ECLI:CZ:NSS:2019:4.AZS.306.2019:25
sp. zn. 4 Azs 306/2019 - 25
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: T. L. K., zast. JUDr. Petrem
Novotným, advokátem, se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2.
2019, č. j. OAM-429/ZA-ZA11-LE27-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2019, č. j. 1 Az 15/2019 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Městský soud v Praze nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti tomuto rozsudku městského soudu kasační
stížnost. Namítl nepřezkoumatelnost rozsudku spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí
a v nedostatečném vyvrácení jeho argumentace potvrzující důvodnost podané žádosti o udělení
mezinárodní ochrany. Nezákonnost kasační stížností napadeného rozsudku spatřuje stěžovatel
v tom, že skutkové závěry nemají oporu ve spisu. Stěžovatel městskému soudu vytknul,
že se nevypořádal se všemi důvody žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tyto naopak zčásti
nemístně zlehčoval a zčásti ignoroval. Stěžovatel jasně prezentoval obavy z návratu do země
původu z důvodu probíhajícího dlouhodobého vnitrostátního ozbrojeného konfliktu,
kdy po návratu na Ukrajinu by musel nastoupit do armády a jít válčit, což s ohledem na strach
o vlastní život nechce. Navíc je to i v rozporu s jeho vyznáním.
[4] Přestože faktické boje probíhají aktuálně převážně ve východní části země,
nelze podle stěžovatele zlehčovat ani situaci v západní části, neboť v průběhu uplynulých dvou
let došlo k opakovaným násilnostem, jejichž oběťmi se stali nevinní civilisté, a to právě na západě
Ukrajiny. Uvedená fakta nevzal městský soud v úvahu. Pokud by městský soud ověřil řádně
veškeré stěžovatelem tvrzené skutečnosti, musel by dojít k závěru, že je naplněn přinejmenším
důvod pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu z důvodu vážného ohrožení
života nebo lidské důstojnosti svévolným násilím v situacích vnitřního ozbrojeného konfliktu.
[5] Žalovaný ve svém vyjádření popřel důvodnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, tak i rozsudek soudu,
byly vydány v souladu s právními předpisy. Žalovaný uvedl, že zjistil skutečný stav věci a zabýval
se podrobně všemi uplatněnými tvrzeními stěžovatele, které neshledal azylově relevantními.
Skutečnost, že účast na bojových akcích je v rozporu s jeho vyznáním, stěžovatel zmínil poprvé
až v podané kasační stížnosti, přičemž nijak nekonkretizuje, o jaké vyznání se jedná.
V předcházejícím řízení stěžovatel pouze uvedl, že je pravoslavného vyznání, nezmínil se však,
že by toto jeho přesvědčení bylo důvodem, proč se odmítá zúčastnit bojových operací.
[6] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal podmínky pro řízení o kasační stížnosti
a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí,
proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] Před zahájením meritorního přezkumu věci se však Nejvyšší správní soud musel zabývat
otázkou přijatelnosti kasační stížnosti. Podle §104a odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost ve věcech mezinárodní ochrany pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým
významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
[8] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů
stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto
usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních
otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu,
2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně,
3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu
bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního
postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat
především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou
soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet
i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného
či procesního práva.
[9] V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud shledal, že žádná z těchto podmínek
nebyla naplněna, a kasační stížnost je proto ve smyslu §104a s. ř. s. nepřijatelná.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítanou nepřezkoumatelnosti kasační
stížností napadeného rozsudku spatřovanou v nedostatku důvodů a v nedostatečném vyvrácení
argumentace stěžovatele potvrzující důvodnost podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Nejvyšší správní soud této námitce nepřisvědčil, neboť městský soud se v napadeném rozsudku
řádně zabýval všemi žalobními body, jedná se o rozhodnutí srozumitelné, opřené o dostatečné
odůvodnění, ze kterého je zcela zřejmé, proč soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí.
[11] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že bezúspěšnost zcela obecné námitky týkající
se nedostatečného soudního přezkumu postupu správního orgánu při zjišťování skutkového
stavu bez upřesnění konkrétních pochybení jak soudu, tak správního orgánu, byla vyslovena
v množství rozhodnutí zdejšího soudu, namátkou lze uvést rozsudek ze dne 18. 1. 2006,
č. j. 1 Azs 112/2004 - 61.
[12] Ohledně námitky týkající se ohrožení ozbrojeným konfliktem je třeba odkázat
na konstantní judikaturu NSS (např. rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68,
č. 1840/2009 Sb. NSS), podle které nestačí k udělení mezinárodní ochrany pouhá existence
ozbrojeného konfliktu na území země původu žadatele, ale žadateli musí v důsledku takového
konfliktu hrozit reálná újma, např. v podobě vážného a individuálního ohrožení života
nebo tělesné integrity z důvodu svévolného násilí. V situacích tzv. totálního konfliktu hrozí vážná
újma v zásadě každému žadateli přicházejícímu z této země původu či postiženého regionu,
neboť pouhá přítomnost na území této země nebo regionu jej vystavuje reálnému nebezpečí
ohrožení života a tělesné integrity. Pokud ozbrojený konflikt nemá charakter tzv. totálního
konfliktu, musí žadatel „prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže,
(1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy ve smyslu čl. 4 odst. 4
kvalifikační směrnice; (2) že ozbrojený konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém
skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory
(ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on.“
[13] K bezpečnostní situaci na Ukrajině se Nejvyšší správní soud vyjádřil např. i v rozsudku
ze dne 26. 11. 2015, č. j. 7 Azs 239/2015 – 26, kde konstatoval, že „[n]a Ukrajině nelze ani dříve,
ani v současné době klasifikovat situaci jako „totální konflikt“, neboť probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje
takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému
nebezpečí vážné újmy. Jedná se o konflikt izolovaný pouze na východní části Ukrajiny, přičemž jeho intenzita
i v dotčených oblastech výrazně kolísá.“ Stěžovatel neuvedl, že by již v důsledku předmětného konfliktu
utrpěl újmu a jak již přiléhavě konstatoval městský soud, stěžovatel pochází z oblasti, ve které
je bezpečnostní situace stabilní.
[14] Nejvyšší správní soud dále uvádí, že výkon vojenské služby obecně není důvodem
k udělení mezinárodní ochrany nebo doplňkové ochrany (viz rozsudky NSS ze dne 7. 8. 2012,
č. j. 2 Azs 17/2012 - 44, a ze dne ze dne 23. 4. 2015, č. j. 3 Azs 28/2015 - 24). Nejvyšší správní
soud tak uzavírá, že stěžovatelem vyjádřené obavy nejsou relevantní z hlediska možného udělení
některé z forem mezinárodní ochrany. Konflikt na Ukrajině totiž „nedosahuje takové intenzity,
že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven reálnému nebezpečí vážné
újmy,“ a je izolován ve východní části země (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 1. 2015, č. j. 7 Azs 265/2014 - 17).
[15] Námitka stěžovatele, že se bojových operací nemůže zúčastnit z důvodu svého vyznání,
je nepřípustná podle §104 odst. 4 s. ř. s., neboť ji stěžovatel neuplatnil v řízení před městským
soudem, ač mu v tom nic nebránilo. Nad rámec potřebného odůvodnění k této námitce Nejvyšší
správní soud uvádí, že se mu jeví jako účelová a neopodstatněná, neboť stěžovatel
se ve správním řízení ani v řízení o žalobě před městským soudem o svém vyznání v uvedené
souvislosti nezmínil a neuvedl ani žádné bližší a konkrétní skutečnosti.
[16] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Nejvyšší správní soud
proto nepřistoupil k meritornímu přezkumu kasační stížnosti a podle §104a s. ř. s. ji odmítl
pro nepřijatelnost.
[17] Jelikož kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu