ECLI:CZ:NSS:2019:3.AFS.69.2019:36
sp. zn. 3 Afs 69/2019 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: A. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky
Liberec ze dne 29. 1. 2019, č. j. 59 Af 2/2019 – 27,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u je .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „krajský soud“)
ze dne 29. 1. 2019, č. j. 59 Af 2/2019 – 27. Tímto usnesením krajský soud dle
§46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), odmítl její žalobu proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2018, č. j. 42532/18/5100-31462-704389 (dále jen
„rozhodnutí žalovaného“), a současně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. V kasační stížnosti stěžovatelka požádala o přiznání osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce soudem.
[2] Žádost o osvobození od soudních poplatků a návrh na ustanovení zástupce Nejvyšší
správní soud zamítl usnesením ze dne 27. 5. 2019, č. j. 3 Afs 69/2019 - 20, jelikož stěžovatelka
soudu ani přes výzvu nesdělila své osobní, majetkové a výdělkové poměry. Současně ji vyzval
k předložení plné moci udělené advokátovi, zaplacení soudního poplatku a doplnění důvodů
kasační stížnosti.
[3] Dne 17. 6. 2019 Nejvyšší správní soud obdržel faxové podání stěžovatelky
(tuto písemnost zaslala soudu také poštou), ve kterém (kromě obecné kritiky usnesení ze dne
27. 5. 2019) znovu požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Podání téměř shodného obsahu obdržel také Nejvyšší správní soud ve věci vedené
pod sp. zn. 8 Afs 113/2019, ve které již soud vydal konečné rozhodnutí (řízení o kasační stížnosti
zastavil usnesením ze dne 17. 7. 2019, č. j. 8 Afs 113/2019 – 41), z jehož závěrů vycházel
v nynější věci.
[4] V tomto podání stěžovatelka uvedla, že u ní v mezidobí došlo ke změně poměrů - veškerý
její majetek je obstaven nezákonnými exekucemi, což musí být zdejšímu soudu z úřední činnosti
známo z obsahu listin, které jsou součástí spisů v řízeních vedených stěžovatelkou. Kromě výše
uvedeného je zde navíc obsažen rovněž návrh na „zrušení §105 odst. 2 s. ř. s.“ a zpětvzetí návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[5] V souvislosti s opětovnou žádostí stěžovatelky o osvobození od soudních poplatků
a návrhem na ustanovení zástupce je vhodné poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 6. 2008, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65 (všechna rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), v němž tento soud zaujal názor, že o „[p]odané žádosti o osvobození od soudního
poplatku musí být rozhodnuto dříve, než soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastaví. Toto obecné
pravidlo však má své výjimky, neboť jeho mechanické uplatňování by mohlo v některých případech
vést ke zbytečnému prodlužování řízení opakováním stále stejných žádostí a rozhodnutí o nich. O opakované
žádosti o osvobození od soudního poplatku v rámci jednoho řízení je soud povinen rozhodnout jen v případě,
že tato žádost obsahuje nové, dříve neuplatněné skutečnosti, zejména došlo-li ke změně poměrů účastníka řízení.“
[6] Usnesení ze dne 27. 5. 2019, kterým byla stěžovatelka vyzvána k předložení plné moci
udělené advokátovi ve lhůtě jednoho týdne a zaplacení soudního poplatku (za řízení o kasační
stížnosti a návrh na přiznání jejího odkladného účinku) ve lhůtě 15 dnů, jí bylo doručeno
dne 10. 6. 2019 (viz doručenka na č. l. 21 soudního spisu). Posledním dnem lhůty k předložení
plné moci udělené advokátovi tudíž bylo pondělí dne 17. 6. 2019 a posledním dnem lhůty
k zaplacení soudního poplatku bylo úterý dne 25. 6. 2019. Dne 17. 6. 2019, tedy včas,
stěžovatelka opakovaně požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Stěžovatelka sice v opakované žádosti uvedla nové skutečnosti (konkrétně, že je proti ní vedena
exekuce), avšak tato tvrzení spočívají toliko v obecném poukazu na „rdoucísí/zničující efekt“
exekuce sloužící k „likvidaci neohebných“, aniž by tato tvrzení konkretizovala. Obecný odkaz
na listiny založené v jiných spisech vedených Nejvyšším správním soudem za situace,
kdy je takových spisů ve věcech stěžovatelky již více než 140, není dostačující.
[7] Tvrzení stěžovatelky navíc ani nevysvětluje změnu situace, k níž by muselo dojít v období
od předchozího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (tj. usnesení ze dne 27. 5. 2019),
a nejedná se tak o změnu poměrů ve smyslu citované judikatury. Stěžovatelka totiž sama uvádí,
že uváděné skutečnosti „musely být soudu známy“ při jeho předchozím rozhodování o osvobození
od soudních poplatků, respektive ustanovení zástupce, což zpochybňuje možnost změny poměrů
v době od předchozí žádosti. Stěžovatelka neuvedla například ani spisovou značku exekučního
řízení, neoznačila exekuční soud, soudního exekutora nebo datum příslušných exekučních úkonů.
Změnu poměrů musí účastník dostatečně určitě tvrdit, což se v dané věci nestalo. Nejvyšší
správní soud proto v souladu s citovaným rozsudkem, č. j. 4 Ans 5/2008 – 65, o opakované
žádosti nerozhodoval.
[8] Jak je již uvedeno výše (viz odstavec [6] tohoto rozsudku), stěžovatelka byla vyzvána
usnesením ze dne 27. 5. 2019, které jí bylo doručeno dne 10. 6. 2019, k zaplacení soudního
poplatku. Patnáctidenní lhůta ke splnění této povinnosti stěžovatelce marně uplynula úterý dne
25. 6. 2019, a to i přesto, že byla o negativních důsledcích nesplnění poplatkové povinnosti řádně
poučena. Nejvyšší správní soud proto řízení o kasační stížnosti zastavil podle §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
[9] Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že ačkoli stěžovatelka neodstranila ani další
vadu své kasační stížnosti, a to absenci povinného zastoupení advokátem, přestože k tomu byla
usnesením rovněž vyzvána, nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. P ostup spočívající
v zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku má totiž přednost před odmítnutím návrhu
pro absenci právního zastoupení advokátem (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 22. 3. 2017, č. j. 3 As 240/2016 – 70, či ze dne 22. 3. 2018, č. j. 8 As 227/2017 - 35).
[10] Co se týče návrhu stěžovatelky na zrušení §105 odst. 2 s. ř. s., který zakotvuje povinné
zastoupení advokátem při podání kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud konstatuje, že nemá
pravomoc k tomu, aby toto ustanovení sám zrušil, jak požaduje stěžovatelka. Pokud by Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že povinné zastoupení odporuje ústavnímu pořádku České
republiky, musel by podat Ústavnímu soudu návrh podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR na zrušení
příslušného zákonného ustanovení. Nejvyšší správní soud však k tomuto závěru nedospěl,
ostatně stěžovatelka svůj názor ani podrobněji neodůvodnila. Ústavnost povinného zastoupení
advokátem ve stanovených typech soudních řízení již v minulosti aproboval Ústavní soud
(například v usnesení ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 473/09).
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle
§60 odst. 3 věty první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 15. srpna 2019
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu