ECLI:CZ:NSS:2019:4.AS.221.2019:33
sp. zn. 4 As 221/2019 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: L. N., proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní tř. 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutím žalované
ze dne 10. 2. 2018, č. j. 10.01-001180/17 a č. j. 10.01-000004/18-002, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2019, č. j. 62 A 125/2018 - 292,
takto:
I. Žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 2. 2018, č. j. 10.01-
001180/17 a č. j. 10.01-000004/18-002 (dále jen „napadená rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta
žádost žalobce o určení advokáta k sepisu a podání žaloby na ochranu osobnosti proti soudcům
Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze, resp. určení advokáta „v řízení o
dovolání týkajícím se usnesení Městského soudu v Praze ve věci zproštění funkce zástupce pro narušení důvěry
mezi žalobcem a advokátem pro důvody, které nejdou k tíži advokáta“. Žalobce současně požádal
o osvobození od soudních poplatků za žalobu.
[2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žádost žalobce o osvobození od soudních
poplatků nejprve zamítl usnesením ze dne 22. 8. 2018, č. j. 62 A 125/2018 - 155, z důvodu
nevěrohodnosti tvrzení žalobce o nemajetnosti a zdravotní nezpůsobilosti k výkonu výdělečné
činnosti. Krajský soud totiž zjistil, že žalobce je podnikatelem s živnostenským oprávněním.
Toto usnesení bylo následně zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2019,
č. j. 8 As 292/2018 - 18, neboť krajský soud se nezabýval otázkou, zda stěžovatel měl úmysl
vykonávat podnikatelskou činnost a mohly mu z této činnosti vzejít nějaké příjmy za situace,
kdy ve třech oborech svého podnikání měl provozování živnosti přerušeno od 15. 8. 2012
do 31. 8. 2015 a od 20. 7. 2016 do 20. 7. 2018.
[3] Krajský soud žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků znovu zamítl usnesením
ze dne 7. 5. 2019, č. j. 62 A 125/2018 - 292 (dále jen „napadené usnesení“). Uznal, že žalobce
se po majetkové stránce nachází v komplikované situaci, jež by bez přistoupení zvláštních
okolností mohla přinejmenším částečné osvobození od soudních poplatků odůvodňovat. Klíčová
je však v dané věci dlouhodobá aktivita žalobce spočívající buď přímo ve vyvolávání soudních
sporů, anebo ve vyvolávání činnosti soudů před eventuálním podáním samotných žalob,
to vše z rozličných důvodů s přesvědčením, že žalobce má právo na bezplatný přístup k soudu
i na bezplatnou právní pomoc. Z podstatné části se tak ve své situaci (majetkové a sociální)
žalobce nachází právě v důsledku aktivně vyvolávaných a vlekoucích se sporů „se státem“,
jež vede v mnoha směrech a na něž také průběžně vynakládá nemalé finanční prostředky.
Žalobce spory aktivně vyhledává, z podstatné části tak přitom činí kverulačně, případné
nesouhlasy orgánu veřejné moci s jeho právním názorem považuje konstantně za urážlivé
a ponižující, což vede k dalším navazujícím stížnostním podáním, jež jsou často kompilací
invektiv ve vztahu k osobám, jež se na rozhodování podílejí, nad čímž stojí přesvědčení žalobce,
že má ve vztahu k těmto svým aktivitám právo na bezplatný přístup k soudům a bezplatnou
právní pomoc.
[4] Z předloženého správního spisu žalované a též z vyjádření žalované plyne, že kupříkladu
ve věcech ochrany osobnosti jen proti soudcům a správě Obvodního soudu pro Prahu 2
a Městského soudu v Praze a jen v období roků 2014 – 2017 určila žalovaná žalobci k poskytnutí
právních služeb celkem 20 advokátů. Jen u krajského soudu je za uplynulých sedm let evidováno
více než 100 jednotlivých věcí žalobce v oblasti civilního a správního soudnictví; žalobce kromě
České advokátní komory žaloval či hodlal žalovat také Ministerstvo spravedlnosti, ministra
spravedlnosti a úředníky tohoto ministerstva, Nejvyšší státní zastupitelství, Ústavní soud,
jednotlivé státní zástupce, policisty, příslušníky GIBS atd., z podstatné části se žalobce na soudy
obracel se žádostmi o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce před podáním
samotných žalob, a to na ochranu osobnosti, na náhradu nemajetkové újmy atd., popř. s nároky
pro soudy nesrozumitelnými. Kromě toho, že některá podání žalobce byla krajským soudem
již v minulosti (především coby soudem odvolacím v civilní větvi soudnictví) pokládána
za případy zřejmě bezúspěšného uplatňování práva v situaci, kdy žalobce (se spolužalobkyní I.
D.) se dožadoval „výhody spočívající v osvobození od soudních poplatků a bezplatné právní
pomoci ze společensky neakceptovatelného zájmu svévolně prosadit neprávo na vrub veřejných
prostředků“, byla podání žalobce, resp. vznesené nároky opakovaně krajským soudem hodnoceny
jako nereálné, přemrštěné a neodpovídající či jako kombinace urážek a neuchopitelných
myšlenek.
[5] Podle názoru krajského soudu institut osvobození od soudních poplatků nemůže
ani částečně sloužit coby motivace pro řetězení a množení sporů. Není spravedlivé žalobce
ujišťovat v jeho pevném přesvědčení, že je tu stát od toho, aby automaticky nesl
náklady jím vedených sporů proti osobám podílejícím se na činnosti orgánů veřejné moci,
které, nesdílejí-li jeho názor, žalobce považuje za „zločince“. Krajský soud zohlednil
i fakt, že předmětem sporu je neurčení advokáta, který by žalobci, z jeho pohledu bezplatně,
poskytoval právní služby.
II. Obsah kasační stížnosti a řízení o ní
[6] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností,
v níž žádá o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti.
[7] Namítá, že soudce JUDr. Raus je zkorumpovaný a jeho cílem je poškodit a dehonestovat
žalobce a I. D. Obsahem kasační stížnosti jsou dále obtížně srozumitelné úvahy bezprostředně
nesouvisející s napadeným usnesením, přičemž v rámci těchto úvah označuje žalobce JUDr.
Rause za zkorumpovaného zločince a justičního vraha a soudce Nejvyššího správního soudu za
lidská, sprostá, arogantní monstra, justiční zločince, zrůdy a grázly s tím, že si je vědom, že jeho
podání nemůže být vyhověno.
[8] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
v nynějším řízení není vyžadováno, neboť to se týká řešení procesní otázky. Předmětem
přezkumu zde není rozhodnutí krajského soudu ve věci samé či rozhodnutí o jiném návrhu,
jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [§1 písm. a), §2 odst. 2 písm. b) a §4 odst. 1
písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích; srov. usnesení rozšířeného senátu
Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS,
bod 29]. Současně je předmětem řízení o této kasační stížnosti otázka takové povahy (posouzení
podmínek pro osvobození od soudních poplatků), že k ochraně práv stěžovatele není advokáta
nezbytně třeba, což je jednou z nutných podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů
v řízení o kasační stížnosti (srov. §35 odst. 10 s. ř. s.), a stěžovatel v kasační stížnosti uvedl
důvody, pro něž má za to, že napadené usnesení je nezákonné. Proto Nejvyšší správní soud
návrh stěžovatele na ustanovení advokáta pro řízení o této kasační stížnosti zamítl. Ostatně stejně
postupoval i v řízení o kasační stížnosti proti prvnímu procesnímu usnesení krajského soudu
v této věci a nemá důvod se od tohoto postupu nyní odchylovat. Jelikož s podáním kasační
stížnosti v této věci není spojena poplatková povinnost, o žádosti o osvobození od soudních
poplatků Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval.
[9] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že dne 18. 6. 2019 stěžovatel vznesl námitku
podjatosti soudce JUDr. Ivo Pospíšila. Tato námitka byla předložena k posouzení jinému senátu
Nejvyššího správního soudu, jímž byla vyhodnocena jako námitka opožděná, k níž se v souladu
s §8 odst. 5 s. ř. s. nepřihlíží. O této skutečnosti byl stěžovatel informován přípisem ze dne
26. 6. 2019, č. j. Nao 109/2019 - 28, který byl stěžovateli doručen dne 11. 7. 2019.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
vůči němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[11] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
[12] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který v řízení před správním soudem doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat
účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
[13] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem nezpochybňuje tíživou finanční
situaci stěžovatele, která by v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu obvykle
odůvodňovala alespoň částečné osvobození od soudních poplatků. Na hodnocení naplnění
podmínek pro osvobození od soudních poplatků však mohou mít vliv i jiné okolnosti, než pouze
majetková situace žadatele. Soud může přihlédnout též k tomu, zda a popřípadě v jaké míře vede
účastník další soudní spory či jiná řízení před orgány veřejné moci, na něž je pravděpodobně
třeba vynakládat prostředky (viz rozsudek ze dne 24. 7. 2015, č. j. 2 As 153/2015 - 27).
Pro posouzení naplnění podmínek pro ustanovení zástupce pak lze přihlédnout i k charakteru
projednávané věci a jeho významu pro účastníka řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 2. 2004, č. j. 6 Azs 19/2003 - 45). Žádost o osvobození od soudních
poplatků a ustanovení zástupce může být vyhodnocena také jako šikanozní či dokonce
představovat zneužití práva. Ani takové žádosti soud logicky nevyhoví (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 121/2012 - 22).
[14] Krajský soud srozumitelně vysvětlil, že stěžovatel dlouhodobě iniciuje soudní spory
se státem či jeho jednotlivými složkami, přičemž tak činí ve většině případů způsobem,
který nemůže vést k rozumnému cíli, ale jehož výsledkem je pouze řetězení aktů veřejné moci,
které stěžovatel následně vnímá jako osobní křivdu. V napadeném usnesení poukázal krajský
soud na řadu konkrétních věcí, v nichž se stěžovatel před krajským soudem domáhal ochrany
proti domněle bezprávnému jednání Ministerstva spravedlnosti, Nejvyššího státního
zastupitelství, Ústavního soudu, policie atd., přičemž vznesené nároky byly opakovaně
vyhodnoceny jako zjevně nereálné nebo nesrozumitelně artikulované.
[15] Stěžovatel má samozřejmě právo tento druh sporů vést a na jejich vedení vynakládat
poměrně značnou část svých finančních prostředků, dává-li mu objektivní právo procesní
možnosti tak činit. Není však žádný rozumný důvod, aby náklady na tento druh sporů nesl stát
prostřednictvím využití institutu osvobození od soudních poplatků, příp. ustanovení zástupce.
Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím nemajetným osobám vést
bezplatně spory podle své libosti, nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků
a přitom je na místě, aby soudní spor vedly (neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich práv
a právem chráněných zájmů), jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně
(srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 10. 2015, č. j. 6 As 216/2015 - 10).
Takovou povahu však předmětný spor nemá. Jak upozornil též krajský soud, předmětem sporu
je v posuzované věci neurčení advokáta, který by stěžovateli bezplatně poskytoval právní služby
v konkrétní věci. Nad rámec odůvodnění napadeného usnesení Nejvyšší správní soud dodává,
že onou věcí je žaloba na ochranu osobnosti proti Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Městskému
soudu v Praze pro trestnou činnost těchto soudců, resp. neurčení advokáta ve věci,
v níž byla narušena důvěra mezi advokátem a stěžovatelem z důvodů nikoliv na straně advokáta.
Ani v tomto ohledu se nynější spor typově nijak neliší od většiny sporů stěžovatele, které krajský
soud charakterizoval jako spory vůči osobám podílejícím se na činnosti orgánů veřejné moci,
které, nesdílejí-li názor stěžovatele, jsou označeny za „zločince“. Konkrétní subjektivní práva,
o jejichž soudní ochranu by se mělo jednat, se již z těchto sporů vytrácejí.
[16] Krajský soud posoudil žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků ve světle
okolností projednávané věci přiléhavě. Krajský soud uznal, že osobní a majetková situace
stěžovatele je komplikovaná. V posuzované věci ovšem zohlednil spojení několika přistupujících
faktorů – nepříznivá majetková situace stěžovatele je ovlivněna výdaji na vedení soudních sporů,
které z větší části sám vyvolává, jedná se o dlouhodobou a rozsáhlou aktivitu stěžovatele,
a nyní projednávaná věc je svým charakterem sporem o určení advokáta pro vedení dalších sporů
obdobné povahy. Argumentace krajského soudu je korektní, věcná a podložená konkrétními
zjištěními, z nichž jsou vyvozeny adekvátní a přiměřené právní závěry. Se stěžovatelem
nelze souhlasit v tom, že by odůvodnění napadeného usnesení neslo znaky pomluv či osobní
dehonestace.
[17] Závěrem Nejvyšší správní soud stěžovatele upozorňuje, že podání koncipované jako nyní
projednávaná kasační stížnost, v němž se stěžovatel vyjadřuje o ve věci rozhodujících soudcích
a dalších osobách značně vulgárně (justiční zločinci, zrůdy, grázlové, apod.) a současně uvádí,
že si je vědom, že podání nemůže být vyhověno, vzbuzuje pochybnosti o tom, zda se vlastně
ve skutečnosti jedná o vážně míněný procesní návrh, v němž stěžovatel sleduje ochranu svých
práv. Dle Nejvyššího správního soudu lze takové podání napříště kvalifikovat jako frivolní
a šikanozní výkon práva, k němuž soud vůbec nebude přihlížet (tzv. „nonpodání“). Skutečným
účelem podání totiž zřejmě není ochrana práv stěžovatele, ale toliko hledání procesních
příležitostí pro častování představitelů veřejné moci vulgaritami.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Napadené usnesení proto není nezákonné z důvodů namítaných v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch,
právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto mu nevzniklo právo
na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady s tímto řízením nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. července 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu