ECLI:CZ:NSS:2019:3.ADS.175.2019:29
sp. zn. 3 Ads 175/2019 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně L. H., proti
žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu
1/376, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
9. 5. 2019, č. j. 18 Ad 28/2018-25, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se ne př i z ná v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
rozsudku, kterým Krajský soud v Ostravě zrušil rozhodnutí stěžovatele ze dne 21. 6. 2018,
č. j. MPSV-2018/124784-923, sp. zn. SZ/MPSV-2018/89931-923. Tímto rozhodnutím bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky
v Ostravě ze dne 19. 3. 2017 č. j. 153241/2018/OOI, kterým byla žalobkyni odejmuta dávka
pomoci v hmotné nouzi, doplatek na bydlení, ode dne 1. 11. 2014.
[2] Kasační stížnost stěžovatele byla spojena s návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že v současné době
nelze dostát podmínkám stanoveným v napadeném rozsudku krajského soudu tak, aby
při opětovném řízení před tímto soudem obstálo odůvodnění rozhodnutí ve věci doplatku
na bydlení. Stěžovatel se domnívá, že argumentace v odůvodnění napadeného rozhodnutí
ve vztahu ke stanovení výše odůvodněných výdajů na pevná paliva je dostačující
i pro odůvodnění návrhu na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že žalobkyni přiznáním
odkladného účinku žádná újma nevznikne, neboť ani zohledněním jiných (skutečných) nákladů
by nárok na dávku nezůstal zachován. Dodal, že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[4] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedla, že návrh
stěžovatele postrádá dostatečně konkrétní tvrzení o jemu hrozící újmě. Žalobkyně se domnívá,
že stěžovateli nemůže vzniknout nenahraditelná újma, neboť ani nesplnění podmínek, které jsou
na odůvodnění jeho rozhodnutí kladeny krajským soudem, nemá vůči němu žádný sankční
následek. Není ani pravdou, že by žalobkyni vyhověním návrhu žádná újma nevznikla. V této fázi
řízení není možné tvrdit, že by nárok na dávku nezůstal zachován. Naopak, pokud by se v dalším
řízení před stěžovatelem ukázalo, že zachován zůstal, vznikla by žalobkyni značná materiální
újma. Je nutné zohlednit, že v dané věci se jedná o dávku pomoci v hmotné nouzi, která měla
žalobkyni pomoci překlenout po určitou dobu nepříznivou sociální situaci její rodiny. Žalobkyně
byla v souvislosti s touto situací vystavena i velké psychické újmě. Poukázala také na skutečnost,
že celý spor probíhá již více než 4 roky, stěžovatel však ani po druhém zrušení jeho rozhodnutí
krajským soudem nebyl schopen nalézt řešení, které by odpovídalo požadavkům zrušujících
rozsudků. Namísto toho stěžovatel celé řízení jen protahuje. Podle žalobkyně stěžovatel ani blíže
nerozvedl, v čem spatřuje veřejný zájem. Žalobkyně se domnívá, že přiznání odkladného účinku
by bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem; ten spatřuje v rychlém, řádném a dostatečně
odůvodněném rozhodování správních orgánů, které respektuje legitimní očekávání jeho adresátů.
Tyto zásady však stěžovatel opakovaně porušuje nerespektováním závazného právního názoru
vysloveného krajským soudem již ve dvou ve zrušujících rozsudcích.
[5] Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného
usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem (toto ustanovení se užije přiměřeně
v řízení o kasační stížnosti – viz §107 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud při rozhodování
o návrhu na přiznání odkladného účinku tedy reflektuje na jedné straně hledisko veřejného
zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný účinek přiznán), s možnou
újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek přiznán),
jako hledisko druhé. K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve
poté, osvědčí-li stěžovatel, že jeho újma, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, by byla nepoměrně větší oproti případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu
vyhověno, a současně teprve poté, co vyloučí kolizi odkladného účinku s důležitým veřejným
zájmem.
[6] Důvody existence nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou zásadně
individuální a jsou také závislé na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik
újmy má proto stěžovatel zpravidla poukazem na konkrétní skutkové okolnosti případu. Pokud
jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku není v rozporu
s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci, z obsahu spisového materiálu, případně
z vyjádření účastníků řízení o kasační stížnosti. Rozhodnutí o odkladném účinku je rozhodnutím
předběžné povahy, kterým Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá (ani nemůže předjímat)
výsledek meritorního posouzení věci.
[7] Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval ve své četné judikatuře, správní soudy poskytují
primárně ochranu subjektivním veřejným právům a rovněž institut odkladného účinku
je koncipován především jako dočasná procesní ochrana účastníka správního řízení
před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého rozhodnutí, jsou-li pro to splněny zákonem
předepsané podmínky. Situace, kdy bude možno dovozovat vznik nepoměrně větší újmy
na straně žalovaného správního orgánu v důsledku rozhodnutí krajského soudu, než jaká
přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, tak budou na straně žalovaného
správního orgánu představitelné nepochybně v omezenější míře, než jak tomu bude na straně
žalobce. Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014-58,
č. 3270/2015 Sb. NSS, se tak u odkladných účinků přiznávaných správním orgánům bude jednat
o případy výjimečné, „kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého
veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat právě onu nepoměrně větší újmu,
než která přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a jež nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem.
Žalovaný musí stejně jako žalobce újmu tvrdit a osvědčit, tj. vysvětlit, v čem tato újma a její intenzita
spočívá . “ Z hlediska tvrzené újmy, její intenzity a jejího osvědčení proto musí žalovaný správní
orgán dostát stejným nárokům jako žalobce. Újmou žalovaného není ohrožení jakéhokoliv
veřejného zájmu, tj. například zájmu na jednotném postupu správních orgánů či na procesně
hladkém průběhu řízení. V usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006-49,
č. 1255/2007 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, či udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[8] Dále je třeba připomenout, že hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická či bagatelní. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě pak musí
svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s účinky napadeného
rozsudku krajského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem (viz např. usnesení zdejšího
soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 10 Ads 313/2016-27). Podle dosavadní judikatury Nejvyššího
správního soudu tak například nelze spatřovat nenahraditelnou újmu způsobenou žalovanému
v tom, že mu bude krajským soudem uložena povinnost vyplatit žalobci dávku důchodového
pojištění, přeplatek na dani apod. (srov. usnesení ze dne 20. 9. 2006, č. j. 6 Ads 99/2006-33
či usnesení ze dne 5. ledna 2005, č. j. 1 Afs 106/2004-49, č. 982/2006 Sb. NSS).
[9] Stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil neschopností vyhovět
požadavkům na odůvodnění nově vydaného rozhodnutí (ve vztahu ke způsobu stanovení
nákladů na tuhá paliva) uvedeným v napadeném rozsudku krajského soudu. V důsledku
toho by ani nové rozhodnutí nemuselo při následném přezkumu před krajským soudem obstát.
Důvody nemožnosti dostát požadavkům zrušujícího rozsudku však blíže nerozvedl, pouze
odkázal na odůvodnění svého (krajským soudem zrušeného) rozhodnutí. Uvedl toliko,
že ani zohledněním skutečných nákladů žalobkyně, by jí nárok na dávku, doplatek na bydlení,
nemohl vzniknout.
[10] Po předběžném prostudování napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud konstatuje,
že stěžovatel v tomto rozhodnutí nikterak netvrdil ani neosvědčil existenci jakékoli výjimečné
okolnosti ve výše uvedeném smyslu, jejíž intenzita by mohla zdejší soud vést k závěru o splnění
podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nadto je třeba uvést, že rozhodnutí
stěžovatele bylo krajským soudem zrušeno pro nepřezkoumatelnost, neboť v něm stěžovatel
na straně jedné vycházel z již neúčinné vyhlášky č. 152/2001 Sb., na straně druhé však hodnoty
pro výpočet dávky získával z nedostatečně konkretizovaných podkladů. Ve vztahu ke zrušovacím
důvodům krajského soudu, respektive k tomu, proč nemůže vyhovět požadavkům krajského
soudu kladeným na odůvodnění svého rozhodnutí, pak stěžovatel neuvedl nic konrétního.
Stěžovatel tak nepředestřel žádné konkrétní skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné
dovozovat ohrožení důležitého veřejného zájmu, které by představovalo nepoměrně větší újmu
předpokládanou v §72 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebyly splněny.
[11] Z uvedeného důvodu proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. června 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu