ECLI:CZ:NSS:2019:5.ADS.213.2018:25
sp. zn. 5 Ads 213/2018 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: M. C., zast. JUDr. Jiřím
Kašparem, advokátem se sídlem Palackého nám. 62, Polička, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne
16. 1. 2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 5. 2018, čj. 52 Ad 4/2015-102,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím žalované ze dne 16. 1. 2015 byly zamítnuty námitky žalobkyně
proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 10. 2014, jímž byla zamítnuta
žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu. Žalobkyně byla shledána invalidní
pro invaliditu druhého stupně a nikoli pro invaliditu třetího stupně, neboť dle posudku OSSZ
Chrudim (žalovaná v rozhodnutí mylně uvádí OSSZ Svitavy – pozn. NSS) ze dne 23. 9. 2014
pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 50 %.
[2] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu, kterou krajský soud v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Namítla, že řízení před soudem bylo neúplné, jelikož posudky v něm vypracované
se nevypořádaly s veškerými námitkami stěžovatelky, a sice že její postižení je závažné,
stěžovatelka trpí pseudoparézou (má nefunkční svaly umožňující chůzi); v posudku chybí důležitá
fakta (např. nekróza hlavice, osteotomie, v dětství dlouhodobá hospitalizace na klinikách);
stěžovatelce nepomohli ani po opakovaných návštěvách na Ortopedické klinice v Hradci
Králové; totéž na Neurochirurgické klinice v Hradci Králové – nebyla provedena operace krční
páteře, stěžovatelka trpí bolestí rukou – berle stav zhoršují; totální endoprotéza stěžovatelce
pomohla pouze částečně – chůze je stále špatná.
[4] Stěžovatelka dále namítla, že krajský soud nevyhověl jejímu návrhu, aby byl posudek
doplněn za účelem ověření jejího tvrzení o existenci pseudoparézy k datu vydání rozhodnutí
žalované.
[5] Stěžovatelka je přesvědčená, že se její zdravotní stav zhoršil, a to již k lednu 2015,
a pracovní schopnost poklesla nejméně o 70 %. Na podporu svých tvrzení přiložila ke kasační
stížnosti kopii dvou lékařských zpráv Nemocnice Na Bulovce ze dne 25. 10. 2011 a 22. 4. 2014.
[6] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[7] Žalovaná se ztotožnila se závěry krajského soudu, který podle jejího názoru postupoval
zcela v souladu s právními předpisy. Posudky vyžádané krajským soudem dostatečně zohlednily
zdravotní stav stěžovatelky a dospěly ke shodným závěrům. Posudkové závěry komisí vycházely
ze zjištěného zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o nichž nebyly důvodné pochybnosti.
[8] Žalovaná navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže
z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti
nejméně o 35%.
[11] Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost pojištěnce
poklesla: a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b)
nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %,
jedná se o invaliditu třetího stupně.
[12] Podle §39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění platí, že při určování poklesu pracovní
schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření;
přitom se bere v úvahu: a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b)
zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení
adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud
vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní
schopnosti nejméně o 35% a nejvíce o 69%, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně
o 70% též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.
[13] Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou, medicínskou
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Ve správním řízení
o dávce podmíněné zdravotním stavem posuzuje zdravotní stav Česká správa sociálního
zabezpečení [§5 písm. i) zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení].
Podrobně upravuje postup při posuzování zdravotního stavu §8 téhož zákona, který stanoví
povinnost a oprávnění okresní správy sociálního zabezpečení vypracovat posudek o tom,
zda zdravotní stav žadatele o dávku odůvodňuje její poskytnutí (§8 odst. 7). Při posuzování
invalidity vychází okresní správa sociálního zabezpečení zejména z nálezu ošetřujícího lékaře,
popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly
okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů stanovených jinými právními předpisy
(§8 odst. 8).
[14] V řízení před správním soudem si soud také nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu
a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. Podle §4 odst. 2 zákona o organizaci provádění
sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou
oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím
vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a
zákona o organizaci provádění sociálního zabezpečení) spočívající v posouzení zdravotního stavu
občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková
činnost, předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového
lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v §77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem
ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti
a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla
rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí.
Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá
odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především (např. rozsudky NSS
ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, ze dne
29. 8. 2018, čj. 10 Ads 121/2017-44). Správní soud tedy může posoudit pouze to, zdali je
posudek, o nějž se opírá správní rozhodnutí, úplný a přesvědčivý.
[15] Žalovaná ve svém rozhodnutí, které se zakládalo na posudku ČSSZ v Hradci Králové
ze dne 14. 1. 2015, vyjmenovala podklady, na jejichž základě byl zhodnocen zdravotní stav
stěžovatelky. Výčet zahrnoval i zdravotní dokumentaci, na níž stěžovatelka poukazovala
v námitkách proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Lékař ČSSZ v Hradci Králové
zjistil míru poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky ve výši 50 %. Za rozhodující příčinu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu určil postižení levého kyčelního kloubu
s přetrvávající poruchou motorických funkcí levé dolní končetiny, menšími svalovými atrofiemi,
omezením hybnosti v kyčelním kloubu, snížením pohyblivosti a omezením některých denních
aktivit. Pro postdysplastickou koxartrózu levého kyčelního kloubu byla v roce 2000 implantována
totální endoprotéza. Implantát byl posouzen jako uspokojivě integrovaný, bez známek většího
opotřebení. Hybnost byla posouzena jako uspokojivá. Stěžovatelka má oslabené gluteální
(hýžďové) svalstvo a chodí s oporou dvou francouzských holí. U stěžovatelky byla zjištěna
středně pokročilá koxartróza pravého kyčelního kloubu, pohyb je ale bez podstatnějšího omezení.
Stěžovatelka má oboustranný cervikobrachiální syndrom, nebylo však prokázáno významnější
omezení hybnosti páteře ani závažnější neurologické postižení. Podle lékaře ČSSZ má
stěžovatelka vysoký pracovní potenciál.
[16] V řízení před krajským soudem byl vypracován posudek PK MPSV v Hradci Králové
ze dne 26. 6. 2015 a následně rovněž revizní posudky od PK MPSV v Praze ze dne 5. 11. 2015
a od PK MPSV v Brně ze dne 18. 1. 2018. Posudky byly vypracovány k datu vydání rozhodnutí
žalované a posudkové komise do hodnocení zdravotního stavu stěžovatelky zahrnuly i lékařské
zprávy přiložené k žalobě. Všechny posudky vypracované PK MPSV shodně konstatovaly,
že nebyl shledán důvod měnit předchozí posudkový závěr ČSSZ a míra poklesu pracovní
schopnosti stěžovatelky je 50 %.
[17] NSS konstatuje, že všechny uvedené posudky, tj. posudek ČSSZ v Hradci Králové ze dne
14. 1. 2015 a posudky PK MPSV ze dnů 26. 6. 2015, 5. 11. 2015 a 18. 1. 2018 v testu úplnosti
a přesvědčivosti obstály. Splňují všechny formální požadavky. PK MPSV v posudkovém
zhodnocení vycházely z početné zdravotní dokumentace a nálezů doložených ve spisové
dokumentaci krajského soudu, OSSZ, ošetřujícího praktického lékaře, z podkladů doložených
v rámci námitkového řízení a k žalobě a v neposlední řadě ze zjištění učiněných při přešetření
zdravotního stavu stěžovatelky při vlastním jednání. Lékařská zpráva Nemocnice Na Bulovce
ze dne 22. 4. 2014, na níž stěžovatelka odkázala v kasační stížnosti, byla podkladem
pro posouzení zdravotního stavu stěžovatelky již v řízení před správními orgány, opětovně
pak i v řízení před krajským soudem. Lékařská zpráva Ortopedické kliniky Nemocnice
Na Bulovce ze dne 25. 10. 2011 nebyla podle obsahu posudků výslovně zahrnuta mezi podklady
pro posouzení zdravotního stavu stěžovatelky. NSS ovšem uvádí, že ze stručného obsahu zprávy
nevyplývají žádné nové skutečnosti, které by byly způsobilé zvrátit posudkové závěry. Zdravotní
stav stěžovatelky byl dostatečně posouzen řadou lékařských zpráv, které jsou aktuálnějšího data
a podrobně se věnují posouzení pohybového aparátu stěžovatelky. Z uvedených posudkových
závěrů vyplývá, že námitky stěžovatelky nejsou opodstatněné. Závažnost postižení byla
předmětem zkoumání a postižení byla shodně ve všech uvedených posudcích vyhodnocena jako
středně těžká. Celková hybnost, tedy i chůze, byla vyhodnocena jako uspokojivá. Chůzi
napomáhají francouzské hole. Podstatné je, že schopnost chůze není úplně vyloučena
a stěžovatelka má možnost na její podporu využít běžně dostupné kompenzační pomůcky.
Posudky obsahují i stěžovatelkou vytýkané údajně chybějící skutečnosti. Nekróza hlavice
i osteotomie jsou zahrnuty do posudkového zhodnocení v rámci revizního posudku PK MPSV
v Brně ze dne 18. 1. 2018. Dostatečně bylo zhodnoceno i postižení krční páteře. Zdravotní stav
stěžovatelky byl zjišťován několika posudky, které vždy dospěly ke shodnému závěru. Pro řádné
posouzení zdravotního stavu stěžovatelky byla učiněna mnohá ortopedická, revmatologická
i další vyšetření, v rámci kterých byla mimo jiné podrobně posouzena hybnost operovaného
kyčelního kloubu a celková pohyblivost stěžovatelky, stejně tak postižení krční páteře. Závěry
z vyšetření byly podkladem pro vypracování posudků. PK MPSV vždy setrvala na svých
závěrech, které se NSS nejeví s ohledem na obsah spisů jako zjevně nesprávné či postrádající
oporu ve zdravotnické dokumentaci stěžovatelky. Stěžovatelka hodlala předložit krajskému soudu
znalecký posudek, který by prokázal její zdravotní stav (viz protokol o jednání ze dne 20. 4. 2016).
Znalecký posudek ovšem nepředložila s odůvodněním, že „znalci nebyli ochotni znalecký posudek
zpracovat“ (viz protokol o jednání ze dne 13. 9. 2017). NSS nezpochybňuje, že stěžovatelka trpí
onemocněními, se kterými jsou spojena velká omezení a obtíže v každodenním životě.
Dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatelky však nebyl při objektivním posouzení takové povahy,
aby byl stěžovatelce přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně. Subjektivní
přesvědčení stěžovatelky nemůže být příčinou popření těchto závěrů.
[18] K námitce stěžovatelky, že krajský soud nevyhověl návrhu na doplnění posudků
za účelem prokázání pseudoparézy (nefunkčnost svalů umožňující chůzi) u stěžovatelky k datu
vydání rozhodnutí žalované, NSS uvádí, že z protokolu o jednání ze dne 30. 5. 2018 i z kontextu
rozsudku samého vyplývá, že zdravotní stav stěžovatelky byl v řízení před krajským soudem
zjišťován dostatečným a standardním způsobem prostřednictvím PK MPSV. NSS připouští,
že se krajský soud mohl s tímto důkazním návrhem v odůvodnění svého rozsudku výslovně
vypořádat. Přestože je rozsudek krajského soudu velmi stručný až kusý, je z něj však přesto
implicitně zřejmé, že krajský soud považoval další dokazování za nadbytečné, neboť zdravotní
stav stěžovatelky a míra poklesu její pracovní schopnosti byla postavena na jisto několika
posudky PK MPSV, které velmi podrobně zdravotní stav stěžovatelky hodnotily, jak bylo
rozvedeno výše, a to včetně např. svalových atrofií a hypotrofie stehenního, hýžďového svalstva
a svalstva horních končetin, jakož i značného snížení celkové pohyblivosti. Na okraj pak NSS
poznamenává, že nelze ani přehlédnout, že stěžovatelka své postižení pseudoparézou začala
tvrdit až po několika letech soudního řízení a vypracování uvedených posudků, přestože tak
mohla učinit již dříve (např. i v rámci svého vyšetření u posudkové komise). Za této situace
se ze strany krajského soudu nejedná o pochybení takové intenzity, které by mohlo mít vliv
na zákonnost jeho rozsudku, a proto není namístě, aby NSS bez dalšího z tohoto důvodu
napadený rozsudek zrušil.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Ze všech uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky není
důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[20] Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.); žalované nevznikly v tomto řízení
náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2019
Ondřej Mrákota
předseda senátu