ECLI:CZ:NSS:2019:3.ADS.205.2018:21
sp. zn. 3 Ads 205/2018 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně B. D zastoupené
Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Hálkova 1229/44,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2018, č. j. 16
Ad 84/2018 – 62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 7. 2018, č. j. X (dále též jen
„rozhodnutí žalované“), bylo změněno prvostupňové rozhodnutí žalované ze dne 6. 2. 2018, č. j.
X, tak, že se podle §56 odst. 1 písm. c), ve spojení s písm. e) a §41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyni ode dne 8. 3. 2018 snižuje
výše invalidního důchodu na 4.643 Kč měsíčně z důvodu změny invalidity třetího stupně na
invaliditu druhého stupně (namísto původně stanovené invalidity prvého stupně). Rozhodnutí
žalované napadla žalobkyně žalobou; usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 12. 2018,
č. j. 16 Ad 84/2018 – 62 (dále jen „napadené usnesení“), byla žaloba odmítnuta.
[2] V napadeném usnesení krajský soud zdůraznil, že rozhodnutí žalované bylo žalobkyni
doručeno tzv. fikcí ve smyslu §24 správního řádu dne 12. 8. 2018; konec dvouměsíční lhůty
pro podání žaloby tedy připadl na 12. 10. 2018. Jelikož však byla žaloba ze dne 25. 10. 2018
právní zástupkyní žalobkyně zaslána datovou schránkou krajskému soudu teprve dne 26. 10. 2018
(a téhož dne byla i doručena), byla podána po uplynutí zákonné lhůty, a to přesto, že informace
o možnosti a podmínkách soudního přezkumu byla v rozhodnutí žalované obsažena. Vzhledem
k tomu, že tento nedostatek procesní podmínky nemohl být krajským soudem odstraněn, nezbylo
mu, než žalobu pro opožděnost jejího podání odmítnout.
[3] Proti tomuto usnesení brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností,
odkazující na důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s“).
[4] V kasační stížnosti stěžovatelka vylučuje posloupnost úkonů při doručování
tak, jak ji popisují žalovaná a krajský soud. V prvé řadě je totiž dle jejího přesvědčení zcela
vyloučeno, aby zásilka, vypravená dne 31. 7. 2018 (obsahující rozhodnutí žalované), byla
doručována poštovním doručovatelem, neboť v uvedené době nebylo poštovní doručování
v místě jejího bydliště funkční; je přitom notorietou, že v daném místě dochází k doručování
poštovních zásilek se zpožděním tří týdnů. Stěžovatelka nikdy neobdržela oznámení o uložení
zásilky ze dne 2. 8. 2018, o její existenci tudíž neměla ponětí. O existenci rozhodnutí žalované
se dozvěděla až dne 27. 8. 2018, kdy jí byla předmětná poštovní zásilka obsahující uvedenou
písemnost vhozena do schránky. Stěžovatelka se tedy řádně řídila lhůtou k podání žaloby v délce
trvání 2 měsíců ode dne, kdy se rozhodnutí žalované dostalo do její osobní dispozice. Žalobu
proto dne 26. 10. 2018 podala včas.
[5] Stěžovatelka dále uvádí, že každý den kontroluje svou poštovní schránku a že se jí dosud
nikdy nestalo (s ohledem na své onemocnění, v důsledku něhož je po celý den v domácnosti),
aby nepřevzala písemnosti doručované prostřednictvím České pošty s. p. Do adresního místa
poštovní doručovatel nedochází, doručování je velice obtížné a při doručování listin často vzniká
několikatýdenní zpoždění. V tomto ohledu stěžovatelka příkladmo odkazuje na listinu „Posouzení
zdravotního stavu z důvodu podání námitek proti rozhodnutí ČSSZ“ ze dne 20. 6. 2018, založenou
v dávkovém spisu, která jí byla doručena až dne 12. 7. 2018. Stěžovatelka rovněž uvádí, že zvláště
v letních měsících je doručování v předmětném místě fakticky téměř vyloučené. Zároveň
poukazuje na své zjištění, že daný poštovní okrsek není obsazen stálým zaměstnancem, ale pouze
občas, brigádně. Ostatně, i kdyby bylo oznámení k vyzvednutí zásilky doručeno dne 2. 8. 2018,
dle stěžovatelky „ČP pochybila, když tvrdí, že bylo doručováno dne 22. 8. 2018, a následně pak stěžovatelka
tvrdí, že jí bylo doručeno fakticky dne 27. 8. 2018“. Na základě uvedeného tedy dle stěžovatelky
nelze usuzovat na splnění podmínek fikce doručení, jelikož k řádnému doručení ve smyslu
§23 odst. 1 a §24 odst. 1 správního řádu nikdy nedošlo. Stěžovatelka rovněž odkazuje
na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 142/2017 – 25, dle něhož je obtížně
představitelné, aby fakticky prokazovala, že nikdy neobdržela oznámení o uložení zásilky.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom taktéž vyplývá, že ke zpochybnění údajů
vyplývajících z doručenky musí adresát rozhodnutí předestřít jinou, avšak srovnatelně
pravděpodobnou verzi reality (rozsudky ze dne 31. 3. 2010, č. j. 9 As 65/2009 – 61, ze dne
8. 9. 2014, č. j. 8 As 56/2014 – 24), přičemž tak nemůže činit zcela nekonkrétními námitkami
(rozsudek ze dne 28. 8. 2013, č. j. 8 As 106/2012 – 40). Tyto podmínky stěžovatelka splnila,
přičemž za účelem reklamace poštovní služby žádá provedení řady důkazů, specifikovaných
v kasační stížnosti. S ohledem na velmi krátkou lhůtu k podání kasační stížnosti (navíc v období
vánočních svátků) bylo stěžovatelce znemožněno zjištění dalších informací k doručování
předmětné zásilky, nicméně tyto zjistí a soudu doloží.
[6] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že vycházela z vrácené dodejky
k předmětné zásilce a číselných údajů a dat zde potvrzených Českou poštou, s. p., která za jejich
uvedení a stvrzení plně odpovídá. S ohledem na všechny řádně vyplněné údaje na vrácené
dodejce nebyl důvod usuzovat na závadu v doručení správního rozhodnutí. V den doručování
(2. 8. 2018) stěžovatelce nebyla písemnost doručena, jelikož nebyla zastižena, avšak měla jí být
ponechána výzva s údaji o uložení zásilky, datem, do kdy je uložena, a upozorněním na následky
jejího nevyzvednutí. Předmětná zásilka byla uložena k vyzvednutí na poště tentýž den; z důvodu
jejího nevyzvednutí ve stanovené lhůtě, byla poté vhozena do domovní schránky stěžovatelky.
Jestliže nedošlo k vložení písemnosti do schránky bezprostředně po uplynutí úložní doby,
ale až později, nemá to vliv na vznik účinků fikce doručení, neboť znění zákona takový postup
nepřikazuje. Rovněž krajský soud převzal data potvrzená provozovatelem poštovních služeb
za zcela správná a věrohodná, bez pochybnosti o správnosti doručení fikcí. Jestliže tedy bylo
prokázáno doručení rozhodnutí žalované fikcí dne 12. 8. 2018 a žaloba byla podána až dne
26. 10. 2018, pak dle závěru žalované krajský soud nepochybil, odmítl-li žalobu jako opožděně
podanou (§72 odst. 1 s. ř. s.). Zmeškání lhůty přitom nelze prominout (§72 odst. 4 s. ř. s.).
[7] Žalovaná rovněž doplnila, že i prvostupňové rozhodnutí ze dne 6. 2. 2018, vyexpedované
dne 9. 2. 2018, bylo stěžovatelce uloženo na poště (pro její nepřítomnost v místě bydliště)
a stěžovatelka si jej následně (dne 16. 2. 2018) vyzvedla a převzetí potvrdila. V tomto případě
žádné problémy s doručováním nenastaly. Upozornění o uložení zásilky v únoru 2018 bylo
vyhotoveno, nevznikla tedy pochybnost, že by pošta nevyhotovila výzvu k vyzvednutí
s upozorněním o uložení dalšího rozhodnutí žalované ze srpna 2018. Ostatně, tvrzení
stěžovatelky nejsou podložena žádným listinným důkazem. S ohledem na vše výše uvedené
žalovaná považuje postup a rozhodnutí soudu za zcela správné a kasační stížnost za nedůvodnou.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4, věta
před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících
z §109 odst. 2 s. ř. s.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Jádrem kasační stížnosti je otázka určení okamžiku doručení žalobou napadeného
rozhodnutí, od něhož se odvíjí lhůta pro podání žaloby. Stěžovatelka namítá, že nikdy neobdržela
oznámení o uložení zásilky ze dne 2. 8. 2018, obsahující rozhodnutí žalované, v důsledku čehož
nemohly být splněny podmínky nastoupení fikce doručení předmětné písemnosti. O existenci
daného rozhodnutí se stěžovatelka dozvěděla až dne 27. 8. 2018, kdy jí byla zásilka vhozena
do domovní schránky; od tohoto data tedy dle jejího názoru započala plynout dvouměsíční lhůta
pro podání žaloby. Byla-li žaloba podána dne 26. 10. 2019, nebyla opožděná.
[11] Rozhodnutí správního orgánu se v souladu s ustanovením §72 odst. 1 správního řádu
oznamuje účastníkům doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou
nebo vyhlášením. Nebyl-li při doručování adresát zastižen a písemnost nebylo možno
doručit ani jiným způsobem přípustným podle §20 správního řádu, písemnost se uloží
(§23 odst. 1 správního řádu). Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení
písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě
10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost
vyzvednout. Je - li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů
vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu,
který ji vyhotovil (§23 odst. 4 správního řádu). Zároveň s oznámením podle odst. 4 se adresát
písemně poučí o právních důsledcích překážek při doručování ve smyslu ustanovení
§24 správního řádu (§23 odst. 5 správního řádu). Jestliže si adresát uloženou písemnost
nevyzvedne ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, písemnost se považuje
za doručenou posledním dnem této lhůty (§24 odst. 1 správního řádu). Podmínky
pro doručení písemnosti fikcí shrnul rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku
ze dne 20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014 - 41, publ. pod č. 3524/2017 Sb. NSS (všechna citovaná
rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Jsou jimi (1) doručování na správnou
adresu, (2) výzva adresátovi k vyzvednutí písemnosti včetně řádného poučení a (3) marné
uplynutí úložní doby, tedy nevyzvednutí doručované písemnosti na příslušné poště.
[12] Nejvyšší správní soud ověřil, že se ve správním spise nachází doklad o doručení žalobou
napadeného rozhodnutí (dodejka); rozhodnutí je na něm řádně identifikováno číslem jednacím
a datem vydání. Z tohoto dokladu se dále jednoznačně podává, že předmětná písemnost byla
adresována stěžovatelce, že dne 2. 8. 2018 byla zásilka uložena (připravena) k vyzvednutí
(z důvodu nezastižení adresáta) a že stěžovatelce byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky
s poučením o následcích jejího nevyzvednutí. Dále je na ní potvrzeno vložení do schránky
22. 8. 2018 (jelikož uložená obálka nebyla ve lhůtě vyzvednuta). Pod těmito informacemi
se na dodejce nachází jméno, příjmení a podpis doručovatele a otisk razítka pošty s datem
22. 8. 2018. Uvedené informace tedy svědčí o splnění podmínek pro doručení písemnosti fikcí.
Předmětná dodejka [jež má povahu veřejné listiny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 16. 11. 2004, č. j. 4 Azs 278/2004 – 58)], je tedy v rozporu s tvrzením stěžovatelky,
která odmítá, že by jí byla výzva k vyzvednutí neúspěšně doručované zásilky, včetně poučení,
zanechána v domovní schránce.
[13] Údaje vyplněné na dokladu o doručení písemnosti jistě může adresát rozporovat, musí
tak ale učinit kvalifikovaným způsobem. Jinými slovy, chce-li údaje na dodejce (tedy veřejné
listině, u níž je presumována správnost údajů v ní uvedených) zpochybnit, musí nejprve sám
unést břemeno tvrzení a předložit taková skutková tvrzení, která vytvářejí věrohodnou verzi
reality, podle níž údaje nemohou skutečnosti odpovídat (srov. například rozsudky tohoto soudu
ze dne 29. 11. 2007, č. j. 1 Afs 7/2007 – 169, ze dne 25. 5. 2016, č. j. 3 Azs 207/2015 – 49,
či ze dne 16. 2. 2017, č. j. 9 As 103/2016 - 35). Je sice pravdou, že je obtížné prokazovat
negativní skutečnost (že se něco nestalo), nicméně citovaná judikatura demonstrativně uvádí
situace, za nichž by adresát skutečně mohl údaj na doručence/dodejce zpochybnit.
Například (i) podařilo-li by se doložit, že v době doručování neexistovalo místo, kde by mohlo
být oznámení zanecháno, či (ii) že v lokalitě doručení dochází k problémům s doručováním,
případně (iii) předložil-li by adresát obálku s neodtrženou chlopní, obsahující sdělení o uložení
zásilky.
[14] Stěžovatelka své tvrzení o absenci oznámení o uložení zásilky a možnosti jejího
vyzvednutí s poučením podporuje tvrzením o nefunkčnosti poštovních služeb v místě jejího
bydliště a zároveň tvrzením, že se jí dosud nestalo, aby písemnosti doručované prostřednictvím
pošty nepřevzala, jelikož je v důsledku svého onemocnění po celý den v domácnosti. Žádné
z těchto tvrzení však nedoložila [například předložením předmětné obálky, jež jí byla po uplynutí
úložní lhůty vhozena do domovní schránky (tuto skutečnost stěžovatelka nezpochybňuje)
s neodtrženou chlopní obsahující sdělení o uložení zásilky]. Stěžovatelka sice tvrdila, že soudu
předloží další informace k doručování rozhodné zásilky, leč nestalo se tak.
[15] Naopak žalovaná v tomto ohledu zcela plausibilně poukazuje na okolnosti doručování
prvostupňového rozhodnutí. Dle dodejky založené ve správním spisu nebyla stěžovatelka
při doručování zastižena a zásilka jí proto byla uložena (připravena) k vyzvednutí od 12. 2. 2018.
Stěžovatelka si jí dne 16. 2. 2018 vyzvedla, což stvrdila svým podpisem. Tvrzené nefunkčnosti
doručování tedy nic nenasvědčuje. Stěžovatelka přitom nenabídla ani žádné vysvětlení,
proč by tomu mělo být právě v letních měsících jinak; nelze rovněž přehlédnout, že doručná
adresa se nachází v integrované rezidenční části okresního města, kde nelze tak závažné deficity
při poskytování poštovních služeb, jaké tvrdí navrhovatelka, očekávat (na rozdíl například
od případů odlehlé horské samoty, kde nelze určité komplikace při doručování zcela vyloučit).
[16] Stěžovatelka dále demonstruje dobu trvání doručování jednotlivých písemností
provozovatelem poštovních služeb odkazem na listinu“Posouzení zdravotního stavu z důvodu podání
námitek proti rozhodnutí ČSSZ“ ze dne 20. 6. 2018, založenou v dávkovém spisu, která jí byla
doručena až dne 12. 7. 2018. Předmětná listina uvedeného data je skutečně součástí správního
spisu, z něhož jeho zřejmé, že posuzujícím lékařem byla zaslána žalované dne 29. 6. 2018.
Ze spisu však není (a z hlediska požadavků zákona ani nemusí být) zřejmé, kdy byla tato
písemnost vypravena, z čehož by bylo možné dovozovat délku trvání doručování prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb v daném místě. Nicméně tato skutečnost není pro vyřešení
stěžejní otázky kasační stížnosti podstatná. Zásadní je v předmětné věci otázka,
zda a kdy k doručení rozhodné písemnosti došlo, nikoliv otázka, jak dlouho v tomto konkrétním
případě faktické doručování od původce písemnosti k adresátu trvalo.
[17] Pokud jde o argumentaci stěžovatelky, dle které i kdyby bylo oznámení k vyzvednutí
zásilky doručeno dne 2. 8. 2018, pak „ČP pochybila, když tvrdí, že bylo doručováno dne 22. 8. 2018,
a následně pak stěžovatelka tvrdí, že jí bylo doručeno fakticky dne 27. 8. 2018“, její smysl není kasačnímu
soudu zcela srozumitelný. Jak již bylo výše uvedeno, z připojené dodejky k žalobou napadenému
rozhodnutí vyplývá, že dne 2. 8. 2018 bylo stěžovatelce pro její nezastižení zanecháno v domovní
schránce oznámení o uložení zásilky a možnosti jejího vyzvednutí (s poučením).
Jelikož si předmětnou zásilku stěžovatelka v úložní době nevyzvedla, byla jí dne 22. 8. 2018 (tedy
po tom, co nastala fikce doručení písemnosti) vhozena do domovní schránky. Jestliže
se s ní fakticky stěžovatelka dle svého tvrzení seznámila až dne 27. 8. 2018, implikuje to logicky
pouze závěr, že stěžovatelka svou schránku každodenně nevybírá, na rozdíl od toho, co tvrdí
v kasační stížnosti.
[18] Pro úplnost lze uvést, že účelem vložení zásilky do domovní schránky adresáta podle
§23 odst. 4 správního řádu je pouze poskytnout adresátovi šanci seznámit se s písemností,
přestože si ji v úložní době nevyzvedl. Z tohoto ustanovení nelze dovodit vliv vložení
na okamžik doručení zásilky, definovaný v §24 odst. 1 správního řádu. Pro uložení zásilky
je stanovena exaktní zákonná lhůta (po jejímž marném uplynutí dochází k doručení fikcí), avšak
pro následné vložení zásilky do schránky adresáta tomu tak není (byť případné zpoždění s úkony
při doručování je jistě možno označit za negativní jev). Příležitost k dodatečnému seznámení
adresáta se zásilkou jejím vložením do jeho domovní schránky lze proto vnímat jako určitou
nadstavbu nad podmínkou splnění podmínky doručení fikcí dle §24 odst. 1 správního řádu,
provázející zákonný důsledek dle §24 odst. 1 správního řádu. Jelikož zákon s případným
prodlením při vhození písemnosti dle §23 odst. 4 správního řádu do schránky adresáta nespojuje
důsledek neúčinnosti doručení, pouhé zpoždění s tímto úkonem (pokud by ovšem vůbec nastalo)
tedy nemůže mít žádný vliv na okamžik, ke kterému došlo k fikci doručení (srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 3 As 58/2013 - 48, či ze dne 30. 9. 2014,
č. j. 10 Ads 21/2014 - 27, podpořená rozsudkem rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne
20. 12. 2016, č. j. 3 As 241/2014 - 41).
[19] S ohledem na vše výše uvedené má tedy Nejvyšší správní soud, ve shodě s krajským
soudem, za to, že v posuzovaném případě byly podmínky pro doručení písemnosti fikcí splněny,
včetně podmínky zanechání oznámení k vyzvednutí písemnosti s poučením. V důsledku takto
stanoveného okamžiku doručení žalobou napadeného rozhodnutí žalované, lze uzavřít, že žaloba
byla stěžovatelkou skutečně podána opožděně, a krajský soud tedy nemohl postupovat jinak,
než žalobu odmítnout.
[20] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou,
za podmínek vyplývajících z ustanovení §110 odst. 1, in fine s. ř. s. jí zamítl.
[21] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Podle ustanovení §60 odst. 1, věty první s. ř. s. nestanoví-li tento zákon
jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně
vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla v řízení
o kasační stížnosti procesně neúspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží.
Pokud jde o procesně úspěšného účastníka - žalovanou, v jejím případě je nutno vycházet
z ustanovení §60 odst. 2 s. ř. s., podle kterého ustanovení odstavce 1 neplatí, mělo-li by být právo
přiznáno (mimo jiné) správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění. Nejvyšší správní soud
proto v jejím případě rozhodl tak, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu