl však, že u žalobce
existují zvláštní okolnosti, které vedou k závěru, že v jeho případě je namístě výjimečně využít
oprávnění k soudnímu uvážení a osvobození od soudních poplatků nepřiznat. Městský soud
konstatoval, že mu je z vlastní úřední činnosti známo, že žalobce vede s různými veřejnými
institucemi celou řadu sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném
přístupu k informacím. O takový spor jde i v nynější věci. Tento spor není takového charakteru,
aby měl vztah k podstatným okolnostem žalobcovy životní sféry. Netýká se, ani nepřímo,
žalobcova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí. Takové spory
má žalobce zajisté právo vést, dává-li mu objektivní právo procesní možnosti tak činit, a musí
v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na vedení takových
sporů, které je zásadně povinen hradit každý žalobce, za žalobce pravidelně nesl stát formou
osvobození od soudních poplatků.
[6] Městský soud proto dospěl k závěru, že žalobce nesplňuje zákonem stanovené podmínky
pro osvobození od soudních poplatků, proto mu je podle §36 odst. 3 věty čtvrté zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odňal, a to se zpětnou účinností,
neboť žalobce podmínky nesplňoval již od počátku.
II. Kasační stížnost
[7] Proti usnesení městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností,
ve které namítá, že odnětí dříve přiznaného osvobození je zcela nepochopitelné a nezákonné.
Omezuje ho na přístupu k soudní ochraně. Společně s kasační stížností požádal stěžovatel
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Kasační stížnost je podána včas, osobou k tomu oprávněnou a míří proti rozhodnutí,
proti kterému je kasační stížnost přípustná.
[9] K žádosti o osvobození od soudních poplatků soud uvádí, že podáním kasační stížnosti
proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí,
kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení
rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení
o odnětí osvobození od soudních poplatků nepochybně je takovým procesním rozhodnutím.
Soud proto zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost nepožadoval, neboť poplatková
povinnost stěžovatele netíží. Nerozhodoval proto ani o žádosti stěžovatele o osvobození.
[10] Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu
k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, není proto třeba trvat na tom,
aby byl stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Stěžovatel o ustanovení
advokáta pro řízení o kasační stížnosti výslovně požádal. S ohledem na skutečnost, že kasační
stížnost obsahuje (byť obecně formulovaný) projednatelný bod a sám stěžovatel má právnické
vzdělání, není ustanovení zástupce k ochraně práv stěžovatele v tomto řízení nezbytné.
[11] Soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů
a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[12] Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
krajského soudu. Pouze přezkoumatelné rozhodnutí je totiž zpravidla způsobilé být předmětem
hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 2 Azs 47/2009 – 71).
[13] Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, opřel-li soud
rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem
(viz např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 – 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS),
nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě
(viz např. rozsudek ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007 – 58, rozsudek ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004 – 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, či rozsudek ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 2 Afs 203/2016 - 51). Již zmíněným rozsudkem č. j. 2 Ads 58/2003 – 75 je vymezena
též nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost, a to tak, že za nesrozumitelné je třeba obecně
považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl,
tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně, jehož výrok je vnitřně rozporný.
Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou
účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. Meritorní přezkum rozsudku je tedy možný
pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku.
Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z něj zcela zřejmé, jakými úvahami
byl při posouzení věci krajský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl.
[14] Poté se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, za jakých okolností lze zpětně odejmout
přiznané osvobození od soudních poplatků a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[15] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. (důraz přidán) „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky,
může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“.
[16] Nejvyšší správní soud se touto otázkou zabýval v rozsudku ze dne 19. 2. 2014,
č. j. 1 As 151/2013 - 38, jehož závěry lze plně vztáhnout i na nyní souzenou věc. Konstatoval,
že norma uvedená ve čtvrté větě §36 odst. 3 s. ř. s. pamatuje na dvě situace: v průběhu řízení
se ukáže, že tu buď nikdy nebyly důvody pro osvobození (situace žadatele byla jiná,
než z jaké soud ve svém rozhodnutí vycházel), anebo důvody pro osvobození tu sice v okamžiku
rozhodnutí byly, ovšem v průběhu dalšího řízení se situace účastníka změnila.
[17] Zpětné odnětí osvobození představuje částečné prolomení zásady, podle níž je soud
vázán svými předchozími rozhodnutími. Je nepřípustné, aby možnost odejmout osvobození
zakládala soudu ničím a nijak nelimitovanou pravomoc kdykoliv v průběhu řízení změnit názor
na správnost osvobození. Důvodem pro možnost aplikovat zpětné odejmutí osvobození bude
situace, v níž se ukáže, že poměry účastníka byly jiné, než on sám tvrdil a které soud původně
zjistil. Důvody, které městský soud použil pro své napadené usnesení (charakter sporu vedeného
stěžovatelem), však existovaly již k datu původního rozhodnutí o osvobození stěžovatele
a krajskému soudu, který o osvobození rozhodoval, musely být zřejmé. Městský soud
tak na základě totožného skutkového stavu, ze kterého vycházel též krajský soud, o podmínkách
pro osvobození stěžovatele uvážil odlišně. Toliko jiný názor soudu na správnost osvobození
od soudních poplatků však nemůže být důvodem pro jeho odnětí.
[18] Obdobné závěry lze najít též v civilní judikatuře vykládající srovnatelné ustanovení
§138 odst. 2 o. s. ř. Podle nich přiznané osvobození může soud odejmout jen ve dvou případech:
jednak tehdy, pokud došlo ke změně poměrů osvobozeného a následkem této změny poměrů
přestává být osvobození důvodné, jednak tehdy, pokud soud dodatečně zjistí, že poměry
účastníka byly již v okamžiku přiznání jiné, než z jakých vycházel soud při přiznání osvobození.
Pokud však poměry účastníka byly zjištěny řádně a nedošlo k jejich změně, není možné
jednou přiznané osvobození odejmout jen proto, že soud změní své hodnocení těchto
poměrů. Při nezměněných poměrech účastníka, které byly zjištěny v okamžiku přiznání
osvobození, je soud svým původním rozhodnutím vázán (viz též Drápal, L. - Bureš, J.
a kol. Občanský soudní řád I, II. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 958
nebo Svoboda, K. - Smolík, P. - Levý, J. - Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář.
1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 487; oba komentáře vycházejí z rozhodnutí NS SSR ze dne
7. 4. 1971, sp. zn. 1 Cz 18/71, č. 16/72 Sb. rozh. civ.).
[19] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že odejmutí osvobození od soudních poplatků
stěžovateli bylo nezákonné. Tímto rozhodnutím samozřejmě Nejvyšší správní soud neříká,
že stěžovatel měl skutečně být od soudních poplatků osvobozen. Pokud ale již v této věci
osvobozen byl, nelze takovéto osvobození libovolně odejmout z důvodů, které uvedl
v napadeném usnesení městský soud. Ke stejným závěrům Nejvyšší správní soud dospěl
v případě stěžovatele za totožných rozhodných okolností v rozsudku ze dne 26. 8. 2019,
č. j. 1 As 260/2019 - 13.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a tak podle §110 odst. 1 s. ř. s. napadené usnesení městského soudu zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2019
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu