ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.207.2019:42
sp. zn. 4 As 207/2019 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. L. P., zastoupen JUDr.
Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem, se sídlem Slavíkova 23, Praha 2, proti žalovanému:
Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osob
zúčastněných na řízení I) Kolovratský KOS, z. s., IČO 227 42 964, se sídlem Mladotova 663/2,
Praha 10, II) A. F., III) doc. Ing. L. Š., Ph.D., IV) Mgr. M. Š., V) BEMETT nemovitostní
uzavřený investiční fond, a.s., IČO 241 81 790, se sídlem Jeremiášova 2722/2b, Stodůlky, Praha
5, VI) Městská část Praha Kolovraty, se sídlem Mírová 364/34, Praha 10, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 9. 2014, č. j. MHMP 1257664/2014/SUP/Vac/Lš, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 8 A 174/2014 -
81,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2019, č. j. 8 A 174/2014 - 81, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Předcházející řízení
[1] Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 22 (dále jen „stavební úřad“) ze dne
17. 12. 2013, č. j. P22 6075/2013 OV 04 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“),
bylo ve společném územním a stavebním řízení k žádosti stavebníka společnosti BEMETT
Kolovraty s.r.o. pro stavbu nazvanou „Obytný soubor Kolovraty parc.č. 744/277,
k.ú. Kolovraty“ vydáno rozhodnutí o umístění stavby a stavební povolení.
[2] Rozhodnutím ze dne 18. 9. 2014, č. j. MHMP 1257664/2014/SUP/Vac/Lš (dále
jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce (jakož i jiného účastníka řízení)
a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.
[3] Rozsudkem ze dne 20. 3. 2019, č. j. 8 A 174/2014 - 81 (dále jen „napadený rozsudek“),
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl žalobu proti napadenému rozhodnutí.
Souhlasil se správními orgány, že zamýšlené stavby nejsou v rozporu s urbanistickým
a architektonickým charakterem prostředí. Předmětná výstavba nebyla umístěna uprostřed
stávající tradiční výstavby rodinných domů, nacházející se především západním směrem od ulice
K Říčanům, ale na pozemku ležícím za touto ulicí směrem východním, tedy od tradiční zástavby
do volné krajiny. Nadto z dokumentace vyplývá, že stavba doplňuje již existující zástavbu
na východ od ulice K Říčanům, tvořenou zčásti též bytovými domy o čtyřech nadzemních
podlažích.
[4] Městský soud neshledal důvodnou námitku rozporu stavby s územním plánem,
neboť při jejím hodnocení vycházel z postavení žalobce jako vlastníka sousední nemovitosti
a dospěl k závěru, že žalobce je oprávněn ve správním řízení uplatňovat vše k ochraně svých práv
a zájmů, avšak nemá právo domáhat se ochrany zájmů jiných subjektů, tedy například vlastníků
jiných nemovitostí, práv obce či jiného samosprávného celku, ochrany veřejného zájmu
apod. Nemůže proto v řízení před soudem namítat nesoulad stavby s územně plánovací
dokumentací, neboť takový rozpor nesouvisí s jeho vlastnickým právem k sousedící nemovitosti,
ale týká se veřejného zájmu, k jehož ochraně není oprávněn. Rozpor s územně plánovací
dokumentací by mohl namítat jen tehdy, pokud by tvrdil, že v důsledku tohoto tvrzeného
rozporu bylo zasaženo do jeho vlastnického nebo jiného věcného práva k sousedící nemovitosti,
což však v daném případě neučinil.
[5] Konečně nepřisvědčil městský soud žalobci ani v tom, že výjimka k umístění parkovacích
stání k bytovému domu na povrchu, nikoliv v garážích, byla pro stavbu udělena v rozporu
se zákonem (dle žalobce odkaz na nevhodné hydrogeologické poměry nemohl být relevantním
důvodem pro udělení výjimky z obecných technických požadavků na výstavbu; při povolení
výjimky došlo k ohrožení bezpečnosti, ochrany zdraví a života osob a sousedních pozemků
a staveb a žalovaný se nezabýval tím, zda jsou zachovány urbanistické požadavky na zachování
kvality prostředí a hodnoty území). Podle městského soudu důvodem pro udělení výjimky
byly nevhodné hydrogeologické poměry, což stavební úřad měl za prokázané
z inženýrskogeologického a geotechnického průzkumu. Oba bytové domy byly řešeny jako
nepodsklepené, neboť na území plánované stavby se nacházejí spodní vody, jejichž hladina
se směrem k jižní hranici pozemku přibližuje k povrchu. Při vybudování podzemních garáží
by mohlo dojít k tomu, že by se stavby mohly přiblížit k hladině podzemní vody či se dostat
pod ní. Dále pak neshledal porušení podmínky, že nebude ohrožena bezpečnost, ochrana zdraví
a života osob a sousední pozemky nebo stavby, neboť nebudou dotčeny předmětnou výjimkou.
Větší zatížení předmětné lokality dopravou totiž souvisí s pořízením navrhovaných bytových
domů, nikoliv s tím, zda parkovací stání budou umístěna pod povrchem anebo na povrchu.
Žalobcovy námitky byly vypořádány již v rozhodnutí stavebního úřadu o povolení výjimky,
přičemž odvolací námitky směřovaly proti povolení stavby jako takové, nikoliv proti samotné
výjimce.
II. Obsah kasační stížnosti a další podání účastníků řízení
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl v záhlaví označený rozsudek městského soudu
kasační stížností, kterou dle svých slov opírá o důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[7] Stěžovatel má za to, že důvodně namítal rozpor stavby s charakterem a strukturou okolní
zástavby, avšak soud nekriticky přejal závěry správních orgánů. Rodinné domy obklopují stavbu
ze dvou stran. Rodinné domy se nacházejí po obou stranách ulice k Říčanům, která tak netvoří
předěl mezi rodinnými domy a jiným typem zástavby. Městský soud pominul, že rodinné domy
v okolí stavby převažují, a akcentoval, že se tam nachází i bytové domy. Pokud se v okolí nachází
bytové domy o čtyřech podlažích, je čtvrté nadzemní podlaží ustoupené, tedy pohledově
se neuplatňuje jako další plné nadzemní podlaží jako u předmětné stavby. Městský soud se navíc
nezabýval parametry stavby. Nejen výška, ale i plocha a objem jsou nadměrné v porovnání
se stávajícími bytovými domy, které se navíc nacházejí až v dalších ulicích a ne u dané stavby.
Napadený rozsudek je tudíž nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, jak byly posouzeny
tyto námitky, a soud nepřezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.
[8] Městský soud se nijak nevypořádal s námitkou, že stavba je v rozporu s územně plánovací
dokumentací, neboť nesplňuje požadavek na umístění souvislé parkové plochy o výměře min.
6 400 m
2
ve funkční ploše OB, v níž je umístěna. Uvedená námitka se nepochybně dotýká
vlastnického práva stěžovatele, neboť má vliv na možnost zástavby místa, které se nachází přímo
naproti jeho nemovitosti. Jedná se o otázku, zda je vůbec možné stavbu umístit na daném místě
či je třeba plochu ponechat pro park, což se nepochybně dotýká práv vlastníků
sousedních nemovitostí – tato skutečnost se odrazí v kvalitě prostředí a ceně nemovitostí.
Jestliže správní orgány pominuly požadavek územního plánu situovat v dané oblasti plochu
zeleně, má to jistě vliv na kvalitu životního prostředí v lokalitě, a tedy i kvalitu prostředí
nemovitostí ve vlastnictví stěžovatele. Stěžovatel již v žalobě argumentoval, že bude narušena
pohoda bydlení v jeho domě a zhorší se životní prostředí, nebylo proto důvodu jeho námitku
odmítnout. Nepřípustná by byla pouze námitka, která by se týkala nezákonností, jež vůbec nejsou
způsobilé zasáhnout do jeho práv, např. vnitřní uspořádání budovy. Městský soud v tomto
ohledu stěžovateli odmítl spravedlnost. Napadený rozsudek je v této části nepřezkoumatelný
a soud nepřezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů.
[9] Stěžovatel má za to, že městský soud se řádně nezabýval ani třetím okruhem
námitek, že výjimka z požadavku upraveného v čl. 10 odst. 3 vyhlášky hl. m. Prahy
č. 26/1999 byla pro tuto stavbu udělena v rozporu s právními předpisy. K udělení výjimky
musí být dán relevantní důvod, avšak městský soud bez dalšího odkázal na nevhodné
hydrogeologické poměry vyplývající z inženýrskogeologického a geotechnického průzkumu,
ale nereagoval na argumenty uvedené v žalobě. Pokud se jedná o novostavbu „na zelené louce“,
není důvodu, aby byla navržena tak, že ustanovením předmětné vyhlášky neodpovídá. Nevhodné
či složité hydrogeologické poměry v území nevylučují možnost stavbu realizovat
tak, aby ustanovením vyhlášky odpovídala. To, že by takové řešení bylo náročnější či dražší,
není důvodem pro udělení výjimky. I pokud by byly uvažovány hydrogeologické podmínky,
nevyžaduje venkovní parkovací stání, neboť je možné je umístit do 1. nadzemního podlaží
budovy. Ani tím se soud dostatečně nezabýval.
[10] Nesprávně a nedostatečně městský soud podle stěžovatele posoudil i otázku splnění
podmínky pro udělení předmětné výjimky, dle které nesmí dojít k ohrožení bezpečnosti, ochrany
zdraví a života osob a sousedních pozemků a staveb a musí být dosaženo účelu sledovaného
předmětnou vyhláškou. To, že negativní vlivy dopravy vyvolané stavbou zde budou i v případě,
že parkovací stání nebudou na povrchu, nijak nevyvrací, že umístění parkovacích stání
na povrchu dané vlivy ještě zhorší. Startování automobilů, jejich stání se spuštěným motorem,
rozjíždění, zajíždění a vyjíždění na parkovací místa v otevřeném prostoru v sousedství rodinných
domů vede k neomezenému šíření negativních vlivů – hluk, znečišťující látky a prašnost,
což jsou imise s negativními účinky na zdraví a možnost nerušeného výkonu vlastnického práva
k sousedním nemovitostem.
[11] Žalovaný ve svém vyjádření pouze konstatoval, že se ztotožňuje s napadeným rozsudkem
a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Jelikož tedy předmětné podání
neobsahovalo žádnou relevantní argumentaci, nezasílal ho Nejvyšší správní soud stěžovateli
k případné replice.
[12] Žádná z osob zúčastněných na řízení se k obsahu kasační stížnosti nikterak nevyjádřila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti,
byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní
soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí
netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[14] Kasační stížnost je důvodná.
[15] Stěžovatel uplatnil v žalobě (a v návaznosti na to i v kasační stížnosti) tři okruhy
žalobních námitek, konkrétně a) nesoulad stavby s charakterem a strukturou okolní zástavby,
b) rozpor stavby s územním plánem pro nedodržení požadavku na umístění souvislé parkové
plochy v dotčené oblasti a c) nezákonnost udělené výjimky týkající se požadavku na garážová
parkovací stání obsaženého v čl. 10 odst. 3 vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999. Nejvyšší správní
soud nepřisvědčil veškerým námitkám obsaženým v kasační stížnosti, avšak dospěl k závěru,
že městský soud některé otázky posoudil nesprávně, některé nedostatečně, jak bude uvedeno
dále ve vztahu k jednotlivým okruhům námitek.
[16] Co se týče prvního okruhu žalobních námitek, na ten reagoval městský soud
zcela přezkoumatelně a posoudil jej v souladu se zákonem. Stěžovatel především nesouhlasí
se správností uvedených závěrů. Na základě toho však nelze konstatovat, že by odůvodnění
napadeného rozsudku bylo nedostatečné. Stejně tak nelze městskému soudu vytýkat,
že se ztotožnil se závěry žalovaného a převážně je převzal, jestliže je považoval za správné
a dostatečně odpovídající na stěžovatelovy námitky (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130, č. 1350/2007 Sb. NSS).
[17] Rovněž Nejvyšší správní soud dospěl na základě podkladů založených ve správním
spise k závěru, že předmětná stavba se nenachází pouze mezi zástavbou rodinných domů,
byť i na tuto zástavbu navazuje. Navazuje však také na zástavbu tvořenou bytovými domy
(mezi nimiž jsou i čtyřpodlažní budovy), která se v dané lokalitě nachází. Dle fotografií okolní
zástavby - a v nich zasazených modelů předmětné stavby - nepůsobí bytové domy v daném
prostoru nijak rušivě či nadměrně, jak namítá stěžovatel. S tím se městský soud vypořádal
naprosto dostatečně a nemusel podrobně rozebírat přesné rozměry stavby, na něž stěžovatel
poukazoval v žalobě, neboť i bez toho bylo možné náležitě posoudit, zda je stavba v souladu
s charakterem a strukturou okolní zástavby, resp. zda tuto otázku náležitě posoudily správní
orgány. Kromě toho, pokud stěžovatel srovnával výšku, zastavěnou plochu či další parametry
stavby s jinými, pak tak činil pouze ve vztahu k rodinným domům. Pokud tedy městský soud
shledal, že v okolí se nacházejí i obdobné bytové domy, nikoliv jen rodinné domy, nebyl povinen
porovnávat jednotlivé parametry bytových domů. I sám stěžovatel v žalobě tvrdil, že v severní
části lokality jsou obdobné stavby, nepovažoval ji však za navazující (na rozdíl od městského
soudu a též Nejvyššího správního soudu, jak bylo již uvedeno). Jeho tvrzení obsažené v kasační
stížnosti, dle kterého je stavba nesrovnatelná i s okolními bytovými domy, tudíž odporuje
argumentům výslovně uvedeným v žalobě a jedná se o skutkové novum, ke kterému Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 5 s. ř. s. nepřihlíží.
[18] Městský soud se věcně nezabýval druhým okruhem námitek stěžovatele v důsledku
právního názoru, podle kterého stěžovatel jako vlastník sousední nemovitosti nebyl oprávněn
uplatnit uvedenou námitku, neboť míří k ochraně veřejného zájmu, nikoliv k ochraně práv
stěžovatele. Tato úvaha však není správná a odporuje ustálené judikatuře Nejvyššího správního
soudu. Je třeba přisvědčit stěžovateli, že skutečnost, zda bude v sousedství nemovitosti umístěna
stavba či se zde bude nacházet park, se nepochybně dotýká práv vlastníka této nemovitosti.
Byť požadavek umístění určité plochy zeleně je v územním plánu obsažen zejména ve veřejném
zájmu, nelze jej zcela izolovat od zájmů osob, které v blízkém okolí žijí či vlastní nemovitosti.
Tyto osoby budou jistě dotčeny kvalitou životního prostředí v dané lokalitě, což se promítá
i do celkové pohody bydlení, jakož i do hodnoty nemovitostí, jak správně podotýká stěžovatel.
[19] Ostatně i stanovení technických požadavků na výstavbu sleduje primárně veřejné zájmy,
a jejich dodržení je tudíž ve veřejném zájmu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 3. 2005, č. j. 3 As 33/2004 – 68). Totéž platí i pro požadavek na soulad stavby
s charakterem a strukturou okolní zástavby (ochrana urbanistických a architektonických hodnot
území je opět v prvé řadě veřejným zájmem). Stejnou logikou by tak městský soud musel
odmítnout téměř veškeré námitky vlastníků pozemků, jejichž účast v územním a stavebním řízení
by tím byla zcela vyprázdněna, neboť by mohli uplatňovat pouze velmi úzký okruh námitek,
někteří pak téměř žádné. Výklad městského soudu tak jde proti smyslu právní úpravy a upírá
vlastníkům sousedních pozemků náležitou ochranu.
[20] Správní soudy s naprostou samozřejmostí věcně přezkoumávají žaloby, kterými sousedé
brojí proti (dodatečnému) povolení stavby z důvodu, že byla v rozporu s územně plánovací
dokumentací nebo stavebně-technickými požadavky na výstavbu(viz např. již odkazovaný
rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 33/2004 – 68, či rozsudek ze dne 13. 12. 2018,
č. j. 6 As 410/2017 – 29). V daném případě byl proto stěžovatel oprávněn uplatnit
námitku rozporu stavby s požadavky územního plánu v dotčené ploše a městský soud
byl povinen se s ní věcně vypořádat. Pokud tak neučinil, nezbylo Nejvyššímu správnímu
soudu než napadený rozsudek zrušit, neboť posouzení této námitky by bylo předčasné,
jestliže se jí řádně nezabýval již městský soud.
[21] Třetí okruh námitek týkající se udělení výjimky z čl. 10 odst. 3 vyhlášky hl. m. Prahy
č. 26/1999 městský soud vypořádal pouze částečně. Stěžovatel tvrdil nezákonnost udělené
výjimky z čl. 10 odst. 3 vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 ze dvou důvodů. Jednak považoval
udělení výjimky za neodůvodněné a jednak se domníval, že tím v rozporu se zákonem došlo
k ohrožení ochrany zdraví a života osob a ohrožení sousedních pozemků. Městský soud
přezkoumatelně vypořádal druhou z těchto otázek (k níž se Nejvyšší správní soud vyjádří dále),
stejně tak dostatečně vysvětlil svou úvahu, že podzemní garáže na předmětném pozemku
nebylo možné vybudovat, neboť by se tím stavba mohla příliš přiblížit či dosáhnout
k hladině spodních vod, což bylo ve správním řízení podloženo inženýrsko-geologickým
a geotechnickým průzkumem. Nemůže tedy obstát obecná a ničím nepodložená výtka
stěžovatele, že nevhodné hydrogeologické poměry jsou téměř všude, kde dosud není žádná
stavba, a nejsou proto důvodem pro udělení výjimky, neboť taková stavba může být navržena
tak, aby podmínky splňovala. Městský soud však nijak nereagoval na jasně a konkrétně
formulovaný argument, podle kterého i pokud skutečně nelze vybudovat podzemní garáže,
nebrání to umístění parkovacích stání do prvního nadzemního podlaží předmětné stavby.
Jelikož tuto výtku městský soud zcela pominul a nechal ji bez vypořádání, nemůže se jí jako první
zabývat Nejvyšší správní soud. Městský soud musí důvodnost udělení výjimky přezkoumat
v kontextu všech žalobních námitek, nikoliv jen částečně, jak to učinil v napadeném rozsudku.
[22] Městský soud se však řádně vypořádal s otázkou splnění další podmínky pro udělení
výjimky z obecných požadavků na výstavbu zakotvené v §169 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb.
o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 3. 2015 (dále
jen „stavební zákon“), že výjimku lze udělit, jen pokud se tím neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života
osob a sousední pozemky nebo stavby.
[23] Podle čl. 10 odst. 3 vyhlášky hl. m. Prahy č. 26/1999 [s]tavby musí být vybaveny zařízením
pro dopravu v klidu (parkovací a odstavná stání) odpovídajícím velikosti, funkci a umístění stavby a řešeným
přednostně jako součást stavby nebo její provozně neoddělitelná část, anebo umístěným na pozemku stavby včetně
komunikace pro zajíždění vozidel na jednotlivá stání. U bytových domů mohou být v odůvodněných případech
odstavná a parkovací stání umístěna v dostupné vzdálenosti i mimo pozemek stavby; stání pro návštěvníky
podle odst. 5 písm. a) bod 2. musí být veřejně přístupná. Z celkového počtu stání, stanovených podle této vyhlášky,
musí být v garážích umístěn nejméně počet stání rovnající se počtu bytů, nebo požadovaný počet stání, je-li menší
než počet bytů.
[24] Stěžovatel brojí proti udělení výjimky z požadavku uvedeného v poslední větě citovaného
ustanovení vyhlášky, tedy z počtu stání, která musí být umístěna v garážích.
Domnívá se, že udělením výjimky došlo k porušení §169 odst. 2 stavebního zákona,
neboť negativní vlivy z dopravy a parkování automobilů, tedy imise se škodlivými účinky
na zdraví a možnost nerušeného výkonu vlastnického práva k sousedním nemovitostem, budou
horší než v případě umístění parkování do garáží. S tím se však Nejvyšší správní soud nemůže
ztotožnit a naopak sdílí názor městského soudu a žalovaného, že tyto negativní vlivy jsou spojené
především s existencí samotné stavby, nikoliv s udělením předmětné výjimky. I v případě
garážových stání totiž dochází ke stání automobilů se spuštěným motorem, jejich rozjíždění,
zajíždění a vyjíždění v otevřeném prostoru před garáží (garážemi). Nelze přitom odhlédnout
ani od skutečnosti, že výjimka byla udělena z minimálního počtu stání v garážích a určitý počet
stání by se i bez jejího udělení nacházel v otevřeném prostoru u bytových domů. Žádný
podstatný rozdíl by tak vlastníci sousedních nemovitostí nemohli reálně zaznamenat. To navíc
v situaci, kdy venkovní parkovací stání byla umístěna převážně za bytovými domy směrem
do prostoru, kde se nenachází žádná zástavba.
[25] Především však Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že zákonnou podmínku, dle které
udělení výjimky nesmí ohrozit bezpečnost, ochranu zdraví a života osob a sousední pozemky
nebo stavby, nelze vykládat tak, že zcela vylučuje jakékoliv zhoršení pohody bydlení či vyšší
ovlivnění negativními imisemi z dopravy. Každé, byť malé, zvýšení těchto vlivů nevede
automaticky k ohrožení života, zdraví či sousedních nemovitostí. Jinými slovy zákaz formulovaný
v §169 odst. 2 stavebního zákona nelze vztahovat na všechna zhoršení životních podmínek,
ale pouze na ta, která vedou ke skutečnému ohrožení života, zdraví či majetku osob, zejména
pak v případě, kdy by udělením výjimky byly překročeny zákonem stanovené limity,
zde konkrétně pro hluk, prach a další znečišťující látky vyvolané dopravou. Na tomto místě
však nezbývá než zopakovat, že namítané vlivy budou vyvolány primárně zvýšenou dopravou
spojenou s výstavbou předmětných bytových domů, nikoliv parkováním mimo garážová stání.
V tomto rozsahu je tudíž námitka stěžovatele nedůvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[26] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první, část věty před středníkem s. ř. s.);
v něm je městský soud vázán právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního
soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud náležitě věcně vypořádá všechny žalobní námitky
stěžovatele a znovu rozhodne, zda je žaloba důvodná, či nikoliv.
[27] Městský soud posléze v novém rozhodnutí o návrhu ve věci samé rozhodne
také o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu