ECLI:CZ:NSS:2019:3.AS.240.2019:17
sp. zn. 3 As 240/2019 - 17
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce A. H., proti
žalovanému Nejvyššímu správnímu soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí 6, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2019, č. j. 62 A 14/2018 –
26,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 7. 2019 kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž byly
výrokem I. spojeny ke společnému projednání a výrokem II. odmítnuty jeho žaloby proti
usnesením žalovaného - Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2017, č. j. 4 As 216/2017 – 13,
ze dne 11. 4. 2018, č. j. 6 As 114/2018 – 36, ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 As 154/2018 – 20, a ze dne
16. 5. 2018, č. j. 7 As 177/2018 – 43. Nejvyšší správní soud těmito usneseními odmítl kasační
stížnosti proti rozhodnutím krajského soudu, respektive Nejvyššího správního soudu
pro nedostatek podmínek řízení podle §46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), respektive pro nepřípustnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., „[s]oudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ‚správní orgán‘).“
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.“
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u Krajského soudu v Brně „žaloby“ proti
rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vydaným v řízeních o kasačních stížnostech podaných
stěžovatelem v jiných věcech. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou
napadeno rozhodnutí správního soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy
rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv byla podání
stěžovatele učiněná u krajského soudu označena jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se dle jejich obsahu o žaloby ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat,
a tato podání tudíž ani nebyla „způsobilá “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě,
aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věc
bez dalšího založil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelových „žalob“ usnesením,
poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako
jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takové usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žalob“ vůbec nejednalo) a nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení
s §120 téhož zákona odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona, dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2019
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu